Právo na zaplacení dluhu z půjčky nebo příspěvku poskytnutého státem nebo spořitelnou stavebníku na budoucí stavbu, zajištěné omezením převodu nemovitosti, se promlčuje za deset let i v případě, že stavba, které se omezení převodu týkalo, vůbec nevznikla. Právo na úroky z prodlení z půjčky (z příspěvku) se však promlčuje v obecné tříleté době.

18Co 197/2007-130 ROZSUDEK Krajský soud v HK– pobočka v Prozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce ČR jednající Ú p z s v v m, se sídlem v xxx, proti žalovaným 1. H.M., nar. xxx , bytem xxx, 2. M.Š., nar. xxx , bytem xxx, o zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání 2. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ch ze dne 6.12.2006, č.j. 6C 118/2005-97, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 130.000,- Kč spolu s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 2,5% od 10.11.2001 do 12.9.2002 a ve výši 10% od 13.9.2002 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se zamítá, pokud se žalobce vůči žalovaným domáhal zaplacení ročního úroku z prodlení z částky 130.000,- Kč ve výši 10 % za období od 21.7.2000 do 9.11.2001 a ve výši 7,5 % za období od 10.11.2001 do 12.9.2002. II. Ve výrocích II. a III. se rozsudek okresního soudu m ě n í tak, že každý ze žalovaných je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem částkou 2.040,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Každý ze žalovaných je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 772,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. m ě n í tak, že se povinnost k úhradě soudního poplatku z žaloby neukládá žádnému ze žalovaných. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 130.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 130.000,- Kč za období od 21.7.2000 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním ze žalovaných zaniká povinnost plnění druhého ze žalovaných (výrok I.), prvé žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení 4.081,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.) a prvé žalované uložil zaplatit soudní poplatek ze žaloby 5.200,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ch (výrok IV.). Okresní soud uzavřel, že žalovaní uzavřeli dne 20.6.1990 s býv. ONV v xxx dle § 17 vyhl.č. 136/1985 Sb. smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, dle které jim byl poskytnut příspěvek ve výši 130.000,- Kč se závazkem dokončit stavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy. Protože tento závazek nesplnili, vznikla jim povinnost příspěvek vrátit do 30 dnů od marného uplynutí stanovené desetileté lhůty, tedy do 20.7.2000. Tuto povinnost jim uložil splnit k rukám žalobce, za něhož jedná Úřad, na něhož přešla příslušnost k hospodaření s touto pohledávkou státu, a to jako bývalým manželům společně a nerozdílně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku včetně úroku z prodlení dle § 517 obč. zák. a vl. nař. č. 142/1994 Sb. který činil k prvému dni prodlení (21.7.2000) 10% ročně. Za opodstatněnou neshledal námitku promlčení, když s ohledem na zajištění pohledávky omezením převodu nemovitosti činí promlčecí lhůta 10 let (§ 109 obč. zák. ve znění ke dni uzavření smlouvy ve spojení s § 874 obč. zák.). Konečně ani námitku 2. žalovaného, že smlouvou o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví žalovaných, podle níž se příspěvek zavázala v případě nezkolaudování stavby ve stanovené lhůtě zaplatit pouze 1. žalovaná, přešel závazek jen na 1. žalovanou, neměl za důvodnou, když k dohodě nedal věřitel souhlas a nebyl o ní ani informován. Ve skutečnosti, že 1. žalovaná dohodou o vypořádání BSM závazek žalovaných převzala a také jej uznala, shledal důvody pro aplikaci ust. § 150 os.ř. ve vztahu k 2. žalovanému a náhradu nákladů řízení žalobce uložil jen 1. žalované. Náklady představují vynaložené cestovné k soudnímu jednání. Výrok o soudním poplatku ze žaloby opíral o ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., když 2. žalovaný byl od placení poplatku osvobozen. Ve včas podaném odvolání 2. žalovaný okresnímu soudu vytýkal nesprávné vyhodnocení námitky promlčení, neboť omezení převodu nemovitosti se týkalo jen budoucího domu a nikoliv pozemku a dům postaven nebyl. Dále namítal, že závazek přešel jen na 1. žalovanou, přičemž s převodem státního příspěvku dala souhlas Městská rada xxx. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a vymáhanou povinnost uložil k úhradě jen 1. žalované a vůči němu žalobu zamítl. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že i v případě, že stavba jako předmět právních vztahů nevznikla, platně vzniklo omezení ve vztahu k budoucí stavbě. Nelze proto považovat smlouvu z tohoto důvodu za neplatnou. Protože smluvního vztahu se nemohlo dotknout ani vyjádření Městského úřadu xxx, považoval námitky žalovaného za nedůvodné, když desetiletá promlčecí doba se dle jeho názoru vztahuje i na příslušenství pohledávky. Navrhl potvrzení rozsudku, když žádný ze žalovaných dosud ani část příspěvku nevrátil. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání jednoho ze solidárně zavázaných žalovaných přezkoumal napadený rozsudek (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). odvolání neshledal opodstatněným. Odvolací soud odkazuje na skutkové závěry soudu okresního, jak se podávají z odůvodnění napadeného rozsudku, z nichž vychází. Mezi účastníky je ostatně nesporné, že žalobci uzavřeli dne 20.6.1990 smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle § 17 vyhl.č. 136/1985 Sb. V ní se zavázali státu (býv. ONV v xxx) příspěvek, jenž jim byl poskytnut ve výši 130.000,- Kč, vrátit do 30 dnů po uplynutí deseti let od uzavření smlouvy, jestliže kolaudační rozhodnutí stavby rodinného domku nenabude nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy právní moci. Ve smlouvě bylo sjednáno omezení převodu nemovitostí bez souhlasu národního výboru na jiného, pro případ vzniku povinnosti vrátit poskytnutý příspěvek. Omezení bylo sjednáno pro nemovitosti: novostavbu RD v xxx, k.ú. xxx, č. parc. xxx, smlouva byla registrována býv. státním notářstvím. Žalovaní uzavřeli dne 15.4.1993 dohodu o vypořádání BSM, ve které se zavázala prvá žalovaná pro případ, že by bylo nutno státní příspěvek vrátit, tento závazek sama uhradit. Žalobce o této dohodě nebyl informován. Odvolacímu soudu se předkládají dvě zásadní námitky. Žalovaný se podle první z nich domnívá, že právo žalobce uplatnit u soudu pohledávku se již promlčelo v obecné tříleté promlčecí době dle § 101 obč. zák. (žaloba podána 10.11.2004). S touto námitkou se již vypořádal soud okresní, který správně uzavřel, že právo zajištěné omezením převodu nemovitostí se podle § 109 obč. zák. před novelou zákonem 509/1991 Sb. promlčuje (za použití ust. § 874 obč. zák.) v desetileté promlčecí době, v níž žalobce své právo u soudu uplatnil. Smluvní strany uzavřením smlouvy o omezení převodu nemovitosti totiž vyjádřily svou vůli podřídit se režimu tohoto ustanovení (§ 58 a násl. obč. zák. v tehdy platném znění) a byly srozuměny i s tím, že zajištění závazku, který trvá, zanikne až marným uplynutím desetileté promlčecí doby. Na platnost tohoto zajištění (závazku) nemá vliv skutečnost, že dům jako předmět právních vztahů nevznikl, neboť je nutno vycházet z účelu daného institutu, kterým bylo zajištění půjček či příspěvků poskytovaných stavebníkům státem či spořitelnou na budoucí stavby na pozemcích ve vlastnictví či osobním užívání občanů. Tato námitka by pak neobstála také proto, že omezení převodu nemovitosti se vztahovalo dle znění smlouvy i na stavební pozemek žalovaných č. 647 v k.ú. xxx a pro uplatněnou pohledávku stále trvá (jak plyne z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí-č.l. 75 spisu). Tato otázka pak byla již spolehlivě vyřešena ustálenou judikaturou (např. NS ČR 33 Odo 109/2005, 33 Odo 20/2006). Další námitkou pak bylo uplatněné převzetí závazku vrátit příspěvek při nesplnění stanovených podmínek pro jeho poskytnutí prvou žalovanou ve smlouvě o vypořádání BSM žalovaných. Rovněž s touto námitkou se správně vypřádal soud okresní, jestliže ji neshledal opodstatněnou. O smlouvě nebyl informován žalobce a nemohl tak dát souhlas s převzetím závazku pouze prvou žalovanou (§ 531 obč. zák.). Ze smlouvy proto jsou zavázáni společně a nerozdílně nadále oba žalovaní (§ 143 obč. zák.). Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).v té části, v níž bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 130.000,- Kč odpovídající poskytnutému příspěvku, byť v zájmu přehlednosti volil formu změna rozsudku. Odvolací soud se totiž neztotožnil s názorem žalobce, že také na příslušenství pohledávky se vztahuje desetiletá promlčecí doba. Ze smlouvy mezi účastníky uzavřené se nepodává, že by se omezení převodu nemovitostí vztahovalo i na (blíže nespecifikované) příslušenství pohledávky. Proto platí, že úroky opětující se plnění se dle § 110 odst. 3 obč. zák. promlčují ve třech letech. Jestliže žalobce uplatnil nárok u soudu 10.11.2004, ohledně příslušenství jen pro 2,5% úroku z prodlení, které pak změnou žaloby z 13.9.2005 rozšířil na 10 % úrok z prodlení za období od 21.7.2000, vždy z částky 130.000,- Kč, odvolací soud musel k námitce promlčení žalovaným vznesené přihlédnout. V jejím důsledku nemohl přiznat žalobci úrok z prodlení v tom rozsahu, který vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku, který je již promlčen v tříleté promlčecí době dle § 110 odst. 3 obč. zák. a v tomto rozsahu rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Odvolací sodu změnil rozsudek okresního soudu i ve výrocích II. a III. o nákladech řízení před okresním soudem. Povinnost uložená žalovaným jako bývalým manželům je společná a nerozdílná (§ 143 obč. zák.), neboť se týká závazku vniklého za trvání manželství. Jejich jen nepatrnému úspěchu v řízení (ohledně části příslušenství) odpovídá povinnost nahradit žalobci vzniklé náklady řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), představované cestovným k jednání soudu. Protože náklady řízení jsou procesním nárokem, odvolací soud uložil žalovaným nahradit náklady řízení před okresním soudem jednou polovinou, každému z nich tedy částkou 2.040,- 50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Důvody, pro které okresní soud uvažoval o aplikaci ust. § 150 o.s.ř. ve vztahu k druhému žalovanému odvolací soud (ohledně solidárního závazku) nesdílí. Skutečnost, že smlouva o vypořádání BSM žalovaných neměla vůči žalobci ty důsledky, které žalovaný předvídal (převzetí závazku jen žalovanou), může být z pohledu ust. § 150 o.s.ř. podle názoru odvolacího soudu významná v tom smyslu, který okresní soud vyjádřil, jen v řízení, v němž by žalovaní stáli na rozdílných procesních stranách. V zásadě plnému neúspěchu žalovaných v odvolacím řízení odpovídá rovněž povinnost nahradit žalobci vzniklé náklady, opět představované cestovným k jednání (§ 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 2 o.s.ř.), a to rovněž každému jednou polovinou (každému částku 772,50 Kč), ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.. Krajský soud pak musel změnit i výrok o soudním poplatku (výrok IV. napadeného rozsudku), neboť okresní soud se zpětnou platností prvou žalovanou od povinnosti platit soudní poplatky osvobodil (usnesení z 30.4.2007). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není ani dovolání přípustné, ledaže by k návrhu účastníka, podanému do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Ch, Nejvyšší soud České republiky sám dovolání připustil, shledal-li by, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V P dne 10. září 2007