Promlčecí doba ohledně práva banky na vrácení částky představující přečerpání úvěrového rámce není vázána až na zánik smluvního vztahu vzniklého mezi účastníky na základě smlouvy o běžném účtu. Její začátek se váže již k době přečerpání úvěrového rámce.

Číslo jednací: 25Co 372/2006 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce KB, a. s., se sídlem v xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem v xxx, proti žalovanému Z.Ch., RČ xxx, bytem v xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátem v xxx, o 12.837,54 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. května 2006, č. j. 10C 52/2006-33, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. m ě n í tak, že s e z a m í t á žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 12.837,54 Kč. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 9.689,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 4.783,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 12.837,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod I. výroku rozsudku okresního soudu) a dále uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.430,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. xxx (bod II.). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 3. 2. 1999 uzavřena smlouva o běžném účtu podle § 708 obchodního zákoníku (dále jen “OBCHZ”) s dodatkem o poskytnutí možnosti čerpat finanční prostředky do povoleného nezajištěného debetu do limitu 10.000,- Kč (§ 710 OBCHZ). Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný limit překročil a přes upomínky žalobci žalovanou částku nezaplatil. Žalobce od smlouvy odstoupil ke dni 28. 6. 2004. Nedůvodnou byla shledána námitka promlčení vznesená žalovaným. Promlčecí doba totiž počala běžet až od zániku smlouvy o vedení běžného účtu, neběžela tedy od okamžiku přečerpání limitu nezajištěného debetu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud procesním úspěchem žalobce ve sporu ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen “OSŘ”). Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytknul nesprávné právní posouzení věci. V řízení vznesl námitku promlčení, neboť žalobcova pohledávka vznikla v únoru r. 2002, žaloba byla podána až dne 31. 3. 2006 - tedy po uplynutí obecné promlčecí doby, vyplývající z § 397 OBCHZ. Okresní soud se s touto námitkou nevypořádal správně. Jím použité ust. § 396 OBCHZ se totiž týká pouze běhu promlčecí doby ohledně práva majitele účtu na vydání finančních prostředků na účtu uložených. Zmíněné ustanovení se netýká práva banky na úhradu nedovoleně vyčerpaných finančních prostředků. Žalovaný navrhl rozsudek okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212 OSŘ), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 OSŘ – když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas), přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. V tomto směru nevytýká napadenému rozhodnutí nic ani sám odvolatel. Na základě správně zjištěného skutkového stavu však okresní soud nedospěl ke správným závěrům právním. V posuzovaném případě byla mezi účastníky dne 3. 2. 1999 uzavřena smlouva o běžném účtu podle ust. § 708 OBCHZ a dodatkem ze dne 20. 9. 2000 byla mezi nimi dohodnuta možnost tzv. kontokorentu. Podle žalobních tvrzení, žalovaný přečerpal finanční prostředky na účtu v únoru r. 2002, kdy překročil smlouvou povolený úvěrový rámec. Žalovaný vznesl v řízení námitku promlčení s tím, že právě od přečerpání úvěrového rámce počala běžet promlčecí doba, která uplynula před podáním žaloby. Podle ust. § 391 odst. 1 OBCHZ, u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle ust. § 396 OBCHZ, u práva na peněžní prostředky uložené na běžném nebo vkladovém účtu běží promlčecí doba ode dne zániku smlouvy o vedení těchto účtů. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že počátek běhu promlčecí doby podle ust. § 396 OBCHZ se týká pouze nároků na výplatu vkladu. Jazykovým výkladem tohoto ustanovení nelze dospět k závěru, že by tímto ustanovením byl stanoven počátek běhu promlčecí doby ohledně všech nároků ze smluvního vztahu mezi účastníky. Ze zmíněného ustanovení nelze dovodit, že by promlčecí doba ohledně práva banky (žalobce) na vrácení částky, představující přečerpání úvěrového rámce, byla vázána na zánik smluvního vztahu, vzniklého mezi účastníky na základě smlouvy o běžném účtu. Smluvní vztah mezi účastníky měl smíšenou povahu. Jednalo se jednak o smlouvu o běžném účtu, dodatkem k této smlouvě pak byla uzavřena smlouva úvěrová. Odvolací soud neshledává racionální podklad pro posuzování počátku běhu promlčecí doby ohledně práva banky na vrácení peněžních prostředků, poskytnutých podle smlouvy o úvěru dle výše citovaného ust. § 396 OBCHZ. Promlčecí doba ohledně nároku uplatněného žalobou počala žalobci běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Podle tvrzení samotného žalobce porušil žalovaný své smluvní povinnosti již v únoru r. 2002. Jestliže žaloba byla podána až dne 31. 3. 2006 (což vyplývá z otisku podacího razítka okresního soudu na č. l. 1 spisu), pak žalobce své právo uplatnil až po uplynutí čtyřleté promlčecí doby vyplývající z ust. § 397 OBCHZ. Námitka promlčení vznesená žalovaným v průběhu řízení (srov. protokol o jednání ze dne 22. 5. 2006 na č. l. 30 až 31 spisu) je proto důvodná. Odvolací soud z důvodů shora uvedených napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ změnil tak, že se žaloba zamítá. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 OSŘ. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému tak vzniklo právo na náhradu nákladů účelně jím vynaložených. Tyto náklady v řízení před okresním soudem spočívají v odměně advokáta ve výši 6.430,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 8. 2006), v osmi náhradách promeškaného času po 50,- Kč, v jízdném ve výši 1.162,- Kč (§ 13 odst. 4, § 14 téhož advokátního tarifu), to vše navýšeno o 19% DPH, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 OSŘ), celkem tedy 9.689,- Kč. V řízení před odvolacím soudem pak jsou náklady žalovaného dány odměnou advokáta ve výši 3.215,- Kč (§ 3 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), jednou paušálních náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu, v platném znění) - to vše zvýšeno o 19% DPH (§ 137 odst. 3 OSŘ) a dále zaplaceným soudním poplatkem z podaného odvolání ve výši 600,- Kč (srov. č. l. 45 spisu) - celkem tedy částkou 4.783,- Kč. Odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného dle ust. § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 OSŘ. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí. V Hradci Králové dne 6. prosince 2006