Byl-li výkon rozhodnutí prodejem podniku zastaven, použije se pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit správci podniku odměnu ustanovení § 338zo odst. 4 OSŘ ustanovení § 338ze odst. 7 OSŘ použít nelze.

Číslo jednací: 21Co 527/2006 - 54-57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce JUDr. xxx, správce podniku xxx s.r.o., IČ xxx, se sídlem xxx, zast. Mgr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ xxx, se sídlem xxx, pro doručování Okresní pojišťovna Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, S. xx, zast. Mgr.xxx, advokátem se sídlem v xxx,o zaplacení 5.421,--Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 24.7.2006, č.j. 9C 65/2006-32, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e v tomto správném znění výroku pod bodem I : Žaloba s požadavkem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5.421,--Kč s 9% úrokem z prodlení od 31.1.2006 do zaplacení, nejdéle do 30.6.2006, a dále od 1.7.2006 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení odpovídajícím ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 7.586,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu o úhradu odměny přiznané žalobci výrokem II usnesení č.j. 26E 2855/2004-34 Okresního soudu v HK ze dne 9.9.2005, včetně příslušenství (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 7.407,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce (výrok II). Vzal za prokázané, že žalobce byl v řízení o výkon rozhodnutí vedeném pod sp. zn. 26E 2855/2004 oprávněnou – nyní žalovanou, prodejem podniku povinného G. s.r.o., ustanoven správcem podniku G. s.r.o. Výkon rozhodnutí byl zastaven podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. na návrh správce podniku. Usnesením ze dne 9.9.2005 č.j. 26E 2855/2004-34 byla podle § 338n odst. 6 o.s.ř. žalobci přiznána odměna ve výši 4.500,--Kč a DPH 855,--Kč, a náhrada nákladů 66,--Kč, celkem 5.421,--Kč, a bylo uloženo povinnému, aby ji zaplatil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, tj. od 19.9.2005. Protože povinný tuto povinnost nesplnil, vyzval žalobce žalovanou s poukazem na ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. k úhradě jemu přiznaného plnění. Okresní soud uzavřel, že o.s.ř. obsahuje speciální ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku v § 338f až 338zr. Ust. § 338zo odst. 4 upravuje nárok správce podniku na odměnu a náhradu hotových výdajů za situace, kdy dojde k zastavení výkonu rozhodnutí tak, že soud uloží povinnost zaplatit je buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s a § 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Ust. § 338zo odst. 3 odkazuje na jinou část téhož zákona pro účely zastavení daného typu výkonu rozhodnutí. Neodkazuje však na ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. Jestliže speciální úprava subjektu povinného úhradou odměny a náhradou výdajů správci podniku v případě zastavení výkonu rozhodnutí je obsažena v jiném ustanovení, než o jaké opírá svůj nárok žalobce, žalobcem použité ustanovení je systematicky zařazeno v úpravě rozvrhu rozdělované podstaty získané prodejem podniku a příslušná pasáž právní úpravy na ně neodkazuje, nelze je na vztahy účastníků použít. Pokud se žalobce domnívá, že výkon rozhodnutí byl zastaven pro důvody na straně žalované, není to důvodem analogické aplikace jakéhokoliv procesního ustanovení, ale možného jiného rozhodnutí ve smyslu § 338zo odst. 4, než jaké přijal okresní soud ve výroku III usnesení č.j. 26E 2855/2004-34. Toto usnesení je závazné pro oba účastníky řízení, nabylo právní moci, aniž bylo napadeno odvoláním, a nelze je přezkoumávat ani nelze z tohoto právního důvodu žalobci přiznat plnění, když uvedené rozhodnutí činí pro takové rozhodnutí v souzené věci překážku ve smyslu § 159a odst. 5 o.s.ř. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Namítal, že zákon je třeba vykládat tak, aby byl v souladu s ústavně právními předpisy, zejména čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zákon musí být aplikován tak, aby správci byla za odvedenou práci odměna skutečně poskytnuta. Ust. § 338ze odst. 7 v části věty za středníkem zajišťuje uspokojení pohledávky správce ručením oprávněného. Oprávněný si musí být vědom rizika, že výtěžek prodeje nepostačí ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí a tyto náklady neuhradí ani povinný. Podle § 338zo odst. 4 o.s.ř. nelze uložit povinnost oprávněnému jen k zajištění skutečného uspokojení pohledávky správce. Je-li povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů uložena povinnému, který na adrese sídla nesílí, jednatel je nekontaktní, podnik povinného je předlužen a žádný majetek povinného není znám, je zřejmé, že pohledávka správce nebude uspokojena. Žalobce odkázal i na předchozí rozhodnutí Krajského soudu v HK ve věci č.j. 21Co 277/2005 ze dne 30.6.2005 a č.j. 21Co 305/2005 ze dne 29.7.2005 vydaného ve zcela obdobné věci týchž účastníků. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, neboť opačný výklad by vedl k nerovnému postavení stran a k ukládání povinnosti nad rámec zákona. Poukázal na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 20/04 a zdůraznil, že ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. nelze použít na případy, kdy podnik není v rámci výkonu rozhodnutí prodejem podniku prodán a tedy ani není rozdělována podstata v rozvrhovém řízení. Uvedené ustanovení se týká pořadí pohledávky odměny správce při rozvrhu rozdělované podstaty z prodeje podniku. Pokud k prodeji a rozvrhu nedojde, nelze podle tohoto ustanovení postupovat, což plyne i ze systematického zařazení tohoto ustanovení v rámci ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku. Navíc oprávněné nelze přičítat zavinění na tom, že správce podniku nedohledal majetek podniku a exekuce skončila neúspěšně, ani na tom, že právní předpis nepamatuje na odměnu správce podniku. Tento nedostatek nelze zhojit nad rámec zákonných povinností oprávněné. Krajský soud po zjištění, že odvolání je proti rozsudku přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě a je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., převzal skutková zjištění okresního soudu a poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami, k nimž je povinen přihlížet podle § 212a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Krajský soud se ztotožňuje s důvody okresního soudu a pro stručnost na ně odkazuje. Pouze vzhledem k obsahu odvolání dodává následující : Ústavnímu soudu ČR byl předložen návrh na zrušení ust. § 338zo odst. 4 o.s.ř., který byl projednán pod sp. zn. Pl. ÚS 20/04. Nálezem ze dne 25.10.2005 pak dospěl Ústavní soud k závěru, i ve světle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, že samotná skutečnost, že v konečném důsledku může nastat stav, kdy nebudou uspokojeny nároky správce podniku, není protiústavní. Riziko neuspokojení zákonných nároků správce podniku je nepatrné a má protihodnotu v podstatě v jeho monopolním postavení na provádění činnosti správce. Návrh na zrušení ust. § 338zo odst. 4 o.s.ř. byl zamítnut s tím, že Ústavní soud dovodil, že uspokojení zákonných nároků správce podniku může být v drtivé většině případů dosaženo pomocí instrumentů obsažených v o.s.ř. Mezi nimi argumentoval v odůvodnění i ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. K aplikaci tohoto ustanovení (mimo dalších) je připojeno odlišné stanovisko vyjmenovaných soudců Ústavního soudu. Krajský soud ve shodě se shora zmíněným odlišným stanoviskem zastává názor, že ust. § 338ze odst. 7 o.s.ř. nelze použít, protože dopadá na zcela jinou procesní situaci, a pokud by bylo možné postupovat podle tohoto ust. i při zastavení výkonu rozhodnutí pro předlužení povinného, neměla by existence ust. § 338zo odst. 4 o.s.ř. smysl. Toto ust. ale je speciální úpravou pro případ zastavení výkonu rozhodnutí, která ukládá povinnost zaplatit nároky správce podniku případě i oprávněnému, ale podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Pokud by ve věci výkonu rozhodnutí 26E 2855/2004 byl výkon rozhodnutí zastaven pro důvody na straně oprávněného, pak by to mělo vést k uložení povinnosti k náhradě odměny a nákladů správci podniku vůči oprávněnému. Takto ale rozhodnuto nebylo a nárok byl správci přiznán vůči povinnému. Protože ze žádného ustanovení neplyne, že oprávněný je ručitelem za splnění závazků povinného, nelze ani v tomto nalézacím řízení oprávněnému tj. žalovanému povinnost k zaplacení uložit nad rámec zákona. Rozsudek okresního soudu byl proto jako věcně správný potvrzen podle § 219 o.s.ř. pouze s jinou formulací výroku pod bodem I tak, aby bylo jednoznačné, o jakých nárocích bylo rozhodnuto z hlediska závaznosti rozsudku. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalovaného představuje paušální odměna advokáta za řízení v jednom stupni podle § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 6.000,--Kč, jedna paušální náhrada hotových výdajů v částce 75,--Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.8.2006 za písemné vyjádření k odvolání žalobce a ve výši 300,--Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za účast zástupce žalovaného u jednání před odvolacím soudem. Protože zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží advokátovi i daň ve výši 19% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 47 odst. 1 písm. a/ zák. č. 234/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem činí náklady odvolacího řízení 7.586,--Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. V HK dne 13. listopadu 2006 předsedkyně senátu