Jestliže žalovaná, proti které se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti a která má bydliště ve Spolkové republice Německo, po doručení žaloby požádala, aby spor projednal soud příslušný dle nařízení Rady ES č. 44/2001 (tj. soud v Darmstadtu, Hesensko), není dána k projednání sporu pravomoc českého soudu.

20Co 325/2006 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu xxx a soudkyň xxx a xxx ve věci žalobce O.L., nar. xxx, bytem v xxx, proti žalované G.L., nar. xxx, bytem v SRN, xxx, o zrušení vyživovací povinnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v N ze dne 21.června 2006, č.j. 14C 19/2006-10, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným usnesením z důvodu nedostatku své pravomoci zastavil řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení odůvodnil okresní soud tím, že se žalobce žalobou v tomto řízení jako otec domáhá zrušení své vyživovací povinnosti vůči své dceři. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě žalobce namítla nedostatek příslušnosti Okresního soudu v N a žádala, aby byla věc v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 44/2001 projednána a rozhodnuta u soudu v D, Hesensko. Okresní soud dospěl k tomu závěru, že tato její námitka je důvodná. Uzavřel, že v projednávané věci nelze aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (tzv. Brusel II.), když toto nařízení otázku vyživovací povinnosti neřeší. Okresní soud proto aplikoval Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a s ohledem na čl. 2/1 a čl. 5/2 dospěl k tomu závěru, že v dané věci je příslušný soud podle místa bydliště žalované. Proto okresní soud vyslovil nedostatek své příslušnosti k projednání věci a s odkazem na ust. § 104 odst. 1 občanského soudního řádu řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání žalobce. V odvolání zdůraznil, že žalovaná má státní příslušnost českou i německou. V naší republice má hlášeno trvalé bydliště na adrese v xxx, xxx.. Okresní soud v N dosud projednával veškerá řízení mezi účastníky (o určení výživného, exekuční řízení apod.). Ze všech těchto důvodů je žalobce přesvědčen o tom, že by i v této věci měl rozhodovat Okresní soud v N. Odvolání není důvodné. Krajský soud se zcela ztotožňuje s rozhodnutím okresního soudu a pro stručnost odkazuje na jeho velmi podrobné odůvodnění. S ohledem na obsah odvolání žalobce k věci dodává pouze to, že při posuzování příslušnosti podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I.) není státní příslušnost významná (kapitola II oddíl 1 článek 2, 1/). Toto nařízení stanoví, kdy mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, žalovány u soudu jiného členského státu (článek III odst. 1). O žádný z těchto případů zvláštní příslušnosti v daném případě nejde. Krajský soud tedy odvolání žalobce důvodným neshledal. Proto usnesení okresního soudu postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Podle obsahu spisu s odvoláním žalobce žalované žádné náklady řízení nevznikly. Krajský soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení u Okresního soudu v N a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V HK dne 5. února 2007