Byl-li po udělení příklepu v exekuční dražbě prohlášen na majetek povinného konkurs, vydá soud rozdělovanou podstatu správci konkursní podstaty, aniž by rozhodl o náhradě nákladů soudního exekutora. Odvolání, jímž proti tomuto postupu soudní exekutor brojí, je však třeba považovat za odvolání podané oprávněnou osobou.

19Co 8/2007-124 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx v exekuční věci oprávněného xxx, se sídlem xxx, proti povinnému E.S., bytem xxx, za účasti K.S., bytem tamtéž, pro pohledávku 1,179.115,- Kč a přísl., k odvolání soudního exekutora do usnesení Okresního soudu v ÚO č.j. 0Nc 4473/2003-110 z 1. září 2006, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Okresní soud rozhodl, že rozdělovaná podstata 1,007.000,- Kč se vydává správci konkursní podstaty povinného JUDr. xxx s tím, aby ji vrátil soudu k provedení rozvrhového řízení v rámci exekuce, pokud nebude použita v rámci konkursního řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v označené exekuční věci byla provedena dražba nemovitostí povinného a že usnesením soudního exekutora, které nabylo právní moci dne 22.2.2005, byl udělen příklep vydražiteli za nejvyšší podání, které vydražitel také zaplatil. Po prodeji nemovitostí však byl na majetek povinného usnesením Krajského soudu v HK, pobočka v P ze dne 30.5.2005 prohlášen konkurs, takže výtěžek z dražby nemovitostí povinného náleží do konkursní podstaty. Za této situace nemohou být oprávnění a další osoby včetně exekutora z rozdělované podstaty v rámci exekučního řízení uspokojeni; zákon neumožňuje, aby byla z rozdělované podstaty vyplacena jakákoliv částka, aniž by o tom bylo rozhodnuto. Soud je povinen po prohlášení konkursu vydat podstatu správci konkursní podstaty jako zpeněžený výtěžek majetku patřícího povinnému. Toto rozhodnutí napadla včas podaným odvoláním soudní exekutorka, pověřená provedením exekuce na majetek povinného a navrhla, aby je krajský soud změnil buď tak, že rozvrhovanou podstatu rozdělí mezi soudního exekutora k uspokojení nákladů exekuce, oprávněného a věřitele, kteří přihlásili své pohledávky do exekučního řízení, nebo tak, že z rozvrhované podstaty budou uspokojeny nároky soudního exekutora dle jeho příkazu k úhradě nákladů exekuce a zbytek bude vydán správci konkursní podstaty úpadce. V odůvodnění svého opravného prostředku uvádí, že exekuci nelze po prohlášení konkursu provést, že však v projednávané věci byla již udělením příklepu provedena, takže rozdělování výtěžku je jen technickou operací, vedoucí k rozdělení peněz. Jestliže podle rozhodnutí Krajského soudu v P, na které prvostupňový soud odkazuje, má být uspokojena pohledávka státu na náhradu nákladů řízení, pak je třeba obdobně postupovat i pokud jde o náhradu nákladů soudního exekutora, jehož úkony se považují podle exekučního řádu za úkony soudu; z toho plyne, že náklady exekutora při výkonu exekuce mají charakter nákladů státu a uspokojují se podle § 337c odst. 1 písm. a/ o.s.ř., tj. jako náklady řízení vzniklé státu. Odvolací soud se zabýval především otázkou oprávněnosti soudního exekutora k podání odvolání proti napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že ačkoliv soudní exekutor účastníkem exekučního řízení není, v daném případě k podání odvolání oprávněný je; to proto, že se napadené usnesení dotýká práva soudního exekutora na náhradu nákladů, které mu v průběhu exekučního řízení vznikly. Jde tedy o odvolání podané oprávněnou osobou; je však nedůvodné. Prvostupňový soud své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil a krajský soud k jeho argumentaci nemá v podstatě co dodat. Jestliže okamžikem prohlášení konkursu přešlo oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce a jestliže nelze ani provést exekuci postihující tento majetek (§ 14 odst. 1 písm. a) a e) zákona o konkursu a vyrovnání), pak je třeba dospět k závěru, že výtěžek již provedené dražby je třeba jako rozdělovanou podstatu vydat rovněž správci konkursní podstaty. Ustanovení, na něž odkazuje odvolatelka, upravuje postup soudu při rozvrhovém jednání při výkonu rozhodnutí; podle něho se především uspokojují pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby. Jde tedy o náklady státu. Z té skutečnosti, že “úkony exekutora se považují za úkony soudu” (§ 28 exekučního řádu) však neplyne, že náklady soudního exekutora, tj. fyzické osoby, která vykonává exekuční činnost za úplatu, lze považovat za náklady státu. Nebyl proto žádný důvod k tomu, aby soud prvého stupně uspokojil z rozdělované podstaty náklady soudního exekutora, jestliže byl povinen vydat majetek podléhající konkursu správci konkursní podstaty. Odvolací soud shledává z těchto důvodů (a zejména z důvodů, uvedených v napadeném usnesení) rozhodnutí soudu prvého stupně věcně správným, a proto je potvrdil (§ 219 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 20. dubna 2007