Do základu pro výpočet průměrného výdělku pro pracovněprávní účely (§ 17 zák. č. 1/1992 Sb.) se nezahrnuje náhrada mzdy za dovolenou.

Sp. zn. 25Co 493/2005 R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce A.P., zastoupeného JUDr. xxx, advokátem, proti žalovanému xxx a. s., zastoupenému JUDr. xxx, advokátem, o doplatek odstupného a mzdy, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. září 2005, č. j. 10C 71/2004-74, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním dotčené části výroku II. ohledně zamítnutí žaloby o částku 2.209,- Kč p o t v r z u j e . II. Ve výroku označeném III. se rozsudek okresního soudu m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. III. Ve výroku IV. se rozsudek okresního soudu m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jičíně. IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 890,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod I. výroku rozsudku), zamítl žalobu, podle které by byl žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 18.095,- Kč (bod II.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 14.020,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného (bod III.), žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 890,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jičíně (bod IV.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jičíně (bod V.). Okresní soud vyšel z toho, že mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce u žalovaného pracoval podle pracovní smlouvy z 31. 12. 2000, pracovní poměr skončil výpovědí podle § 46 odst. 1 písm. c/ zákoníku práce (dále jen “ZP”) ke dni 30. 6. 2003. Žalobce se v řízení domáhal tří nároků: a/ zaplacení částky 105.604,- Kč z titulu náhrady škody – v této části bylo řízení dne 6. 6. 2005 zastaveno, b/ zaplacení částky 18.095,- Kč jako nedoplatku na odstupném a c/ zaplacení částky 890,- Kč jako neoprávněně sražené části mzdy. Po právní stránce okresní soud vyšel z ust. § 60a odst. 1-4, § 111 odst. 1, § 121 odst. 1 a § 243 odst. 1 a 2 ZP a z ust. § 17 odst. 1-12 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (dále jen “zákon o mzdě”). Nárok na doplacení odstupného byl okresním soudem shledán nedůvodným. Žalobce v období ledna až března r. 2003 odpracoval více než 22 dnů, proto je nutno vyjít z průměrného výdělku žalobce za toto čtvrtletí, nikoliv z pravděpodobného výdělku. Do průměrného výdělku se pak nezapočítává náhrada mzdy za dovolenou. Naopak důvodným shledal okresní soud nárok na doplacení mzdy ve výši 890,- Kč. Navrhovaný důkaz znaleckým posudkem byl odmítnut jako nadbytečný a neekonomický. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil okresní soud o ust. §§ 142 odst. 3, 146 odst. 2 a 150 občanského soudního řádu (dále jen “OSŘ”). Vyšel z toho, že žalobce jednal s Českou pojišťovnou, a. s. o nároku na náhradu škody, došlo ke shodě na vypracování znaleckého posudku, nehrozilo promlčení tohoto nároku. Je tedy zřejmé, že tento nárok by byl vyřešen mimosoudně. Žalovaný se o tomto nároku žalobce dozvěděl až ze žaloby a od České pojišťovny, a. s. Žaloba proto byla podána předčasně a částečné zastavení řízení zde zavinil žalobce. S nárokem na doplacení odstupného žalobce úspěšný nebyl a podle § 142 odst. 3 OSŘ proto vzniklo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému. Tato náhrada při uvážení všech žalobou uplatněných nároků činí 28.040,- Kč. Okresní soud však zohlednil, že se jednalo o nárok z pracovního úrazu, u žalobce přetrvávají zdravotní potíže, proto podle § 150 OSŘ náhradu snížil o 50 % na částku 14.020,- Kč. Povinnost k zaplacení soudního poplatku rozložil okresní soud mezi účastníky s přihlédnutím k poměru jejich úspěchu ve sporu. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho výrokům II., III. a IV., podal odvolání žalobce. Namítal, že okresní soud pochybil při výpočtu průměrného výdělku, když do něj nezapočítával náhradu mzdy za dovolenou. Poukázal na ust. § 110b ZP, podle kterého je náhrada mzdy za dovolenou složkou mzdy podle § 4 zákona o mzdě. Odkázal dále na § 275 ZP a § 17 zákona o mzdě a vyslovil přesvědčení, že podle zákonné úpravy se náhrada mzdy za dovolenou při zjišťování průměrného výdělku neodečítá. Při uvážení této složky mzdy měl žalovaný žalobci na odstupném vyplatit o 2.209,- Kč více. Při rozhodování o nákladech řízení nezohlednil okresní soud, že žalovaný před zahájením řízení odmítl jeho nárok na odškodnění pracovního úrazu po skončení pracovní neschopnosti, žalobce proto z vlastní iniciativy začal jednat s pojišťovnou. Pokud žalobce u žalovaného uplatnil nárok podle § 195 ZP za období od 1. 2. 2003 do 31. 12. 2003, pak tento nárok měl být uspokojen do 31. 1. 2004. Žalovaný však žalobci požadovanou částku neuhradil, ani sám nejednal s pojišťovnou. Daný nárok byl proto splatný a nelze uvažovat o předčasnosti žaloby. Při rozhodování o nákladech řízení proto neměl okresní soud vycházet z § 142 odst. 3 OSŘ, ale z § 146 odst. 2 OSŘ, když žaloba byla podána důvodně a až v průběhu řízení byl nárok žalobou uplatněný uspokojen. Náhrada nákladů řízení tedy měla být přisouzena žalobci, a to ve výši 25.313,- Kč. Žalobce dále okresnímu soudu vytknul chybný výpočet soudního poplatku. Navrhl rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčených výrocích změnit tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2.209,- Kč, povinnost k zaplacení soudního poplatku nebude žalobci uložena a dostane se mu náhrady nákladů řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Výpočet odstupného provedený žalovaným byl správný. Žalobce pak neměl důvod podávat žalobu na náhradu škody, ostatně přímo v žalobě žádal o časový prostor k jednání. Již z toho vyplývá předčasnost a zbytečnost žaloby. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 OSŘ), přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212 OSŘ) bez nařízení jednání (§ 213 odst. 3 OSŘ, když účastníci s tímto postupem vyjádřili svůj souhlas), přezkoumal rovněž řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Podaným odvoláním nebyly napadeny výroky rozsudku okresního soudu označené I., II. (ohledně zamítnutí žaloby co do částky 15.886,- Kč) a V., které proto nabyly samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta k podání odvolání (§ 159, § 206 odst. 2, § 212 OSŘ). Jádro sporu ve věci samé se v odvolacím řízení soustředilo do otázky, zda se do základu pro výpočet průměrného výdělku zahrnuje náhrada mzdy za dovolenou. V takovém případě by bylo nutno zohlednit náhradu mzdy za dovolenou, vyplacenou žalobci v únoru r. 2003 ve výši 2.320,- Kč. Vyměřovací základ by tak činil 19.289,- Kč, výše odstupného by pak představovala částku 18.384,- Kč, při odečtení žalovaným vyplacené částky 16.175,- Kč by tedy žalobci skutečně vznikl nárok na doplacení odstupného ve výši 2.209,- Kč. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o mzdě zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se mzdou rozumí peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků; nepovažují se za ni další plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů (akcií) nebo obligací a odměna za pracovní pohotovost. Podle ust. § 17 odst. 1 zákona o mzdě průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pokud není dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí; průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce. Pro závěr, zda peněžité plnění zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období náleží do základu pro výpočet průměrného výdělku, je podstatné, zda jde o peněžité plnění poskytované zaměstnanci za práci, a nikoliv o další plnění poskytované zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21Cdo 2671/2003, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, číslo 6). Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a také se nezapočítávají do hrubého výdělku náhrady mezd a rovněž náhrada mzdy za dovolenou. Z tohoto hlediska tedy okresní soud postupoval správně, pokud do základu pro výpočet průměrného výdělku nezahrnul náhradu mzdy za dovolenou ve výši 2.320,- Kč, vyplacenou žalobci žalovaným v rozhodném období. Odvolací soud z důvodů výše uvedených podle § 219 OSŘ potvrdil rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčené části výroku II., ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 2.209,- Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutno vyjít z toho, že ohledně žalobou uplatněného nároku na náhradu škody bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno. V této části proto musí být rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 OSŘ a vůbec nelze uvažovat o aplikaci ust. § 142 odst. 3 OSŘ. Z obsahu spisu je patrno, že posledně zmíněný nárok byl uspokojen po zahájení řízení. Při rozhodování o nákladech řízení je proto nutno vyjít z ust. § 146 odst. 2 věta druhá OSŘ a nelze dost dobře uvažovat o procesním zavinění žalobce. Na druhou stranu žalobce nebyl úspěšný se svým požadavkem na zaplacení části odstupného a úspěšný byl pouze s nárokem na zaplacení 890,- Kč jako doplatku mzdy. Za této situace (kdy žalobci vzniklo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení) přichází v úvahu pouze možnost odepření práva na náhradu nákladů řízení žalobci podle § 150 OSŘ, podle kterého jsou-li tu důvody zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Tato úvaha je podle názoru odvolacího soudu na místě. V době podání žaloby totiž u ČP, a. s. probíhalo jednání o uspokojení daného nároku, vypracovával se znalecký posudek. To vyplývá z vyjádření dřívějšího vedlejšího účastníka ze dne 15. 6. 2004 (č. l. 31-32 spisu). Proto - i přes dřívější odmítavé stanovisko žalovaného - zde byla reálná naděje na mimosoudní uspokojení tohoto nároku. Pokud za této situace žalobce zahájil řízení, aniž by mu hrozilo promlčení daného nároku, pak v jeho jednání je nutno spatřovat výjimečné okolnosti případu, odůvodňující nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení. Z důvodů výše uvedených odvolací soud podle § 220 OSŘ změnil rozsudek okresního soudu ve výroku III. tak, že právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznal žádnému z účastníků. Při rozhodování o poplatkové povinnosti je nutno vyjít z toho, že žalobce v žalobě uplatnil více peněžitých plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatku. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen “ZSOP”) jsou pak tato peněžitá plnění samostatným základem poplatku. Žalobce nebyl úspěšný se žalobou na doplacení odstupného ve výši 18.095,- Kč. Podle § 6 odst. 7 a položky č. 1 písm. b/ Sazebníku poplatků, který je přílohou ZSOP, pak soudní poplatek činí 720,- Kč. Odvolací soud z důvodů výše uvedených podle § 220 OSŘ změnil rozsudek okresního soudu ve výroku IV. a uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 720,- Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 OSŘ. V odvolacím řízení byl každý z účastníků úspěšný pouze částečně, přičemž poměr vzájemného úspěchu a neúspěchu je srovnatelný. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nebylo přiznáno žádnému z nich. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí. V Hradci Králové dne 6. dubna 2006