Jde-li o promlčení práva na úhradu nákladů pohřbu zůstavitele, začíná promlčecí doba běžet, jakmile náklady byly vynaloženy, bez zřetele na stav dědického řízení po zůstaviteli.

Rozsudek Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobkyně M.B., zast. JUDr.J.S., advokátkou, proti žalovanému nezl. J.J., nar. xxx , zast. matkou S.J., obou bytem xxx, právně zast. JUDR. xxx, advokátem, o zaplacení 6.019,- Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ch ze dne 10.11.2005, č.j. 3C 57/2005-34, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. m ě n í tak, že žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 6.019,- Kč s 2% úrokem ročně od 14.12.2003 do zaplacení, s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 6.019,- Kč s 2% úrokem ročně od 14.12.2003 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení 6.825,- Kč k rukám její zástupkyně, vždy do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.). Okresní soud měl v řízení prokázáno, a to obsahem dohody dědiců v usnesení Okresního soudu v Ch č.j. D 1432/2000-199 z 14.11.2003, vydaném v řízení o dědictví po zůstaviteli J.J., (otci žalovaného), že se žalovaný zavázal vyplatit žalobkyni (matce zůstavitele) jako vypravitelce pohřbu náklady spojené s pohřbem částkou 6.019,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (právní moc usnesení 10.12.2003). Uvedená částka byla mezi účastníky nespornou. Žalovaný však namítl promlčení nároku. Námitku promlčení neshledal okresní soud důvodnou. I když náklady pohřbu žalobkyně vynaložila v prosinci 2000, neznala ještě osobu povinnou k úhradě tohoto nároku, neboť dědické řízení nebylo ještě skončeno. To kdo je dědicem pasivně legitimovaným k úhradě nároku se žalobkyně mohla dozvědět nejdříve dnem právní moci dědického rozhodnutí, tedy dnem 10.12.2003. Byla-li žaloba podána 22.12.2004, neuplynula ještě promlčecí doba dle § 101 obč. zák. a nárok promlčen není. Žalobě proto s poukazem na ust. § 470 odst. 1 obč. zák. vyhověl, a to včetně žádaného úroku z prodlení, který shledal v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a nař. vl. č. 142/1994 Sb. Pro úspěch žalobkyně v řízení jí přiznal i právo na úhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný a vytýkal okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Žalovaný totiž neuzavřel se žalobkyní žádnou dohodu. Pokud ji uzavřel s ostatními dědici, je závazná jen mezi nimi. Žalobkyně účastnicí této dohody není. Skutečnost přihlášení pohledávky do dědictví nemá vliv na běh promlčecí doby, rozdělení pasiv dědictví je účinné jen mezi účastníky dědického řízení. Žalobkyně mohla uplatnit svou pohledávku po jejím vynaložení. Běh promlčecí doby není započat dnem právní moci rozhodnutí. Ke dni podání žaloby je pohledávka promlčena a je soudně nevymahatelná. Navrhl změnu rozsudku a zamítnutí žaloby odvolacím soudem. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že požaduje jen to, aby žalovaný plnil dle dohody dědiců, když dle § 470 obč. zák. odpovídá do výše nabytého dědictví za přiměřené náklady pohřbu zůstavitele. Ztotožnila se s názorem okresního soudu a navrhla potvrzení rozsudku. Krajský soud z podnětu včas podaného odvolání napadený rozsudek přezkoumal (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným z namítaného důvodu. Podle ust. § 470 odst. 1 obč. zák. dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Podle ust. § 470 odst. 2 obč. zák., je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. V daném případě nebylo mezi účastníky sporným, že částka 6.019,- Kč vyjadřuje odpovědnost žalovaného (dědice) za náklady pohřbu zůstavitele (vyjadřuje poměr vynaložených nákladů k tomu, co z dědictví nabyl) a že nárok je ve smyslu ust. § 470 odst. 1 obč. zák. důvodným. Sporným však je, zda není promlčen, tedy, lze-li jej v soudním řízení žalobkyni vůči žalovanému přiznat. Žalobkyně účastníkem řízení o dědictví po zůstaviteli J.J. nebyla (viz § 175b o.s.ř., když nejde o případ dle ust. § 175p či 175h odst. 2 o.s.ř.). Shora označené usnesení o dědictví po zůstaviteli pro ni žádné oprávnění nezakládá (§ 159a o.s.ř.), neboť zavazuje jen účastníky dědického řízení. V případě nákladů pohřbu nejde o dluhy zůstavitele, za které by dědic odpovídal v důsledku přechodu dluhů zůstavitele na dědice (§ 579 odst. 1 obč. zák.). Skutečnost, že se v praxi náklady pohřbu zahrnují do rozhodnutím určované výše dluhů, na tom nic nemění (jde zřejmě jen o důsledek praxe vycházející ze soudní úpravy před rokem 1951 -§ 549 o.z.o.). Odpovědnost dědice za přiměřené náklady pohřbu vychází z ust. § 470 obč. zák. Je peněžitým dluhem dědice (podle poměru toho, co z dědictví nabyl). Není-li věřitel účastníkem dědického řízení, skutečnost, že uplatnil svou pohledávku v dědickém řízení, nemá vliv na posouzení běhu promlčecí doby ( § 101, § 112 obč. zák.). Platí proto, že obecná tříletá promlčecí doba dle § 101 obč. zák. běžela v daném případě (nebyla-li dohodnuta ani jinak stanovena) dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh (R 28/84). S ohledem na úmrtí zůstavitele (dne 24.11.2000) lze důvodně uvažovat od 1.12.2000. Obecná tříletá promlčecí doba pak marně skončila 1.12.2003. Uplatnila-li žalobkyně právo u soudu až 22.12.2004, k námitce žalovaného je promlčeno a nelze je v soudním řízení přiznat. Krajský soud pak dodává, že nepovažuje za správnou úvahu okresního soudu o tom, že se žalobkyně až po skončení dědického řízení mohla dozvědět, kdo je dědicem pasivně legitimovaným k uspokojení jejího nároku. Žalobkyně mohla jako každý jiný občan využít možnosti nahlížet do spisu, měla-li na tom právní zájem (§ 44 odst. 2 o.s.ř.), aby zjistila kdo je závětním dědicem, popř. dědicem ze zákona. Navíc jakožto matka zůstavitele nepochybně znala okruh nejbližších příbuzných, kteří mohli přicházet do úvahy jako dlužníci. Krajský soud proto s ohledem na odlišný právní závěr napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Protože krajský soud napadený rozsudek změnil, znovu rozhodoval o nákladech řízení před okresním soudem a také o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1,2 o.s.ř.). Žalovaný v řízení uspěl a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud však na posuzovaný případ vztáhl ust. § 150 o.s.ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Takové důvody krajský soud nalezl v okolnostech, že žalobkyně, která je starobní důchodkyní vypravila a uhradila pohřeb otce žalovaného. Sama z dědictví nenabyla ničeho, žalovaný dle dědické dohody nejvyšší majetkové hodnoty, blížící se 1,5 milionu Kč. Žalovaný se k úhradě nákladů pohřbu v žalované částce zavázal (byť se jednalo ve vztahu k žalobkyni jen o osobní a nevynutitelný závazek), jak plyne z usnesení o dědictví po zůstaviteli J.J. (č.l. 3 spisu). Žalobkyni v tom, že závazek uhradí, tak svým způsobem utvrzoval. Povinnost dědice uhradit náklady pohřbu zůstavitele, nabyl-li z dědictví určitý majetek, zakotvuje i zákon. Krajský soud pak zastává názor, že úhrada nákladů pohřbu zůstavitele je i morální povinností dědice. Nechová-li se tak, jeho chování je v rozporu s dobrými mravy a musí nalézt svůj odraz i v rozhodnutí o nákladech řízení. Krajský soud proto z uvedených důvodů žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odepřel. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 27. března 2006