Současně nemůže probíhat víc exekucí prodejem téhož podniku. Dojde –li v souběžných exekučních řízeních k vydání několika příkazů prodejem téhož podniku, je třeba zastavit ty exekuce, které byly nařízeny exekučními příkazy vydanými později.

21Co 628/2006-174 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci oprávněného xxx, a.s. se sídlem xxx, IČ xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti povinnému xxx, a.s. se sídlem xxx, IČ xxx, zast. Mgr. xxx, advokátem se sídlem xxx, o exekuci, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 30.10.2006, č.j. Nc 10869/2004-134, takto: Usnesení okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem II potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výrokem I výše citovaného usnesení zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v HK ze dne 2.12.2004 pod č.j. Nc 10869/2004-18 v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. xxx, č.j. 0369/06/Ex 541/04 ze dne 22.2.2006, kterým byla nařízena exekuce prodejem podniku povinného. Výrokem II zamítl návrh povinného na úplné zastavení exekuce. Okresní soud zjistil, že soudní exekutorka JUDr. xxx, která byla pověřena provedením této exekuce vydala dne 22.2.2006 exekuční příkaz pod sp. zn. 0369/06/Ex 541/04, kterým nařídila exekuci prodejem podniku povinného. V souběžném řízení vedeném u Okresního soudu v HK pod sp. zn. 18Nc 10296/2005 rovněž nařídil soudní exekutor Mgr. xxx exekuci prodejem podniku povinného exekučním příkazem ze dne 2.1.2006, sp. zn. 60Ex 435/2005. Obě nařízené exekuce jsou zapsány v obchodním rejstříku. V daném případě byly tedy vydány dva exekuční příkazy, kterými byla nařízena exekuce jednoho a téhož podniku povinného. Obě usnesení, kterými byla exekuce nařízena, jsou v právní moci. Již z povahy věci plyne, že nemůže současně probíhat více exekucí prodejem jednoho a téhož podniku a proto exekuce nařízená později vydaným exekučním příkazem je nepřípustná. Za rozhodné považoval okresní soud datum vydání exekučního příkazu a nikoli datum nařízení exekuce. Exekuce je nařizována bez uvedení způsobu provedení a způsob provedení je určen až exekutorem vydáním exekučního příkazu. Překážka provedení exekuce proto vzniká nikoli samotným nařízením exekuce, ale až vydáním exekučního příkazu. Je tu proto jiný důvod, pro který exekuci nelze vykonat a proto okresní soud podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. exekuci v rozsahu exekučního příkazu ze dne 22.2.2006 zastavil. Proti tomuto usnesení podal oprávněný včasné odvolání, kterým napadal pouze výrok I. Namítal, že exekuční příkaz JUDr. xxx byl v obchodním rejstříku zapsán již 16.3.2006, tedy jako první, poté byl vymazán a zapsán až 26.7.2006, tj. ve stejný den, jako exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. xxx. K vymazání původního zápisu došlo na základě rozhodnutí rejstříkového soudu neoprávněně a bez vědomí soudní exekutorky JUDr. xxx. Takový postup je v rozporu s o.s.ř. a exekučním řádem. Exekuční příkaz JUDr. xxx byl tedy vydán dříve, než exekuční příkaz Mgr. xxx. To znamená, že ke dni 16.3.2006 byl vydán jenom jeden exekuční příkaz prodejem podniku povinného a zápis exekučních příkazů ke dni 26.7.2006 neměl být proveden vůbec. Neexistuje překážka provedení exekuce prodejem podniku povinného soudní exekutorkou JUDr. xxx. Oprávněný proto navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu ve výroku I zrušil. Oprávněný své odvolání dále doplnil podáním došlým okresnímu soudu dne 4.12.2006 a namítal, že exekuce vedená u Okresního soudu v HK pod sp. zn. 18Nc 10296/2005 byla zastavena usnesením okresního soudu ze dne 9.11.2006. Povinný při jednání odvolacího soudu uvedl, že se přiklání k argumentaci oprávněného a má za to, že přednost má ta exekuce, která byla dříve pravomocně nařízena, pokud vychází ze zákona o střetu exekucí. Povinný se dohodl s oprávněným na splácení celého dluhu a z naprosté většiny již dluh uhradil. Oprávněný tvrzení povinného potvrdil s tím, že v současné době dohoda s povinným nemá ale na jeho procesní stanovisko žádný vliv. Odvolací soud dospěl po projednání odvolání k závěru, že není opodstatněné. Odvolací soud sdílí závěry okresního soudu, pro které exekuci v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. xxx, č.j. 0369/06/Ex 541/04 ze dne 22.2.2006 (dále jen exekuční příkaz ze dne 22.2.2006) zastavil a jen pro doplnění a k odvolacím námitkám oprávněného dodává následující. Odvolací soud převzal jako správná a také nesporná skutková zjištění okresního soudu, že proti povinnému byly ve dvou samostatných exekučních řízeních různých oprávněných vydány exekuční příkazy na prodej podniku povinného, a to v této věci exekuční příkaz ze dne 22.2.2006 a v souběžném exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v HK pod sp. zn. 18Nc 10296 vydal soudní exekutor Mgr. xxx exekuční příkaz na prodej podniku povinného dne 2.1.2006 pod sp. zn. 60Ex 435/2005 (dále jen exekuční příkaz ze dne 2.1.2006). V obou řízeních byla exekuce nařízena pravomocně a nebyla dosud pravomocně skončena. Pokud oprávněný namítal, že exekuce vedená pod sp. zn. 18Nc 10269/2005 byla zastavena, pak usnesení okresního soudu o zastavení exekuce dosud nenabylo právní moci, protože proti němu bylo podáno odvolání. Odvolací soud proto k této okolnosti nepřihlížel a vycházel z toho, že exekuce v souběžném řízení stále probíhá a právní účinky exekučního příkazu ze dne 2.1.2006 trvají. Exekuce prodejem podniku je jedním ze zákonem dovolených způsobů exekuce podle exekučního řádu (§ 58 odst. 1, § 70 a násl. exekučního řádu). Úprava tohoto způsobu exekuce není v exekučním řádu úplná a proto exekuční řád v § 71 výslovně upravuje, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem podniku přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem podniku. Jde o speciální obdobu obecného ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, nelze na věc použít vůbec, neboť předmětem úpravy tohoto právního předpisu není postup soudu v případech souběhu výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu nařízeného i prováděného soudem a exekucí podle exekučního řádu nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem (dále viz. důvody uvedené v odůvodnění rozhodnutí NS ČR publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 2/2006). Exekuční řád speciální úpravu případu kolize mezi dvěma exekučními příkazy, kterými byla pro různé oprávněné nařízena exekuce prodejem podniku téhož povinného, neobsahuje a nelze použít ani analogie některého z ustanovení exekučního řádu. Řešení je proto třeba hledat v občanském soudním řádu (§ 52 odst. 1, § 71 exekučního řádu). Prodej podniku je v občanském soudním řádu upraven v části šesté, hlava VII (§ 338f až § 338 zm). Podle zásad občanského soudního řádu nemůže současně probíhat více řízení o výkon rozhodnutí prodejem stejného podniku. Tuto zásadu je třeba bezpodmínečně přenést i do řízení exekučního podle exekučního řádu. Okresní soud proto správně jednu z exekucí prodejem podniku zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., § 52 odst. 1 exekučního řádu. Jiné rozhodnutí, než zastavení jedné z exekucí, ve kterých byly vydány exekuční příkazy na prodej stejného podniku (ovšem zastavení pouze v rozsahu tohoto způsobu exekuce) by tento nepřijatelný procesní stav neodstranilo a nápravu by nepřineslo. V souvislosti s tímto postupem soudu ovšem vyvstává na významu otázka pro dotčené oprávněné zcela zásadní, a to která exekuce prodejem podniku (podle kterého exekučního příkazu) má být z důvodu kolize s jinou exekucí prodejem podniku téhož povinného zastavena. Jinými slovy řečeno, podle jakých pravidel dopředu daných a zobecnitelných má být při určení, která z kolidujících exekucí má být zastavena, postupováno. I v tomto ohledu považuje odvolací soud rozhodnutí okresního soudu včetně jeho důvodů za správné. Přednost musí mít exekuce prodejem podniku, která byla nařízena exekučním příkazem dříve vydaným a exekuce nařízená exekučním příkazem vydaným později musí být naopak zastavena. Rozhodujícím proto je (jak dovodil již i okresní soud) okamžik vydání exekučního příkazu. Je tomu tak z následujících důvodů. Soud nařizující exekuci nestanoví, jakým způsobem bude provedena. Způsob exekuce nevolí ani oprávněný ve svém návrhu. Způsob exekuce stanoví exekutor v exekučním příkazu a až v exekučním příkazu je také postižený podnik označen (§ 47 odst. 1, § 48 písm. f, § 49 odst. 1 písm. g/, § 58 odst. 3 exekučního řádu). Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek a má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (§ 47 odst. 2, 3 exekučního řádu). Teprve tímto okamžikem lze vůbec o exekuci prodejem podniku hovořit a teprve poté může vůbec ke kolizi dvou exekucí prodejem podniku dojít. Do té doby není vůbec způsob provedení exekuce stanoven. Proto nelze přikládat žádný význam okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce nebo okamžiku nařízení exekuce soudem (§ 44 exekučního řádu). Přednost nemá proto ten z oprávněných, který podal návrh na nařízení exekuce dříve nebo ten, v jehož prospěch byla dříve soudem exekuce nařízena. V projednávané věci byla exekuce prodejem podniku nařízena exekučním příkazem ze dne 22.2.2006 a v souběžném exekučním řízení dne 2.1.2006, tedy dříve. Proto musí být zastavením postižena exekuce podniku v nyní projednávané věci a nikoli v exekučním řízení souběžném. Odvolací soud přitom nesdílí právní názor odvolatele, že rozhodujícím je okamžik, kdy byly exekuce prodejem podniku zapsány do obchodního rejstříku (§ 38g obch. zákoníku). Otázka kolize dvou exekucí je otázkou výlučně procesní a lze ji řešit jedině za pomoci předpisů povahy procesněprávní, tedy za pomoci exekučního řádu a občanského soudního řádu, nikoli aplikací předpisu práva hmotného, kterým obchodní zákoník je. Odvolací soud se obecně v souvislosti s domýšlením důsledků zastavení exekuce prodejem podniku pro dotčeného oprávněného zabýval jeho právním postavením poté, co je exekuce prodejem podniku v jeho prospěch vedená, soudem zastavena z důvodů kolize s dříve nařízenou exekucí téhož podniku ve prospěch jiného oprávněného v jiné exekuci. Bylo by nepřijatelné, aby zastavením exekuce byl dotčený oprávněný zcela zbaven práva domáhat se uspokojení své pohledávky v rámci prodeje podniku nařízeného ve prospěch jiného oprávněného. I na tuto otázku lze nalézt odpověď v občanském soudním řádu. Oprávněného, u něhož byla exekuce prodejem podniku nařízena později, nelze ovšem pokládat za tzv. dalšího oprávněného ve smyslu § 338f odst. 2 o.s.ř., protože podmínkou tohoto procesního postavení je, aby tento další oprávněný podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku dříve, než soud pravomocně rozhodne o nařízení výkonu rozhodnutí (§ 338f odst. 2 o.s.ř.). Pokud má účinky nařízení výkonu rozhodnutí exekuční příkaz (§ 47 odst. 2 exekučního řádu), nelze postavení oprávněného, u něhož byl exekuční příkaz vydán později, ztotožnit s postavením oprávněného, který podal návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o nařízení výkonu rozhodnutí. Tohoto ustanovení o.s.ř. nelze pro takového oprávněného v exekuci použít právě proto, že do doby vydání exekučního příkazu nelze vůbec o konkrétním způsobu exekuce hovořit. Oprávněný v exekuci totiž ve svém návrhu způsob exekuce nevolí a ani k tomu není oprávněn. Proto nelze jeho procesní postavení stavět na roveň oprávněného, který podává návrh na výkon rozhodnutí, kde si již způsob výkonu prodejem podniku sám volí. Procesní postavení takového oprávněného v exekuci je ovšem totožné s postavením věřitele, který již návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku podat nemůže, protože již bylo o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku pravomocně rozhodnuto a může svou pohledávku za povinným přihlásit způsobem uvedeným v § 338s o.s.ř., jehož použití není v exekučním řádu vyloučeno (§ 52 odst. 1, § 71 exekučního řádu). Odvolací soud proto usnesení okresního soudu jako ve výroku věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť exekuce se tímto rozhodnutím nekončí. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v HK dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V HK dne 14.března 2007