Vlastník nemovitosti - až na výjimky ve prospěch vlastníků některých nemovitostí a vztahující se pouze na srážkové vody (§ 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb.)- je povinen platit provozovateli kanalizace za odvádění srážkových a odpadních vod, i když o tom neuzavřel s provozovatelem kanalizace smlouvu. Nebyla-li smlouva uzavřena, jde právní vztah vzniklý ze zákona a nedopadá na něj obecná úprava bezdůvodného obohacení.

Číslo jednací: 19Co 410/2005 - 152 Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx ve věci žalobce V a k xxx, a.s., IČ xxx, proti žalovanému MUDr. P.J., IČ xxx, s místem podnikání xxx, zastoupeného JUDr. K.B., advokátem, o zaplacení 11.174,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v ÚO ze dne 20.dubna 2005, č.j. 10C 30/2003-121, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III p o t v r z u j e . II. Ve výroku IV se m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 7.731,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Ve výroku V a VI se m ě n í tak, že účastníci jsou povinni nahradit České republice náklady řízení, a to žalobce 124,- Kč a žalovaný 701,70 Kč na účet Okresního soudu v ÚO do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud výše označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci 9.496,20 Kč s 4% úrokem z prodlení od 2.9.2002 do zaplacení (výrok III.) a nahradit žalovanému na nákladech řízení 9.278,- Kč. Zároveň uložil oběma účastníkům nahradit České republice náklady dokazování, a to žalobce ve výši 132,10 Kč a žalovaný ve výši 693,60 Kč (výrok V. a VI.). Všechny povinnosti k úhradě bylo uloženo splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud v důsledku částečného zpětvzetí žaloby řízení co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 1.324,- Kč s 4% úrokem z prodlení od 2.9.2002 do zaplacení zastavil a návrh co do částky 354,- Kč s 4% úrokem od 2.9.2002 do zaplacení zamítl (výrok I. a II. rozsudku). Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce provozuje kanalizaci v xxx, kam ústí i odvod srážkové vody z objektu, jehož vlastníkem je žalovaný. Žalovaný za odvod této vody žalobci nejméně od 5.1.1999 neplatí. Žalobce pak měl za tuto dobu nárok na zaplacení nejméně 9.850,20 Kč za službu, kterou žalovanému odvodem odpadní srážkové vody poskytoval. Vzájemný vztah účastníků pak okresní soud posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 o.z., když žalobce prováděl pro žalovaného službu, k níž neexistoval právní důvod – smlouva. Tuto smlouvu žalovaný odmítal uzavřít, žalobce však neměl množnost, jak plnění neposkytovat, i když smlouva uzavřena nebyla, a proto má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 o.z. K bezdůvodnému obohacení došlo nikoliv od splatnosti faktur, kterými žalobce žalovanému služby fakturoval, ale již odvedením srážkové vody. Vztah mezi účastníky je pak vztahem obchodním, který se řídí obchodním zákoníkem, když oba účastníci vstoupili do vztahu jako podnikatelé a je zřejmé, že jejich vztah se týká podnikatelské činnosti ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. Sám žalovaný uznal, že používá nemovitost k podnikání, když poskytl znalci informace v tom smyslu, že k podnikání je používána část objektu. Pokud by byla uzavřena smlouva, jednalo by se o obchodní závazkový vztah a promlčení se tedy řídí úpravou v obchodním zákoníku a promlčecí doba činí 4 roky ve smyslu § 397 obch. zák. K bezdůvodnému obohacení došlo k 1.10.1998, žaloba byla podána 11.12.2002. Proto právo od 1.10.1998 do 10.12.1998 je promlčeno. Dle znaleckého posudku předloženého žalovaným činilo bezdůvodné obohacení za období od 1.10.1998 do 31.12.1998 částku 459,081 Kč. Za 71 dní z tohoto období je to částka 354,- Kč a soud proto v tomto rozsahu žalobu včetně úroků z prodlení zamítl. Ve zbytku okresní soud žalobě vyhověl a to včetně úroků z prodlení, když žalobce požadoval nižší úrok, než mohl ve smyslu nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Odvoláním žalobce napadl výrok, kterým bylo žalobě vyhověno a výroky o nákladech řízení. Namítal, že okresní soud se správně nevypořádal s námitkami promlčení, když promlčecí doba činí 2 roky a nárok je co do částky 6.539,20 Kč promlčen. Okresní soud nevzal v úvahu, že až do účinnosti zákona č. 274/2001 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 428/2001 Sb. nemělo účtování zákonnou oporu. I přestože se okresní soud přiklonil k závěru znaleckého posudku Ing. S., který předložil, nevzal v úvahu promlčení. Učinil také nesprávný právní závěr, že se jedná o vztah obchodní, když nebyla mezi účastníky uzavřena písemná smlouva. V takovém případě mělo být aplikováno ustanovení § 107 obč. zák. Kromě toho nebylo ani prokázáno, kdy byly faktury žalovanému doručeny. Okresní soud nevzal dále v úvahu, že jiná musí být cena vody srážkové v případě jejího čištění a jiná, pokud k čištění nedochází. Okresní soud se nezabýval ani otázkou nepřehledného účtování v rozporu s ustanovením § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb. a § 36 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., podle kterých provozovatel nesmí jednat v rozporu s dobrými mravy a zejména nesmí odběratele diskriminovat. V té souvislosti okresní soud podle názoru žalovaného pochybil, když nevyslechl znalce Ing. S. Přiznání úroku z prodlení pak označil žalovaný za rozporné s dobrými mravy, když žalobce začal důkazy v řízení předkládat teprve v lednu 2004. Za nesprávné rovněž označil rozhodnutí o nákladech řízení, když znalecký posudek znalce Ing. Ch. nebyl v řízení použit, neměla mu být tedy uložena povinnost k náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s podáním tohoto znaleckého posudku. Žalovaný navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, zejména s poukazem na nesprávnou metodiku vyúčtování. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného s poukazem na ustanovení § 8 odst. 11 zákona č. 274/2001 Sb. a na ustanovení § 20, podle kterých nemá žalovaný jako podnikatel žádné úlevy. Na místě samém pak bylo prokázáno, že srážkové vody se odvádějí do kanalizace. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a ve věci, ve které je odvolání přípustné (§ 201, § 202a a contr., § 204 o.s.ř.), projednal věc v mezích podaného odvolání (§ 212 věta prvá o.s.ř., přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku a to s přihlédnutím k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (§ 212a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v ust. § 132 o.s.ř. Pokud se týká právního posouzení věci, pak odvolací soud sice v plném rozsahu nepřejímá právní posouzení věci tak, jak je učinil okresní soud, to však ve svých důsledcích nemá v tomto případě vliv na věcnou správnost rozhodnutí, jak bude uvedeno dále. V projednávaném případě se požadovaná úhrada týká období, které bylo právně upraveno zákonem č. 138/1973 Sb. o vodách a vyhláškou č. 144/1978 ve znění vyhlášky č. 185/1988 Sb. o veřejných vodovodech a kanalizacích, když v ust. § 24 odst. 6 a § 30 odst. 4 zákona č. 138/1973 Sb. byl ústřední vodohospodářský orgán republiky zmocněn k vydání vyhlášky k provedení zákona a s účinností od 1.1.2002, se jedná o právní režim zákona č. 274/2001 o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a vyhlášku č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Dodávky vody z veřejných vodovodů, stejně jako odvádění odpadních a srážkových vod má, pokud jde o právní úpravu, dvojí režim. Vzhledem k tomu, že jde o zvláštní druh hospodářské činnosti, která má značný veřejný význam, jsou tyto dodávky regulovány jednak předpisy veřejnoprávní povahy, jak byly shora popsány a jednak též předpisy soukromoprávními. Toto sepjetí veřejného a soukromého práva se plně projevovalo ve vyhlášce č. 144/78 Sb. ve znění vyhlášky č. 185/1988 Sb., která je sice prováděcím předpisem k zákonu č. 138/1978 Sb. o vodách, ale současně ve své části čtvrté obsahuje regulaci právních vztahů mezi subjekty, které veřejné vodovody provozují a vodu jimi dodávají případně odvádějí odpadní a srážkové vody, a spotřebiteli. O tom, že jde o soukromoprávní úpravu svědčí i znění § 40 vyhlášky. Z tohoto propojení právních předpisů veřejnoprávní a soukromoprávní povahy vyplývá, že dodávky vody a odvod odpadních a srážkových vod se sice zásadně řídí soukromoprávními předpisy, t.j. občanským a obchodním zákoníkem, ale z úpravy v těchto předpisech obsažené se uplatní pouze smluvní princip vzniku závazku, popřípadě některá ustanovení upravující obecné problémy závazkových vztahů jako je promlčení nároku, odpovědnostní vztahy a pod. Pokud jde o vznik a obsah samotného závazku k dodávce vody z veřejného vodovodu, příp. odvodu odpadních a srážkových vod, vyplývaly z vyhlášky č. 144/1978 Sb. ve znění vyhl. č. 185/1988 Sb. pravidla, která modifikovala smluvní volnost účastníků těchto vztahů. Zmíněnou vyhláškou a nyní zákonem o vodovodech a kanalizacích jsou regulovány i situace, kdy k uzavření smlouvy o dodávce vody, příp. odvádění odpadních a srážkových vod nedojde, viz § 25 a § 28 vyhlášky č. 144/1978 Sb. Při dodávkách vody z veřejných vodovodů i při vypouštění odpadních a srážkových vod jde tedy o závazkové vztahy, které sice vznikají uzavřením smlouvy podle obecných předpisů (občanský a obchodní zákoník), ale u nichž specielní předpis stanoví, kdo může takovou smlouvu uzavřít a omezuje též smluvní volnost stran tím, že závazně upravuje obsah vzniklého závazkového vztahu. Tento specielní předpis pak současně stanoví povinnost k úhradě odebrané vody, v případě odběru vody z veřejného vodovodu uskutečněného beze smlouvy s dodavatelem, případně při vypouštěních odpadních a srážkových vod beze smlouvy odváděných a stanoví v tomto případě výši úplaty i způsob, jakým je zjišťováno množství vody. Z kontextu vyhlášky zejména ust. § 16 odst. 2 vyplývá, že povinnost k úhradě odebrané vody má v tomto případě vlastník nemovitosti, pro níž byla z veřejného vodovodu odebrána příp. jemuž byly odpadní či srážkové vody odvedeny. Jde tedy buď o smluvní vztah mezi uvedenými subjekty či o vztah vzniklý na základě zákonné skutečnosti – odběru vod bez uzavření smlouvy s dodavatelem, příp. odvodu odpadních a srážkových vod veřejnou kanalizací bez smlouvy s dodavatelem (viz § 28 odst. 2 a § 34 vyhlášky). Ze skutečnosti, že úplata za odběr vody z veřejného vodovodu pro nemovitost napojenou na tento veřejný vodovod a úplata za vypouštění odpadních a srážkových vod veřejnou kanalizací je upravena zvláštním předpisem, vyplývá, že v tomto případě se neuplatní obecná úprava institutu bezesmluvního obohacení. Obdobně je tomu nyní podle zákona č. 274/2001 s účinností od 1.1.2002 (viz ust. § 1 odst. 2, § 2 odst. 2, § 8 odst. 5, § 8 odst. 11 a § 20 odst. 6). Povinnost platit za odvádění srážkových vod se nevztahuje pouze na vlastníky dálnic, silnic, místech komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, zoologické zahrady, nemovitosti určené k trvalému bydlení a na domácnosti. Pokud mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva, pak se jedná o vztah vzniklý na základě zákonné skutečnosti – odvádění odpadních a srážkových vod veřejnou kanalizací a neuplatní se tedy obecná úprava bezdůvodného obohacení. Právní vztahy mezi účastníky je pak třeba posoudit podle obchodního zákoníku a zde odvolací soud zcela odkazuje na správné odůvodnění rozsudku okresního soudu. Promlčecí doba pak vyplývá z ustanovení § 397 obch. zák. a činí 4 roky. Závěry okresního soudu týkající se promlčení části nároku považuje tedy odvolací soud rovněž za správné. Pokud se týká výše úhrady pak z expertízy PS z 23.1.2005, která byla předložena v řízení žalovaným, bylo okresním soudem zjištěno, že znalec ustanovený soudem Ing. Ch. vycházel při výpočtu úhrady z koeficientu v souladu se skutečností. Jediným nedostatkem výpočtu bylo zahrnutí celkové plochy pozemku bez přihlédnutí k tomu, jaká část slouží k podnikání žalovaného. V odvolacím řízení pak bylo zjištěno z vyjádření znalce Ing. Ch. i P.S., že pro kalkulaci ceny není rozhodující, zda jsou odpadní vody, jejichž část tvoří i srážkové vody odvedené do jednotné kanalizace čištěny na čistírně odpadních vod, či jsou vypouštěny bez čištění. Rozhodující pro výpočet ceny jsou oprávněné náklady a přiměřený zisk zahrnovaný do kalkulace ceny pro stočné vlastníkem kanalizace popř. jejím provozovatelem. Tato kalkulace je pak kontrolována územně příslušným finančním ředitelstvím. Úroky z prodlení žalobce nepožadoval od splatnosti vyúčtování za jednotlivá období, ale až od 2.9.2002, tj. od splatnosti vyúčtování za poslední účtované období, když si žalovaný, jak lze dovodit i z korespondence účastníků, již musel být své platební povinnosti vědom. Žalobce pak žádá úroky v nižší výši, než by mohl ve smyslu § 369 odst. 1 obch. zák. požadovat. Odvolací soud proto neshledal odvolací námitky žalovaného důvodnými. Rozsudek okresního soudu v napadeném výroku týkajícím se věci samé jako věcně správné potvrdil ve smyslu § 219 o.s.ř. Výroky I. a II. rozsudku okresního soudu, které nebyly odvoláním napadeny, nebyly předmětem přezkumu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Námitky žalovaného shledal odvolací soud částečně důvodnými, pokud se týkaly rozhodnutí o nákladech řízení. Žalobce měl ve věci o zaplacení 11.174,20 Kč úspěch z 85 % (9.496,20 Kč) a neúspěch z 15 % (1.678,- Kč), když žaloba byla částečně vzata zpět a žalobce tak zavinil částečné zastavení řízení pro 1.324,- Kč a co do částky 354,- Kč byla žaloba zamítnuta. Čistý úspěch žalobce tak činí 70 %. Náklady řízení, které žalobce v řízení před okresním soudem vynaložil sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 600,- Kč, nákladů jízdného k jednáním soudu a místnímu šetření při ujetí 452 km ve výši 3.390,- Kč a náklady dokazování ve výši 4.055,10 Kč (kamerová zkouška) a 3.000,- Kč (záloha na znalecký posudek). Celkem náklady žalobce činily 11.045,10 Kč a z toho 70 % činí 7.731,50 Kč. Odvolací soud proto ve smyslu § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů pouze co do částky 7.731,50 Kč. Rovněž ve výroku o nákladech dokazování byl rozsudek okresního soudu změněn. Náklady dokazování, které nebyly kryty zálohami činily celkem 825,70 Kč (svědečné) a žalobce je tak povinen nahradit 15 % z této částky, tedy 124,- Kč a žalovaný 85 % z této částky, tedy 701,70 Kč ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud proto změnil výrok o nákladech dokazování v souladu s ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náhrady nákladů řízení se však vzdal, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 5. ledna 2006 Předsedkyně senátu: