Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích není speciálním zákonem, který by samostatně upravoval vlastnické vztahy k vodním dílům a který by vylučoval obecnou úpravu občanského zákoníku.

Číslo jednací: 21Co 299/2006 - 528-533 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce V. a o. s. a.s. se sídlem xxx, IČ: xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem ve xxx, proti žalovanému C. xxx a.s. se sídlem v xxx, IČ: xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v J. ze dne 16.3.2006, č.j. 4C 133/2000-482, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce náklady odvolacího řízení v částce 8.843,50 Kč. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora citovaným rozsudkem určil, že stavba ”Rekonstrukce C. xxx” – přípojka vysokého napětí a trafostanice a dále vodohospodářské objekty sestávající ze stavby vodovodního řadu od vodojemu B. do S., stavby vodojemu v Ú. včetně oplocení, stavby vodojemu v B. včetně oplocení, stavby čerpací stanice v B., stavby odpadu z čerpací stanice v B., dechlorace v čerpací stanici v B., vrtu R3 v B. včetně jednoho čerpadla, armatury a přívodního potrubí, schválená a uvedená do provozu kolaudačním rozhodnutím vydaným referátem životního prostředí Okresního úřadu v xxx ze dne 3.5.1991 pod č.j.: VOD.15/91-72/B1, patří do vlastnictví žalobce. Současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v částce 46.639,- Kč a zároveň žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v J. náklady státu v částce 22.526,- Kč. Žalobce se žalobou domáhal určení tohoto vlastnictví s tím, že tyto věci jsou součástí vodovodu jako takového a jsou spojeny s tímto vodovodem, nelze je od sebe oddělit, neboť by došlo ke ztrátě funkčního určení. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, namítal, že podle zákona č. 274/2001 Sb. je vodovod provozně samostatným souborem staveb a zařízení zahrnující vodovodní řady a vodárenské objekty, které mohou být ve vlastnictví několika osob, a to bez ohledu na jejich funkčnost či oddělitelnost. Namítal, že stavby, které jsou předmětem řízení, byly zřízeny jím na náklady jeho předchůdce a jsou samostatnými věcmi. Okresní soud z rozhodnutí ONV v xxx č.j. Vod.15/85-158/B1-205 ze dne 29.4.1985 vzal za prokázané, že na základě žádosti investora V. v. a k. 04 xxx bylo vydáno povolení k vodohospodářskému dílu, výstavbě výtlačného řadu o JS 80 mm v délce 63 m z PVS z vodního zdroje HGI do stávajícího zásobovacího řadu JS 200 m včetně vystrojení vrtu, zřízení ochranného pásma oplocením a provedení energetické přípojky nízkého napětí z obce S. Kolaudačním rozhodnutím z 3.6.1985 vzal za prokázané, že Odbor vodního a lesního hospodářství a zemědělství ONV xxx schválil ukončení stavby ”Přívod pitné vody z B.” a uvedl jej do trvalého provozu a schválil ukončení stavby ”Zásobování pitnou vodou pro zařízení staveniště Rekonstrukce C. xxx” a uvedl jej do trvalého provozu za podmínek, že investor provede předání staveb na podnik V. V.a K., podnikové ředitelství HK, a to do 30.9.1985. Dne 9.9.1985 byla uzavřena hospodářská smlouva číslo 102/85-práv, kterou V. c. k.p. HK převedly správu národního majetku na V. v. a k., závod 04 J., a to vodovodní řad S. – K. Dne 12.5.1986 rozhodl ONV v J. pod č.j. Vod. 435/10/86-256/B1, že odbor vodního a lesního hospodářství a zemědělství na základě žádosti investora V. c., k.p. HK ze dne 24.4.1986 vydává povolení k vodohospodářským dílům, tedy k výstavbě objektů: a) vodojem xxx včetně příjezdové cesty a oplocení, b) vodojem B. včetně příjezdové cesty a odpadu, c) čerpací stanice B. včetně propojovacího řadu, odpadu z ČS, oplocení ČS, příjezdové cesty, dechlorace v ČS a přípojky vysokého napětí a trafostanice v B. Výstavba objektů byla realizována z důvodu zásobování pitnou vodou zařízení staveniště ”Rekonstrukce C. xxx.”. Dne 3.5.1991 bylo vydáno Referátem životního prostředí Okresního úřadu v xxx kolaudační rozhodnutí č.j. VOD.15/1991-72/B1, kterým bylo schváleno ukončení stavby ”Rekonstrukce C. xxx. – vodohospodářské objekty” z důvodu zásobování pitnou vodou, zařízení staveniště a bylo uvedeno do trvalého provozu. Kolaudační rozhodnutí tentokrát nepředpokládalo předání stavby investorem budoucímu provozovateli. Výpisem z obchodního rejstříku vzal okresní soud za prokázané, že veškerý majetek, práva a závazky k.p. C. p. P. a V. c. HK k.p. přešly na státní podnik C. HK. Dne 6.5.1992 byla zapsána do obchodního rejstříku společnost V. c. a.s., která podle notářského zápisu ze dne 29.12.1992 učinila prohlášení o založení akciové společnosti C. xxx. a.s. Základní jmění této společnosti tvořilo kromě jiného i ČS B. včetně oplocení, vrtu, kabelového propojení, trafostanice, čerpání vody z vrtu, chlorovacího zařízení, strojního zařízení, elektrozařízení, výtlačného čerpadla, vodojemu Ú., odpadu, oplocení, příjezdové cesty k VDJ Ú., dechlorace K., stavební úpravy, chlorovací zařízení, jak bylo prokázáno výpisem z majetku C.xxx. a.s. z roku 1995. Dále vzal okresní soud za prokázané, že žalobce užíval tyto objekty na základě smlouvy o pronájmu objektu, kterou uzavřeli účastníci 22.12.1995 a ve které se žalobce zavázal kromě převzetí objektu zabezpečit na své náklady jejich provoz, údržbu a opravy v souladu s jejich hospodářským určením. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a dodatky byla prodlužována. Dopisem ze 14.9.2001 žalovaný oznámil žalobci, že smluvní vztah k 31.12.2001 ukončí. Dne 31.12.2001 byl uzavřen dodatek č. 4 k nájemní smlouvě na dobu určitou do 31.12.2002. V prosinci 2002 byl uzavřen dodatek na prodloužení smlouvy do 31.12.2003. Další dodatek č. 6 byl uzavřen v prosinci 2003, opět na dobu určitou do 31.12.2004 s tím, že se pronajímatel zavázal nejpozději do 15.12.2004 podat návrh na uzavření nové nájemní smlouvy. Dne 25.8.2004 Krajský úřad K. k., Odboru životního prostředí a zemědělství udělil žalobci povolení k provozování vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu. Povolení k odběru vody z vrtu R3 R. – B.bylo žalobci uděleno rozhodnutím Okresního úřadu v J. ze dne 30.4.1998, a to do 31.12.2005. Výpověďmi svědků Ing. V.M., L.H. a Ing. I.V. a Ing. P.H. měl okresní soud prokázáno, že žalobce zajišťuje dodávku vody pro obec K., mimo jiné kopidlnské zdroje vody nejsou v požadované kvalitě, nepostačují k zásobování obyvatelstva vodou, proto začal být používán vrt R3 a přivaděč z B. byl budován z toho důvodu. Znaleckými posudky Ing. J.H., znalce z oboru stavebnictví, odvětví vodní stavby, vodní hospodářství a z revizního znaleckého posudku společnosti xxx, a.s. znalce z oboru ekonomika a stavebnictví bylo prokázáno, že objekty, které jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku, netvoří samy o sobě jeden funkční celek. Jeden funkční celek tyto objekty tvoří pouze s navazujícím vodovodním řadem ”2” zásobujícím město K. a další obce. Tyto objekty nelze dále od sebe dělit, neboť by došlo ke ztrátě funkčního určení, tedy nebylo by možné dopravit pitnou vodu do spotřebiště pro 2.167 obyvatel v K. a dalších obcí v B. Ú., Ú.L., B., V. a Ž.. Funkční určení těchto objektů je za současných okolností jediné, a to zásobit pitnou vodou obce napojené na tento vodovod, přičemž původním určením těchto objektů bylo i zásobování Cukrovaru v K. Objekty nemohou být odděleny, neboť by došlo nejen ke znehodnocení funkce veřejného vodovodu K., ale i k porušení jeho funkce a snížení jeho hodnoty. Vodovod, který je předmětem sporu, nelze provozovat jako samostatný funkční celek, tato část vodovodu nemá rozvodnou síť. Na návrh žalovaného okresní soud provedl důkaz i odborným vyjádřením Ministerstva zemědělství, které bylo učiněno na základě žádosti žalovaného. Ministerstvo ve vyjádření uvedlo, že vlastníkem vodovodu podle § 2 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích je osoba, která ho zaplatila. Vlastnictví pozemku, ve kterém leží nebo na kterém je postaven, není v této věci rozhodující. Části vodovodu mohou mít různé vlastníky, a to bez ohledu na jejich funkčnost a oddělitelnost. Okresní soud posuzoval žalobu žalobce podle § 80 písm. c/ o.s.ř. Uzavřel, že účastníci jsou ve věci věcně legitimováni, neboť jsou účastni právního vztahu, o němž v řízení jde. Uzavřel, že žalobce je uživatelem staveb a investorem výstavby těchto staveb byl žalovaný. Mezi účastníky je spor o vlastnické právo k nemovitostem a jediným prostředkem nápravy je určovací žaloba, kterou žalobce učinil. Jedině touto určovací žalobou se postavení žalobce stane v právních vztazích do budoucna jistým. V odůvodnění dále okresní soud uvedl, že stavby ve výroku uvedené, kromě stavby přípojky vysokého napětí a trafostanice, jsou vodními díly, jejichž režim a vztahy vznikající při rozvoji výstavby a provozování těchto děl upravuje zákon 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, a trafostanice a přípojka vysokého napětí jsou zařízení, jejichž režim je upraven zákonem 458/2000 Sb., energetický zákon. Energetický zákon, ani zákon o vodovodech a kanalizacích, však nejsou speciálním zákonem, který by samostatně upravoval vlastnické vztahy k těmto objektům. Proto okresní soud při posuzování vlastnického práva k těmto objektům vycházel z občanského zákoníku, přičemž ohledně aplikace této právní normy byl okresní soud vázán právním názorem Krajského soudu v HK obsaženým v usnesení ze dne 28.11.2003, sp. zn. 21Co 471/2003. Okresní soud vázán právním názorem krajského soudu se zabýval tím, zda vyjmenované stavby jsou samostatnými věcmi v právním smyslu, či zda jde o součást věci jiné ve smyslu ustanovení § 120 obč. zák. Z provedeného dokazování zejména z obou znaleckých posudků vzal za prokázané, že ve výroku rozsudku uvedené vodohospodářské objekty a stavba přípojky vysokého napětí a trafostanice tvoří jeden funkční celek pouze s navazujícím vodovodním řadem ”2”, který zásobuje město K. a další obce. Tyto objekty a vodovodní řad ”2” nelze od sebe oddělit, neboť v případě oddělení by došlo ke ztrátě jejich funkčního určení. Zařízení, která jsou předmětem tohoto řízení, nelze provozovat samostatně jako samostatný funkční celek, neboť tato část vodovodu nemá rozvodnou síť. Bylo tedy prokázáno, že stavby ve výroku rozsudku uvedené jsou součástí vodovodního řadu ”2”, neboť podle své povahy k němu náleží a nemohou být odděleny, aniž by se tím věc znehodnotila. V důsledku toho se právní úkony, které se týkají vodovodního řadu ”2”, týkají i objektů uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Tyto objekty jsou součástí hlavního vodovodního řadu, který je stavbou, není součástí pozemku a je proto nerozhodné, na pozemcích kterého vlastníka se objekty nacházejí. Vycházeje z těchto závěrů, okresní soud žalobě žalobce vyhověl. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že žalobce v řízení neprokázal svoji věcnou legitimaci, ani svůj naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle § 80 písm. c/ o.s.ř. Vytýkal okresnímu soudu, že skutková tvrzení účastníků a provedené důkazy nehodnotil objektivně a k důkazům o tom, kdo je vlastníkem sporných věcí, nepřihlédl, ač vedl velmi obsáhlé a podrobné dokazování a nesprávně provedené důkazy posoudil. Vytýkal okresnímu soudu, že jeho rozhodnutí trpí vnitřními rozpory, neboť provedením důkazu privatizačními projekty právních předchůdců účastníků bylo prokázáno, kdo je vlastníkem sporných staveb. Namítal, že o nesprávném hodnocení důkazů a nesprávném posouzení věci svědčí i to, že okresní soud sice vzal za prokázané, že po privatizaci sporného majetku žalovaný pronajímal sporné věci žalobci úplatně podle nájemní smlouvy z roku 1995 a jejích dodatků, z čehož je zcela nesporné, že žalobce uznával jeho vlastnické právo ke sporným věcem. Žalobce za těchto okolností ani nemohl prokázat svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva a naléhavý právní zájem žalobce z fiktivních důvodů je v rozporu s principy právního státu. Zdůraznil, že v projednávané věci jde o majetkové vztahy mezi podnikateli, neboť oba provozují podnikání za účelem dosažení zisku, proto při jejich posuzování lze postupovat podle občanského zákoníku i ve smyslu § 1 odst. 2 obč. zák. pouze v případě, že sporné právní vztahy nejsou upraveny ustanoveními zvláštních zákonů, které mají přednost před obecnou úpravou. Namítal, že v souzené věci je třeba vycházet ze zvláštní právní úpravy, a to jednak z obchodního zákoníku ze zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb. a zákona č. 458/2000 Sb. Vytýkal okresnímu soudu, že se nevypořádal s jeho tvrzeními a důkazy a nepřihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu ČR, když konkrétně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 31.1.2002, sp. zn. 27Cdo 486/2001 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 1221/2002. Z těchto rozsudků mimo jiné dovozoval, že je třeba se zabývat tím, zda věci, zejména výsledky stavební činnosti, jsou věcmi v právním smyslu a zda je lze oddělit od pozemku, na kterém jsou zřízeny nebo s pozemkem splývají a tvoří s ním jednu věc. Žalovaný požadoval, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. Žalobce s rozsudkem okresního soudu souhlasil a navrhl jeho potvrzení. Zdůraznil, že základ sporu spočívá v tom, že privatizace byla provedena špatně, neboť si nikdo neuvědomil, že dochází ke spojení dvou věcí. Bylo na žalovaném, aby se v tomto domáhal nápravy. Uvedl, že vychází z toho, že celý vodovod je jednou věcí. Některé objekty se do katastru zapisují a některé nikoli. Samotný zápis do katastru nemovitostí nic nemění na tom, že jde o jednu věc a nikoli o věcí několik. V souzené věci byly podány dva znalecké posudky, které byly zpracovány kompetentně a není proto třeba brát v úvahu publikace osob, které znalci nejsou. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Okresní soud provedl dokazování o právně významných tvrzeních žalobce i žalovaného v rozsahu potřebném pro posouzení věci. Respektoval závazný právní názor odvolacího soudu, vyslovený v usnesení ze dne 30.1.2003 čj. 21Co 93/2002-178 a v usnesení ze dne 28.11.2003 čj. 21Co 471/2003-231. Jeho skutkové závěry, učiněné na základě provedených důkazů, i závěry právní jsou správné. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud se také ztotožňuje s výstižným odůvodněním rozsudku okresního soudu a odkazuje na něj. Vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud zdůrazňuje následující. Odvolací soud přes námitky žalovaného setrvává na svém závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř., jestliže oba účastníci jsou přesvědčeni o tom, že jim svědčí vlastnické právo k objektům uvedeným v žalobě, pro toto své tvrzení snášejí argumenty, je mezi nimi spor o vlastnické právo k těmto objektům a jediným prostředkem nápravy je právě určovací žaloba (závěry vyslovené v usnesení ze dne 30.1.2003 čj. 21Co 93/2002-178). Odvolací soud také setrvává na svém závěru, že zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, není speciálním zákonem, který by samostatně upravoval vlastnické vztahy k vodním dílům a který by vylučoval obecnou úpravu občanského zákoníku. Tento zákon podle § 1 odst. 1 upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě, přípojek na ně, jakož i působnost orgánů územních samosprávných celků a správních úřadů na tomto úseku. Neupravuje však vlastnické právo k jednotlivým stavbám, které jsou tímto zákonem vymezeny jako vodní díla (§ 2 odst. 1 a 2). Skutečnost, že objekty uvedené v petitu žaloby jsou vodním dílem, sama o sobě neznamená, že tyto jednotlivé objekty nebo dokonce tyto objekty ve svém souhrnu jsou samostatným předmětem právních vztahů. Pro rozhodnutí o určení vlastnického práva v této věci bylo nezbytné posoudit, zda stavby vyjmenované v petitu žaloby jsou samostatnými věcmi v právním smyslu či zda jsou součástí věci jiné dle § 120 obč.zák. (právní názor vyslovený v usnesení ze dne 28.11.2003 čj. 21Co 471/2003-231). Okresní soud správně tento závazný právní názor respektoval a za účelem zjištění, zda objekty uvedené v petitu žaloby jsou samostatnými věcmi v právním smyslu, provedl znalecký posudek z příslušného oboru a nechal zpracovat i revizní znalecký posudek. Oba znalci se ve svých znaleckých posudcích shodli, že v žalobě uvedené objekty nejsou samostatnými věcmi ve smyslu právním, tvoří jeden funkční celek pouze s navazujícím vodovodním řadem ”2” zásobujícím vodou město K. a další obce. Tyto objekty od sebe nelze oddělit, neboť by došlo ke ztrátě jejich funkčního určení. Ze znaleckých posudků tedy jednoznačně vyplývá, že objekty, k nimž se žalobce domáhá určení vlastnického práva, jsou součástí věci hlavní, kterou představuje vodovodní řad ”2”, který je ve vlastnictví žalobce. Po oddělení objektů uvedených v petitu žaloby by vodovodní řad “2” coby věc hlavní již nebyl schopen z velké části sloužit svému účelu, tj. dovádět vodu do spotřebiště pro obyvatele v K., v B., v Ú., v Ú. L., B., V. a Ž. Znalecké posudky byly podány znalci s odpovídající odborností a odvolací soud stejně jako soud okresní nemá pochybnosti o jejich hodnověrnosti a správnosti. Tudíž okresní soud učinil správný závěr, když žalobě vyhověl, neboť objekty uvedené ve výroku rozsudku jako součást věci hlavní, která je ve vlastnictví žalobce, jsou rovněž ve vlastnictví žalobce. Pro posouzení otázky vlastnického práva k uvedeným objektům je bez právního významu ta skutečnost, že žalobce po určitou dobu (od roku 1995) užíval tyto objekty na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovaným. Žalobce měl zřejmě v té době jinou právní představu o právní povaze uvedených objektů. Ostatně při závěru, že uvedené objekty jsou součástí hlavní věci by ani nemohlo jít o platnou nájemní smlouvu, neboť předmětem nájemní smlouvy může být jen věc, která je samostatnou věcí v právním smyslu. Poukazy žalovaného na rozsudky Nejvyššího soudu ČR nejsou případné, neboť řeší otázku, zda určitá vodní stavba je součástí pozemku. Žalobce se s úspěchem ubránil odvolání a má proto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 8.843,50 Kč. Tyto náklady tvoří náklady právního zastoupení žalobce. Jedná se o odměnu advokáta za řízení v jednom stupni v částce 5.000,- Kč, když advokát učinil v odvolacím řízení pouze jeden úkon právní služby, dále paušální náhrada hotových výdajů přináležející k jednomu úkonu právní služby, a to účasti u odvolacího jednání v částce 300,- Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 8 započatých půlhodin po 100,- Kč a jízdné vlastním osobním automobilem ze sídla advokáta do sídla odvolacího soudu a zpět v celkové částce 1.331,50 Kč a dále 19% DPH z odměny a z nákladů v částce 1.411,- Kč. Výše nákladů byla stanovena podle § 5 písm. b/ a § 18 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006, § 137 odst. 3 o.s.ř. a zák.č. 119/1992 Sb. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že ve věci samé jde o otázku zásadního právního významu. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v J. a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. V HK dne 13. listopadu 2006