Odpovědnost vlastníka účelové komunikace za škodu vzniklou úrazem na této komunikaci se neřídí zákonem č. 13/1997 Sb. o místních komunikacích, ale občanským zákoníkem.

21Co 472/2007-116 K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. J. P. ve věci žalobkyně V. K., bytem H. K., T. n. čp. xx, proti žalovanému S. m. H. K., se sídlem v H. K., Č. A. čp. xx, o zaplacení 4.900,- Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku O. s. v H.K.ze dne 12.4.2007, čj. 15C 37/2004-95, takto: I. Rozsudek okresního s e m ě n í takto: Žaloba žalobkyně s požadavkem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4.900,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení jdoucím ode dne 18.2.2004 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 600,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.900,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení jdoucím ode dne 18.2.2004 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit Č. r. – O. s. v H. K. soudní poplatek 600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhala částky 4.900,- Kč z titulu náhrady škody, neboť 13.1.2003 uklouzla a upadla na neposypané a neošetřené místní komunikaci – chodníku u řeky L. Pádem utrpěla dislokovanou zlomeninu pravé ruky. Žalobkyně tvrdila, že v době úrazu nebyla komunikace náležitě ošetřena, byla zasněžená a nebyl zajištěn posyp proti uklouznutí. Žalobkyně požadovala náhradu škody podle bodového ohodnocení a dále 100,- Kč za vystavení potvrzení o ohodnocení bolestného. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, namítal, že komunikace, na které žalobkyně upadla, není místní komunikací, ale účelovou komunikací a zákon č. 13/1999 Sb. zakotvuje v ustanovení § 27 odst. 2 a 3 odpovědnost za závady ve sjízdnosti a schůdnosti jen ve vztahu k vlastníkům místních komunikací. Okresní soud vzal ohodnocením bolestného úrazu žalobkyně ze dne 13.1.2003 za prokázané, že bodové ohodnocení dislokované zlomeniny pravé ruky činí 40 bodů. Z příjmového pokladního dokladu vystaveného fakultní nemocnicí vyplynulo, že žalobkyně zaplatila za vystavení bodového ohodnocení 100,- Kč. Vyjádřením T. s. v H. K. ke stavu komunikace měl okresní soud prokázáno, že cyklistická stezka podél řeky L. od jezu vodní elektrárny k F. n.v H. K. byla dne 13.1.2003 odmetána, zimní údržba byla zahájena v 10.00 hodin a stezka byla ošetřena v 11.40 hodin. Od 10.00 hodin byla teplota -2,9 stupňů Celsia, ve 12.00 hodin -1,9 stupňů Celsia a celý den sněžilo. Vozidlo bylo pro poruchu odstaveno v dílně ve 13.20 hodin a trasa byla podle plánu následně odmetena od 14.30 hodin do 16.20 hodin. Výpisem z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 10001, K. ú. p. K. k., obec H. K., měl okresní soud prokázáno, že vlastníkem pozemku č. 259/2 je žalovaný. Z vyhl. č. 5/1997 M. H. K. a z nařízení č. 3/2002 M. H. K. vyplynulo, že cyklistická stezka podél řeky L. není zahrnuta mezi komunikacemi, na nichž se neprovádí zimní údržba. Výpovědí žalobkyně měl okresní soud prokázáno, že 13.1.2003 kolem 14.00 hodin upadla na zasněžené komunikaci, kdy přes sníh neviděla zamrzlou kaluž. Z vyjádření M. m. H. K., odboru dopravy, vyplynulo, že chodník, respektive cyklistické stezky podél řeky L., jsou účelové, veřejně přístupné komunikace. Sdělením Č. h. ú. měl okresní soud prokázáno, že dne 13.1.2003 byla průměrná teplota vzduchu -3 až +0,1 stupně Celsia, sněžilo od 8.50 hodin do 12.30 hodin, od 13.45 hodin do 15.00 hodin a od 19.00 hodin do 24.00 hodin. Výška nové sněhové pokrývky činila 3 centimetry. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně dne 13.1.2003 upadla na chodníku, respektive na cyklistické stezce, v místě od vodní elektrárny směrem k fakultní nemocnici, komunikace nebyla odmetána, ani posypána a příčinou pádu žalobkyně byla zasněžená, zamrzlá kaluž, na které žalobkyně upadla a zlomila si zápěstí pravé ruky. Okresní soud neuvěřil tvrzení žalovaného, že zimní údržba cyklistické stezky byla provedena dostatečně s tím, že měla být dokončena v 11.40 hodin, neboť s tímto tvrzením a sdělením technických služeb nekoresponduje sdělení Č. h. ú., kdy od 12.30 hodin do 13.45 hodiny nesněžilo a výše celkové nové sněhové pokrývky za celý den činila 3 centimetry. Nelze proto uzavřít podle závěru okresního soudu, že by povětrnostní podmínky v uvedený den znemožnily řádné ošetření cyklistické stezky. Okresní soud v prvé řádě uzavřel, že vzhledem k charakteru komunikace, na které žalobkyně upadla, není dána odpovědnost žalovaného podle zák. č. 13/1997 Sb., neboť se nejedná o místní komunikaci. Dodal ovšem, že tím není dotčena obecná odpovědnost daná občanským zákoníkem. Vycházel z ust. § 415 a § 420 občanského zákoníku. Uzavřel, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající z vyhlášky M. č. 5/1997 a z nařízení M. H. K. č. 3/2002, když povinností žalovaného bylo provádět na cyklistické stezce podél řeky L. zimní údržbu komunikace. Tuto povinnost žalovaný porušil, neboť cyklistická stezka nebyla odmetána ani posypána. Okresní soud při posouzení možnosti žalovaného zmírnit závady ve schůdnosti cyklistické stezky vzniklé v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů vycházel především ze sdělení Č. h. ú., konkrétně z časového údaje, kdy sněžilo a z celkové výše nově napadlého sněhu. Dospěl k závěru, že zimní ošetření cyklistické stezky bylo nedostatečné. V důsledku porušení této povinnosti žalovaného došlo k úrazu žalobkyně, neboť pokud by byl odmetán sníh a cyklistická stezka byla posypána alespoň v místech zmrzlých kaluží, nedošlo by k úrazu žalobkyně. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Vytýkal okresnímu soudu závěr, že jsou dány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu. Především namítal, že neporušil žádnou svoji právní povinnost. Uvedl, že zimní údržbu komunikací zajišťuje na základě plánu zimní údržby zpracovaného v souladu s vyhláškou č. 104/1997 Sb. Poukazoval zejména na ust. § 41 odst. 1 a 2 této vyhlášky. Zdůraznil, že právní úprava vychází z povinnosti žalovaného provádět zimní údržbu na místních komunikacích, přičemž zakotvuje i jeho právo stanovit, na kterých místních komunikací se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí. Uvedl, že pokud do zimní údržby nad rámec svých povinností zahrnul i komunikaci účelovou, je třeba jeho povinnost zmírňování závad ve schůdnosti takové komunikaci posuzovat vzhledem k pořadí důležitosti této komunikace. Poukazoval na to, že účelová komunikace pro pěší je ve vztahu k ostatním komunikacím zahrnutým do plánu zimní údržby nejméně dopravně významná. Zdůraznil, že v řízení před okresním soudem doložil, že stezka byla odmetena v souladu s plánem zimní údržby v den úrazu žalobkyně v 11.40 hodin a následně v době od 14.30 hodin do 16.20 hodin. Při zimní údržbě této komunikace postupoval v souladu s plánem zimní údržby, její ošetření provedl odmetáním sněhu dvakrát v průběhu dne. Namítal, že není jeho povinností ani u významnějších komunikací zařazených do sítě místních komunikací závady ve schůdnosti způsobené povětrnostními vlivy zcela odstraňovat, tím spíše mu nemůže být taková povinnost připisována u komunikací účelových. Zdůraznil také, že povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škody zakotvená v ust. § 415 občanského zákoníku stíhá každého a stíhala tedy v době úrazu i žalobkyni. Namítal, že žalobkyně byla povinna přizpůsobit svojí chůzi stavu komunikace. Požadoval, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba zcela zamítnuta. Žalobkyně s rozsudkem okresního soudu souhlasila a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že v případě náledí byť lokálního není odmetání sněhu dostatečným ošetřením, ale je nutno přistoupit k účinnějším metodám, například k posypu. Odmetení kluzký chodník pouze zviditelní, ale neodstraní jeho kluzkost. Při dostatečném posypu by ani po zapadání sněhem nebyla zamrzlá kaluž kluzká. Uvedla, že příčinou jejího úrazu byla po celé ploše chodníku zamrznutá kaluž a protože neošetřený led byl pokryt vrstvou sněhu, nebyl vidět a nebylo možné se mu vyhnout. Další příčinou úrazu byl i technický stav chodníku, jeho nerovnosti, které umožňovaly vznik velkých kaluží. Zdůraznila, že pokud je komunikace zahrnuta do plánu zimní údržby, je povinností žalovaného komunikaci udržovat. Neudržované chodníky mají být označeny svislou dopravní značkou A 22 s dodatkovou tabulkou a uvedený chodník touto značkou označen nebyl. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Okresní soud provedl dokazování o právně významných tvrzeních žalobkyně i žalovaného v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Provedené důkazy řádně zhodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. a vyvodil z nich odpovídající skutková zjištění vyjma hodnocení důkazu zprávou T. s. H. K. ke stavu sporné komunikace dne 13.1.2003. Ohledně tohoto důkazu okresní soud uvedl, že mu neuvěřil, neboť není v souladu se sdělením Č. h. ú. o stavu počasí dne 13.1.2003. Odvolací soud neshledal, že by si tyto dva důkazy odporovaly. Podle zprávy T. s. H. K.od 10.00 hodin byla teplota -2,9 stupňů Celsia, ve 12.00 hodin -1,9 stupňů Celsia, celý den sněžilo, stezka byla ošetřena v 11.40 hodin a následně byla ošetřena od 14.30 hodin do 16.20 hodin. Žalobkyně podle svého tvrzení na uvedené komunikaci měla upadnout kolem 14.00 hodin. Podle zprávy Č. h. ú. 13.1.2003 byla průměrná teplota vzduchu -3 až 0,1 stupně Celsia, sněžilo od 8.50 hodin do 12.30 hodin, od 13.45 hodin do 15.00 hodin a od 19.00 hodin do 24.00 hodin. Výška sněhové pokrývky činila 3 centimetry. Odvolací soud má za to, že drobný rozpor v údaji o tom, zda sněžilo po celý den nebo v jakých časových úsecích tohoto dne není rozhodující pro závěr o nevěrohodnosti zprávy technických služeb. Jestliže k odmetení komunikace došlo v 11.40 hodin a pak až ve 14.30 hodin, přitom podle zprávy h. ú. sněžilo ještě do 12.30 hodin a poté od 13.45 hodin, nelze samozřejmě vyloučit, že od odmetání stezky došlo k jejímu novému zasněžení. Okresní soud s ohledem na zjištění, že komunikace, na které žalobkyně upadla, nemá charakter místní komunikace, ale je účelovou komunikací, správně uzavřel, že na odpovědnost žalovaného se nevztahují ustanovení zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Správně se tak zabýval tím, zda žalovaný v tomto případě odpovídá žalobkyni za škodu podle obecných předpisů, tedy podle ust. § 420 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 415 občanského zákoníku. Jeho závěr o odpovědnosti žalovaného podle § 420 občanského zákoníku s tím, že porušení povinnosti okresní soud shledal v porušení povinnosti vyplývající z ust. § 415 občanského zákoníku, není správný. Podle § 415 občanského zákoníku je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Podle citovaného ustanovení je každý povinen zachovávat vždy takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který objektivně posuzováno je způsobilý zabránit nebo alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě či na zdraví. Citované ustanovení však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody. Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí okresního soudu a jak vyplývá ze shora uvedeného, komunikace, na které žalobkyně upadla, je účelovou komunikací, a proto v případě vzniku škody způsobené závadou ve schůdnosti této účelové komunikace nelze vycházet z úpravy odpovědnosti za škodu obsažené v § 27 odst. 2 a 3 zák. č. 13/1997 Sb. Podle ustanovení § 27 odst. 3 citovaného zákona vlastník místní komunikace odpovídá s výjimkou případů uvedených v odst. 4 za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti místní komunikace, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Podle úpravy odpovědnosti vlastníků místních komunikací za škodu je povinností vlastníka zmírnit závadu ve schůdnosti místní komunikace, jestliže je způsobena povětrnostní situací. Takovou povinnost ukládá zákon ve vztahu k místním komunikacím, nikoli ve vztahu ke komunikacím účelovým. Odvolací soud má za to, že v případě vzniku škody na účelové komunikaci nemůže být odpovědnost vlastníka účelové komunikace přísnější než odpovědnost vlastníka komunikace místní. Proto i u účelových komunikací je třeba vycházet z toho, že v rámci prevenční povinnosti je povinností vlastníka účelové komunikace zmírnit závadu ve schůdnosti účelové komunikace byla-li způsobena povětrnostními vlivy. Nelze však na vlastníkovi účelové komunikace požadovat, aby se při údržbě této komunikace choval tak, aby předvídal každý v budoucnu možný vznik škody. Navíc prevenční povinnost, tedy povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí má nejen žalovaný jako vlastník účelové komunikace, ale i sama žalobkyně. V souzeném případě žalobkyně v zimním období (13.1.2003), v době, kdy věděla, že sněží a komunikace jsou zasněžené, použila k cestě do fakultní nemocnice komunikaci, která nebyla jedinou přístupovou cestou k fakultní nemocnici. Bylo prokázáno, že žalovaný v souladu s plánem zimní údržby provedl ošetření cyklistické stezky a tímto způsobem splnil svoji prevenční povinnost, tedy co nejvíce omezit riziko vzniku škody na zdraví použitím této cyklisté stezky. Naopak žalobkyně svoji prevenční povinnost nesplnila. Použila sice veřejně přístupnou komunikaci, avšak vzhledem k okolnostem (sníh, mráz) bylo vhodnější použít více udržované městské místní komunikace. Vycházeje ze shora uvedeného, odvolací soud uzavřel, že žalovaný neodpovídá žalobkyni za škodu, která žalobkyni pádem na účelové komunikaci vznikla. Proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zcela zamítl. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek okresního soudu změněn, musel odvolací soud znovu rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky. V řízení před okresním soudem měl žalovaný plný úspěch a měl by proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů, které ve spojitosti s řízením účelně vynaložil. Podle obsahu spisu žalovanému v řízení před okresním soudem žádné náklady nevznikly, proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. Jelikož byl rozsudek okresního soudu zcela změněn, nerozhodoval odvolací soud ani o povinnosti žalovaného platit soudní poplatek ze žaloby, když žalobkyně byla od placení soudního poplatku osvobozena (§ 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Také v odvolacím řízení měl žalovaný plný úspěch a má proto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný v odvolacím řízení účelně vynaložil náklady na zaplacení soudního poplatku odvolání v částce 600,- Kč. Žalobkyni proto byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v této částce. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena delší než zákonem stanovená třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), když odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyně je v důchodu a jejím jediným příjmem je starobní důchod. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. V H. K. dne 14. listopadu 2007 předsedkyně senátu