Zaměstnanec je aktivně věcně legitimován k žalobě o neplatnost výpovědi z pracovního poměru proti zaměstnavateli i tehdy, když byl na zaměstnancův majetek prohlášen konkurs.

17Co 375/2007-54 U S N E S E N Í K. s. v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. V.L., Ph.D., a soudců JUDr. Z. J. a Mgr. T. Š. ve věci žalobce J. H., bytem v K., M. S. 117, zastoupeného Mgr. P. Z., advokátem proti žalovanému B. s. r.o., s.r.o. se sídlem v K., S. R. 90, zastoupenému JUDr. M. M., advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku O. s. v H. B. z 29. března 2007, č.j. 8C 183/2006-38, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dal žalovaný žalobci 22. května 2006, zamítl (výrok I), uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení (výrok II) a rozhodl o nárocích advokáta, který byl žalobci ustanoven (výrok III), a o náhradě nákladů státu (výrok IV). Výrok o zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že na žalobcův majetek byl už před zahájením řízení prohlášen konkurs, že se řízení o neplatnost skončení pracovního poměru vždy dotýká majetku patřícího do konkursní podstaty (vyhovění žalobě s sebou zpravidla nese nárok žalujícího zaměstnance na náhradu mzdy) a že řízení tohoto typu je oprávněn zahájit a vést jedině správce konkursní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. d/ zákona číslo 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších změn a doplňků), nikoli tedy úpadce. Žalující úpadce tu tak postrádá tzv. aktivní věcnou legitimaci. Důvodem je, že po dobu trvání konkursu nesmí s majetkem, který tvoří součást konkursní podstaty, disponovat. Na podporu své argumentace okresní soud odkázal na rozhodnutí N. s. Č. r. ve věcech spisových značek 21Cdo 113/99 a 2Cdon 434/96 a na stanovisko téhož soudu, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Cpjn 19/98. Vyjádřil názor, že závěry, vyvozené zde dovolacím soudem ve vztahu k situaci, kdy ve sporu o neplatnost skončení pracovního poměru vystupuje úpadce - zaměstnavatel, jsou plně uplatnitelné i v řízeních, kde je účastníkem v úpadku zaměstnanec. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal a navrhl jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Namítl, že je právní názor okresního soudu nelogický. Pracovní poměr úpadce jako takový není a nemůže být věcí správce konkurzní podstaty či konkurzního řízení, nýbrž jde výlučně o vztah úpadce a jeho zaměstnavatele. Jinak by přece - uváděl odvolatel - musela být po prohlášení konkurzu měněna pracovní smlouva, na straně zaměstnance by se novou smluvní stranou musel stát správce konkurzní podstaty, týž by také musel namísto úpadce konat práci a být i adresátem případné výpovědi z pracovního poměru. Tak tomu samozřejmě není. Subjektem pracovněprávního vztahu zůstává i po prohlášení konkurzu zaměstnanec - úpadce, a proto je také legitimován k podání žaloby o neplatnost skončení pracovního poměru. Ostatně i v daném případě to byl žalobce a nikoli správce jeho konkursní podstaty, komu žalovaný výpověď adresoval. Žalobce navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. Měl jej za správný a přiléhavě odůvodněný. Vysvětloval, že žalobci, a nikoli tedy správci jeho konkursní podstaty, dal výpověď proto, že právě žalobce je jeho zaměstnancem. Podotkl, že s výpovědí jako takovou ani není spojen žádný prospěch pro konkursní podstatu. Teprve v okamžiku, kdy zaměstnanec - úpadce začne uvažovat o žalobě o neplatnost skončení pracovního poměru, musí na jeho místo nastoupit správce. Na řízení o neplatnosti totiž může navazovat řízení o náhradu mzdy a tento majetkový prospěch by náležel do konkursní podstaty. A aktivní legitimace správce je založena už pouhou možností získat do konkursní postaty majetkový prospěch. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadený rozsudek přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům : Zamítavé rozhodnutí okresního soudu je založeno na úvaze, že se spor žalujícího zaměstnance v úpadku s žalovaným zaměstnavatelem o neplatnost skončení pracovního poměru týká majetku, s nímž žalobce v důsledku konkursu nemá právo disponovat, protože toto právo náleží jen správci jeho konkursní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. a/ zákona o konkurzu a vyrovnání). O majetkových dopadech takového řízení není pochyb. Protože je nepopírá ani odvolatel, postačí podle krajského soudu v tomto ohledu - v obecné rovině - poukázat na argumentaci dovolacího soudu, připomenutou už soudem okresním. Nelze se ale ztotožnit se závěrem, že dispoziční právo k majetku, o který tu takto zprostředkovaně jde, má jen správce konkursní podstaty. Prohlášením konkursu na svůj majetek ztrácí úpadce právo disponovat jedině s majetkem, který konkursu podléhá, jinak řečeno patří do tzv. konkursní podstaty. Ta je definována v § 6 zákona o konkursu a vyrovnání. Je sice pravda, že mzda nabytá úpadcem v průběhu konkursu do konkursní podstaty patří také, ale v daných souvislostech je směrodatné, že nikoli celá. Ta její část, která by nepodléhala výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, zůstává mimo podstatu (§ 6 odst. 2 věta druhá část před středníkem zákona o konkursu a vyrovnání), a tudíž plně v dispozici úpadce. Správce k této části úpadcovy mzdy dispoziční právo nemá. Typickým majetkovým důsledkem soudem vyslovené neplatnosti skončení pracovního poměru je zaměstnancův nárok na náhradu mzdy, která mu nebyla vyplacena následkem toho, že mu zaměstnavatel v domnění, že pracovní poměr skončil, po určitou dobu nepřiděloval práci. Je zřejmé, že v rozsahu, v jakém by tato náhrada mzdy nepodléhala výkonu rozhodnutí ve smyslu § 277 a následujících o.s.ř. a příslušného prováděcího předpisu, se spor o neplatnost skončení pracovního poměru majetku patřícího do konkursní podstaty žalujícího zaměstnance - úpadce netýká. Stran této části svých nároků zaměstnanec v úpadku vede spor s majetkovými důsledky pro sebe, nikoli pro konkursní podstatu. Už z tohoto důvodu tedy argumentace soudu prvního stupně obstát nemůže. Judikatura, na niž okresní soud odkázal, je založena na úvahách o majetkových dopadech sporů o neplatnost skončení pracovního poměru pro konkursní podstatu úpadce -zaměstnavatele. Z jeho hlediska se otázka náhrady mzdy v případě neplatnosti skončení pracovního poměru samozřejmě dotýká konkursní podstaty cele, neboť by z ní byla náhrada mzdy jako celek vyplacena. To, jak uvedeno, z pohledu zaměstnance neplatí, a žalobci je tudíž třeba přisvědčit, že závěry, k nimž N. s. dospěl, na projednávanou věc vztáhnout nelze. Po tomto konstatování pokládá krajský soud za nadbytečné rozvíjet úvahy o tom, že zaměstnanec může mít k žalobě o neplatnost skončení pracovního poměru také jiné důvody, než jen zájem na vyplacení náhrady mzdy, resp. jiné ryze majetkové zájmy, a že se tak důvod, na němž okresní soud napadený rozsudek založil, jeví nepřiléhavým i z tohoto pohledu. Protože rozhodnutí okresního soudu nelze potvrdit a ke zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro správné rozhodnutí je zapotřebí rozsáhlého doplnění dokazování a žalobce důkazy navrhl, krajský soud přezkoumaný rozsudek zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení soudu okresnímu (§ 219a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Ten učiní potřebné skutkové závěry a o věci rozhodne znovu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V H. K. dne 30. listopadu 2007 předseda senátu