Není v pravomoci soudu rozhodnout o tom, které organizační složce státu či které státní příspěvkové organizaci přísluší právo hospodaření k majetku státu, ale soud může otázku příslušnosti organizační složky státu nebo státní příspěvkové organizace k hospodaření se státním majetkem posoudit jako otázku předběžnou.

Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce NPÚ, se sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované K.C.M., narozené xxx 1940, bytem v xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, o určení vlastnictví k nemovitostem, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23.12.2005, č.j. 3C 35/2005-56, ve znění doplňujícího rozsudku tohoto soudu ze dne 13.7.2006, č.j. 3C 35/2005-104, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu ve výroku I v části, ve které bylo určeno, že právo hospodaření k nemovitostem označeným v tomto výroku náleží NPÚ, se z r u š u j e , v tomto rozsahu se řízení z a s t a v u j e a věc se postupuje k vyřízení MF. II. Ve výroku I v části, ve které bylo určeno, že vlastníkem v tomto výroku označených nemovitostí je Česká republika, se rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem (ve znění doplňujícího rozsudku) okresní soud určil, že Česká republika je vlastníkem nemovitostí označených ve výroku I rozsudku okresního soudu, nacházejících se v katastrálním území xxx zapsaných nyní na listu vlastnictví č. xxx u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj – Katastrální pracoviště xxx, a že právo hospodaření k těmto nemovitostem má NPÚ, žalobce (výrok I). Současně žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. xxx, náklady řízení 18.332,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Okresní soud vyšel ze zjištění, že jako vlastník předmětných nemovitostí je v katastru nemovitostí dosud zapsána žalovaná. Titulem k převodu vlastnického práva z majetku České republiky na žalovanou, byla dohoda účastníků z 15.7.2003, o vydání předmětných nemovitostí podle zák. č. 87/1991 Sb., uzavřená poté, co byl projev vůle vydávajícího žalobce (povinné osoby) nahrazen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 12.6.2002, č.j. 6C 192/2000-181, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 13.5.2003, č.j. 22Co 646/2002-275. Nálezem Ústavního soudu z 16.12.2004, sp. zn. III ÚS 107/2004, byla rozhodnutí okresního a krajského soudu, včetně usnesení dovolacího soudu, zrušena. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 13.9.2005, č.j. 8C 13/2005-464, byla žaloba, jíž se žalovaná domáhala nahrazení projevu vůle žalobce k uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zák. č. 87/1991 Sb., zamítnuta. Odklizením rozsudků okresního a krajského soudu, jimiž bylo žalobě na nahrazení projevu vůle původně vyhověno, odpadl i právní důvod převodu vlastnického práva na žalovanou a obnovilo se vlastnické právo původního vlastníka, České republiky. Příslušný k hospodaření s předmětnými nemovitostmi ve vlastnictví státu je žalobce, NPÚ, státní příspěvková organizace, jež je právním nástupcem SPÚvP, který spolu s dalšími ústavy památkové péče zanikl k 1.1.2003 splynutím v NPÚ. Je-li v katastru nemovitostí stále jako vlastník předmětných nemovitostí zapsána žalovaná, má žalobce naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem, jež jsou ve vlastnictví státu a k nimž mu přísluší právo hospodaření. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítala v něm, že projednání a rozhodnutí této věci, o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, brání překážka litispendence, dříve zahájeného řízení o téže věci. Za takové řízení pokládá žalovaná řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 8C 13/2005, ve kterém se vůči žalobci domáhá nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zák. č. 87/1991 Sb. Jde o řízení mezi týmiž účastníky, byť v obráceném procesním postavení, stejný je i předmět řízení, jímž jsou totožné nemovitosti. Navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil. Žalobce označil rozsudek okresního soudu za věcně správný. K námitce žalované uvedl, že řízení vedené u okresního soudu pod sp. zn. 8C 13/2005, ač i v něm jde o tytéž nemovitosti, má jiný předmět, jímž není určení vlastnického práva k nemovitostem, nýbrž nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vydání nemovitostí dle zák. č. 87/1991 Sb. Projednání a rozhodnutí této věci, o určení vlastnického práva k nemovitostem, proto dříve zahájené řízení nebrání. Navrhl potvrzení rozsudku. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 občanského soudního řádu – dále jen “OSŘ”), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 OSŘ) a osobou k němu oprávněnou (§ 201 OSŘ) a obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 odst. 1 OSŘ), v jeho mezích přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a 212a OSŘ), a to bez nařízení jednání, vycházeje z toho, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 OSŘ). Odvolání shledal pouze zčásti opodstatněným, byť z jiných důvodů než v něm uvedených. V prvé řadě se krajský soud zabýval tím, zda projednání a rozhodnutí věci nebránil nedostatek některé z podmínek řízení (§ 103 OSŘ), mezi které patří též pravomoc soudu a jeho příslušnost a podmínky negativní – absence překážky jiného, v téže věci dříve zahájeného řízení (litispendence) a absence překážky věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Dospěl přitom k následujícím závěrům. Překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení o stejné věci, které bylo zahájeno později (§ 83 OSŘ). O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob; procesní postavení osob, účastníků řízení, není samo o sobě významné. Tentýž předmět řízení je ovšem dán pouze tehdy, jestliže jde o tentýž nárok nebo stav a vyplývá-li ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Již z toho je patrno, že předmět obou řízení, vedených mezi týmiž účastníky u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, je jiný. V dříve zahájeném řízení, evidovaném nyní pod sp. zn. 8C 13/2005, se žalovaná (v procesním postavení žalobkyně) domáhala nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zák. č. 87/1991 Sb.; naproti tomu v nyní posuzované věci se žalobce domáhá určení vlastnického práva k nemovitostem. Jde o jiné nároky, jichž se účastníci domáhají i jinými právními prostředky, v prvém případě žalobou na plnění, nahrazení prohlášení vůle (§ 80 písm. b) OSŘ), v nyní posuzované věci pak žalobou na určení existence práva (§ 80 písm. c) OSŘ); každé z uplatněných práv také vyplývá z jiných skutkových tvrzení. Námitka žalované, že projednání a rozhodnutí této věci brání překážka litispendence, proto důvodná není. Ze stejného důvodu později zahájenému řízení nebránila ani překážka rei iudicatae (§ 159a odst. 5 OSŘ), pokud řízení o nahrazení projevu vůle již bylo pravomocně skončeno. Nedostatek pravomoci ovšem brání tomu, aby rozhodnutím soudu byla určena též příslušnost žalobce k hospodaření s předmětnými nemovitostmi (že má žalobce k těmto nemovitostem právo hospodaření). Podle § 7 odst. 1 OSŘ v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Spor týkající se určení vlastnictví k předmětným nemovitostem je nepochybně sporem, který z občanskoprávního vztahu vyplývá, jinak je tomu ovšem v případě určení příslušnosti k hospodaření s majetkem státu, České republiky. Hospodaření státních příspěvkových organizací s majetkem státu řídí se zvláštním právním předpisem - zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (srov. § 54 odst. 1 tohoto zák.). Organizace nemají vlastní majetek; za podmínek stanovených tímto zákonem nabývají majetek pro stát a jejich příslušnost hospodařit s majetkem (§ 8) se řídí ustanovením § 9; vlastním jménem jednají v právních vztazích týkajících se majetku a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je, či není (§ 55 odst. 1). Hospodaření s určitým majetkem přísluší té organizační složce, která je účetní jednotkou a potřebuje jej k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti (§ 9 odst. 1). Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti organizační složky podle odstavce 1, odstraní tyto pochybnosti na žádost anebo z vlastního podnětu MF svým opatřením (§ 9 odst. 2). Podle § 9 odst. 3 jednání a rozhodování ve věcech podle odstavce 2 nespadá do pravomoci soudů. Krajský soud proto dospěl k závěru, že nepatří do pravomoci soudů autoritativní rozhodování o tom, zda žalobci, státní příspěvkové organizaci, přísluší k předmětnému majetku (o němž tvrdí, že je vlastnictvím státu) právo hospodaření. Rozhodování o tom je v pravomoci jiného orgánu, MF. Proto byl rozsudek okresního soudu ve výroku I, v části, ve které bylo určeno, že právo hospodaření k označeným nemovitostem náleží NPÚ, zrušen (§ 219a odst. 1 písm. a) OSŘ), v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno a rozhodnuto též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží (§ 221 odst. 1 písm. c) OSŘ). Ani nedostatek pravomoci k rozhodnutí o některé otázce nebrání soudu v tom, aby si otázku, o níž přísluší rozhodnout jinému orgánu, nemohl posoudit sám, pokud o ni nebylo příslušným orgánem vydáno rozhodnutí (§ 135 odst. 2 OSŘ), ovšem pouze jako otázkou předběžnou (aniž by o ni vydával samostatné rozhodnutí). Závěr okresního soudu o tom, že hospodaření se spornými nemovitostmi přísluší žalobci, je jinak správný a ani žalovaná jej sporným nečiní. Žalobce je proto také legitimován k tomu, aby vlastním jménem jednal v právních vztazích týkajících se tohoto majetku, včetně řízení před soudem o určení, zda tu vlastnické právo státu je, či není; aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby tudíž nepostrádá. Správný je i závěr okresního soudu o tom, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení existence vlastnického práva České republiky ke spornému majetku (§ 80 písm. c) OSŘ). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva má navrhovatel vždy, má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí (§ 7 zák. č. 265/1992 Sb.) a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy je jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí evidována žalovaná. Jak okresní soud správně zjistil, vlastnictví k předmětným nemovitostem žalovaná získala na základě dohody účastníků o vydání předmětných nemovitostí dle zák. č. 87/1991 Sb.; projev vůle žalobce, který jako osoba povinná dle zák. č. 87/1991 Sb. nemovitosti ve vlastnictví státu žalované vydal, bylo nahrazeno pravomocným rozsudkem ukládající žalobci prohlášení vůle (§ 161 odst. 3 OSŘ). Jelikož byly rozsudky Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 12.6.2002, č.j. 6C 192/2000-181, a Krajského soudu v Hradci Králové z 13.5.2003, č.j. 22Co 646/2002-275, nálezem Ústavního soudu z 16.12.2004, sp. zn. III ÚS 107/2004, zrušeny, zanikl právní titul, dohoda o vydání věci dle zák. č. 87/1991 Sb., na jejímž základě nabyla žalovaná vlastnické právo, a obnovil se původní stav, vlastnické právo České republiky. Pro úplnost sluší se uvést, že ze své rozhodovací činnosti je krajskému soudu známo, že v pokračujícím nalézacím řízení ve věci nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vydání nemovitostí žalovaná (v procesním postavení žalobkyně) nebyla úspěšná. Rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 13.9.2005, č.j. 8C 13/2005-464, jímž byla žaloba v restituční věci zamítnuta, byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 5.6.2006, č.j. 24Co 30/2006-517, potvrzen; rozsudky nabyly dne 11.7.2006 právní moci. Rozsudek okresního soudu je proto ve výroku I, v části, ve které bylo určeno, že vlastníkem zde označených nemovitostí je Česká republika, věcně správný a v tomto rozsahu jej proto krajský soud potvrdil (§ 219 OSŘ). Právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť po zrušení části rozsudku a zastavení řízení lze úspěch žalobce ve věci samé pokládat toliko za částečný (§ 142 odst. 2, § 224 odst. 2 OSŘ). P o u č e n í: Proti výroku I tohoto rozsudku lze podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Proti výroku II rozsudku není dovolání zásadně přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou by dovolací (Nejvyšší) soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 11. září 2006 Předsedkyně senátu: