I jmění, nabyté úplatně z prostředků patřících byť i jen částečně do BSM (SJM) za trvání manželství jedním z manželů vypořádáním jeho podílového spoluvlastnictví se spoluvlastníkem, který není manželem, tvoří BSM (SJM). Dojde-li k vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi manžely, takto vypořádaný majetek do jejich BSM (SJM) nespadá.

R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobců a) E.M., bytem xxx, b) B.P., bytem xxx, zastoupených JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalovaným l/ J.P., bytem xxx, 2/ Z.K., bytem xxx, 3/ I.S., bytem xxx, zastoupených JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx,o určení rozsahu společného jmění manželů, k odvolání žalovaných do rozsudku Okresního soudu v ÚO, č.j. 10C 49/2006-35 z 31.5.2006, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku sub II, jakož i ve výrocích o nákladech řízení (sub III a IV) p o t v r z u j e . Ve výroku sub I zůstává tento rozsudek n e d o t č e n . II. Každá z žalovaných je povinna zaplatit každému z žalobců náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2.148 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. xxx; celkem jsou žalovaní povinni takto zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.888 Kč. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zamítl návrh na určení, že osobní automobil SPZ UOI xxx náležel ke dni 10.3.2002 do společného jmění manželů prvé žalované a jejího manžela, ale vyhověl žalobě ohledně určení, že do tohoto společného jmění náležela jedna ideální polovina nemovitostí, jež ve výroku svého rozsudku označil. Dalšími výroky rozhodl o nákladech řízení účastníků. Výrok, jímž žalobě vyhověl, založil na zjištění, že prvá žalovaná zaplatila své sestře cenu za ideální polovinu nemovitostí, jež za trvání svého manželství takto získala, zčásti z prostředků, které si v průběhu manželství naspořila. Takto nabyté věci se stávají předmětem bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění manželů) “bez ohledu na rozsah použitých prostředků z bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní SJM)”. Jen tento výrok napadly žalované včasným odvoláním, takže v té části, v níž byla žaloba zamítnuta, nabylo rozhodnutí soudu prvého stupně již právní moci, i když – ve vztahu k tomuto výroku – nepovažují odvolatelky za správné rozhodnutí soudu prvého stupně o nákladech řízení. Ve věci samé navrhují odvolatelky změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby i v té části, v níž jí prvostupňový soud vyhověl. Vyslovují názor, že při vypořádání podílového spoluvlastnictví “nelze za náhradu přikázat nemovitost nikomu jinému, nežli spoluvlastníkovi, a to proto, že to zákon neumožňuje. Nemovitosti pak takto vždy spoluvlastníci nabývají do svého výlučného, nebo podílového spoluvlastnictví, ale nikdy ne do SJM”. Za takové situace je nerozhodné, z jakých zdrojů byli další spoluvlastníci vypořádáni. Na podporu svého názoru odkázaly odvolatelky na publikaci “Společné jmění manželů (autoři Pokorný, Holub, Bičovský)”. Žalobci navrhli prvostupňové rozhodnutí v jeho napadených částech potvrdit. Společný majetek (ideální polovina nemovitostí) byl získán za trvání manželství úplatně, a to zčásti za prostředky náležející do společného jmění manželů. Patřil proto do společného jmění prvé žalované a jejího manžela. Krajský soud dospěl po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) k závěru, že odvolání není důvodné. Skutkový stav projednávané věci zjistil prvostupňový soud správně a proti jeho skutkovým poznatkům žádné výhrady odvolatelky ani nevznášejí. Za této situace záviselo rozhodnutí sporu na vyřešení právní otázky, zda jmění, nabyté úplatně z prostředků, patřících byť i jen částečně do BSM (SJM) za trvání manželství jedním z manželů vypořádáním jeho podílového spoluvlastnictví se spoluvlastníkem, který není jeho manželem, tvoří společné jmění manželů, nebo zda se jeho výlučným vlastníkem stává manžel, který tento majetek uvedeným způsobem získal. Okresní soud považuje tento majetek za společné jmění manželů a odvolací soud jeho názor sdílí. Výměr tohoto jmění je obsažen v ust. § 143 obč.zák. První žalovaná získala ideální polovinu nemovitostí za trvání manželství, přičemž způsob získání tohoto majetku nepředstavuje žádnou z výjimek, uvedených v prvém odstavci tohoto ustanovení. Je pravda, že šlo-li o vypořádání podílového spoluvlastnictví s její sestrou, byla účastníkem smlouvy o tomto vypořádání jen prvá žalovaná (a nikoliv tedy také její manžel). To však neznamená, že by se takto získaný majetek vymykal z výměru společného jmění, uvedeného v zákoně. Je třeba přisvědčit argumentaci žalobců, že jde o situaci obdobnou jako v případě, že smlouvu o úplatném nabytí majetku uzavírá jen jeden z manželů – i tehdy jde o majetek, nabývaný do společného jmění. Správnost napadeného rozhodnutí nemůže zpochybnit ani úvaha, obsažená v publikaci, na niž odvolatelé odkázali v průběhu odvolacího řízení. Ta se týká situace, kdy manželé mají (kromě svého společného jmění) ještě určitý majetek v podílovém spoluvlastnictví. Dojde-li ke zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví, pak takto vypořádaný majetek do společného jmění nespadá, neboť v opačném případě by tím byl smysl a účel tohoto vypořádání zcela popřen. O takový případ však v projednávané věci nešlo; soud prvého stupně došel ke správnému závěru, že nemovitosti do společného jmění prvé žalované a jejího manžela k okamžiku jeho smrti do jejich společného jmění patřily. Odvolací soud proto jeho rozsudek potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroků o nákladech řízení, které shledává rovněž správnými z důvodů, které jsou v jeho odůvodnění uvedeny. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, mají na ně právo úspěšní žalobci (§ 142 odst. l, § 224 odst. l o.s.ř.). Spočívají v požadované odměně jejich advokáta v částce 10.000 Kč, v paušální náhradě jeho hotových výdajů 375 Kč, náhradě za promeškaný čas 100 Kč, v cestovních výdajích 356 Kč a v dani z přidané hodnoty 2.058 Kč (§ 3 odst. l vyhl.č. 484/2000 Sb., § 13 odst. l, 3, § 14 odst. l, 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 277/2006 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.). Podle § 149 odst. l, bylo žalovaným uloženo, aby náhradu těchto nákladů v částce celkem 12.888 Kč zaplatili k rukám advokáta žalobců. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v ÚO; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky. V HK dne 3. října 2006 Předseda senátu: