Zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí podle § 336m odst. 1 OSŘ poté, co na základě několika opakovaných návrhů oprávněného byly všechny dražby neúspěšné, neznamená vždy nutnost závěru o tom, že oprávněný nepokračoval v řízení řádně (§ 112 ObčZ).

Číslo jednací: 20Co 510/2006 - 108 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr.xxx a Mgr. xxx v právní věci žalobce O. xxx, a.s. se sídlem v xxx, IČ xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem v xxx, proti žalovanému J.H., bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem xxx, o neúčinnost smlouvy, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v N. ze dne 16.10.2006, č.j. 4C 275/2005-92, takto: I Rozsudek se potvrzuje. II Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta žalobce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše uvedeným rozsudkem vyhověl tzv. odpůrčí žalobě (§ 42a/ obč. zákoníku) a určil, že darovací smlouva ze dne 8.6.2005, kterou P.N. daroval žalovanému ideální polovinu nemovitostí blíže v rozsudku specifikovaných, je vůči žalobci právně neúčinná. Měl za prokázané, že žalobce má vůči P.N. vymahatelnou pohledávku ve výši 975.214,- Kč s příslušenstvím přiznanou rozsudkem Okresního soudu v N. ze dne 15.12.1994, č.j. 11C 257/94-56. Dlužník žalobce pak zmíněné nemovitosti daroval žalovanému – manželovi své sestry, který je ve vztahu k dárci osobou blízkou (§ 116 obč. zákoníku). Vědomost žalovaného o úmyslu dárce zkrátit věřitele na jeho právech se předpokládá a žalovaný ani v řízení neprokazoval, že by o úmyslu nevěděl. Proto bylo žalobě vyhověno, když okresní soud byl v řízení vázán i právním názorem odvolacího soudu uvedeným v usnesení ze dne 2.5.2006. Vzhledem k žalobcově úspěchu v řízení byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v částce 32.553,- Kč a dále byl žalovaný zavázán k náhradě nákladů řízení státu v částce 237,- Kč (§ 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o.s.ř.). V odvolání proti tomuto rozsudku žalovaný setrval na svém názoru, že žalobce již nemá proti P.N. vymahatelnou pohledávku, neboť tato byla promlčena podle § 110 odst. 1 obč. zákoníku, když rozsudek ze dne 15.12.1994, jímž byl nárok žalobci proti P.N. přiznán, se stal vykonatelným dnem 4.2.1995 a darovací smlouva byla uzavřena v červnu 2005, tedy po uplynutí 10 leté promlčecí doby uvedené v § 110 odst. 1 obč. zákoníku. Dodal, že sice byla proti dlužníkovi vedena exekuce i prodejem předmětných nemovitostí, v této exekuci ale žalobce jako oprávněný nepokračoval řádně, když nepodal návrh na pokračování v řízení a výkon rozhodnutí tak musel být zastaven podle § 336m/ odst. 1 o.s.ř. Nelze tedy aplikovat ust. § 112 obč. zákoníku o stavení běhu promlčecí doby po dobu řízení o výkon rozhodnutí. Navrhl změnu rozsudku a zamítnutí žaloby. Žalobce žádal potvrzení rozsudku. I on setrval na svém názoru, že žalobce i nadále má proti P.N. vymahatelnou pohledávku, která promlčena není. Protože odvolání bylo podáno ze zákonem přípustných důvodů (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), byl rozsudek přezkoumán a krajský soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud neshledal důvody odchýlit se od svého názoru, který zaujal ve svém zrušujícím usnesení ze dne 2.5.2006 (č.l. 64-65 spisu). Okresní soud podle tohoto názoru postupoval, proto se pro stručnost na zmíněné zrušující usnesení odvolacího soudu a na odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu odkazuje. V zájmu komplexního posouzení předmětné právní věci a také pro případ, že by právní názor uvedený ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu ze dne 2.5.2006 na možnost uplatnění námitky promlčení nároku žalobce vůči P.N. v tomto řízení nebyl správný, zabýval se odvolací soud i otázkou, zda nárok žalobce přiznaný mu proti P.N. rozsudkem soudu ze dne 15.12.1994 promlčen, jak tvrdí žalovaný, je. Posouzení této otázky závisí na úvaze, zda lze na tento případ aplikovat ustanovení § 112 obč. zákoníku, tedy konkrétně na otázce, zda žalobce jako oprávněný v řízení o výkon rozhodnutí vedeném u Okresního soudu v N. pod sp. zn. E 1176/96 v tomto vykonávacím řízení pokračoval řádně či nikoliv. Žalovaný tvrdí, že žalobce v řízení o výkon rozhodnutí řádně nepokračoval a poukazuje na skutečnost, že pro jeho nečinnost musel být výkon rozhodnutí podle § 336m/ odst. 1 o.s.ř. zastaven. Má tedy za to, že podání návrhu na výkon rozhodnutí dne 2.7.1996 nemělo za následek stavení běhu promlčecí doby. Zákon hovoří v ust. § 112 obč. zákoníku o “řádném pokračování”, aniž by blíže upřesňoval a konkretizoval, jaké chování účastníka řízení nelze za řádné pokračování v řízení považovat. Otázku “řádného pokračování” v řízení je tedy nutno řešit podle okolností toho kterého konkrétního případu. Smyslem ust. § 112 obč. zákoníku je přimět účastníka řízení, aby se o své nároky a práva řádně staral a aby nečinil překážky bránící vydání meritorního rozhodnutí či provedení výkonu rozhodnutí. Je sice pravdou, že komentář k ust. § 112 obč. zákoníku zmiňuje jako příklad, kdy účastník nepokračuje řádně v řízení, zpětvzetí žaloby či nepodání návrhu na pokračování přerušeného řízení, kam by spadalo i ust. § 336m/ odst. 1 o.s.ř., ale v předmětné věci zde existují okolnosti, které krajskému soudu brání uzavírat, že žalobce jako oprávněný nepokračoval ve vykonávacím řízení řádně. Z obsahu spisu zn. E 1176/96 Okresního soudu v N. totiž zřetelně plyne, že po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí bylo postupně nařízeno v době od dubna 1998 do června 2002 celkem šest dražebních jednání, které vždy skončily stejně – tím, že se nedostavil žádný zájemce. Tedy žalobce – tehdy oprávněný – vždy ve lhůtě jednoho roku podle tehdy platného ustanovení § 336g/ o.s.ř. (dnes ust. § 336m/ odst. 1 o.s.ř.) navrhl pokračování v řízení, leč vždy bezúspěšně. Po šestém marném dražebním jednání již návrh na pokračování podán nebyl a výkon rozhodnutí byl poté zastaven. Oprávněný tedy po řadu let se o svá práva staral řádně, postupoval v řízení podle zákona a jestliže po šestém marném pokusu o prodej nemovitostí a po uplynutí zhruba šesti let od podání návrhu na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí neviděl naději v tom, že by se podařilo nemovitosti prodat a další návrh na pokračování v řízení proto již nepodal, nelze mu nyní říci, že v řízení “nepokračoval řádně” a že tedy jeho nárok je promlčen. Nelze na oprávněném přece spravedlivě požadovat, aby podával návrhy na pokračování v řízení neustále, třeba i sto roků. Jiná situace by samozřejmě byla, pokud by návrh na pokračování nebyl podán již po první neúspěšné dražbě. Ale po zhruba 6 letech a po marných šesti pokusech o prodej nemovitostí však skutečnost, že výkon rozhodnutí byl zastaven, nelze klást k tíži žalobce. Znamená to tedy, že po dobu od 2.7.1996 do června 2003, kdy výkon rozhodnutí byl zastaven, promlčecí doba uvedená v ust. § 110 odst. 1 obč. zákoníku neběžela, a tedy tato 10 letá promlčecí doba, jejíž běh začal dnem 5.2.1995, dosud neskončila. Tedy nepodání návrhu na pokračování v řízení s následkem zastavení výkonu rozhodnutí nezakládá vždy důvodnost závěru, že oprávněný nepokračoval v řízení řádně. Z výše uvedených důvodů má proto krajský soud za to, že i kdyby – navzdory právnímu názoru odvolacího soudu již dříve v této věci přijatému – byl žalovaný oprávněn námitku promlčení nároku žalobce v tomto řízení vznést, nebylo by možno ji považovat za důvodnou, a proto i z tohoto důvodu bylo nutno rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. potvrdit. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, a proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů v tomto řízení před krajským soudem vynaložených. Tímto nákladem je opět náklad advokátního zastoupení, a to odměna advokáta v částce 10.000,- Kč (§ 5 písm. b/ a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb.), dále 300,- Kč paušálních náhrad výdajů (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), to vše včetně DPH 19 % pak činí 12.257,- Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, a to podáním u Okresního soudu v N. a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V HK dne 16. ledna 2007