Jestliže se dítě rozhodne po skončení střední školy ke studiu na jiné střední škole, jejíž absolutorium mu umožní výrazně širší uplatnění na trhu práce, nedochází tím k zániku vyživovací povinnosti jeho rodiče.

R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx v právní věci žalobce Mgr. J.H., proti žalované H.H., zast. I.H., o zrušení vyživovací povinnosti otce k zletilé dceři, o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v T, č.j. 26C 212/2005-30 z 23. listopadu 2005, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e m ě n í tak, že návrh žalobce na zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalované, naposledy upravené rozsudkem Okresního soudu v T z 2.9.2004, č.j. 10C 131/2003-81, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v HK z 11.1.2005, č.j. l9Co 606/2004-112, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před odvolacím soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zrušil s účinností od 1.9.2005 vyživovací povinnost žalobce k jeho dceři – žalované, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v T, č.j. l0C 131/2003-81 ze dne 2.9.2004. Rozhodl tak proto, že žalovaná ukončila v červnu r. 2005 středoškolské studium v oboru agropodnikání, takže je již na budoucí povolání připravena. Za této situace nelze po žalobci oprávněně požadovat, aby žalovanou podporoval “ve studiu školy minimálně shodné úrovně, kterou již úspěšně ukončila”. Tento rozsudek napadá včas podaným odvoláním žalobkyně a navrhuje, aby bylo rozhodnuto tak, že alimentační povinnost žalobce, stanovená rozsudkem Okresního soudu v T z 2.9.2004, i nadále trvá. V odůvodnění svého opravného prostředku uvádí, že střední školu v Ho. začala studovat v době, kdy neuspěla u maturitní zkoušky na Střední zemědělské škole v H. Tu sice 2.6.2005 složila, avšak nyní je již studentkou 3. ročníku Gymnázia v Ho., kde prospívá s velmi dobrými výsledky. Současným studiem si rozšiřuje vzdělání, přičemž “otázka uplatnění na trhu práce je také jednoznačně doložena”. Dodatkem ke svému odvolání předložila smlouvu, kterou její matka koupila byt 3+1 v xxx za 750.000,- Kč; z této částky se 700.000,- Kč zavázala kupující zaplatit z překlenovacího úvěru, který splácí po 4.166,67 Kč měsíčně. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit; uvedl, že zprávu Úřadu práce v xxx ze dne 25.10.2005 o rozdílných možnostech uplatnění absolventů střední zemědělské školy a střední školy v oboru sociální péče získala žalovaná podvodem. Předložil potvrzení téhož úřadu z 24.1.2006, z něhož vyplývá, že absolvent střední zemědělské školy s maturitou má širší možnost uplatnění než pouze v odvětví zemědělství; i když vzhledem k počtu evidovaných uchazečů je počet volných míst nedostatečný, přesto je určitý počet těchto míst, který “silně kolísá”, nabízen. Krajský soud doplnil dokazování provedené okresním soudem uvedenými listinami, předloženými účastníky v průběhu odvolacího řízení, a opatřil zprávy o výdělcích žalobce a matky žalované, z nichž zjistil, že průměrný měsíční čistý výdělek žalobce činil za posledních 14 měsíců 18.173,- Kč a matky žalované za totéž období 16.579,- Kč. Po tomto doplnění a po přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) dospívá odvolací soud k těmto závěrům: Okresní soud založil své rozhodnutí na úvaze, že současné studium žalované na Gymnáziu a Střední odborné škole v Ho. již nelze považovat za pokračování její přípravy na budoucí povolání. S tím lze souhlasit potud, že toto studium skutečně není pokračováním studia, které žalovaná již maturitní zkouškou na střední škole jiného zaměření ukončila. Z této skutečnosti však nelze dovodit ten další závěr, že současné studium není přípravou žalované na její uplatnění v profesionálním životě. Ze zprávy Gymnázia, jehož je žalovaná studentkou (čl. 26), vyplývá, že absolvent oboru sociálně pečovatelské činnosti, o který má žalovaná zájem, má široké možnosti uplatnění v praxi: “je připraven pro osobní práci s handicapovaným klientem každého věku. To znamená, že dokáže zajistit jeho osobní potřeby, aktivizovat jej, poskytnout mu sociální terapii s cílem co nejlépe podpořit soběstačnost klienta a jeho sebeúctu. Najde uplatnění jako pracovník sociální péče obecných a okresních úřadů, charitativních institucí a v dalších zařízeních sociální péče. Může také najít uplatnění jako pracovník okresních správ sociálního zabezpečení. Má také kvalifikaci pro práci osobního asistenta handicapovaného klienta, i jako pracovník terénní pečovatelské služby”. Kromě toho nebyla ani sdělením Úřadu práce v xxx z 24.1.2006, které předložil při odvolacím jednání žalobce, vyvrácena správnost zprávy téhož úřadu z 25.10.2005 (čl. 25), podle níž “možnosti uplatnění na trhu práce v oboru sociální péče pro absolventa střední školy s maturitou jsou výrazně lepší”. Za zásadní lze v této souvislosti považovat to, zda absolutorium jedné střední školy již vylučuje považovat studium jiné střední školy s odchylným zaměřením za přípravu na budoucí povolání a zda tedy po dobu tohoto (dalšího) studia již vyživovací povinnost rodiče k dítěti netrvá, neboť ukončením předcházejícího studia nastal stav, kdy je dítě již schopno se samo živit (§ 85 odst. l zákona o rodině). Podle názoru odvolacího soudu závisí odpověď na tom, zda dalším studiem získá student výrazně lepší možnost uplatnit se v praxi. S názorem prvostupňového soudu by bylo možné souhlasit za předpokladu, že by dalším studiem, na předcházející nijak nenavazujícím, nedošlo ve výhledu na praktické uplatnění k žádné pozitivní změně. V projednávané věci je však naprosto zřejmé, že získá-li žalovaná současným studiem kvalifikaci v oboru sociální péče, budou možnosti jejího uplatnění v praxi výrazně lepší než kdyby se ucházela o zaměstnání jako absolventka střední zemědělské školy. Za těchto okolností by nebylo správné stanovisko, že ukončeným středoškolským vzděláním je za všech okolností vyloučeno považovat další studium na střední škole jiného zaměření za přípravu na budoucí povolání. Neodpovídalo by to ani současné tendenci, která považuje vzdělanost mladých lidí (a tedy i její rozšiřování) za žádoucí společenský jev. Přehlédnout nelze ani etický prvek, který je v péči o handicapované občany přítomen – služba postiženým občanům je jistě hodna společenského ocenění. Jestliže se tedy žalovaná pro tuto životní dráhu rozhodla, přičemž odborná kvalifikace v tomto oboru lidské činnosti jí zaručí širší uplatnění na trhu práce než absolutorium střední odborné školy zemědělské, pak nelze dospět k závěru, že žalobce již k žalované vyživovací povinnost nemá. Odvolací soud se v rámci řízení o podaném návrhu na její zrušení musel zabývat i tím, zda nejsou dány důvody k jejímu případnému snížení. Ani takové rozhodnutí však nepřichází v úvahu: žalovaná má potřeby dospělého člověka, zvyšované náklady na dopravu do školy a na léky a kromě hmotných potřeb má i určité nároky též v oblasti kulturní. Žalobce nemá jinou vyživovací povinnost než k žalované, tj. ke své dceři. Za těchto okolností nemohla být jeho vyživovací povinnost k žalované ani snížena, neboť výživné naposledy stanovené rozsudky uvedenými ve výroku I tohoto rozhodnutí není nepřiměřené žalobcovým poměrům, schopnostem a možnostem (§ 96 odst. l zák. o rodině). Z těchto důvodů byl napadený rozsudek soudu prvého stupně změněn (§ 220 odst. l písm. b/ o.s.ř.) tak, že žaloba o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované byla zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že oba účastníci se práva na jejich náhradu před soudy obou stupňů vzdali. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V HK dne 4. dubna 2006