V povinnosti ukládající vyklizení bytu je obsažena i povinnost byt odevzdat. Předání klíčů od bytu není základním předpokladem jeho odevzdání, ale jednou z možností, kterou vyklizovaná osoba projevuje svou vůli byt dále neužívat.

5 pokračování 23Co 246/2006 23Co 246/2006-100 R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx, a Mgr. xxx ve věci žalobce ČR – SVBFP, se sídlem v xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátkou v xxx, proti žalovaným 1. P.P., nar. xxx 1961, bytem v xxx a 2. J.P., nar. xxx 1970, bytem v xxx, obou zastoupených JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, o zaplacení 62.133,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. února 2006, č.j. 11C 71/2004-83, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I. a III. p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady za řízení před soudem prvého stupně ve výši 20.278,- Kč, každému z nich jednou polovinou, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta. III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady za odvolací řízení ve výši 20.456,- Kč, každému z nich jednou polovinou, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta. O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným rozsudkem okresní soud zamítl návrh, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobci částku 62.133,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 20.278,- Kč a České republice náklady řízení ve výši 975,50 Kč (výroky II. a III.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení bezdůvodného obohacení, resp. náhrady škody, když tvrdil, že žalovaní užívali byt v jeho vlastnictví bez právního důvodu, a proto po žalovaných požadoval zaplacení částky odpovídající regulovanému nájemnému za období od dubna 2002 do září 2003. Podle okresního soudu ovšem žalovaní předmětný byt v roce 2001 vyklidili a přes vynaložené úsilí se jim nepodařilo klíče od bytu žalobci předat právě pro nedostatek součinnosti na straně žalobce. Žalovaným tedy nemohlo být uloženo nahradit škodu, která žalobci vznikla, když se mu nedostalo nájemného, jež by při obsazení předmětného bytu nájemníky dostal. Je tomu tak podle okresního soudu proto, že škoda byla způsobena zaviněním žalobce, neboť organizace práce na pracovišti spravujícím bytový fond neumožnila operativní řešení vznikajících situací. Žalovaní podle okresního soudu byt od dubna 2002 do září 2003 prokazatelně neužívali, nemohli se bezdůvodně obohatit na úkor žalobce a není tedy jejich povinností jakékoliv plnění žalobci hradit. Proto okresní soud žalobu zamítl a ve věci úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Namítal, že ze strany žalovaných k faktickému předání bytu nedošlo, žalovaní byli opakovaně vyzýváni k předání bytu a k předání klíčů a povinnost uložená žalovaným k vyklizení bytu pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu nemůže být splněna pouze oznámením o uložení klíčů. K tomu, aby byla povinnost vyklidit byt naplněna, musí podle žalobce dojít k faktickému předání bytu. Přestože tedy žalovaní tvrdí, že byt vyklidili v létě r. 2001, byť tuto skutečnost nikdy neprokázali, měli takto vyklizený byt předat žalobci, což neučinili, a to i přes opakované výzvy žalobce. Postupem žalovaných tedy vznikla žalobci škoda. Rozsudek okresního soudu nelze považovat za správný, a proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobci přizná nárok na zaplacení v žalobě uvedené částky. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že rozsudek okresního soudu považují za správný a navrhují jeho potvrzení. Žalobci bylo známo, že předmětný byt je vyklizený, žalovaní prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce nabízeli opakovaně žalobci předání klíčů, avšak žalobce i přes tyto skutečnosti zůstal nečinný a klíče od žalovaných nepřevzal. Žalovaní žádnou škodu žalobci nezpůsobili, byt v předmětném období neužívali a žalobci ostatně ani nic nebránilo v tom, aby byt nechal otevřít, neboť mu bylo dobře známo, že je prázdný a vyklizený. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Okresní soud provedl všechny důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, vyvodil z nich správná skutková zjištění, dospěl k odpovídajícímu závěru o skutkovém stavu a věc též následně správně právně posoudil. Odvolací soud nemá ke skutkovým ani k právním závěrům okresního soudu žádné výhrady, plně se ztotožňuje se závěry okresního soudu a z důvodu stručnosti odkazuje na pečlivé odůvodnění rozsudku okresního soudu. S ohledem na charakter odvolacích námitek žalobce krajský soud považuje za nutné dodat následující. Žalobce své odvolací výhrady směřoval především do tvrzení, že ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, je ve vyklizení obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost také byt oprávněnému odevzdat, např. předáním klíčů, nedošlo k dobrovolnému splnění povinnosti a nelze tedy hovořit o tom, že by povinní byt dobrovolně vyklidili. Odvolacímu soudu je známo rozhodnutí R 27/84, na které žalobce odkazuje, i novější judikatura Nejvyššího soudu ČR (viz např. 26Cdo 2716/2005), avšak závěry, které z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobce činí, odvolací soud nepovažuje za správné. Z uvedených rozhodnutí především vyplývá, že předání klíčů vlastníkovi či osobě oprávněné s bytem nakládat není chápáno jako základní předpoklad pro vyklizení bytu, ale je uváděno příkladmo jako jedna z možností, kterou žalovaný projevuje svoji vůli byt nadále neužívat. Takovým způsobem a projevem vůle osoby povinné byt vyklidit mohou být i další skutečnosti jako odhlášení placení energií, pevné telefonní linky, poplatků za svoz komunálního odpadu, přehlášení adresy trvalého pobytu, uzavření nové nájemní smlouvy na jiný byt a další podobné úkony, na základě nichž může pronajímatel usoudit, že vyklizovaný nehodlá byt nadále užívat. Podle přesvědčení odvolacího soudu bylo v řízení skutečně prokázáno, že žalovaní v předmětném období byt neužívali, to ostatně bylo známo i žalobci, jak vyplývá z výpovědí některých jeho zaměstnanců a za této situace skutečně nelze dospět k jinému závěru, než že žaloba, ve které se žalobce domáhal po žalovaném částky 62.133,- Kč, je neopodstatněná. Žalovaní v předmětném období byt neužívali, užívat nehodlali a tuto skutečnost žalobci dostatečným způsobem deklarovali. Na úkor žalobce se tak bezdůvodně neobohatili a nemohla jim tak ani vzniknout povinnost vydat žalobci jakékoliv plnění. Protože tedy okresní soud správně uzavřel, že nebyly naplněny podmínky pro vyhovění žalobě, rozhodl odvolací soud tak, že rozsudek okresního soudu podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to ve výrocích pod bodem I. a III., ve výroku II. pak byl rozsudek okresního soudu změněn, ale pouze potud, že bylo vyjádřeno, jakým způsobem a v jakém rozsahu má žalobce každému ze žalovaných zaplatit náklady řízení. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. V souzené věci jsou náklady řízení tvořeny paušální odměnou advokáta za zastupování žalovaných v řízení zvýšenou o 20 %, celkem tedy částkou 16.590,- Kč (§ 3 odst. 1, § 17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), 2 paušálními náhradami hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 19% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak náklady řízení dosáhly výše 20.456,- Kč a tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovaným ve lhůtě tří dnů od právní moci jejich advokáta (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Dovolání lze podat pouze tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V takovém případě lze dovolání podat u Nejyššího soudu České republiky ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V Pardubicích dne 14. prosince 2006