Zástavní právo k silničnímu motorovému vozidlu nebo k připojenému vozidlu zřízené na základě zástavní smlouvy vzniká zápisem zástavního práva do technického průkazu těchto vozidel a do registru silničních vozidel. Tyto zápisy nelze považovat za pouhou evidenční záležitost.

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx ve věci žalobce xxx, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému xxx, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, o vydání věci, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v ÚOze dne 28. března 2007, č.j. 10C 32/2006-80, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12.546,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. xxx. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše označeným rozsudkem uložil žalovanému vydat žalobci zemědělský kolový traktor ZETOR 12111, VIN ---, rok výroby 1986, SPZ ---, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a ve stejné lhůtě nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.541 Kč a České republice ve výši 3.202 Kč. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný poté, co získal informaci, že na farmě v xxx jsou dluhy a daly by se tam získat zemědělské stroje, domluvil se s Mgr. AZ, sestrou žalobce, a odvezl si z farmy za pomoci dalších osob kombajn a traktor, přičemž s Mgr. AZ sepsal zástavní smlouvu. Věděl přitom, že žalobce a Mgr. AZ mají mezi sebou neshody. Z tohoto skutkového děje okresní soud dovodil, že žalovaný i Mgr. AZ projevili jednoznačně vůli uzavřít kupní smlouvu, kterou zastřeli smlouvou zástavní. Zástavní smlouva je proto neplatná a zastřenou kupní smlouvou uzavřenou v ústní formě podle § 588 a násl. o.z. nedošlo k převodu vlastnictví na žalovaného, neboť Mgr. AZ nebyla vlastnicí traktoru a nemohla převést více práv než sama měla. Ohledně vlastnictví traktoru vyšel okresní soud ze zjištění, že traktor byl ve výlučném vlastnictví Ing. VZ, který jej darovací smlouvou z 2.5.2003 daroval žalobci, což potvrdila svědkyně Mgr. DZ, matka žalobce a svědčí o tom i ta skutečnost, že traktor nebyl předmětem dědictví po Ing. VZ. Jestliže v dědickém řízení nebylo vlastnictví traktoru sporné, lze podle závěrů okresního soudu důvodně předpokládat, že všichni dědici byli srozuměni s tím, že žalobce je vlastníkem. Ze znaleckého posudku bylo pak možno dovodit vysokou míru pravděpodobnosti, že podpis Ing. VZ na darovací smlouvě je pravý. Žalovaný neprokázal, že by traktor patřil do společného jmění Mgr. DZ a Ing. VZ a že by proto darovací smlouva byla neplatná. Naopak z dědického rozhodnutí vyplývá, že ostatní stroje náležely výhradně zůstaviteli, což lze předpokládat i u předmětného traktoru. I kdyby soud posuzoval nikoli zastřený právní úkon, ale ten zjevný, tedy zástavní smlouvu, byla by absolutně neplatná, a to pro obcházení zákona podle § 39 obč.zák. z důvodů, které odpovídají okolnostem uskutečnění transakce – tedy znalost toho, že existují rozpory mezi vlastníky a snaha uzavřít zástavní smlouvu, kterou může uzavřít i nevlastník místo kupní smlouvy, která by odpovídala situaci. I pokud by okresní soud uznal za platnou zástavní smlouvu, pak dovodil, že na jejím základě nemohlo vzniknout zástavní právo, a to proto, že zástavní právo vzniká zápisem zástavního práva do technického průkazu vozidla a do registru silničních vozidel podle zák.č. 56/2001 Sb. V té souvislosti odkázal na názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp.zn. 21Cdo 2099/2004. Vzhledem k tomu, že traktor nebyl předmětem dědického řízení, nemohly mít na převod vlastnictví žádný vliv jakékoli další úkony po skončení dědického řízení a to ani darovací smlouva ze dne 29.11.2004, kterou Mgr. DZ darovala Mgr. AZ svůj podíl pěti dvanáctin na movitých věcech ve smlouvě uvedených. V odvolání žalovaný namítal, že traktor byl zakoupen za trvání manželství Ing. VZ a Mgr. DZ a musí tedy patřit do společného jmění manželů. Opak prokázán v řízení nebyl. Mgr. DZ tak byla spoluvlastnicí traktoru a další majetkový podíl měla nabýt v dědictví. Ze zástavní smlouvy pak jednoznačně vyplývá, že Mgr. AZ je jen majoritním vlastníkem věci, a proto byla uzavřena zástavní smlouva. Traktor Mgr. AZ převzala na základě protokolu o převzetí věci z 29.11.2004, podepsaného Mgr. DZ. Okresní soud však upřednostnil darovací smlouvu uzavřenou mezi Ing. VZ a žalobcem, předloženou pouze ve fotokopii. Ze znaleckého posudku byla přitom zjištěna pouze vyšší míra pravděpodobnosti, že podpis Ing. VZ je jeho pravým podpisem. Soudní rozhodnutí však nemůže spočívat na pravděpodobnosti. Kromě toho nebyla vyslechnuta svědkyně Mgr. AZ, která se nachází v České republice a vzhledem k péči o narozená dvojčata musí být v zorném poli orgánů péče o děti, případně musí být v kontaktu se správcem konkurzní podstaty, když na její majetek byl prohlášen konkurz. Okresní soud však její výslech neprovedl. Od této svědkyně a od listin, které s ní žalovaný sepsal, odvíjí žalovaný svá práva k držení traktoru. V té souvislosti poukázal na protokol o převzetí věcí movitých a nemovitých ze dne 29.11.2004, kde na straně 4 byl uveden i traktor ZETOR a v článku IV. Mgr. AZ byla zmocněna k nakládání s tímto majetkem Mgr. DZ. Domáhal se proto změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, když závěr, že žalobce je vlastníkem předmětného traktoru, nevyplývá jen z darovací smlouvy, ale i z výpovědi Mgr. DZ a ze skutečnosti, že nebyl projednán v dědickém řízení po Ing. VZ. Pokud by Mgr. AZ vycházela z toho, že traktor žalobci darován nebyl, pak by jej nepochybně chtěla projednat v dědictví. Skutečnost, že se tak nestalo, je nepřímým důkazem o tom, že si byla vědoma, že traktor byl za života Ing. VZ darován žalobci. Okresní soud správně poukázal na to, že zástavní smlouva byla neplatná i z toho důvodu, že jí měla být zastřena smlouva kupní, což vyplynulo z výpovědi žalovaného. Zástavní právo i pokud by zástavní smlouva byla platná, nemohlo vzniknout, když nebylo registrováno. Za tohoto důkazního stavu by bylo nadbytečné vyslýchat Mgr. AZ, navíc za situace, kdy se jí nepodařilo předvolání doručit a v jiném řízení jí byl ustanoven opatrovník. I pokud by snad traktor nebyl žalobci darován, bylo by třeba na něj pohlížet jako na věc ve spoluvlastnictví všech dědiců, protože v dědickém řízení nebyl projednán. I v takovém případě by se žalobce jako jeden z dědiců mohl domáhat jeho vydání. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas, osobou k odvolání oprávněnou a ve věci, ve které je odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vyhlášení předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu má zato, že pro závěr o existenci zastřeného právního úkonu – kupní smlouvě a zjevného právního úkonu – zástavní smlouvě, není ve spise dostatek podkladů. Žalovaný odvíjí svá práva ze zástavní smlouvy z 15.7.2005, kterou uzavřel s Mgr. AZ na zajištění půjčky ve výši 200.000 Kč, kterou jí téhož dne poskytl. Mgr. AZ se ve smlouvě prohlásila většinovým spoluvlastníkem kombajnu (který není předmětem sporu) a traktoru, které byly dány žalovanému do zástavy. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (§ 152 obč.zák. ve znění účinném v době uzavření zástavní smlouvy). Zástavní právo kromě jiného vzniká na základě písemné smlouvy ve smyslu § 156 odst. l obč.zák. Vzhledem k tomu, že předmětem zástavního práva byl v projednávaném případě traktor, je třeba vycházet z ust. § 8 zák.č. 56/2001 Sb., ve znění účinném v době uzavření zástavní smlouvy, podle kterého platí o právu zástavním k silničnímu motorovému vozidlu a připojenému vozidlu ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku o zástavním právu k movitým věcem, pokud z tohoto zákona nevyplývá jinak. Podle zák.č. 56/2001 Sb., se do registru silničních motorových vozidel a připojených vozidel zapisuje zástavní právo váznoucí na silničním motorovém vozidlu nebo připojeném vozidlu podle § 4 odst. 5 písm. b/ zákona. Tím, že zákon č. 56/2001 Sb., předepisuje, že zástavní právo k silničnímu motorovému vozidlu nebo připojenému vozidlu se zapisuje do technického průkazu těchto vozidel a do registru silničních vozidel, současně stanovil ohledně těchto movitých věcí zvláštní právní způsob nabytí zástavního práva založeného zástavní smlouvou. Zápis zástavního práva do technického průkazu silničního motorového vozidla nebo připojeného vozidla a do registru silničních vozidel nelze považovat za evidenční záležitost. Svědčí o tom zejména podmínky, za nichž se zápis zástavního práva provede; zápis zástavního práva zřízeného zástavní smlouvou se zapíše do technického průkazu a registru silničních vozidel – jak vyplývá z ust. § 9 odst. l zák.č. 56/2001 Sb., - jen na základě smlouvy, aniž by bylo potřebné dokládat zástavní právo některým z právních způsobů, kterým podle ust. § 158 odst. la 2 obč.zák. vzniká, což by jinak (kdyby zápis měl mít jen evidenční povahu) nebylo možné. Protože o zástavním právu k silničnímu motorovému vozidlu a připojenému vozidlu platí ustanovení občanského zákoníku, případně obchodního zákoníku, jen jestliže ze zákona č. 56/2001 Sb., nevyplývá jinak, a protože zák.č. 56/2001 Sb., upravuje právní způsob nabytí zástavního práva k těmto vozidlům odlišně, tedy jinak od ustanovení občanského zákoníku, vzniká zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy k silničnímu motorovému vozidlu nebo k připojenému vozidlu zápisem zástavního práva do technického průkazu těchto vozidel a do registru silničních vozidel. Ust. § 158 odst. l a 2 obč.zák. upravující právní způsob nabytí zástavního práva k movitým věcem se v takovém případě neuplatní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 2099/2004 publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu). V řízení nebylo sporné, že traktor je v držení žalovaného. Žalovaný však neprokázal existenci právního titulu, podle kterého by byl oprávněn mít traktor v držbě. Na základě zástavní smlouvy, o kterou svá práva žalovaný opírá, zástavní právo nevzniklo, když nebyly splněny podmínky stanovené v zák.č. 56/2001 Sb., jak bylo zdůvodněno výše. Jiný titul, který by žalovaného v držbě traktoru opravňoval, prokázán nebyl. Žalovaný je tedy ve sporu pasivně legitimován. Ve shodě s okresním soudem dospěl odvolací soud k závěru, že výslechem Mgr. AZ by rozhodoval skutečnosti, zejména nedostatek zápisu zástavního práva, nebyly popřeny a skutkový stav by nemohl pro žalovaného vyznít příznivěji. Aktivní legitimaci žalobce okresní soud správně dovodil z darovací smlouvy uzavřené mezi Ing. VZ a žalobcem 2.5.2003. Smlouva byla sice předložena pouze v úředně ověřené kopii, ale znalkyně Mgr. IV ve znaleckém posudku uvedla, že sporný podpis na darovací smlouvě je psaný vyšší rychlostí a úrovní, což je obtížně napodobitelné nácvikem pro jiného pisatele, navíc se při komparaci ve všech znacích prokázaly shody, tudíž lze vyslovit jednoznačný závěr, že se jedná o podpis Ing. VZ, od kterého měla k dispozici srovnávací materiál. Konečný závěr znalkyně pak vyzněl v tom smyslu, že je s vyšší mírou pravděpodobnosti podpis na darovací smlouvě z 2.5.2003 pravým podpisem Ing. VZ. Jednoznačný závěr by bylo možné určit po předložení originálu sporné listiny a vyloučení, že se jedná o technický padělek. Ze znaleckého posudku tedy lze dovodit vyšší míru pravděpodobnosti, že darovací smlouva byla Ing. VZ podepsána a tedy uzavřena. Pochybnosti, zda tomu tak skutečně bylo, však nebyly posudkem vyvráceny zcela. Odvolací soud však v souladu se závěry okresního soudu má za to, že pochybnosti byly zcela vyloučeny na základě výpovědi Mgr. DZ, která existenci darovací smlouvy potvrdila. I kdyby traktor nebyl ve výlučném vlastnictví dárce a patřil do společného jmění manželů, pak sankcí podle § 40a o.z. by byla pouze relativní neplatnost úkonu. Takový úkon se považuje za platný, pokud se ten, na jehož ochranu je relativní neplatnost stanovena, neplatnosti nedovolá. Manželka dárce Mgr. DZ se však relativní neplatnosti nedovolala a naopak potvrdila, že k darování došlo dle písemné smlouvy z 2.5.2003 a traktor se z tohoto důvodu nestal předmětem dědictví. Pokud v odvolacím řízení žalovaný poukazoval na darovací smlouvu uzavřenou mezi Mgr. DZ a Mgr. AZ, a protokol o převzetí věcí movitých ze dne 29.11.2004, tedy na listiny, od nichž Mgr. AZ odvíjí svá práva s traktorem nakládat, pak v té části, kterou měl být předmětem darování zemědělský kolový traktor ZETOR 12111, je třeba posoudit jako neplatnou, neboť Mgr. DZ nemohla převést více práv než jí náleželo a jak sama ve své výpovědi připustila, věděla, že předmětný traktor je ve vlastnictví žalobce a darovací smlouvu z 29.11.2004 a předávací protokol z téhož dne, v nichž byla uvedena celá řada zemědělských strojů a jiných věcí, podepsala, aniž by se řádně s obsahem listin seznámila. Odvolací soud proto nárok žalobce ve shodě s okresním soudem považuje za oprávněný, když vlastník má ve smyslu § 126 odst. l právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně výroků o nákladech řízení, neboť ty odpovídaly ust. § 142 odst. l a § 148 odst. l o.s.ř. za toho stavu věci, kdy žalobce byl zcela úspěšný. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení mu proto nepřísluší a je naopak povinen nahradit náklady odvolacího řízení úspěšnému žalobci podle § 224 odst. l ve spojení s § 142 odst. l o.s.ř. Jedná se o náklady právního zastoupení, a to odměnu podle § 8 vyhl.č. 484/2000 Sb., ve výši 9.000 Kč, náhradu hotových výloh v paušální výši za dva úkony po 300 Kč a cestovné ze xxx do xxx a zpět při ujetí 150 km a průměrné spotřebě 8,43 litru na l00 km nafty po 29,50 Kč, celkem 943 Kč podle § 13 odst. 3 a 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., a § 157 odst. 4 zák.č. 262/2006 Sb., a vyhl.č. 577/2006 Sb. Zároveň přísluší daň z přidané hodnoty ve výši l9 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2.003,20 Kč, celkem tak náklady činí 12.546,20 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK 20. září 2007 předsedkyně senátu