Pasívní solidarita dlužníků nebrání věřiteli v tom, aby postoupil svou pohledávku proti jednomu nebo některým z více solidárně zavázaných spoludlužníků. Dlužník postoupené pohledávky je pak povinen plnit novému věřiteli ( postupníkovi), zatímco ostatní dlužníci plní svému původnímu věřiteli.

17Co 197/2007 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobkyně M.D., nar. xxx, bytem xxx, zast. xxx, advokátem v xxx, proti žalovanému xxx s.r.o. se sídlem v xxx, IČ xxx, zast. xxx, advokátem v xxx, o vyloučení nemovitostí z exekuce, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v S ze dne 12.7.2006, č.j. 8C 347/2004-92, t a k t o : I Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení 12.893,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem nepřipustil, aby namísto xxx s.r.o. vstoupil do řízení na straně žalovaného Z.P., místem podnikání xxx, IČ xxx (bod I výroku rozsudku okresního soudu), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byly z výkonu rozhodnutí nařízeného Okresním soudem v S ze dne 12.9.2003, č.j. Nc 1415/2003-9, jehož provedením byl pověřen JUDr. xxx, soudní exekutor se sídlem v xxx, vyloučeny nemovité věci – p.p.č. 3433/4, 3433/7 a dům čp. 1902 na p.p.č. 3477, vše v k.ú. xxx (bod II) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení 4.650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod III). Své rozhodnutí o nepřipuštění záměny žalovaného opřel okresní soud o několik důvodů. Uvedl, že v exekučním řízení je dosud oprávněným žalovaný, nelze připustit, aby v řízení o vyloučení věci z exekuce byla pasívně legitimována osoba odlišná od osoby oprávněné z exekučního řízení. Žalobkyně svůj návrh na záměnu žalovaného opírala o smlouvu o postoupení pohledávky z 22.2.2005. Tou však došlo k postoupení pohledávky žalovaného za dlužníkem I.P., tedy jedním z více solidárně zavázaných dlužníků. Nedošlo k postoupení pohledávky za povinným M.D. Okresní soud odkázal na ust. § 513 obč. zákoníku (dále jen OZ). Při odůvodnění zamítnutí žaloby ve věci samé okresní soud odkázal na bod IX stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005. Účastenství žalobkyně v exekučním řízení vyplývá z § 36 odst. 2 exekučního řádu, na překážku jejího účastenství v exekuci ani v nalézacím řízení není ustanovení § 143 odst. 1 písm. b/ OZ, které vyvolává právní účinky pouze ve vztahu mezi manžely /inter partes/. Exekuční řád je předpisem procesním, postupuje se podle něj vždy po nabytí jeho účinnosti /tedy po 1.5.2001/. Ustanovení § 42 exekučního řádu je proto aplikováno přípustně. Předmětný majetek je ve výlučném vlastnictví žalobkyně, z hlediska exekuce se však jedná o majetek, ze kterého může být věřitel uspokojen, neboť závazek povinného vznikl 14.4.1999 a ke zúžení společného jmění manželů došlo až 15.10.1999. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud procesním úspěchem žalovaného ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla v něm, že mělo být vyhověno jejímu návrhu na změnu žalovaného za Z.P. Poukázala na smlouvu o postoupení pohledávky, z níž vyplývá, že pohledávka „jež je exekučním titulem v exekučním řízení nařízeném Okresním soudem v S pod č.j. Nc 1415/2003“ byla postoupena na Z.P. „Tím se stal Z.P. oprávněným v této exekuci a žaloba na vyloučení jakékoli věci z této exekuce tak musí směřovat vůči němu“. Žalobkyně poukázala na usnesení Krajského soudu v HK ze dne 28.6.2006, sp. zn. 24Co 679/2004, ve kterém bylo rozhodováno o vylučovací žalobě jiného vlastníka, avšak z téhož exekučního řízení, a návrhu na změnu žalovaného bylo vyhověno. Podobně bylo rozhodnuto i Okresním soudem v ČB pod sp. zn. 24C 499/2005. Žalobkyně se na rozdíl od okresního soudu domnívá, že smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky v plném rozsahu, nikoli tedy jen pohledávky vůči jednomu z dlužníků, a sice I.P. Došlo k postoupení celé původní pohledávky věřitele, „a to v rozsahu přesně odpovídajícím solidární platební povinnosti dlužníků“. Pokud by byl připuštěn závěr okresního soudu, znamenalo by to možnost znásobení původní pohledávky podle počtu solidárně zavázaných dlužníků. Nesprávné jsou proto i další výroky okresního soudu obsažené v napadeném rozsudku. Žalovanému Z.P. totiž nebyla dána možnost se ve věci vyjádřit, lze přitom předpokládat, že účastníci řízení by navrhli schválení smíru, jako k tomu došlo v posledně zmíněných řízeních. Žalobkyně navrhla rozsudek okresního soudu ve výroku I změnit tak, že bude vyhověno jejímu návrhu na záměnu žalovaného a ve výrocích II a III navrhla rozsudek okresního soudu zrušit a v tomto rozsahu věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. Není podle něj možné, aby žalovaným v tomto řízení byl někdo jiný, než kdo je oprávněným v řízení exekučním. Oprávněný v exekuci je dosud žalovaný. Ke smlouvě o postoupení pohledávky žalovaný uvedl, že Z.P. byla postoupena pohledávka jen vůči dlužníkovi I.P. Žalovaný je stále vlastníkem směnky. Úvahy žalobkyně o násobení pohledávky při pluralitě věřitelů nemají oporu v hmotném právu, což vyplývá z § 513 OZ. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), při jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (§ 6, § 120, § 153 odst. 1 o.s.ř.), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v § 132 o.s.ř. a na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím závěrům právním. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky doplňuje způsobem níže uvedeným. Podle ust. § 107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odst. 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Podle ust. § 267 odst. 1 o.s.ř. (použitého podle § 52 odst. 1 exekučního řádu) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Oprávněným v exekučním řízení vedeném Okresním soudem v S pod sp. zn. Nc 1415/2003 je dosud xxx s.r.o. Jedině oprávněný přitom může mít podle ust. § 267 odst. 1 o.s.ř. shora citovaného pasívní legitimaci v excindačním řízení. Vstupu nového žalovaného na místo žalovaného pak brání i ta skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že by po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva. Žalobkyně dovozovala převod práva žalovaného jako věřitele ze smlouvy ze dne 22.2.2005 uzavřené mezi žalovaným a Z.P. Právní teorie je zajedno v tom, že pasívní solidarita dlužníků nebrání věřiteli v tom, aby postoupil svou pohledávku proti jednomu nebo některým z více solidárně zavázaných spoludlužníků. Dlužník postoupené pohledávky je pak povinen plnit novému věřiteli /postupníkovi/, zatímco ostatní dlužníci plní svému původnímu věřiteli (srov. Švestka, J., Jehlička O., Škárová, M., Spáčil, J., a kol.: Občanský zákoník.Komentář, 10. vydání, Praha : C.H.Beck, 2006, strana 909). Tento názor odpovídá judikatuře předválečného Nejvyššího soudu (srov. Vážný č. 14. 894). Soud prvního stupně postupem podle § 35 OZ vyložil shora zmíněnou smlouvu o postoupení pohledávky tak, že postoupeným dlužníkem byl pouze I.P. Tedy jeden z více solidárně zavázaných dlužníků. Tomuto závěru soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout, neboť odpovídá slovnímu znění článku I, bod 1.1 zmíněné smlouvy. Danou smlouvou tedy nebyl postoupen dluh žalovaného vůči dlužníku M.D., který je povinným v exekučním řízení. Okresní soud proto správně zamítl návrh žalobkyně na vstup nového žalovaného na místo dosavadního. K právní argumentaci obsažené v odvolání je nutno pro úplnost uvést, že pokud splní kterýkoli z nepostoupených solidárních dlužníků svůj dluh vůči věřiteli, pak zaniknou nejen jejich závazky, ale v rozsahu plnění i závazek postoupeného dlužníka. Splní-li pak dluh postoupený dlužník, zaniká nejen jeho závazek, ale v rozsahu poskytnutého plnění i závazky zbývajících solidárních dlužníků vůči věřiteli (srov. Lavický, P.: Solidární závazky, první vydání. Praha : C.H. Beck, 2004, strana 63). Neobstojí tedy úvaha žalobkyně o násobení dluhu. Proti rozhodnutí ve věci samé nevznesla žalobkyně žádné odvolací námitky. Zde proto odvolacímu soudu postačuje v úplnosti odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud správně vyšel z ust. § 42 exekučního řádu, v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu vyjádřeným v bodu IX stanoviska publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 31/2006 vysvětlil okresní soud účastenství žalobkyně v exekučním řízení i možnost postižení jejího majetku nařízenou exekucí. Rovněž právní názor okresního soudu, že žaloba na vyloučení věci z exekuce nemůže být úspěšná, pokud vymáhaná pohledávka vznikla (za trvání manželství jednomu z manželů) před uzavřením smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, odpovídá ustálené judikatuře (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 85/2005). Odvolací soud z důvodů výše uvedených rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, který se ubránil odvolání žalobkyně a kterému tak vzniklo právo na náhradu nákladů v odvolacím řízení účelně vynaložených. Tyto náklady jsou dány odměnou advokáta ve výši 9.000,- Kč (§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění), dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, v platném znění), šesti náhradami zmeškaného času po 100,-Kč (§ 14 odst. 3 adv. tarifu), jízdným ve výši 755,80 Kč (§ 13 odst. 4 adv. tarifu) a daní z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Při stanovení lhůty a místa plnění vyšel odvolací soud z ust. § 149 odst. 1 a 160 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v S. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V HK dne 18.července 2007