Námitka rozporu žaloby s dobrými mravy vznesená až v odvolacím řízení nepředstavuje nepřípustné novum ve smyslu ustanovení § 205a) OSŘ, neboť případný rozpor výkonu práva s dobrými mravy je povinen soud zkoumat i bez námitky v každém stadiu řízení.

19Co 445/2006 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobkyň a) P.M., bytem xxx, a b) P.D., bytem xxx, obou zastoupených JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, proti žalované A.V., bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem ve xxx, o zaplacení 54.000 Kč, k odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v T, č.j. 6C 23/2005-60 z 26. dubna 2006, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud po částečném zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení 28.300 Kč a uložil žalované, aby každé z žalobkyň zaplatila 12.850 Kč. Zamítl vzájemný návrh žalované o zaplacení 39.000 Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Výrok, jímž částečně vyhověl žalobě, odůvodnil tím, že žalovaná v době od 1.1.2001 do 31.12.2004 bezplatně užívala byt v domě žalobkyň, ačkoli jí bylo pravomocným soudním rozhodnutím uloženo, aby ho vyklidila. Je proto povinna žalobkyním zaplatit částku, kterou mohly za uvedené období získat pronájmem tohoto bytu za neregulované nájemné, jehož výše byla určena znaleckým posudkem. Vzájemný návrh žalované okresní soud zamítl pro namítnuté promlčení, uložil však žalované, aby z něho zaplatila soudní poplatek. Podle výsledku sporu pak rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Toto rozhodnutí napadla včas podaným odvoláním žalovaná a navrhla, aby byl prvostupňový rozsudek buď změněn tak, že se žaloba zamítá nebo zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně “k podrobnému posouzení morálních hledisek v souvislosti s uplatněnou námitkou rozpornosti s dobrými mravy”. Uvedený rozpor spatřuje v okolnosti, že žalobu proti ní podaly její vnučky, jimž svůj dům darovala; je běžné, že se v takových situacích zřizuje pro dárce “smluvně či mlčky trpěné doživotní a bezplatné užívání. Žalobkyně se však tohoto obecného úzu nedrží a ještě chtějí vlastní babičku, která je obdarovala, připravit o finanční prostředky”. Nárok žalobkyň je mimo to zčásti promlčen. Žalobkyně přednesly, že žalobou uplatněné právo dobrým mravům neodporuje, neboť neshody mezi nimi a žalovanou započaly poté, co žalobkyně převedly práva z nájemních smluv za užívání bytů v domě z žalované na sebe. Napadený rozsudek navrhly proto potvrdit; uvedly však, že pokud bude námitka promlčení, uplatněná žalovanou v odvolacím řízení, shledána důvodnou, jsou srozuměny s tím, že částka, která jim byla proti žalované přisouzena, bude nižší. Žalovaná při odvolacím jednání uvedla, že svým přednesem, zachyceným v protokole okresního soudu ze dne 19.4.2006, nemínila uplatňovat proti žalobkyním právo na to, aby jí žalobkyně měly něco platit, nýbrž chtěla dosáhnout jen toho, aby ona nemusela nic platit jim. Po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) dospívá odvolací soud k těmto závěrům: Žalobkyně se domáhají zaplacení částky, představující nájemné za užívání bytu v domě, který žalovaná žalobkyním – svým vnučkám – darovala. I když žalovaná v průběhu prvostupňového řízení rozpor žaloby s dobrými mravy výslovně nenamítala, bylo věcí soudu, aby i bez této námitky posoudil, zda žalobou uplatňovaný výkon práva v rozporu s dobrými mravy není – žalovaná při jednání soudu dne 2.8.2005 vyjádřila názor, “že by soud měl přihlížet k tomu, že jsem celý život vnučkám všechno dávala”. To, že v řízení jde o finanční ekvivalent za bydlení v domě, který svým vnučkám – žalobkyním – žalovaná darovala, bylo soudu prvého stupně ostatně známo. Za této situace měla být věc posouzena i z hlediska případného rozporu žalobou uplatněného požadavku s dobrými mravy přesto, že se tohoto rozporu žalovaná v prvostupňovém řízení výslovně nedovolala. Úsudek, že výkon práva dobrým mravům odporuje, není podmíněn námitkou účastníka, jemuž je takový závěr na prospěch – soud je povinen věc z tohoto hlediska zkoumat i bez uvedené námitky. S tou – výslovně formulovanou – přichází žalovaná v odvolacím řízení, a sděluje, v čem rozpor požadavků žalobkyň s dobrými mravy spatřuje. Protože je povinností soudu posoudit věc z uvažovaného hlediska všude tam, kde je k tomu důvod, nelze považovat uplatněnou námitku za novum, které by bylo v odvolacím řízení nepřípustné. Vzhledem k tomu, že se soud prvého stupně věcí z tohoto hlediska nezabýval, pochybil. Bude proto třeba, aby zvážil, zda vzhledem ke všem okolnostem projednávané věci, uvedeným v odvolání, jakož i k věku a sociálním poměrům žalované, odporuje žaloba dobrým mravům či nikoliv. Pokud dospěje ke kladné odpovědi, žalobu zamítne a vyloží přitom, v čem namítaný rozpor spatřuje. Opačný úsudek rovněž odůvodní, tj. uvede, proč ani skutečnosti uváděné odvolatelkou k závěru o namítaném rozporu vést nemohou. Jen v tomto posléze uvedeném případě se bude okresní soud zabývat také další námitkou, uvedenou v odvolání žalované, totiž námitkou promlčení části žalobou uplatněného nároku, která se stala splatnou před 18.2.2003. Jinak než se stalo v napadeném rozsudku posoudí okresní soud i obranu žalované proti žalobě. Jak vyplynulo z jednání před odvolacím soudem, žalovaná nemínila podat proti žalobkyním vzájemný návrh, nýbrž chtěla dosáhnout jen toho, aby sama nebyla povinna nic platit jim. Šlo tedy o pohledávku, uplatňovanou k započtení (§ 98 o.s.ř.), která namítaným promlčením postižena být nemůže. Z hlediska promlčení práva namítaného k započtení je podle panujícího doktrinárního výkladu rozhodující, zda bylo promlčeno již v době střetu obou pohledávek (tj. nikoli v době, kdy byl učiněn projev směřující k započtení – opačně však např. Viktor Knapp in Splnění závazků a jiné způsoby jejich zániku, Praha, l955, str. 230 a násl.). Za okamžik střetu obou pohledávek je tedy třeba považovat splatnost té pohledávky, která se stane splatnou později. V projednávané věci je žalováno za období od 1.1.2001 do 31.12.2004, k započtení je namítáno bezdůvodné obohacení za období od 1.7.1999 do 31.7.2000, takže ke střetu obou pohledávek nemohlo dojít dříve než 1.1.2001 (a v dalších měsících). V okamžiku projevu směřujícího k započtení (tj. 19.4.2006) by pohledávka žalované byla sice promlčena, pokud by byla uplatňována jako samostatný nárok proti žalobkyni M, nemůže však být promlčena, jestliže je proti této žalobkyni namítaná k započtení proti její pohledávce. Z toho vyplývá, že pokud okresní soud nezamítne žalobu pro rozpor žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy, bude se muset zabývat i pohledávkou, kterou žalovaná uplatňuje k započtení proti žalobkyni P.M. Z těchto důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit (§ 219a odst. 2 o.s.ř.) a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. l písm. a/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 12. září 2006 Předseda senátu: