Autorské právo k počítačovému programu vytvořenému společnou tvůrčí činností dvou autorů náleží oběma společně a nerozdílně. Žádný z nich se nemůže autorských práv k němu včetně práv majetkových vzdát. Není proto ani možné, aby jich byl soudem zbaven nebo aby společná a nerozdílná práva autorů byla převedena na jednoho z nich. Zásah soudu přichází v úvahu jen v případě neshod spoluautorů o nakládání s dílem.

19Co 354/2007-454 K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců V. K. a JUDr. M. K., v právní věci žalobce T. H., bytem R. v O. h., U N. 492, zastoupeného JUDr. V. H., advokátem, proti žalovanému J. M., bytem Ž., l. 1320, zastoupenému JUDr. K. H., advokátem se sídlem v Ž., ř. 160, o zaplacení 142.710,- Kč a přísl. a o vzájemné žalobě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k odvolání obou účastníků do rozsudku O. s. v Ú. n. O. č.j. 8C 154/97-423 z 29.3.2007, t a k t o: Rozsudek okresního soudu se s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 341.686,50 Kč (sub. II) z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvého stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 73.367,-Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež ve výroku svého rozhodnutí určil, zastavil řízení ohledně požadavku na zaplacení částky 341.686,50 Kč, odmítl podání žalovaného, jímž se tento účastník domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k označeným movitým věcem, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k softwaru, který účastníci společně vytvořili, přikázal ho do výlučného vlastnictví žalobce a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. K výroku sub. I, jímž uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 73.367,- Kč a přísl., dospěl tak, že od jistiny, kterou považoval za poslední úpravu žalobcova požadavku (na zaplacení zůstatku půjčky ve výši 657.283,50 Kč z půjčených 800.000,- Kč podle smlouvy z 23.1.1996) odečetl právo žalovaného na vyplacení částky 208.916,50 Kč ze zaniklého sdružení účastníků, založeného smlouvou z 1.1.1995 a dále částku 375.000,- Kč představující polovinu hodnoty softwaru, který účastníci společnou činností rovněž vytvořili. Tento rozsudek napadli odvoláním oba účastníci a shodně navrhli, aby byl s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně požadavku žalobce na zaplacení 341.686,50 Kč zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Žalobce brojí zejména proti tomu, že software, vytvořený společnou činností účastníků, přikázal prvostupňový soud do výlučného vlastnictví jemu, ačkoliv se žalobce již v průběhu řízení před soudem prvého stupně vyjádřil tak, že o tento software nemá zájem. Uvedl, že „po zániku sdružení nebyl tento software kterýmkoliv z účastníků sdružení prodáván. Žádný z účastníků řízení neměl z tohoto softwaru prospěch a s ohledem na skutečnost, že bylo třeba tento produkt stále aktualizovat, stal se v okamžiku, kdy přestal být aktualizován z důvodu zániku sdružení, bezcenným.“ Odkázal též na ustanovení autorského zákona, který se na vytvořený software vztahuje a podle něhož se nemůže autor majetkových práv spojených s vytvořeným dílem vzdát, takže soud „nemůže ani rozhodnout o zrušení podílového spoluvlastnictví k autorskému dílu.“ Okresní soud se také nevypořádal správně se vzájemným návrhem žalovaného na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků – o tomto návrhu sice rozhodl, avšak v rozporu se zákonem. S rozhodnutím soudu prvého stupně není spokojen ani žalovaný. Vytýká okresnímu soudu, že nesprávně hodnotil výsledky dokazování, jež vyplynuly ze znaleckého posudku Ing. D.. Výrokem okresního soudu byly žalobci přiznány také vyšší úroky z prodlení než žalobce původně požadoval. Prvostupňový soud nesprávně odmítl vypořádat spoluvlastnictví účastníků k těm věcem ze společné kanceláře, které účastníci nesporně označili „a ve vztahu k nimž žalobce připustil, že je převzal a prodal.“ Dále „nedůvodně odmítl vypořádání záložního zdroje Ú. A. 6., 5-ti kusů počítačů specifikovaných v rozsudku, tiskárny H. P. a záložního zdroje pro server.“ Ani vypořádání hodnoty společně vytvořeného softwaru nepovažuje za správné. Krajský soud po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl o.s.ř.) dospívá k následujícím závěrům: Především je třeba považovat za správné závěry soudu prvého stupně, jež se týkají smlouvy o půjčce z 23.1.1996 a jsou uvedeny na straně 4 a 5 napadeného rozsudku. S hodnocením této smlouvy jakož i s důsledky, jež z tohoto hodnocení prvostupňový soud vyvodil, odvolací soud souhlasí a proto odkazuje na důvody, jež pro své stanovisko okresní soud ve svém rozhodnutí uvádí. Pokud však jde o přiznané úroky z prodlení, dlužno přisvědčit námitce žalovaného, že pokud byly posléze (tj. v podání žalobce z 23.3.2007 na č.l. 417 a násl.) požadovány v jiné výši než při úpravě žalobního petitu dne 19.2.2002, šlo o (částečnou) změnu žaloby, o níž mělo být rozhodováno podobně jako se to stalo v průběhu řízení usnesením soudu z 16.3.1999 ( čl. 44 p.v.) a dále na čl. 142 p.v. Za nedůvodné považuje naproti tomu odvolací soud výhrady žalovaného proti hodnocení dokazování, vedeného ke zjištění výsledků společné činnosti, k níž se účastníci sdružili smlouvou ze dne 1.1.1995. Závěry znalce Ing. Mgr. D. soud prvého stupně zhodnotil podle své úvahy, přičemž přesvědčivě vyložil, proč vycházel ze znaleckého posudku „ve znění prvního doplňku“ – tento postup plně odpovídá požadavku zakotvenému v ust. § 132 o.s.ř. Pokud jde o odvolání žalobce, je třeba považovat za správnou jeho argumentaci týkající se softwaru, označeného ve výroku IV napadeného rozsudku. Jde o počítačový program, který je podle § 2 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb ve znění pozdějších předpisů (autorský zákon) autorským dílem. Autorské právo k tomuto dílu přísluší podle § 8 odst. 1 cit. zák. oběma účastníkům společně a nerozdílně, přičemž podle § 26 tohoto předpisu se nikdo z nich nemůže majetkových práv vzdát. Okresní soud dospěl na základě znaleckého posudku prof. S. k závěru, že tento počítačový program má cenu 750.000,- Kč a „přikázal“ ho do výlučného vlastnictví žalobce. Zřejmě tím chtěl vyjádřit, že jen tento účastník bude nadále oprávněn se softwarem disponovat, tj. zejména ho využívat (obchodovat s ním), a že toto oprávnění již naopak nebude mít žalovaný – jiný smysl uvedený výrok prvostupňového soudu mít nemůže. Takový zásah do autorského práva žalovaného je však v rozporu se zákonem nehledě k tomu, že žalobce, jemuž byl software přikázán, prohlásil již v zápise, sepsaném dne 4.6.1997, že o software zájem nemá, a na tomto stanovisku v průběhu prvostuňového řízení setrval (jeho vyjádření z 20.9.2002 na čl. 170). Autorské právo k dílu, které vzniklo společnou činností obou účastníků, jim přísluší – jak již uvedeno – společně a nerozdílně a vzhledem k tomu, že žádný z nich se nemůže svých majetkových práv vzdát, není možné ani to, aby jich byl výrokem soudu zbaven, resp. aby společná a nerozdílná práva více autorů byla takto „převedena“ jen na jednoho z nich. Zásah soudu přichází v úvahu jen v případě neshod spoluautorů ohledně nakládání s dílem; jestliže by se tedy prokázalo, že software je v držení žalobce, který ho nadále využívá (tj. obchoduje s ním), jak prohlásil žalovaný při jednání odvolacího soudu, a pokud by se tak dělo bez jeho souhlasu, resp. proti jeho vůli, mohl by se žalovaný domáhat ochrany svého (spolu)autorského práva u soudu – takový požadavek však předmětem řízení nebyl. Z uvedených důvodů nebyly namístě výroky prvostupňového soudu sub IV a V, pokud jejich obsahem měla být práva z vytvořeného počítačového programu. Z téhož důvodu také nemohl žalovaný s úspěchem namítat k započtení polovinu znalcem stanovené hodnoty počítačového programu, neboť ten jsou oprávněni i nadále užívat oba účastníci jako jeho spoluautoři. Správný však není ani výrok sub. III prvostupňového rozsudku, jímž byl odmítnut vzájemný návrh žalovaného na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k tam uvedeným předmětům. Požadavku, aby movité věci, jejichž majetkového vypořádání se žalovaný domáhá, byly označeny „výrobním číslem, značkou, typem, materiálem, rokem výroby, množstvím“, jak uvádí okresní soud, může žalovaný stěží dostát, zejména pokud jde o předměty, které žalobce – jak sám uvedl – prodal. Spravedlivému rozhodnutí by tak neodpovídalo, aby vzájemný návrh byl odmítnut ohledně těchto předmětů z toho důvodu, že je žalovaný nemůže přesně identifikovat, jestliže tak nemůže učinit z toho důvodu, že je žalobce prodal. V odvolání žalovaného se uvádí ohledně kterých předmětů považuje žalovaný odmítnutí svého vzájemného návrhu „alespoň“ za nesprávné. V té souvislosti bude žalovaný vyzván, aby sdělil, zda svůj vzájemný návrh omezuje na vypořádání těchto movitých věcí. Stane-li se to, bude řízení ohledně návrhu na majetkové vypořádání ohledně dalších předmětů zastaveno, avšak ohledně těch movitých věcí, jejichž majetkového vypořádání se bude žalovaný i nadále domáhat, bude okresní soud v řízení pokračovat. Jestliže je nepochybné, že žalobce – jak uvedl do protokolu o jednání soudu dne 12.8.1997 – prodal nábytek a počítače, a jestliže ve sporu vedeném pod sp. zn. 8C 85/97 O. s. v Ú. n. O. při jednání soudu dne 10.6.1997 uvedl, že má ve svém držení „věci sdružení, které jsou uvedeny v seznamu, který předložil žalobce“, pak je zřejmé, že vzájemný návrh žalovaného, obsažený v jeho podání z 26.4.2004 (čl. 227) resp. ve „specifikaci“ z 21.7.2004 (čl. 234) je co do základu po právu. Jeho odmítnutí z důvodu, který uvádí prvostupňový soud, proto není správné – žalovanému by tak nebyla zajištěna „spravedlivá ochrana práv“, což je hlavním cílem civilního procesu (§1 o.s.ř.). Soud prvého stupně vyzve žalobce, aby se k jednotlivým předmětům, na jejichž majetkovém vypořádání žalovaný setrvá, vyjádřil, tj. uvedl, zda je k okamžiku zániku sdružení měl ve své držbě (jak ostatně uvedl již při jednání soudu dne 10.6.1997); dále se soud prvého stupně pokusí o zjištění jejich ceny z výpovědi účastníků. Pokud se jejich přednesy v tom ohledu budou lišit, vyzve je k podrobnějšímu popisu těchto předmětů tak, aby je bylo možné ocenit za pomoci znalce. U řady přístrojů, u počítačů, u nářadí nebude k uvažovanému účelu patrně bližších údajů třeba;pokud však taková potřeba vyvstane, budou účastníci k bližší „identifikaci“ vyzváni. Jestliže movité věci, které jsou předmětem vzájemného návrhu žalovaného, již žalobce nemá v držení, bude přicházet v úvahu jen ten způsob vypořádání, který navrhuje žalovaný ve svém podání na čl. 227 p.v. V dalším řízení tedy soud prvého stupně rozhodne o změně žaloby, obsažené v podání žalobce z 23.3.2007 (čl. 417), umožní žalovanému, aby se k ní vyjádřil, vzhledem k obsahu odvolání žalovaného zjistí, zda jím žalovaný nemínil zčásti vzít svůj vzájemný návrh zpět (a postaví tak najisto, co je nyní jeho obsahem, tj. o majetkové vypořádání kterých předmětů žalovanému jde), o vzájemném návrhu provede potřebné dokazování (případně i vyžádáním znaleckého posudku o ceně jednotlivých předmětů) a znovu ve věci rozhodne. Přitom bude věnovat svou pozornost tomu, aby výrokem svého rozsudku vyčerpal celý předmět řízení. Jestliže tedy nebude například žalobě nebo vzájemnému návrhu zcela vyhověno, bude do výrokové části rozsudku vřazen i výrok o částečném zamítnutí žaloby (vzájemné žaloby). Vzhledem k dokladu o doručení napadeného rozsudku zástupci žalobce bude ověřeno též jeho tvrzení, že do vlastních rukou mu toto rozhodnutí bylo doručeno dne 2.5.2007. Pro nezbytnost dalšího dokazování ohledně vzájemného návrhu žalovaného odvolacímu soudu nezbylo než napadené rozhodnutí s výjimkou výroku o zastavení řízení (sub II), který nebyl odvoláním žádného z účastníků zasažen, zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 219a , § 221 odst. 1 písm a) o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne okresní soud i o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í přípustné dovolání. V H. K. 27. listopadu 2007 předseda senátu