V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (§ 244 až § 250 l) OSŘ), není onen "jiný orgán" účastníkem řízení.

52 Co 3/2005-43 U s n e s e n í Krajský soud v HK, pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.xxx a soudkyň JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyň a) E.Š., b) B.H., c) M.T., d) E.H., e) MUDr. D.P., všechny zast. JUDr. P.P., advokátem, za účasti 1) Obec S., 2) B.p. s.p., IČ: xxx, 3) P.z. a.s., IČ: xxx, 4) N.Ch., zastoupená JUDr. Z.Ch.,obecným zmocněncem, 5) P.f. ČR, 6) P. kraj, IČ: xxx, 7) Ú. p. z. s. v. v. m., IČ: xxx, proti rozhodnutí M. z., P. ú v Ch. ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-20/05-2352, k odvolání žalobkyň a),b),c),d), e), a N.Ch., proti usnesení Okresního soudu v Ch. č.j. 6C 214/2005-32 ze dne 17.8.2005 t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v Ch., jako soudu prvního stupně, č.j. 6C 214/2005-32 ze dne 17.8.2005 bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí M.z., P. ú.v Ch. ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-20/05-2352 s odůvodněním, že mezi týmiž účastníky řízení je v téže věci vedeno u téhož soudu řízení pod sp. zn. 6 C 199/2005, které bylo zahájeno dříve, tudíž okresní soud později zahájené řízení zastavil pro překážku věci zahájené, tzv. litispendence podle § 83 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o.s.ř.”) Proti rozhodnutí okresního soudu podaly žalobkyně a) až e) odvolání a navrhly jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, když mají za to, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu litispendence. Žalobkyně poukázaly na to, že předchozí jednání, v jehož zahájení je spatřována překážka litispendence, bylo zahájeno toliko paní N.Ch., jako jednou z restituentů, přičemž nároky jednotlivých restituentů, kteří byli dotčeni ve výroku tohoto usnesení uvedeným správním rozhodnutím, je třeba posuzovat samostatně. Žalobkyně vyslovily vážnou pochybnost o tom, jakým způsobem by okresní soud v řízení vyvolaném paní N.Ch. rozhodl o nárocích žalobkyň a) až e). Přitom zdůraznily, že v případě restituentů se jedná o samostatné společenství ve smyslu ustanovení § 91 odst.1 o.s.ř. Rozhodnutí okresního soudu bylo napadeno ze stejných důvodů rovněž odvoláním 4) zúčastněné N.Ch., když ta dále zpochybnila své postavení žalované v napadeném rozhodnutí, neboť v návrhu na zahájení řízení takto označena nebyla. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu jako osudu prvního stupně a dospěl k závěru, že obě podaná odvolání jsou plně důvodná. Ze soudního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně a) až e) podaly dne 4.8.2005 žalobu proti rozhodnutí M. z., P. ú. v Ch.ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-2/05-2352. Přesto, že žalobní znělka v sobě obsahovala označení rozhodnutí správního orgánu, žalobkyně v návrhu rozsudečného výroku jasně vyjádřily, že se domáhají vydání rozsudku, jímž bude určeno jejich spoluvlastnictví k nemovitostem přesně identifikovaným v žalobě s tím, že rozsudek nahradí shora uvedené rozhodnutí správního orgánu. Z žaloby je tedy zřejmé, že žalobkyně podaly žalobu podle části páté o.s.ř. Pochybení, jehož se žalobkyně dopustily v označení typu žaloby v samotné žalobní znělce, mělo být odstraněno procesním postupem soudu, jak uvedeno níže. Krajský soud sám jej v tomto usnesení nenapravuje, neboť mu nepřísluší nahrazovat v tomto rozsahu činnost soudu prvního stupně. Krajský soud, majíce na zřeteli zákonnost procesního postupu soudu prvního stupně po vrácení mu této věci k dalšímu řízení, považuje za nezbytné alespoň stručně uvést specifika soudního řízení podle části páté os.ř., tedy řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem předtím, než rozhodl soud prvního stupně. Předně je nutné uvést, že v daném typu řízení se nevyskytují v roli účastníků řízení žalobce a žalovaný ve smyslu tzv. první definice účastníků podle § 90 o.s.ř, nýbrž účastenství na tomto typu soudního řízení je dáno § 250a odst.1 o.s.ř, tedy jedná se o tzv. třetí definici účastníků řízení ve smyslu ustanovení § 94 odst.2 o.s.ř., když zákon za účastníky řízení označuje žalobce a ty, kteří byli účastníky v řízení před správním orgánem. Z uvedeného tedy plyne, že účastníkem řízení v žádném případě není správní orgán, který o téže věci již rozhodl formou správního rozhodnutí, a to z toho důvodu, že se nejedná o přezkum veřejných práv a povinností v režimu správního soudnictví, nýbrž o určité specifikum civilního soudnictví, kdy soud koná nalézací řízení o otázce soukromého práva, v níž však již rozhodl správní orgán na základě zvláštního zákonného zmocnění. Již samotné označení účastníků řízení v záhlaví napadeného usnesení jako žalobců na straně jedné a žalovaných na straně druhé s označením předmětu věci, jak je obvyklé při přezkumu správního rozhodnutí, nemá tudíž v zákoně oporu a svědčí o nepochopení koncepce nalézacího soudního řízení podle části páté o.s.ř. Na tom nic nemění skutečnost, že takové označení co do typu žaloby bylo převzato ze znělky žalobního návrhu. V případě chybného označení žaloby v její znělce je na místě kvalifikovaná výzva právnímu zástupci žalobkyň k doplnění žaloby podle § 43 o.s.ř. za současného řádného poučení o charakteru typu řízení podle § 5 ve spojení s § 244odst.1 o.s.ř., přičemž při takovém postupu je vždy třeba zvážit okolnost nesprávného označení typu žaloby v její znělce v celém kontextu žaloby, tj z toho pohledu, zda ze zbytku žaloby, když jí je třeba posuzovat jako celek, není skutečný typ žaloby a rozsudečný výrok jednoznačný. Již z podstaty nalézacího řízení je zjevné, že se nejedná o přezkum rozhodnutí správního orgánu, nýbrž soud řeší tutéž věc, která byla předmětem řízení před správním orgánem, tedy žaloba musí odpovídat návrhu, o němž již správní orgán rozhodl, jinak by nebyla splněna podmínka řízení spočívající v totožnosti věci ve smyslu ustanovení § 244 odst.1 o.s.ř. Z koncepce tohoto typu nalézacího řízení je zřejmé, že znělka žaloby “žaloba proti rozhodnutí….” je nepřijatelná, tím méně pak je přijatelné její převzetí do rozhodnutí soudu, když okresní soud v dané věci navíc zaměnil žalobou správně označené účastníky na soudním řízení za žalované. Krajský soud opakuje, že v tomto typu nalézacího řízení je rozhodováno o soukromoprávních právech a povinnostech, o nichž již bylo rozhodnuto správním orgánem, přičemž soud není podle § 250a odst.1 o.s.ř. vázán skutkovými zjištěními učiněnými správním orgánem. Pokud soud dospěje k závěru, že má být ve věci rozhodnuto jinak, než bylo rozhodnuto správním orgánem, rozhodne podle § 250j o.s.ř. rozsudkem, v němž ve výroku vysloví, že rozsudkem nahrazuje rozhodnutí správního orgánu. V opačném případě, tedy dospěje-li soud k tomu, že správní orgán rozhodl správně, soud žalobu zamítne. Soud rozhodnutí správního orgánu svým výrokem výslovně neruší ani nepotvrzuje. O konkrétních námitkách odvolatelů uvážil soud následovně: V dané věci okresní soud nerespektoval ustanovení § 250b odst.1 os.ř., které jednoznačně stanoví, že s žalobou jsou spojeny ke společnému řízení, a to přímo ze zákona, další žaloby, které byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím dříve, než o ní rozhodl soud prvního stupně. Toto ustanovení totiž míří přesně na ty případy, kdy v řízení před správním orgánem o soukromoprávní věci vystupuje větší počet účastníků řízení, přičemž správní orgán vydá jedno rozhodnutí, které se týká všech či několika účastníků řízení. Následně pak často v praxi nastane situace, kdy jednotliví účastníci samostatně žalují u okresního soudu jako věcně příslušného civilního soudu prvního stupně. Správná je úvaha odvolatelů, že podání žaloby jedním z účastníků řízení před správním orgánem nemůže vytvořit překážku věci zahájené, tzv. litispendenci ve vztahu k ostatním účastníkům předchozího správního řízení, neboť není splněna podmínka totožnosti věci do účastníků řízení. Zatímco ve správním řízení byly adresáty vydaného správního rozhodnutí všichni účastníci (či více účastníků správního řízení), v řízení před soudem uplatňuje svá tvrzená práva toliko ten, kdo skutečně žaluje, a to jen ve vztahu ke svojí osobě, tedy za sebe. Ze skutečnosti, že správní rozhodnutí zasahovalo do soukromoprávní sféry práv a povinností rovněž ostatních účastníků správního řízení nelze dovozovat, že žalobou jednoho z nich je zahájeno soudní řízení ve věci všech ostatních účastníků správního řízení. Takový výklad nemá oporu v o.s.ř. a je v přímém rozporu se zásadou dispoziční, jako zásadou ovládající zahájení a vedení civilního soudního řízení, když nikdo nemůže být považován za žalobce, aniž by kvalifikovaným způsobem, tj. žalobou, projevil svoji vůli. Proto není dána překážka věci zahájené, tzv. litispendence ve smyslu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. a je v souladu s o.s.ř., když je proti určitému správnímu rozhodnutí podáno větší množství žalob jednotlivými účastníky předchozího správního řízení. Zákonodárce pak takovou situaci předvídal a z důvodu hospodárnosti v § 250b odst.1 o.s.ř. výslovně zakotvil zákonné spojení těchto spolu souvisejících věcí ke společnému řízení. S ohledem na to, že se jedná o spojení věcí přímo ze zákona, nelze jednotlivé žaloby vyloučit k samostatnému řízení (§ 112 dos.2o.s.ř. a contrario). Ze shora uvedených důvodů krajský soud napadené usnesení podle § 219 odst.1 písm.a) zrušil, neboť řízení před soudem prvního stupně bylo ukončeno rozhodnutím o zastavení řízení, ačkoliv k takovému postupu nebyly dány zákonné podmínky. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem soudu ohledně společného vedení řízení s žalobou, která byla podána ve věci, o níž bylo rozhodnuto rozhodnutím M. z., P. ú. v Ch.ze dne 15.6.2005, č.j. PÚ 666/2005-20/05-2352 a v níž byla žalobkyní toliko N.Ch. Při rozhodování o věci samé bude mít soud prvního stupně na zřeteli správné označení účastníků řízení, předmětu řízení, jakož i ustanovení § 250j odst.2 o.s.ř., když v případě vydání vyhovujícího rozsudku takový rozsudek nahrazuje předchozí rozhodnutí správního orgánu v téže věci. V novém rozhodnutí okresní soud rozhodne také o náhradě nákladů odvolacího řízení ve smyslu ustanovení § 224 odst.3 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P. dne 3. ledna 2006 předseda senátu