Právo bývalého společného nájemce bytu v bytě bydlet až do zajištění bytové náhrady se vztahuje jen k bytu, který byl ve společném nájmu manželů. Nevztahuje se k dalšímu bytu, který si druhý z manželů , jenž se stal nájemcem původního bytu, po skončení nájmu k tomuto původnímu bytu později pronajal.

Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyněM.H., zastoupené JUDr. Z.Š., advokátkou, proti žalovanému J.H., zastoupenému JUDr. A.Z., advokátem, o zpřístupnění a užívání bytu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14.6.2005, č.j. 5 C 341/2004-61, takto: Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému umožnit žalobkyni užívání společných prostor v bytě č. 2 v domě čp. 466 v xxx, a to kuchyně, WC a průchozí předsíně a dále jí zpřístupnit a umožnit užívání místnosti vlevo od vchodových dveří bytu, se z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku “umožnit žalobkyni užívání společných prostor v bytě č. 2 v domě čp. xxx v xxx, a to kuchyně, WC, průchozí předsíně a dále jí zpřístupnit a umožnit užívání místnosti vlevo od vchodových dveří bytu” (výrok I). Žalovanému současně uložit povinnost nahradit žalobkyni, k rukám advokátky JUDr. Z.Š. náklady řízení 8.600,- Kč (výrok II) a povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice prostřednictvím Okresnímu soudu v Semilech soudní poplatek 1.000,- Kč (výrok III). Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7.10.1992, č.j. 1 C 711/92-17. O nájmu bytu se rozvedení manželé nedohodli a k návrhu žalovaného bylo právo společného nájmu bytu č. 3, o velikosti 3+1, v domě čp. 196 v xxx zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 20.3.1995, č.j. 3 C 942/94-11; jako nájemce bytu soud určil žalovaného a žalobkyni uložil povinnost byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu. V roce 2000 došlo k prodeji domu, ve kterém se označený byt nachází a ke změně pronajímatele bytu. V roce 2002 nájem žalovaného k předmětnému bytu skončil a uzavřením nájemní smlouvy dne 12.8.2002 s Městem xxx (pronajímatelem) se žalovaný stal nájemcem jiného bytu, označeného jako byt č. 2, o velikosti 3+1, v domě čp. 466 v xxx. Jelikož žalobkyni dosud nebyla zajištěna bytová náhrada, na kterou má podle rozsudku o zrušení práva společného nájmu bytu právo, má nadále právo byt užívat. Toto právo se podle závěru okresního soudu upíná též k bytu žalovaného v domě čp. 466 v xxx, který mu pronajímatel odevzdal do nájmu namísto původně užívaného bytu v domě čp. 196; učinil tak s vědomím toho, že podle rozhodnutí soudu má právo byt užívat až do zajištění bytové náhrady také žalobkyně. Ta v současné době bydlí na ubytovně svého zaměstnavatele, nemá jinou možnost bydlení a pokud neužívala byt v domě čp. 196, byla k jeho opuštění donucena konfliktním soužitím s žalovaným a učinila tak i v zájmu tehdy nezletilé dcery, která byla po rozvodu svěřena do její výchovy. Proto okresní soud současně uzavřel, že odepření práva žalobkyně na bydlení v bytě žalovaného, byť jde o jiný byt, než je předmětem rozhodnutí soudu o zrušení práva společného nájmu bytu, by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 občanského zák.). Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal v něm, že byt v domě čp. 196 v xxx žalobkyně opustila již krátce po rozvodu manželství a o bydlení v bytě neměla zájem. Ten neprojevila ani při skončení nájmu žalovaného v tomto bytě před jeho rekonstrukcí a při jeho stěhování do nového bytu v domě čp. 466 a nezajímala se ani o osud svých věcí, které v bytě zanechala. Její jednání svědčí tomu, že neměla opravdový zájem v bytě bydlet a byt trvale opustila. Její právo užívat byt, pokud se jej dovolává po třinácti letech, je promlčeno. Rozhodnutí soudu, které žalovanému ukládá povinnost strpět bydlení žalobkyně v jeho novém bytě, je v rozporu s dobrými mravy. Právní posouzení věci okresním soudem žalovaný pokládá za nesprávné a navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 občanského soudního řádu; dále jen “o.s.ř.”), bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), v jeho mezích přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání, vycházeje z toho, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným z následujících důvodů. V projednávané věci okresní soud správně zjistil (správnost jeho zjištění žádný z účastníků nenapadá), že po rozvodu manželství účastníků bylo rozhodnutím soudu zrušeno právo společného nájmu bytu účastníků, a to bytu č. 3, o velikosti 3+1, v domě čp. 196 v xxx (rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 20.3.1995, č.j. 3 C 942/94-11); jako nájemce soud určil žalovaného a žalobkyni uložil povinnost byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu. V nyní projednávané věci se žalobkyně domáhá, aby žalovaný strpěl (jejími slovy, aby ji “zpřístupnil a umožnil”) její užívání označených prostor v bytě označeném č. 2 v domě čp. 466 v xxx. S žalobkyní lze souhlasit v tom, že i po zrušení práva společného nájmu bytu měla právo v bytě č. 3, v domě čp. 196 v xxx nadále bydlet do doby zajištění rozhodnutím určené bytové náhrady, přesto, že nájemcem bytu byl nadále žalovaný; jeho nájemní právo bylo dočasně omezeno právem bydlení žalobkyně (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze z 9.1. 1968, sp. zn. 11 Co 698/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.1, ročník 1969). Z tohoto bytu se žalobkyně nebyla povinna vystěhovat a vyklidit jej do doby zajištění bytové náhrady. Povinnost k zajištění bytové náhrady žalovanému (ani jiné osobě) ovšem rozhodnutí soudu o zrušení práva společného nájmu bytu neukládá. Zajištění bytové náhrady je podmínkou, za nichž lze provést výkon rozhodnutí vyklizením bytu (srov. § 343 a násl. o.s.ř.) a právo na její zajištění lze uplatnit jako obranu ve sporu o vyklizení bytu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001, sp. zn. 20 Cdo 1131/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14, ročník 2002). Na základě rozhodnutí soudu o zrušení práva společného nájmu bytu proto nelze dovodit, že by žalobkyně měla dočasně (do doby zajištění určené bytové náhrady) právo užívat jiný než ve výroku rozsudku označený byt. Žalovaný tudíž není povinen strpět, aby žalobkyně užívala označené prostory (místnosti) v jiném bytě, č. 2 v domě čp. 466 v xxx; takové právo ji rozhodnutí soudu o zrušení práva společného nájmu bytu nepřiznává a nelze je dovodit ani ze zákona. Nelze je žalobkyni přiznat ani s poukazem na zásadu dobrých mravů, jestliže ust. § 3 odst. 1 občanského zák. lze aplikovat toliko na výkon již existujícího práva či povinnosti, na jeho základě však nelze dosud neexistující právo či povinnost konstituovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 20.12.2005, sp. zn. II. ÚS 190/94, uveřejněný pod č. 87 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 313). Závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně může své právo na zajištění bytové náhrady realizovat též prostřednictvím práva užívat jiný byt žalovaného, tudíž vychází z nesprávného právního posouzení věci. Proto krajský soud odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů měl zásadně žalovaný, který byl v řízení plně úspěšný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud toto právo ovšem podle § 150 o.s.ř. nepřiznal žádnému z účastníků, vycházeje z okolností případu a poměrů účastníků, neboť bylo zjištěno, že žalobkyně je nemajetná a rozhodnutím soudu určená bytová náhrada jí nebyla zajištěna. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení podat prostřednictvím Okresního soudu v Semilech dovolání k Nejvyššímu soudu. V Hradci Králové dne 22. března 2006