Vlastnoručním podpisem závěti (§ 476a) ObčZ) jako předpokladem její platnosti se rozumí vlastní rukou psané jméno jednající osoby. Tento zákonný předpoklad platnosti závěti není splněn, jestliže zůstavitel namísto svého jména použije jiné označení, např. označení „ Tvůj otec“, „Tvůj syn“, „ Tvůj manžel“ a podobně.

U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátu složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci dědictví po L.D., zemřelé xxx 2004, naposledy bytem v xxx, za účasti 1) D.K., narozené xxx , bytem v xxx, zastoupené xxx, advokátkou se sídlem v xxx, a 2) J.K., narozené xxx, bytem v xxx, zastoupené xxx, advokátem se sídlem v xxx, k odvolání J.K. proti usnesení Okresního soudu v S ze dne 15.července 2005, č.j. D 585/2004-24, t a k t o : Usnesení okresního soudu se v napadeném výroku I m ě n í tak, že s D.K. nebude nadále jednáno jako s dědičkou ze závěti ze dne 4.9.1991. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že závětní dědičkou zůstavitelky na základě závěti z 4.9.1991 je pozůstalá dcera D.K. (výrok I) a že zákonnými dědičkami zůstavitelky jsou její dcery J.K. a D.K. (výrok II). Své rozhodnutí odůvodnil následovně. Zůstavitelka byla vdova a měla dvě děti, dcery D.K. a J.K. Ty jsou dědičkami ze zákona podle § 473 občanského zákoníku a dědictví neodmítly. Zůstavitelka zanechala dopis z 4.9.1991 obsahující pořízení o majetku pro případ smrti, v němž odkázala ideální polovinu domu a garáže dceři D. J.K. namítla absolutní a relativní neplatnost závěti (§ 479 občanského zákoníku). Dědičky byly ve shodě v tom, že dopis byl psán vlastní rukou zůstavitelky, adresován D., podepsán ”tvá matka”. Z obsahu je patrné, že byl psán zůstavitelkou, která v té době měla děti a vnučky, o kterých se v něm zmiňovala. Okresní soud postupoval podle § 175k odst. 1 občanského soudního řádu, dále o.s.ř., a šetřil podmínky dědického práva obou účastnic. Hledal odpověď na otázku, zda listina ze 4.9.1991 splňuje náležitosti závěti (§ 476 a § 476a občanského zákoníku). Dospěl k závěru, že ano. Je psána vlastní rukou zůstavitelky, jí podepsána a obsahuje pořízení o majetku pro případ smrti. Co se týče podpisu, zákon výslovně nestanoví, co se podpisem pořizovatele rozumí. Zůstavitelka sepsala závěť obsaženou v dopise dceři D. a podepsala ho tak, jak byla v dopisech dceři zvyklá se podepisovat, t.j. nikoliv celým jménem a příjmením, nýbrž slovy ”tvá matka”. Tím byl splněn zákonný požadavek vlastnoručního podpisu pořizovatelky závěti. Podpis v daném případě dostatečně identifikuje pisatele celého dopisu a tedy i jeho části s pořízením pro případ úmrtí pisatele, neboť dědička D. v této listině uvedená nemá jinou matku, než zůstavitelku L.D. Okresní soud pak rozhodl, že D.K. je dědičkou ze závěti ze dne 4.9.1991, kterou shledal platnou, a zákonnými dědičkami je D.K. a J.K., přičemž J.K. se musí dostat z dědictví alespoň tolik, kolik činí jedna polovina jejího dědického podílu, jak by vyplýval ze zákona, pokud by tu závěť nebyla. S dědičkou D.K. že bude nadále jednat jako s dědičkou ze závěti ze 4.9.1991 a s dědičkami D.K. a J.K. že bude nadále jednat jako s dědičkami ze zákona. Proti výroku I se J.K. odvolala. Vytýkala okresnímu soudu, že napadené usnesení nebylo doručené jejímu zástupci. Především ale nesouhlasila s názorem, že podpis listiny z 4.9.1991 ”tvá matka” je podpisem zůstavitelky, a proto je listinu třeba považovat za závěť. Mínila, že jde o pouhý dopis matky. Chybí na něm vlastnoruční podpis. Zákon podle ní není natolik benevolentní, aby připouštěl jakékoliv označení – podpis osoby, která listinu podepisuje. Pak by mohl mít například formu ”vlastník nemovitosti”, ”nejbližší člověk”, ”tebe milující člověk”, popřípadě stovky dalších výrazů, ze kterých by bylo možno výkladem zjišťovat, kdo pořizovatel je či není. Listina není podepsána L.D., a tak nemá základní náležitosti závěti. Poté se odvolatelka vyjádřila k písemnostem F.L. a M.H., na něž okresní soud v odůvodnění poukazoval. Navrhla, aby krajský soud usnesení okresního soudu ve výroku I zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, jemuž bude předcházet provedení důkazů výpověďmi tam označených svědků, popřípadě aby napadené usnesení ve výroku I změnil tak, že ve věci figurují pouze zákonné dědičky v rozsahu uvedeném pod bodem II napadeného usnesení. D.K. se k odvolání nevyjádřila. Krajský soud zjistil, že napadené usnesení bylo doručené přímo účastnici J.K. 23.7.2005, přestože byla zastoupena v řízení advokátem a příslušná plná moc ze dne 10.5.2005 je založena ve spise na č.l. 52. K řádnému doručení (advokátovi) došlo 16.2.2006. Odvolání předané poště k přepravě 27.7.2005 bylo podáno osobou k tomu oprávněnou včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta první o.s.ř.) a je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.). Krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu v napadeném výroku I (§ 212 věta první o.s.ř.) bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Odvolání je opodstatněné. Okresní soud správně přikročil k vyšetření podmínek dědického práva podle § 175k odst. 1 o.s.ř. a krajský soud sdílí jeho závěr, že v dopisu ze 4.9.1991 zůstavitelka projevila vůli, kterou učinila pro případ své smrti pořízení o svém majetku. Nesdílí už závěr, že vlastnoručně psaná slova na jeho konci ”tvá matka” jsou podpisem pořizovatelky závěti. Podle § 476a občanského zákoníku musí být vlastnoruční závěť mimo jiné vlastní rukou podepsána, jinak je neplatná. Okresní soud má pravdu v tom, že zákon výslovně nestanoví, co se podpisem pořizovatele závěti rozumí, a že podle výsledků dokazování listinu včetně textu ”tvá matka” psala zůstavitelka. K platnosti hollografní závěti však nepostačí zjištění, kdo byl jejím pisatelem. Zákon jako předpoklad platnosti vyžaduje podpis. Podle názoru krajského soudu vlastnoručním podpisem se rozumí vlastní rukou psané jméno jednající osoby, přičemž jméno tuto osobu identifikuje vůči všem, a to i v případě, že by bylo neúplné nebo natolik rozšířené, že by teprve až po zjištění dalších skutečností nebylo pochyb o totožnosti pisatele. Při takto zastávaném názoru není rozdíl mezi předpokladem platnosti hollografní závěti spočívajícím v tom, že musí být vlastní rukou podepsána, podle § 476a občanského zákoníku a předpokladem platnosti hollografní závěti spočívající v tom, že musí být vlastní rukou podepsána jménem pořizovatele, podle § 578 obecného zákoníku občanského, vyhlášeného Císařským patentem ze dne 1.června 1811, č. 946 Sb. zák. soud., dále o. z. o. Proto je možné využít tehdy přijímané názory i nyní. V komentáři k o. z . o. zpracovaném a uspořádaném F.R., J.S. a dalšími, vydaném v Praze 1936, se uvádí, že závěť zůstavitel musí podepsati svým jménem, to je jménem rodovým (třebas zkratkou), nebo jiným, jestliže zůstavitel vůbec takovým jménem bývá nazýván a jím se podepisuje, též jménem dívčím u ženy provdané. Nestačilo by pouhé označení např. ”Tvůj otec”, ”Tvůj syn”, ”Tvůj manžel” a podobně. Krajský soud shrnuje, že slova “tvá matka” nejsou podpisem, a proto listina ze dne 4.9.1991, která je svým obsahem závěť, postrádá podpis pořizovatelky. Závěť zůstavitelky ze 4.9.1991 je neplatná (§ 476a občanského zákoníku). Z těchto důvodů krajský soud usnesení okresního soudu v napadeném výroku změnil podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. tak, že s D.K. nebude nadále jednáno jako s dědičkou ze závěti ze dne 4.9.1991. Usnesení okresního soudu zůstalo odvoláním nedotčeno ve výroku II (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání. Dovolání přípustné je a lze je podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v S k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, ve dvojím vyhotovení. V HK dne 2. dubna 2007 předseda senátu