Soud může určit, že povinnost vyklizení bytu není nadále vázána na zajištění náhradního bytu, i když tato podmínka byla stanovena dohodou účastníků.

Sp. zn. 20Co 625/2005 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr. xxx a Mgr. xxx v právní věci žalobkyně J.Z., bytem xxx, zast. JUDr. L.V., advokátkou, proti žalovanému P.Z., bytem jako žalobkyně, o změnu lhůty k vyklizení bytu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v N. ze dne 30. března 2005, č. j. 6C 305/2004-94, t a k t o : I. Rozsudek s e p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 4.566,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokátky žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše uvedeným rozsudkem vyhověl žalobě tak, že určil, že povinnost žalovaného vyklidit byt č. 351 o kuchyni a dvou pokojích s příslušenstvím v 5. nadzemním podlaží domu čp. xxx v ulici xxx v xxx, stanovená mu rozsudkem Okresního soudu v N. č. j. 8C 15/99-13 ze dne 11. 3. 1999 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v HK č. j. 18Co 325/99-27, není nadále vázána na podmínku zajištění náhradního bytu a že žalovaný je povinen byt vyklidit do 15-ti dnů od zajištění náhradního ubytování. Takto rozhodl poté, co uzavřel, že žalovaný se začal po vynesení rozsudku z r. 1999 chovat vůči žalobkyni v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zákoníku), když začal požívat nadměrně alkohol, jiné návykové látky, pod vlivem kterých se choval agresivně a navíc žalobkyni nijak od ledna 2004 nepřispívá ničeho na úhradách za užívání bytu. Právo na zajištění pouze náhradního ubytování okresní soud žalovanému přiznal s odkazem na ust. § 712 odst. 5 obč. zákoníku. V odvolání proti tomuto rozsudku žalovaný namítl, že jeho právo na zajištění náhradního bytu bylo založeno nejen rozsudkem okresního soudu ze dne 11. 3. 1999, ale zároveň i dohodou účastníků uzavřenou v souvislosti s uzavřením dohody o vypořádání společného jmění manželů dne 5. 12. 1999. V návaznosti na tuto dohodu týkající se práva bydlení se žalovaný vzdal při vypořádání majetkových vztahů s žalobkyní jiných majetkových nároků. Tvrzení žalobkyně pak považuje za účelová, naopak žalovaný se snaží konfliktům se žalobkyní vyhýbat. Zdůraznil, že svědci v řízení vyslechnutí jsou buď příbuzní či známí žalobkyně, která je využila, aby dosáhla uvolnění bytu. Navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení, když okresní soud se vůbec nezabýval zmíněnou dohodou o vypořádání společného jmění. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku s tím, že soužití s žalovaným bylo neúnosné jak pro ni, tak pro syna Pavla. Protože odvolání bylo podáno ze zákonem povolených důvodů (§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), byl rozsudek přezkoumán a odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek je věcně správný a že zde není žádný důvod k jeho rušení či ke změně. Krajský soud pro stručnost odkazuje na skutkové závěry okresního soudu týkající se chování žalovaného po vynesení rozsudku, jímž mu v minulosti bylo založeno právo na zajištění náhradního bytu a považuje vzhledem k obsahu odvolacích námitek za nutnost dodat a zdůraznit následující: Rozsudkem ze dne 11. 3. 1999 Okresní soud v N. – kromě jiného – uložil žalovanému povinnost vyklidit předmětný byt poté, co mu bude zajištěn náhradní byt. Krajský soud pak k odvolání žalobkyně tento rozsudek potvrdil, když uzavřel, že na věc je nutno aplikovat ust. § 705 odst. 1 a odst. 2 věta druhá obč. zákoníku a co se bytové náhrady týká ještě ustanovení § 712 odst. 3 obč. zákoníku – zde odvolací soud dne 21. 3. 2000 uzavřel, že důvody uváděné tehdy žalobkyní pro nepřiznání práva na zajištění náhradního bytu žalovanému zde nejsou. Tehdy ale žalobkyně uváděla v odvolání proti rozsudku ze dne 11. 3. 1999 úplně jiné důvody než uvádí nyní v předmětné žalobě, tedy jedná se – protože současně uváděné důvody prokázala – o změnu poměrů po vynesení dřívějšího rozhodnutí v bytové záležitosti účastníků. Je skutečností, že účastníci uzavřeli tehdy v r. 1999 v průběhu odvolacího řízení dohodu o vypořádání společného jmění datovanou dnem 5. 12. 1999, která nebyla v odvolacím řízení tehdy zmíněna. Okresní soud touto dohodou nyní v tomto řízení provedl důkaz a správně z něj nevyvodil pro rozhodnutí v této věci žádné důsledky (čl. 56 spisu). V této dohodě totiž je pouze slovně účastníky přejato to, co předtím dne 11. 3. 1999 bylo rozhodnuto okresním soudem a z obsahu této dohody rozhodně nelze dovozovat to, co dovozuje žalovaný, tedy že by žalobkyně vzhledem k ujednání o zajištění náhradního bytu v dohodě ze dne 5. 12. 1999 nemohla nyní žalovat na změnu původního rozhodnutí o bytové náhradě. Jestliže zákon připouští podání žaloby na určení, že bývalému společnému nájemci nadále nenáleží právo na zajištění náhradního bytu, ale jen na zajištění náhradního ubytování, když právo na zajištění náhradního bytu bylo založeno soudním rozhodnutím, tím spíše by bylo možno žalovat totéž v případě, že by právo jednoho z bývalých manželů na zajištění náhradního bytu bylo založeno dohodou mezi bývalými manžely uzavřenou. Krajský soud má proto za to, že odvolací námitky žalovaného jsou právně bezvýznamné, neboť rozhodné je jen to, zda žalobkyně prokázala své tvrzení, že žalovaný se začal poté, co mu bylo založeno právo na zajištění náhradního bytu podle § 712 odst. 3 obč. zákoníku, chovat vůči ní nemravně. A to prokázáno listinami a i svědecky bylo. Rozsudek byl proto podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobkyni přiznáno i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když v řízení byla úspěšná. Jejím nákladem je náklad advokátního zastoupení, a to odměna advokátky v částce 3.800,- Kč (§ 7 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb.), dále 2 x 75,- Kč paušálních náhrad výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., 200,- Kč za promeškaný čas advokáta (§ 14 odst. 3 stejné vyhlášky) a konečně 416,- Kč cestovné, celkem tedy 4.566,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, a to podáním u Okresního soudu v N., a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V HK dne 24. ledna 2006