V případě, kdy žalobce dožadující se zrušení vyživovací povinnosti na žalovaném, má bydliště v České republice a žalovaný ve Spolkové republice Německo, není dána k projednání sporu pravomoc soudu České republiky. Skutečnost, že oba účastníci jsou českými státními občany, je nerozhodná.

20Co 358/2006-24 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudkyň xxx a xxx ve věci žalobce R.Z., nar. xxx , bytem xxx, proti žalovanému R.Z., nar. xxx , bytem SRN, xxx, o zrušení vyživovací povinnosti, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v N ze dne 13.7.2006, č.j. 14C 20/2006-11, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Okresní soud v N se prohlásil za nepříslušný k projednání a rozhodnutí této věci (výrok I) a řízení o zrušení vyživovací povinnosti v plném rozsahu zastavil (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal soud prvého stupně právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Dospěl k závěru, že projednávaný spor je sporem s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný žije trvale v SRN, a proto je třeba při řešení dané otázky aplikovat nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen ”nařízení” nebo ”nařízení Brusel I.”). V usnesení obsáhle vysvětlil, proč není dána pravomoc zdejšího soudu, a jelikož nedostatek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu je neodstranitelnou překážkou řízení, bylo ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastaveno. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. s tím, že žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto usnesení se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že účastníci řízení jsou občané České republiky. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souzené věci je mezinárodní prvek dán tím, že každý z účastníků má bydliště v jiném členském státě Evropské unie, přičemž spor byl zahájen poté, kdy nařízení vstoupilo v obou uvedených členských státech (Česká republika a Spolková republika Německo) v platnost (to se stalo dnem 1.5.2004). Podle článku 2/1 ve spojení s článkem 5/2 nařízení je zásadně příslušný k řízení soud místa bydliště nebo obvyklého pobytu žalovaného, není-li otázka příslušnosti zhojena, k čemuž však v daném případě nedošlo. Skutečnost, že oba účastníci jsou čeští státní občané, pak nemá na posouzení otázky příslušnosti soudu vliv, rozhodné je pouze to, že žalovaný má bydliště v SRN. Jelikož tedy příslušnost českého soudu nevyplývá z žádného z ustanovení nařízení Brusel I., správně rozhodl Okresní soud v N, když se prohlásil za nepříslušný podle článku 26 odst. 1 nařízení a dle § 104 odst. 1 o.s.ř., pak pro nedostatek jedné z podmínek řízení (pravomoci soudu) řízení zastavil. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení jako správné potvrdil (§ 219 v souvislosti s § 223 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a contr. o.s.ř. s tím, že žádnému z účastníků v souvislosti s odvolacím řízením náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni (Okresní soud v N) s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. V HK dne 23. ledna 2007