I když byl výkon rybářského práva podle ustanovení § 8 zák. č. 102/1963 Sb., o rybářství, v původním znění, bezplatný, přestal být bez dalšího bezplatný od 29.11.2000 , kdy nabyla účinnosti novela uvedeného zákona provedená zákonem č. 410/2000 Sb.

21Co 334/2007 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobců a) Obec xxx se sídlem xxx, b) Ing. J.P., nar. xxx , bytem xx, c) M.L., nar. xxx , bytem xx, všech zast. xxx, advokátem se sídlem xx, proti žalovanému Český rybářský svaz, xxx, zast. xxx, advokátem se sídlem xxx, o zaplacení 110.000,- Kč s přísl., k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 7.3.2007, č. j. 14C 187/2005-109, takto: I. Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem II p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení v částce 33.968,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně a) domáhá po žalovaném zaplacení částky 143.420,- Kč (výrok I), zastavil řízení v části o zaplacení 165,- Kč žalobci b) a v části o zaplacení částky 165,- Kč žalobkyni c) (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 143.420,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), povinnost zaplatit žalobci b) částku 1.265,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), povinnost zaplatit žalobci c) částku 1.265,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V), povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 2.880,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v HK (výrok VI) a povinnost zaplatit žalobcům a), b) a c) na náhradě nákladů řízení částku 41.320,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce (výrok VII). Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce a) je od 14.10.2005 výlučným vlastníkem parcel č. 227/1, 227/8, 172, 179, 180, 193/1, 193/2, 193/3, 193/4 o celkové výměře 194.584 m2 v katastrálním území xxx, obec xxx. Do dne 14.10.2005 byli žalobci b) a c) podílovými spoluvlastníky každý jednou polovinou pozemku č. 179, 180, 193/1, 193/2, 193/3 193/4, které prodali žalobci a). Celková výměra byla 5.050 m2. Parcely č. 227/1 o výměře 119.308 m2, č. 227//8 o výměře 6.819 m2, č. 172 o výměře 68.457 m2 jsou vodní plochou se způsobem využití rybník, celková výměra činí 194.584 m2. V období od 11.8.2003 do 11.8.2005 a od 14.10.2005 do 14.10.2006 užíval vodní plochu o výměře 194.584 m2 žalovaný bezplatně na základě přípisu Ministerstva zemědělství a výživy ČSR čj. 584/84-440 ze dne 1.1.1985, kterým bylo oznámeno krajskému výboru Českého rybářského svazu v xxx, že bezplatně přenechává výkon rybářského práva v rybářském revíru B. místní organizace xxx. K rybářskému revíru patřila i vodní nádrž Ch. v k.ú. xxx o rozloze 0,10 ha a vodní nádrž N. v k.ú. xxx o rozloze 13.00 ha. K uzavření nájemní smlouvy o nájmu pozemků č. 227/1, 227/8 a 230/2 pod vodní plochou (rybníkem) v k.ú. xxx mezi žalovaným a žalobci nedošlo. Podle znaleckého posudku Ing. xxx č. 12/23/2006 z 1.1.2006 a výslechu znalce je obvyklá cena za jeden rok užívání rybníka N. o rozloze 194.584 m2 48.650,- Kč. Znalec vycházel z částky 2.500,- Kč/ha/rok. V předmětném období zůstala cena beze změn. Ze směrnice Zemědělské vodohospodářské správy v Brně čj. GŘ 1376/058 ze dne 29.9.2005 v případě vodních nádrží II. skupiny, kam lze podřadit i rybník N., je minimální výše nájemného 2.500 Kč/ha/rok. Pozemky, na nichž se vodní nádrž N. rozkládá, přešly do majetku obce zákonem č. 172/1991 Sb., který nabyl účinnosti 24.5.1991. V té době byla činnost rybářství prováděna bezplatně na základě zákona č. 102/1963 Sb. Podle § 8 odst. 1 tohoto zákona ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství přenechávalo bezplatně výkon rybářského práva v rybářských revírech především organizačním složkám Českého rybářského svazu. Zákon č. 102/1963 Sb. byl změněn zákonem č. 410/2000 Sb. a s účinností od 29.11.2000 bylo v § 8 vypuštěno slovo „bezplatně“ – v návaznosti na zákon o obcích č. 128//2000 Sb., který nabyl účinnosti 12.11.2000. Tento zákon ukládal obcím povinnost svůj majetek využívat účelně a hospodárně a ukládal obcím povinnost uplatňovat včas právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 38 odst. 6 zák. o obcích). Zákon č. 102/1963 Sb. byl zrušen zákonem č. 99/2004 Sb. (zákon o rybářství), který nabyl účinnosti 1.4.2004. Podle § 6 odst. 1 lze rybářské právo vykonávat pouze v rybářském revíru. Ust. § 6 odst. 3 předpokládá, že osobou oprávněnou k podání žádosti o povolení výkonu rybářského práva bude vlastník či nájemce rybníka. Právní vztah mezi účastníky posoudil okresní soud podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný užíval vodní nádrž, aniž byla nájemní smlouva. Právní důvod bezplatného užívání trval pouze do 28.11.2000. Bezdůvodným obohacením žalovaného je majetková hodnota užívání vodní plochy. Základem je pak hodnota nájemného zjištěná znaleckým posudkem, kterou by byl žalovaný povinen platit jako nájemce podle platné nájemní smlouvy. Za dobu od 11.8.2003 do 11.8.2005 vyšel z podílu vlastnictví pozemků, kdy na žalobce a) připadalo 97,4% z celkové rozlohy 194.584 m2 a na žalobce b) a c) 2,6% z celkové rozlohy. Z celkové částky 97.300,- Kč za dva roky užívání připadá na žalobce a) 94.770,- Kč a na žalobce b) a c) částka 1.265,- Kč na každého. Od 14.10.2005 je výlučným vlastníkem žalobce a) a za další rok užívání do 14.10.2006 mu náleží částka 48.650,- Kč. Proti výrokům pod bodem III, IV, V, VI a VII rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že okresní soud použil nesprávná ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, neboť žalovaný užíváním vodní nádrže při výkonu rybářského práva nenaplňuje pojmové znaky pro aplikaci bezdůvodného obohacení. Užívá předmětnou nádrž jako součást rybářského revíru B. v rámci výkonu rybářského práva, přenechaného žalovanému na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství a výživy ČSR čj. 584/84 – 440 ze dne 1.1.1985 výslovně stanovícím bezplatnost tohoto delegování práva státu na soukromoprávní subjekt, tedy z důvodu vydání správního rozhodnutí působícího v úrovni vertikální, nikoli v horizontální rovině občanskoprávních vztahů. Pro aplikaci ust. § 451 odst. 1 obč. zák. je nezbytné, aby plnění mělo základ v občanskoprávních vztazích. Uvedl, že jeho držba příslušného rybářského práva, je oprávněná. Oprávnění odvozuje od speciální právní normy, kterou je zákon o rybářství a je originárním způsobem nabytí rybářského práva, patřícího státu. Namítal, že nemůže být považován za uživatele bez právního důvodu, či uživatele, jehož titul odpadl nebo se stal neplatným. K legislativní změně došlo výlučně u jedné z podmínek úspěšného řízení o nové získání povolení výkonu rybářského práva, stanovící podmínku uzavřené nájemní smlouvy k nemovitosti. Podmínky výkonu rybářského práva zřízeného podle předchozí právní úpravy bezúplatně zůstaly novou úpravou nedotčeny, k výslovné změně podmínek zákonem nedošlo. Vypuštění slova „bezplatně“ se vztahuje k nově povolovanému výkonu práva. Zdůraznil, že mu rybářské právo nebylo zrušeno ani nijak nezaniklo a nebyla mu normativně stanovena povinnost např. uvést poměry do souladu s novou právní úpravou. Podle přechodného ustanovení § 34 zák. č. 99/2004 Sb. právní akty o vyhlášení rybářských revírů a o povolení výkonu rybářského práva v příslušném revíru vydané podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti. Pro pokračování v činnosti podle nové právní úpravy není v zákoně stanovena podmínka úplatnosti vztahu. Namítl, že okresní soud se vůbec nezabýval statutem vodní nádrže N. Pokud by splňovala podmínky vymezené v § 2 písm. c/ zák. č. 99/2004 Sb., nebyli by k podání žaloby aktivně legitimováni vlastníci pozemků, na nichž se nachází uzavřená voda, ale výlučně majitel rybníka. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázali na zákon č. 102/1963 Sb. ve znění novely účinné od 1.1.2003 zákonem č. 320/2002 Sb., když nárok je uplatněn zpětně od 8.8.2003. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 102/1963 Sb. od 1.1.2003 lze na rybnících hospodařit na základě práva vlastnického, nájemní smlouvy nebo jiného právního důvodu. Nelze proto od 1.1.2003 dovozovat nárok právnické osoby na bezplatný výkon rybářského práva. Nelze proto souhlasit s názorem žalovaného, že vzhledem k rozhodnutí z roku 1985 nebyl povinen uzavírat jakékoli nájemní smlouvy s vlastníky rybníka nebo pozemku, na němž se nachází uzavřená voda, sloužící pro výkon rybářství. Žalobci poukázali rovněž na dřívější postoj státu a socialistických organizací nerespektující vlastnická práva, který vedl k nutnosti přijmout restituční zákony a odčinit zásahy státu a socialistických organizací a provést právní úpravu upřednostňující vlastnická práva. Navazující zákon č. 99/2004 Sb. má v § 8 odst. 4 úpravu předpokládající uzavření nájemního vztahu s vlastníky nebo spoluvlastníky k nemovitostem za účelem výkonu rybářského práva. Žalovaný si byl vědom této povinnosti a sám vypracoval návrh nájemní smlouvy. Žalobci odkázali rovněž na zákon č. 229/1991 Sb., podle něhož ke dni jeho účinnosti zanikají k majetku podléhajícímu restituci práva bezplatného užívání rybníků. Z těchto důvodů nelze právní režim a výklad občanskoprávních vztahů v současné době odvozovat od správního aktu vydaného v době mocenského a neomezeného postavení státu. Nároky uplatněné v žalobě svědčí pouze majiteli rybníka, a je proto nepochybná aktivní legitimace žalobců. Krajský soud po zjištění, že odvolání je proti rozsudku přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě a je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř., převzal skutková zjištění okresního soudu a poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami, k nimž je povinen přihlížet podle § 212a odst. 5 o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Krajský soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu a pro stručnost na ně odkazuje. Pouze vzhledem k obsahu odvolání dodává následující: Zákon č. 410/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 102/1963 Sb., nemá přechodná ustanovení. Podle Ústavního soudu (v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96) obecně v případech časového střetu staré a nové právní normy platí nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou Aplikuje se tady princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Změna právní normy, která se zřetelem ke svému dosavadnímu působení má (mohla mít) vliv i na právní vztahy, které vznikly před účinností této změny a pro kterou zákonodárce neformuloval žádné pravidlo vymezující dopady změněné úpravy na právní vztahy vzniklé dříve, tedy v intencích závěru Ústavního soudu, způsobuje nepravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) změněné právní normy. Z toho krajský soud dovozuje, že obdobně je třeba postupovat i v souzené věci při posouzení účinků novely zákona č. 102/1963 Sb. zákonem č. 410/2000 Sb. na výkon rybářského práva žalovaným, založeného původně jako právo bezplatné. Proto počínaje dnem 29.11.2000 již nemůže jít o bezplatný výkon práva. Podle § 4 odst. 2 zák. č. 102/1963 Sb. od 1.1.2003 lze na rybnících hospodařit na základě práva vlastnického, nájemní smlouvy nebo jiného právního důvodu. Nelze proto od 1.1.2003 dovozovat nárok právnické osoby na bezplatný výkon rybářského práva. Rovněž nyní platný zákon č. 99/2004 Sb. má v § 8 odst. 4 úpravu předpokládající uzavření nájemního vztahu s vlastníky nebo spoluvlastníky k nemovitostem za účelem výkonu rybářského práva. Přestože existuje právní důvod výkonu rybářského práva, nejde po zmíněné novele o titul, podle kterého by žalovanému nadále trvalo právo, aby plnění ze strany vlastníků bylo poskytováno bezplatně. Připuštěním opačné možnosti by došlo k porušení základního principu občanskoprávních vztahů, spočívajícího v rovnosti jejich účastníků (§ 2 odst. 2 obč. zák.). Právní vztahy mezi účastníky řízení proto nelze v současné době odvozovat od správního aktu vydaného v době mocenského a neomezeného postavení státu. Bezdůvodné obohacení spočívá v tom, že se nesnížila aktiva žalovaného, nedošlo ke zmenšení jeho majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Je třeba zdůraznit, že předpokladem odpovědnosti za bezdůvodné obohacení není protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění, ale objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Jestliže není uzavřena nájemní smlouva, pak bezplatný výkon práva již postrádá právní důvod a naplňuje skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 2 obč. zák. jako plnění, jehož právní důvod odpadl. Nároky uplatněné v žalobě svědčí pouze majiteli rybníka, a je proto nepochybná aktivní legitimace žalobců. Námitka, že žalobci mají právo požádat o odnětí výkonu rybářského práva, je bez právního významu. Navíc v souzené věci se ukazuje, že tento postup je časově náročný a doba, po kterou by vlastníci pozemků tvořících vodní nádrž byli nuceni bez náhrady trpět výkon práva, by byla závislá např. na tom, zda žalovaný bude podávat opravné prostředky proti správním rozhodnutím. Podpůrně lze argumentovat i tím, že zákon o půdě ve snaze napravit některé křivdy způsobené v rozhodném období zrušil v ust. § 22 odst. 1 písm. d/ právo bezplatného užívání rybníků. Šlo o právo založené podle zák. č. 102/1963 Sb. rozhodnutím okresního národního výboru a dopadalo na vodní plochy, které se nacházely na pozemcích v soukromém vlastnictví. Po zrušení tohoto práva vznikl ze zákona nájemní vztah. Není možné, aby byly dvě kategorie vlastníků, jedni oprávnění vybírat nájemné a druzí bez tohoto oprávnění. Podobně by tomu bylo v situaci, kdy podle novelizované úpravy zák. č. 102/1963 Sb. zákonem č. 410/2000 Sb. bylo možno hospodařit na rybnících na základě práva vlastnického, nájemní smlouvy nebo jiného právního titulu (§ 4 odst. 2), ale vedle toho by bylo možno vykonávat rybářské právo bezplatně na základě rozhodnutí z roku 1985. Z těchto důvodů krajský soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobců tvoří paušální odměna za řízení v jednom stupni zvýšená o 20% (podle návrhu žalobců) ve výši 31.688,- Kč a paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ke dvěma úkonům právní služby (vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání před odvolacím soudem) u každého ze žalobců, tj. 1.800,- Kč a náhrada za promeškaný čas ve výši 200,- Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a cestovné 280,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HK dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 15. října 2007