I proti nároku České kanceláře pojistitelů na náhradu plnění z garančního fondu, se může ten, vůči němuž je nárok uplatněn a kdo za škodu poškozenému odpovídá, dovolávat spoluzavinění poškozeného.

22Co 393/2006-110 R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce České kanceláře pojistitelů, se sídlem v xxx, IČO: xxx, zastoupené JUDr. R.M., advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému M.S., nar. xxx 1986, bytem xxx, zast. Mgr. L.T., advokátem se sídlem ve xxx, o zaplacení 1.044.427,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14.6.2006, č.j. 6C 98/2006-78, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.044.427,- Kč s 9,5% úrokem od 15.5.2005 do 30.6.2005, 8,75% úrokem od 1.7.2005 do 31.12.2005, s 9% úrokem od 1.1.2006 do 31.12.2006 a s úrokem od 1.1.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů z částky 790.819,- Kč a s 9% úrokem od 14.4.2006 do 31.12.2006 a s s úrokem od 1.1.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů z částky 253.608,- Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroků z částky 253.608,- Kč za období od podání žaloby do 13.4.2006, se z a m í t á . Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem ve výši 98.656,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 53.634,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 783.699,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 15.5.2005 do zaplacení v měsíčních splátkách po 3.000,- Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I), žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení dalších 260.728,- Kč a vyšších úroků z prodlení byla zamítnuta (výrok II) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Ve věci se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.044.427,- Kč, když tvrdil, že žalovaný jako řidič i provozovatel motorového vozidla způsobil škodu, kterou podle zvláštních předpisů uhradil žalobce. Žalobce se proto domáhá z titulu zákonného nároku, plnění za škodu vyvolanou zvláštní povahou motorového vozidla, kterou uhradil a za kterou odpovídá řidič a provozovatel vozidla. Skutkový děj popsal tak, že dne 21.5.2004 způsobil žalovaný motocyklem Jawa 350 RZ SYI 42-34 dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení O.Š. Tímto vznikla škoda pozůstalým A.Š., J.Š., V.Š., V.Š., a T.Š. K nehodě došlo tak, že dne 21.5.2004 jel žalovaný s výše uvedeným motocyklem po silnici III/3662 v obci R. ve směru od P. na S. a po projetí pravotočivé zatáčky se dostal s motocyklem vlevo mimo vozovku, kde narazil do travnatého břehu a poté do železného zábradlí. Odtud byl řidič i s motocyklem odhozen zpět na vozovku. Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění spolujezdce O.Š., kterému po převozu do nemocnice podlehl a k lehkému zranění spolujezdkyně M.P. Žalovaný nebyl v době nehody držitelem řidičského oprávnění, podrobil se orientační dechové zkoušce, dle mu byla naměřena hodnota 0,76 promile alkoholu. Žalovaný svým jednáním porušil povinnosti vyplývající ze zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a dopustil se trestného činu podle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona. Žalovaný v době nehody neměl uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a proto podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. vznikla žalobci povinnost vyplývající z § 24 odst. 2 písm. b/ výše uvedeného zákona, uhradit poškozeným škodu, kterou způsobil žalovaný. Žalobce poskytl jednorázové odškodnění ve výši 192.000,-Kč A.Š., 192.000,- Kč J.Š., 192.000,-Kč V.Š., 192.000,- Kč V.Š. a 140.000,-Kč T.Š. Dále uhradil náklady za pohřeb ve výši 5.618,- Kč A.Š., náklady právního zástupce pozůstalých 80.809,- Kč a A pojišťovně, a.s., která plnila poškozeným, uhradil delegační poplatek ve výši 50.000,- Kč. Celkově tak za žalovaného uhradil žalovanou částku. Žalobce ještě doplnil, že již v rámci plnění poškozeným nedošlo k plněním v celém rozsahu, ale pojišťovna, která plnila škodu pozůstalým, splnila jejich nároky do výše 80%, neboť 20% z případných nároků nepřiznala z důvodu spoluzavinění O.Š. Podle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. má proto žalobce právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a/ a b/ právo na náhradu toho, co za něho plnila. Žalovaný požadovanou náhradu neuhradil a proto se žalobce obrátil na soud. Žalovaný s plněním v celém rozsahu nesouhlasil. Poukázal především na vyšší míru spoluzavinění O.Š. na škodě, která mu byla způsobena. Dále uvedl, že není v jeho možnostech a schopnostech celý nárok uplatněný v žalobě uhradit. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že za škodu vzniklou v důsledku smrtelného zranění O.Š. odpovídá žalovaný podle § 427 odst. 2 obč. zák. jako provozovatel motorového vozidla. Jde přitom o odpovědnost objektivní. Žalovaný nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za provoz motorového vozidla a proto za žalovaného plnil žalobce. Ten má pak nárok po žalovaném požadovat náhradu, neboť žalovaný je ten, kdo způsobil škodu. Nárok žalobce je nárok svého druhu založený speciálním postižným právem, ale tato speciální úprava ještě nevylučuje aplikaci ust. § 441 obč. zák., podle kterého byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně. Okresní soud pak posoudil míru spoluzavinění poškozeného O.Š. a dospěl k závěru, že žalovaný i poškozený O.Š. byli zhruba stejného věku a oba si museli být vědomi toho, že riskují své životy, jestliže se po společném požívání alkoholu rozhodli řídit motocykl. Poškozený si také vzhledem ke své věku musel být vědom, že se toto riziko zvyšuje tím, že na motocyklu jedou ve třech osobách a nemá ochranou přilbu, kterou odmítl. Poškozený také věděl, že žalovaný nemá řidičské oprávnění. Smrtelné zranění O.Š. bylo tedy do jisté míry důsledkem společného lehkomyslného jednání žalovaného i O.Š. Míra spoluzavinění žalovaného však byla vyšší, protože ten řídil motocykl v době, kdy k nehodě došlo. Okresní soud pak míru spoluzavinění poškozeného stanovil 40%. Na tomto názoru nic nemění ani to, že soudní znalec MUDr. U. při hlavním líčení v trestní věci uvedl, že by ochranná přilba zřejmě život poškozenému O.Š. nezachránila, kdyby ji měl v době nehody na hlavě. Okresní soud pak s ohledem na tento svůj závěr přiznal žalobci náhradu ve výši 783.699,- Kč. Toto plnění představuje 60% z uplatněného nároku pozůstalých po poškozeném O.Š. Žalobci pak přiznal úrok z prodlení z uvedené částky ve výši 2,5 % ročně za užití vládního nařízení č. 142/1994 Sb. platného do 27.4.2005 se závěrem, že nárok na náhradu škody vznikl žalobci již v březnu 2005, a tedy mu nelze přiznat úroky z prodlení podle vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění po 27.4.2005. Okresní soud ještě uzavřel, že neshledal důvody pro užití moderačního práva na snížení náhrady podle § 450 obč. zák. Osobní a majetkové poměry žalovaného pro takovou úvahu sice mohly nasvědčovat, ale nelze přehlédnout to, že škoda byla žalovaným způsobena trestnou činností a vzhledem k věku žalovaného jsou předpoklady, že by následek, který způsobil, mohl nahradit. Okresní soud však s přihlédnutím k současným majetkovým poměrům žalovaného, umožnil žalovanému splácet přiznanou částku v měsíčních splátkách po 3.000,- Kč. Právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 2 a § 150 o.s.ř. nepřiznal okresní soud žádnému z účastníků. Proti rozsudku, ale pouze do výroku II, a do té části výroku I, kterým bylo žalovanému umožněno plnit ve splátkách, podal žalobce včasné odvolání. V něm opětovně popsal to, jakým způsobem došlo k dopravní nehodě, co bylo zjištěnou příčinou této nehody a jaké právní povinnosti porušil svým jednáním žalovaný. Žalobce především nesouhlasil s posouzením spoluzavinění poškozeného O.Š. Podle jeho názoru okresní soud nesprávně zohlednil všechny příčiny, které vedly ke vzniku škody. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že poškozený O.Š. věděl o tom, že i žalovaný před jízdou na motocyklu požíval alkoholické nápoje. Poukázal na to, že nebylo prokázáno, že by skutečnost, že poškozený nepoužil ochranou přilbu, vedla k jeho úmrtí, tedy, že by zde byla příčinná souvislost mezi tím, že poškozený O.Š. neměl ochrannou přilbu a tím, že došlo k následku úmrtí O.Š. při dopravní nehodě. Žalobce tak setrval na svém požadavku, který uplatnil v žalobě, a to že by žalovaný měl plnit celou žalovanou částku, kterou plnil žalobce poškozeným, resp. pozůstalým poškozeného a která představuje 80% jimi uplatněných nároků na náhradu škody. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by výše úroku z prodlení činila 2,5%, neboť žalovaný se do prodlení dostal až dne 15.5.2005, tedy v době, kdy již byla v účinnosti novela vládního nařízení č. 142/1994 Sb. a úrok z prodlení proto činil výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného pololetí zvýšený o 7% bodů. Žalobce se proto domáhal, aby mu odvolací soud přiznal i úroky z prodlení, tak jak je uplatnil. Nesouhlasil pak s tím, aby žalovanému bylo umožněno plnit ve splátkách ve výši pouze 3.000,-Kč, neboť takovéto splátky nejsou spravedlivým vyjádřením současných a budoucích možností žalovaného splácet dluh. Žalobce není bankovním ústavem a tudíž není zde důvod, aby doba splácení byla takto dlouhá (až 30 let). Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části. Poukázal na správné skutkové i právní závěry okresního soudu. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení v mezích odvolání, tzn. v zamítavém výroku II a ve výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o plnění ve splátkách. Odvolání žalobce je důvodné. Okresní soud ve věci dospěl ke správným skutkovým závěrům v tom, jaký byl průběh dopravní nehody a následky této nehody. Dne 21.5.2004 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil žalovaný, který byl zároveň i provozovatelem motorového vozidla (motocyklu). Při této dopravní nehodě došlo k smrtelnému úrazu poškozeného O.Š. Pozůstalí po poškozeném uplatnili nárok na jednorázové odškodnění a na náhradu pohřbu v celkové výši 913.618,- Kč. Dále nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení 80.809,- Kč. Na úhradu těchto nároků jim bylo žalobcem poskytnuto plnění ve výši 994.427,- Kč. Dále žalobce ještě uhradil pověřené pojišťovně A delegační poplatek ve výši 50.000,- Kč. Okresní soud taktéž správně právně posoudil uplatněný nárok, když dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu vzniklou v důsledku smrtelného zranění O.Š. podle § 427 odst. 1 obč. zák., neboť byl osobou provozující dopravní vozidlo a odpovídá tak za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Žalovaný vedle toho odpovídá za škodu způsobenou poškozenému O.Š. i podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť byl tím, kdo řídil motorové vozidlo a škodu sám způsobil. Okresní soud pak i správně právně uzavřel, že žalobce za žalovaného důvodně plnil pozůstalým po poškozeném O.Š., když žalovaný jako provozovatel motorového vozidla nesplnil povinnost vyplývající z § 4 zákona č. 168/1999 Sb. a žalobce tak plnil poškozeným podle § 24 odst. 2 písm. b/ téhož zákona a svého nároku se po žalovaném domáhal podle ust. § 24 odst. 8 téhož zákona. Tyto závěry ale nebyly ani v odvolání sporovány. Žalobce však nesouhlasil se závěrem okresního soudu, který soud učinil s odkazem na ust. § 441 obč. zák., a to v míře spoluzavinění poškozeného O.Š. na škodě mu v důsledku škodné události vzniklé. Okresní soud uzavřel, že míra spoluzavinění poškozeného činí 40%. Žalobce však tvrdil, že míra tohoto spoluzavinění je 20%. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že i v případě, kdy žalobce uplatní nárok podle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb., který je ve své podstatě speciálním nárokem, není vyloučeno užití § 441 obč. zák. a zkoumání míry spoluzavinění poškozeného. Podle názoru soudu totiž žalobce, pokud uplatňuje nárok proti osobě, která neuzavřela pojistnou smlouvu podle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1990 Sb., má sice nárok na náhradu toho, co za tuto osobu plnil, včetně nákladu spojených s vyřízením případu pověřenou pojišťovnou a nákladů spojených s uplatněním nároku. Žalobce se, ale může úspěšně domoci pouze toho nároku, který plnil důvodně. Pokud však poškozeným plnil nad rámec toho, co ve skutečnosti plnit měl, tedy např. řádně nezohlednil spoluzavinění poškozeného, takovéto plnění nad rámec důvodných nároků z náhrady škody nelze po osobě, která neuzavřela pojištění v rámci soudního řízení, vymoci. Podle § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučným zaviněním, nese ji sám. Východiskem tohoto ustanovení je skutečnost, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž i samotného poškozeného. Proto je třeba, aby v souladu s obecnou preventivní povinností v občanskoprávních vztazích byla taková škoda vzata v úvahu a poškozený buď poměrně, nebo zcela odpovídal za škodu vzniklou na vlastním majetku či zdraví. Na straně poškozeného musí být dány všechny základní předpoklady odpovědnosti za škodu. To znamená protiprávní úkon, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a škodou a zavinění. Z hlediska odpovědnosti poškozeného je nerozhodné, zda spoluzaviněný úkon časově předcházel zavinění škůdce, či skutečnosti, z níž je dovozována objektivní odpovědnost za škodu škůdce (tedy odpovědnost poškozeného podle § 441 může nastoupit vedle subjektivní i objektivní odpovědnosti škůdce). Protiprávní úkon poškozeného však musí působit společně se zaviněním škůdce či škodlivým jednáním vyvolávajícím objektivní odpovědnost nebo také může přispět až následně ke zvětšení rozsahu vzniklé škody. Tuto souvislost je pak třeba zkoumat. V řízení pak musí být prokázáno, že protiprávní jednání poškozeného bylo příčinou (jednou z příčin) vzniku škody (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25Cdo 2233/99). V této věci bylo prokázáno, že žalovaný dne 21.5.2004 kolem 23:40 hodin v rozporu s ust. § 3 odst. 2,3 a § 5 odst. 2 písm. b/ zák. č. 361/2000 Sb., tj. bez řidičského oprávnění a po požití alkoholu, řídil po silnici č. III/3662 v obci R. svůj motocykl Jawa RZ SYI 42-34, který nebyl způsobilý k provozu na pozemních komunikacích a vezl na něm v rozporu s ust. § 48 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. O.Š. a M.P., přičemž nezvládl řízení, vyjel vlevo mimo vozovku, kde havaroval. Při tomto došlo ke smrtelnému zranění O.Š. Žalovaný pak byl za toto své jednání uznán vinným v trestním řízení. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný porušil řadu ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. Protiprávní jednání, které však bylo v přímé příčinné souvislosti se způsobenou škodou, tedy smrtelným zraněním O.Š. bylo však, že žalovaný nezvládl řízení a v důsledku toho došlo k dopravní nehodě. Žalovaný tedy nepřizpůsobil rychlost svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které měl předvídat (§ 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb.). V důsledku tohoto porušení právní povinnosti žalovaným pak došlo k dopravní nehodě, při které byl O.Š. smrtelně zraněn. V řízení před okresním soudem, ani v řízení trestním pak nevyšlo najevo nic, co by prokazovalo nebo alespoň nasvědčovalo tomu, že se na porušení této povinnosti nějakým způsobem podílel poškozený O.Š., tzn., že nebylo prokázáno, že by se O.Š. dopustil protiprávního jednání, které by bylo jednou z příčin vzniku škody. Dále bylo možné uvažovat o tom, že poškozený se dopustil takového porušení právní povinnosti, které mělo za následek větší rozsah škody. Je pravdou, že poškozený O.Š. nesplnil povinnost vyplývající z ust. § 9 odst. 1 písm. b/ zákona č. 361/2000 Sb., když jako přepravovaná osoba neužil za jízdy na motocyklu ochrannou přilbu. Ani zde však nebylo prokázáno, že by toto porušení povinnosti mělo přímo za následek větší rozsah škody. Takto jednání poškozeného nehodnotil ani okresní soud, neboť sám z listinného důkazu, a to výslechu znalce v trestním řízení, dovodil, že by ani ochranná přilba, pokud by ji O.Š. použil při jízdě na motocyklu v době dopravní nehody, poškozenému O.Š. nezachránila život. V jednání O.Š. lze tedy shledal jediné porušení právní povinnosti, které lze vyhodnotil tak, že bylo v příčinné souvislosti z škodou, a to, že v rozporu s ust. § 415 obč. zák. se nechoval tak, aby předcházel škodám, tedy použil motorové vozidlo, byť jako spolujezdec, za situace, kdy si měl být vědom, že použití tohoto motorového vozidla je v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích, neboť na motorovém vozidlu, které je určeno pouze pro řidiče a spolujezdce jely tři osoby (dva spolujezdci) a že situace, za které je motorové vozidlo používáno může vést s větší pravděpodobnosti ke vzniku škody. Nelze však přehlédnout to, že tohoto si měl být vědom, a to především, žalovaný, který byl jednak provozovatelem motorového vozidla a v době dopravní nehody řidič, který vozidlo řídil. Řidič je totiž osoba, která především odpovídá (společně s provozovatelem) za stav motorového vozidla, které je používáno a za to jakým způsobem je motorové vozidlo používáno. Odvolací soud tedy s ohledem na výše uvedené závěry je toho názoru, že míra spoluzavinění poškozeného při dopravní nehodě dne 21.5.2004 se nemohla blížit stejné míře spoluzavinění škůdce a odpovídá spíše procentuelnímu vyjádření v rozsahu jedné pětiny, tedy 20%, jak uzavřel žalobce. Dále se odvolací soud zabýval námitkou žalobce spočívající v tom, že okresní soud neaplikoval správné ustanovení o výši úroku z prodlení. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu, pokud dovodil, že žalovaný se se svým plněním dostal do prodlení, a že žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 517 obč. zák. Neztotožňuje se však již s okresním soudem v tom, v jakém znění měl být aplikován právní předpis-vládní nařízení č. 142/1994 Sb. Podle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění účinném od 28.4.2005 výše úroků z prodlení odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Podle článku II. vládního nařízení č. 163/2005 Sb. výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění tohoto nařízení, nastalo-li prodlení s plněním peněžitého dluhu ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení. Výše úroků z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí dosavadními právními předpisy. Z výše uvedeného vyplývá, že došlo-li k prodlení dlužníka s plněním před 28.4.2005 výše úroků z prodlení se řídí právními předpisy platnými do 27.4.2005. Došlo-li však k prodlení dlužníka 28.4.2005 a později řídí se výše úroků z prodlení výše uvedenou úpravou. V dané věci žalobci vznikl nárok na plnění po žalovaném podle § 24 odst. 8 zák.č. 168/1999 Sb. Jedná se o plnění, které má speciální povahu. Žalovaný se však nemohl dostat do prodlení dříve než tehdy, kdy byl vyzván ke splnění své povinnosti, neboť dříve o výši plnění nevěděl. Pokud pak žalobce oprávněný k převzetí plnění stanovil žalovanému lhůtu k plnění v rámci výzvy k zaplacení, nemohl se žalovaný, který měl plnit, dostat dříve do prodlení než následující den po stanovené lhůtě k plnění. V dané věci žalobce vyzval žalované k plnění a uplatnil tak práva na náhradu podle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1997 Sb. přípisem ze dne 14.4.2005, a to ohledně plnění ve výši 790.819,- Kč. Žalovanému pak stanovil lhůtu ke splnění jeho povinností do 14.5.2005. Žalovaný se tedy se svým plněním v částce 790.819,- Kč nemohl dostat do prodlení vůči žalobci dříve než 15.5.2005, tzn. po 27.4.2005. Na výši úroků z prodlení pak bylo nutné (neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost ve stanovené lhůtě) aplikovat již ust. § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění platném po 27.4.2005. Stejné pak platí i pro nárok, který žalobce uplatnil až v žalobě, tzn. nárok na zaplacení dalších 253.608,- Kč, neboť s tímto plněním se žalovaný dostal do prodlení až teprve poté, co mu byla doručena žaloba a on povinnost nesplnil den následující po doručení žaloby. Žaloba byla žalovanému doručena 12.4.2006, tedy až dne 14.4.2006 se žalovaný dostal do prodlení s plněním ve výši 253.690,- Kč. Dále odvolací soud zkoumal, zda okresní soud správně stanovil žalovanému plnění ve splátkách. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Zákon zásadně vychází z toho, že lhůtu k plnění soud stanoví do tří dnů od právní moci rozsudku, jde-li o peněžité plnění. Soud nemůže stanovit lhůtu kratší. V odůvodněných případech však může určit delší lhůtu nebo stanovit, že peněžité plnění bude zaplaceno ve splátkách. K takovému postupu však musí existovat důvody, z kterých vyplývá, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu nemá povinný, který má poskytnout plnění, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody, ale ve lhůtě delší než je zákonná třídenní anebo ve splátkách, které jsou přiměřené k výši plnění, bude schopen své povinnosti dostát. V daném případě podle názoru odvolacího soudu nebylo důvodu přikročit k plnění s delší lhůtou splatnosti anebo ve splátkách. Ze žádných tvrzení žalovaného ani ze žádných důkazů založených ve spise nevyplývá, že by žalovaný jednak byl schopen zajistit si v přiměřené lhůtě takovou finanční hotovost, aby byl schopen uhradit celou pohledávku žalobce a nebo, že by byl schopen splácet v pravidelných měsíčních splátkách takové částky, že by vzhledem k výši pohledávky bylo přijatelné, aby soud stanovil plnění ve splátkách. Splátky ve výši 3.000,- Kč měsíčně s ohledem na výši dluhu a úroky z prodlení i náklady řízení jsou nepřijatelné, neboť žalobci v podstatě upírají zaplacení pohledávky v lhůtě přiměřené, když zaplacení pohledávky ve lhůtě delší deseti a více let se odvolacímu soudu jeví neadekvátní. Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II a ve výroku I, kterým bylo stanoveno plnění ve splátkách podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a žalobci přiznal právo na zaplacení i částky 260.728,- Kč a úroků podrobně uvedených ve výroku rozsudku s tím, že výše repo sazby České národní banky za období od 15.5. do 30.6.2005 činila 2,5%, od 1.7.2005 do 31.12.2005 1,75% a od 1.1.2006 do 31.12.2006 pak 2%. S ohledem na výše uvedené odůvodnění, v kterém odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný se se splněním pohledávky ve výši 790.819,- Kč dostal do prodlení dne 15.5.2005 a se splněním pohledávky ve výši 253.608,- Kč až 14.4.2006, odvolací soud nepřiznal žalobci nárok na úroky z prodlení z částky 253.608,- Kč za období od podání žaloby do 13.4.2006. Pouze s ohledem na srozumitelnost, určitost a přehlednost výroku rozsudku, odvolací soud přikročil k tomu, že nově přeformulovat celý výrok rozsudku okresního soudu ve věci samé, ač si je vědom toho, že předmětem odvolání byla pouze jistina ve výši 260.728,- Kč a úroky z prodlení přesahující 2,5 % z žalované částky a lhůta k plnění. Nad rámec skutečností uplatňovaných v odvolacím řízení krajský soud dodává, že ve shodě s okresním soudem zvažoval, zda je v dané věci namístě aplikace ust. § 450 obč. zák. Dospěl k závěru, ve shodě s okresním soudem, že ust. § 450 obč. zák. lze aplikovat obecně na případy, kdy Česká kancelář pojistitelů uplatňuje nárok podle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. V daném případě však užití tohoto ustanovení není opodstatněné s ohledem na to, za jakých podmínek ke škodě došlo. Žalovaný totiž škodu způsobil trestným činem pod vlivem alkoholu, když porušil řadu zákonných ustanovení vyplývajících ze zákona č. 361/2000 Sb., ale i 168/1999 Sb. Ani následné chování žalovaného po dopravní nehodě neodůvodňuje snížení náhrady soudem, neboť z chování žalovaného nelze dovodit, že by sám měl zájem škodu, kterou způsobil nahradit nebo že by se snažil žalobci z vlastní vůle, byť jen částečně uhradit nárok. Nakonec odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. o náhradě nákladů před okresním i odvolacím soudem. Právo na náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalobci v plném rozsahu za užití § 142 odst. 1 o.s.ř. Na rozdíl od okresního soudu odvolací soud neshledal důvody k aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Podle jeho názoru z důkazu provedených v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný měl snahu, byť částečně z vlastní vůle uhradit nárok žalobce nebo že by se pokoušel o mimosoudní jednání se žalobcem, z kterého by vyplynulo, že by žalovaný měl nějaký reálný zájem věc vyřešit mimosoudním jednáním. Pouze v současné osobní a majetkové situaci žalovaného pak odvolací soud nespatřuje takové důvody zvláštního zřetele hodné, které by samy osobě odůvodňovaly užití § 150 o.s.ř. Náklady za řízení před okresním soudem spočívají v odměně advokáta žalobce ve výši 47.170,- Kč, třech náhradách hotových výdajů po 75,- Kč, 8 půlhodinách za ztrátu času po 50,- Kč (dle § 13 odst. 3 a § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné do 31.8.2006) a 19% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a dále v zaplaceném soudním poplatku z návrhu ve výši 41.780,- Kč. Celkově náklady za řízení před okresním soudem činí 98.656,- Kč. Náklady odvolacího řízení spočívají v odměně advokáta podle vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 35.410,- Kč a dvou paušálních náhradách hotových výloh 1x 75,- Kč a 1x 300,- Kč, v náhradě za ztrátu času 4 půlhodiny po 100,- Kč, v 19% DPH z uvedených částek, v jízdném právního zástupce žalobce k odvolacímu jednání osobním vlakem P-P a zpět 144,- Kč a v zaplaceném soudním poplatku 10.430,- Kč. Náklady odvolacího řízení tak činí 53.634,- Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání pouze v té části, kterou byl změněn rozsudek okresního soudu. Dovolání je možné podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu ve S k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V P dne 21.listopadu 2006