Ve sporu o určení, že žalobce je členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, musí žaloba směřovat nejen proti tomu, kdo tvrdí, že je členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, ale i proti bytovému družstvu.

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobkyně xxx, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátkou se sídlem v xxx, proti žalované xxx, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, o určení členství ve stavebním bytovém družstvu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 24.11.2006, č.j. 17C 316/99-199, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žaloba s požadavkem, aby bylo určeno, že žalobkyně je členkou Stavebního bytového družstva xxx se sídlem v xxx, IČ xxx a výlučnou nájemkyní bytu č. xxx o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v domě čp. xxx v xxx, se z a m í t á . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované náklady řízení před okresním soudem v částce 10.174,50 Kč a náklady řízení před krajským soudem v částce 37.414,- Kč. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora citovaným rozsudkem určil, že žalobkyně je členkou Stavebního bytového družstva xxx se sídlem v xxx, IČ xxx a výlučnou nájemkyní bytu č. xxx o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v domě čp. xxx v xxx ulici v xxx a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vycházel z toho, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že 30.4.1998 uzavřela smlouvu u půjčce na částku 24.200,- Kč se společností xxx s.r.o. Podmínkou poskytnutí půjčky bylo uzavření dohody o převodu členských práv a povinností ve stavebním bytovém družstvu a s tím souvisejícím nájmem bytu č. xxx, jehož nájemkyní je žalobkyně. Žalobkyně půjčku řádně a včas splatila, přesto byla donucena násilím byt opustit. Smlouvu o převodu členských práv a povinností považuje za absolutně neplatnou a na základě takového neplatného úkonu nemohla svých práv nabýt ani žalovaná. Okresní soud provedl dokazování účastnickými výpověďmi žalobkyně a žalované, výpověďmi svědků xxx, xxx, xxx, xxx, xxx, xxx, dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 30.4.1998, smlouvou o půjčce ze dne 30.4.1998, ústřižky složenek, výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření, zprávami Stavebního bytového družstva xxx, spisem Okresního soudu v xxx sp. zn. Nc 6068/99 a 17C 108/99, usnesení Krajského státního zastupitelství v xxx sp. zn. 2 KZV 78/98-461 a spisem Krajského soudu v xxx sp. zn. 3T 10/2004. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyně dne 30.4.1998 uzavřela se společností xxx s.r.o. smlouvu o půjčce na částku 24.200,- Kč. Smlouva o půjčce byla podmíněna zástavou, kterou mělo být uzavření dohody o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu xxx k družstevnímu bytu č. xxx. Uvedené převedení bytu mělo být zajišťovacím aktem a po splacení půjčky mělo dojít ke zpětnému převodu členských práv. Okresní soud uzavřel, že scénář poskytování půjček byl ve všech případech ze strany věřitele xxx s.r.o. a společnosti xxx s.r.o. stále stejný a stejný byl i další postup, tedy okamžité převedení členských práv k družstvu na další osobu, v tomto případě na Ing. xxx, který si uvedená členská práva dlouho neponechal a krátce po jejich získání je převedl na další osobu. Posledním v dlouhé řadě byl svědek xxx, který uvedený byt jako člen družstva zprivatizoval a získal k němu vlastnické práva. Stavebním bytovým družstvem byl xxx prokazatelně informován o tom, že uvedený byt je předmětem soudního sporu a že na něj uplatňuje nárok žalobkyně a soudní spor není ukončen a podepsal o tom písemné prohlášení. Svědek xxx se do bytu nikdy nenastěhoval a hned po získání vlastnických práv se obrátil na realitní kancelář xxx, aby mu zprostředkovala prodej uvedeného bytu. Svědek xxx ani realitní kancelář ani žalovanou, která si potřebovala vyřešit situaci bydlení po rozvodu manželství, o uplatňovaném nároku žalobkyně a soudním sporu, o nichž věděl, neinformoval. Žalovaná tak v dobré víře uzavřela prostřednictvím realitní kanceláře xxx na sporný byt kupní smlouvu, aby získala byt do vlastnictví. Žalobkyně dne 30.4.1998 uzavřela nejen smlouvu o půjčce, ale také smlouvu o převodu členských práv k družstevnímu bytu, kterou s ní podepisovala xxx. Smlouva o převodu členských práv je svou formou běžnou smlouvu o převodu členských práv k družstevnímu bytu uzavřenou na tradičním formuláři Stavebního bytového družstva xxx a smlouva o půjčce je také formulována jako běžná smlouva o půjčce. Nelze však přehlédnout, podle závěrů okresního soudu, že sjednané sankce nelze hodnotit jinak než jako lichvářské a v důsledku toho pro rozpor s dobrými mravy neplatné, když při půjčce 24.200,- Kč byla sjednána smluvní pokuta 54.800,- Kč při opoždění se se splátkou jen o jeden den a k tomu ještě další smluvní pokuta ve výši 17 % za každý den prodlení, tedy v přepočtu téměř 900 % ročně. Okresní soud připustil, že každá ze smluv je uzavřena s jiným subjektem a ani na jedné z uzavřených smluv není uvedena skutečnost, že smlouva o převodu členských práv je smlouvou zajišťovací a není v nich sjednán zpětný převodu bytu. Podle názoru soudu však bylo provedeným dokazováním jednoznačně prokázáno, že jako zajišťovací byla ze strany žalobkyně uzavírána. Její úmysl nesměřoval k převodu členských práv k družstevnímu bytu, ve kterém s dětmi bydlela, ale jen jako zajištění závazku s tím, že po úhradě dluhu dojde ke zpětnému převodu. Jako zajišťovací ji považovala i svědkyně xxx, která ji za xxx s.r.o. podepisovala. Podle názoru soudu je proto nezbytné vzít v úvahu právě to, jakou smlouvu chtěla žalobkyně podepsat a jaký následek předpokládala. Okresní soud uzavřel, že smlouva o převodu členských práv a povinností je absolutně neplatná dle § 37 obč. zák. Žalobkyně proto nemohla na základě ní členská práva ve stavebním bytovém družstvu a nájemní právo k družstevnímu bytu pozbýt. Protože nikdo nemůže převést na dalšího více práv, než má sám, je pak nutné za neplatné považovat i všechny další navazující právní úkony, kterými byla členská práva v družstvu vztahující se ke spornému bytu postupně převáděna na další subjekty. Neplatná tedy byla i smlouva, kterou členská práva v družstvu vztahující se ke spornému bytu získal xxx, který se platně nestal členem družstva a nájemcem sporného bytu, takže nesplňoval ani zákonné podmínky pro to, aby s ním stavebním bytové družstvo mohlo platně uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k bytovému bytu. Jestliže se xxx nestal platně vlastníkem bytu, nemohl vlastnictví platně převést ani na žalovanou. Z těchto důvodů okresní soud žalobě žalobkyně vyhověl. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Odmítla právní názor okresního soudu, že dohoda o převodu členských práv a povinností je absolutně neplatná podle ust. § 37 o.z. Uvedla, že z provedeného dokazování naopak jednoznačně vyplynulo, že dohoda o převodu členských práv a povinností byla uzavřena plně v souladu s obč.zák. tj. svobodně a vážně, určitě a srozumitelně. Poukazovala na to, že žalobkyně byla v době uzavření dohody zcela mentálně zdravá a svéprávná a musela si plně uvědomovat právní následky uzavírané dohody o převodu členských práv a povinností. Tyto chtěla vyvolat a vyvolala. Vůle žalobkyně by nebyla vážná jenom pokud by byla učiněna v žertu, při hře, při výuce a v podobných případech, kdy je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že nejde o vážný projev vůle. Tedy vůle žalobkyně by nebyla vážná jen pokud by žalobkyně nechtěla vyvolat právní následky, které jsou s takovou vůlí a jejím projevem spojeny právním řádem. Závěr soudu o nepřítomnosti vážnosti vůle žalobkyně je tak podle přesvědčení žalované nesprávný a odporuje požadavkům právní jistoty v občanskoprávních vztazích. Poukazovala na to, že vážnost vůle žalobkyně prokazuje i článek 3 dohody o převodu členských práv a povinností a 4. odstavec článku 4, v rámci něhož účastníci prohlásili, že provedli vzájemné majetkové vypořádání a nemají vůči sobě žádné finanční nároky. Namítala, že žalobkyně uzavřela dohodu o převodu členských práv a povinností se zcela jiným právním subjektem (společností xxx s.r.o.) než se kterým uzavřeným uzavřela smlouvu o půjčce (xxx s.r.o.). Této skutečnosti přičítala právní význam. Vytýkala okresnímu soudu, že nedostatek vážnosti vůle nebyl v řízení ničím a nijak prokázán. Uvedla, že pokud by si žalobkyně nepočínala tak ”nezodpovědně”, jak si počínala 30.4.1998, tento spor by nikdy nevznikl. Pokud by měl krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdit jako věcně správný, pak byla de facto rozhodnutím soudu vystěhována na ulici včetně svých dvou dětí, kterým je povinna výživou, které tak ztratí svůj domov a zázemí. To vše při povinnosti nadále splácet spolu se svými rodiči xxx vysoký a úročený úvěr. Zdůraznila, že byt č. xxx v domě čp. xxx v xxx ulici v xxx nabyla v souladu s právními předpisy od řádného vlastníka v dobré víře, že byt je po právní i skutkové stránce bezvadný. Připomenula, že tyto skutečnosti prověřoval i příslušný bankovní subjekt, který by v případě jejich zjištění, úvěr neposkytl. Poukazovala na to, že v době koupě bytu o skutečnosti, že byt je předmětem soudního řízení, vůbec nevěděla a tato skutečnost nebyla patrná ani z výpisu z katastru nemovitostí. Také realitní kancelář nedisponovala žádnou informací, že by vlastnictví prodávajícího mělo být nějakým způsobem zpochybňováno. Požadovala, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, případně aby byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalovaná s rozsudkem okresního soudu souhlasila a navrhla jeho potvrzení. Namítala, že žalovaná v odvolání uplatňuje námitky, které odezněly v průběhu dokazování před soudem prvního stupně a byly již vyvráceny provedenými důkazy. Zdůraznila, že okresní soud správně dospěl k závěru, že je nadále výlučným nájemcem bytu a členem SBD a vydal správné rozhodnutí. Poukazovala na to, že je zcela nepřípadné argumentovat údajným jejím vědomím o následcích spojených s převodem členských práv a povinností a tvrdit, že dohodu uzavřela svobodně, vážně, určitě srozumitelně a zejména argumentovat tím, že taková dohoda byla v souladu s dobrými mravy, jestliže celé jednání právního předchůdce žalované souviselo s jeho trestnou činností, mělo podvodný charakter a bylo předmětem přezkoumávání nejen v tomto konkrétním případě, ale i v právních věcech se stejným nebo obdobným právním základem. Připomenula, že právní předchůdci žalované si nikdy členská práva spojená s družstevním bytem dlouho neponechali a krátce po jejich získání je převáděli na další osoby, neboť si byli vědomi toho, že žalobkyně uplatňuje právní nároky a že probíhá i trestní řízení. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, byť z jiných než jí výslovně namítaných důvodů. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že je členskou Stavebního bytového družstva xxx a výlučnou nájemkyní bytu. S ohledem na takovéto vymezení žalobního žádání je na straně žalované nedostatečná pasivní legitimace. Žalobkyně by se totiž musela domáhat určení, že je členkou družstva a nájemkyní bytu žalobou, která by směřovala vůči všem subjektům, jejichž práva mohou být takovým určení dotčena a které jí toto právo upírají. To znamená, že se musí domáhat tohoto určení nejen vůči žalované, která je vedena jako vlastník a uživatel bytu, ale také vůči stavebnímu bytovému družstvu, o němž žalobkyně v žalobě tvrdí, že je vlastníkem sporného bytu a ona je ve vztahu k tomuto družstvu jeho členkou a nájemkyní sporného bytu. Uvedený právní názor vychází z ust. § 159 odst. 2 o.s.ř., z něhož plyne, že rozhodnutí o tom, kdo je členem družstva a nájemcem bytu, je závazné jen pro účastníky řízení. Žalovaná jako fyzická osoba přitom nemůže žádným způsobem ovlivnit okolnost, zda žalobkyně bude bytovým družstvem, které žalováno není, považována za člena družstva. Navíc, pokud by žalobkyně označila správný okruh pasivně legitimovaných osob, pak by k rozhodnutí ve věci nebyl věcně příslušný v prvním stupni okresní soud, ale krajský soud (§ 9 odst. 3 písm. g/ o.s.ř.). Odvolací soud v tomto svém názoru vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2004 sp. zn. 29Odo 592/2003, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29Odo 703/2004 z 29.11.2005, usnesení Nejvyššího soudu ČR z 1.3.2007, č.j. 29Odo 703/2004 apod. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil tak, že žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek okresního soudu změněn, musel odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. V řízení před okresním soudem byla zcela úspěšná žalovaná a má proto vůči žalobkyni podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, které ve spojitosti s řízením před okresním soudem účelně vynaložila. Žalovaná v řízení před okresním soudem účelně vynaložila náklady v celkové částce 10.174,50 Kč. Jedná se o náklady jejího právního zastoupení. Výše těchto nákladů byla z větší části stanovena podle § 177/1996 Sb. ve znění do 31.8.2006, t.j. před novelou provedenou vyhl.č. 276/2006 Sb. účinnou od 1.9.2006, když odvolací soud při aplikaci této vyhlášky vycházel z bodu 10 hlavy prvé, části 12. přechodných a závěrečných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb., kterým byl s účinností od 1.1.2001 novelizován občanský soudní řád. Podle tohoto ustanovení odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízení v jednom stupni, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Řízení v této věci bylo zahájeno žalobou žalobkyně podanou u okresního soudu 26.11.1999, to znamená před novelou zákona č. 30/2000 Sb. Pro určení odměny advokáta je přitom nerozhodné, že právní zastoupení žalované začalo až 6.3.2006 , tzn. po účinnosti zák. č. 30/2000 Sb. rozhodné je, kdy bylo řízení v této věci zahájeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila žalobou 2 nároky, jde v řízení o spojení dvou věcí, to znamená, že advokátu žalované náleží odměna ve věci s nejvyšší tarifní hodnotou zvýšená o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v druhé spojené věci. Žalobkyně se domáhá určení, zda tu je právní vztah (právní vztah ve vztahu ke stavebnímu bytovému družstvu a právní vztah k bytu), to znamená, že za tarifní hodnotu se považuje dle § 9 odst. 3 písm. a/ vyhl.č. 177/1996 Sb. částka 10.000,- Kč u obou uplatněných nároků a sazba mimosmluvní odměny z těchto částek podle § 7 činí 1.000,- Kč. Celkem tedy odměna za oba uplatněné nároky činí 1.500,- Kč. Advokát žalované v řízení před okresním soudem učinil celkem 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení 6.3.2006 a účast u jednání 30.5.2006, 12.9.2006, 31.10.2006 a 14.11.2006). Za tyto úkony náleží odměna v celkové částce 7.500,- Kč (5 x 1.500,- Kč). Ke dvěma těmto úkonům přináleží paušální náhrada hotových výdajů po 75,- Kč (tj. za převzetí zastoupení učiněné 6.3.2006 a za účast u jednání dne 30.5.2006). Ke zbývajícím úkonům přináleží paušální náhrada hotových výdajů v částce 300,- Kč dle § 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.9.2006, tj. po novele provedené vyhl. č. 276/2006 Sb. Celkem na odměně a paušální náhradě hotových výdajů žalovaná v souvislosti se zastupováním advokátem vynaložila 8.550,- Kč. Z této částky náleží advokátu ještě náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je povinen z těchto částek odvést ve výši 1.624,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. a zák. č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty). Také v odvolacím řízení byla žalovaná zcela úspěšná a má proto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů, které ve spojitosti s odvolacím řízením účelně vynaložila. Jedná se o náklady právního zastoupení žalobkyně v celkové částce 36.414,- Kč a 1.000,- Kč soudní poplatek zaplacený z odvolání, celkem tedy 37.414,- Kč. Náklady právního zastoupení žalované tvoří odměna advokáta za řízení v jednom stupni v částce 30.000,- Kč, při stanovení výše odměny odvolací soud opět vycházel z toho, že žalobkyně žalobu uplatnila 2 nároky, odměna v případě nároku určení, že žalobkyně je nájemkyní bytu činí odměna 20.000,- Kč dle § 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb. a v případě požadavku na určení, že žalobkyně je členkou družstva náleží advokátu odměna dle § 5 písm. d/ vyhl.č. 484/2000 Sb. v částce 10.000,- Kč, celkem tedy odměna podle § 17 písm. b/ vyhl.č. 484/2000 Sb. 30.000,- Kč. Advokát žalované v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast u odvolacího jednání). Ke každému z těchto úkonů přináleží paušální náhrada hotových výdajů v částce 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006, dále mu přináleží náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je povinen z přiznaných částek odvést ve výši 5.814,- Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zák. č. 235/2004, o dani z přidané hodnoty. S přihlédnutím k poměrům žalované jí bylo umožněno zaplatit náklady řízení ve lhůtě delší než zákonem stanovené třídenní, a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Je proti němu přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v HK a rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V HK dne 11. června 2007 předsedkyně senátu