Žádost soudního exekutora o součinnost adresovaná Středisku cenných papírů nemusí být opatřena kulatým razítkem exekutora, jestliže Středisku cenných papírů bylo kromě žádosti doručeno i usnesení soudu o nařízení exekuce opatřené originálním otiskem kulatého razítka soudu a obsahující pověření exekutora jejím provedením.

22Co 116/2007-23 U S N E S E N Í Krajský soud v HK - pobočka v P. rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx, a xxx ve věci oprávněného Ing. xxx, nar. xxx 1953, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti povinnému xxx, nar. xxx 1980, bytem xxx, o návrhu pověřeného exekutora na uložení pořádkové pokuty, k odvolání S.c.p. proti usnesení Okresního soudu v P. ze dne 19.12.2006, č.j. 12Nc 11432/2006-10, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud uložil S. c. p. se sídlem v xxx pořádkovou pokutu ve výši 1.000,- Kč splatnou na účet Okresního soudu v P. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Okresní soud rozhodoval podle § 34 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) o uložení pořádkové pokuty třetím osobám na návrh exekutora. Exekutor tvrdil, že S.c.p mu neposkytlo jako pověřenému soudnímu exekutorovi žádanou součinnost podle § 33 exekučního řádu. Důvodem, proč S.c.p. odepřelo exekutorovi součinnost byla ta skutečnost, že žádosti soudního exekutora chyběla formální náležitost, a to otisk jeho kulatého razítka. Okresní soud návrhu na uložení pokuty vyhověl a S.c.p. uložil pokutu ve výši 1.000,- Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí okresní soud dovodil, že pro výklad projednávané věci je určující vztah exekučního řádu a zákona č. 591/1992 o cenných papírech, který je zásadně definován skutečností, že exekuční řád za účelem zlepšení vymahatelnosti práva prolamuje jednotlivá ustanovení právních předpisů o mlčenlivosti osob, jež jsou povinny poskytnout soudnímu exekutorovi součinnost (§ 33 exekučního řádu). Mezi tyto osoby nepochybně patří i S.c.p. Soud prvního stupně dále uvedl, že má-li ve prospěch vymahatelnosti práva přednost zvláštní právní úprava exekučního řádu vůči zákonu o cenných papírech, musí být ze dvou právních předpisů nižší právní síly logicky relevantní ta norma, která je založena na zákonném zmocnění zvláštního předpisu, jímž je pro kancelářský řád Exekutorské komory ČR exekuční řád. Uvedený kancelářský řád nezahrnuje formální požadavek otisku kulatého úředního razítka na žádosti soudního exekutora podané podle § 33 exekučního řádu. Odepření součinnosti ze strany S.c.p. bylo tedy z výše uvedených důvodů nedůvodné. Proti tomuto usnesení podalo včasné odvolání S.c.p. V něm setrvalo na názoru, že součinnost soudnímu exekutorovi odepřelo důvodně, neboť požadavek otisku razítka se státním znakem má oporu v zákonné úpravě, činnosti S.c.p. i v dlouhodobé rozhodovací praxi soudů, týkající se odpovědnosti za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením povinnosti utajovat údaje vedené v evidenci S.c.p. Svůj postup pak odvolatel ještě zdůvodňoval tím, že se snaží takto snížit možnost zneužívání falzifikátů a předcházet tak vzniku škod. Odvolatel navrhl, aby krajský soud změnil napadené usnesení a pořádkovou pokutu neuložil. Odvolání není důvodné. Ust. § 33 exekučního řádu svěřuje exekutorovi významné oprávnění, jímž korespondují součinnostní povinnosti zde vyjmenovaných třetích objektů, jejichž porušení jsou důvodem pro uložení pořádkové pokuty a zakládají jejich odpovědnost za tím vzniklou škodu (§ 34 exekučního řádu). Tuto povinnost mají subjekty zásadně i tehdy, když podle zvláštních předpisů mají povinnost mlčenlivosti, případně povinnost obdobnou. Vzhledem k tomu, že se tím dává možnost citelného zásahu do právního postavení třetích osob, klade se naléhavě otázka té podmínky uvažovaných exekutorových oprávnění, již zakládá ust. § 34 odst. 1 exekučního řádu a jež tkví v doložení exekutorova pověření k provedení exekuce. Podle § 34 odst. 1 exekučního řádu, exekutor může požádat o součinnost třetích osob podle § 33 exekučního řádu a ty jsou povinni jí poskytnout bezplatně, doloží-li exekutor své pověření k provedení exekuce, a jen v souvislosti s jejím prováděním; není však povinen dokládat způsob provedení exekuce. Pověřením, jež vyžaduje ust. § 34 odst. 1 exekučního řádu, je bezpochyby usnesení soudu o nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 2 exekučního řádu; to ostatně stanoví výslovně § 4 vyhl.č. 418/2001 Sb., podle nějž požádá-li exekutor třetí osoby o poskytnutí součinnosti při provádění exekuce, osvědčuje tento požadavek tak, že těmto osobám zašle usnesení soudu o nařízení exekuce, které obsahuje jeho pověření k provedení exekuce. Tím je však toliko určen pramen potřebného dokladu, nikoliv jeho forma. Usnesení soudu v podobě jeho originálu exekutor však samozřejmě k dispozici nemá. Exekutorovi se dostává jen stejnopisu (§ 44 odst. 3 exekučního řádu), a není důvod očekávat, že ve více než jednom vyhotovení. Vícečetná potřeba doložit toto pověření (§ 33 odst. 1 až 9 exekučního řádu) nutí k tomu, aby exekutor zpravidla použil jinou listinu, než právě tento stejnopis usnesení. Lze proto vycházet z toho, že exekutor použije k doložení pověření součinnosti třetích osob buď přímo stejnopis usnesení o nařízení exekuce nebo (častěji) opis (kopii) tohoto usnesení opatřený doložkou podle § 25 odst. 2 Stavovského předpisu Exekutorské komory České republiky ze dne 23.5.2002 (kancelářského řádu) s uvedením data a podpisu exekutora nebo jím pověřeného zaměstnance, který opis vydal, a s otiskem úředního razítka exekutora. Tyto doklady jsou pak dostatečným důkazem toho, že exekutor je oprávněn požadovat součinnost třetích osob podle § 33 exekučního řádu (srov. závěry vyslovené ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005). Z výše uvedeného pak vyplývá, že stejné formální náležitosti jako průkaz o pověření k provedení exekuce nemusí mít další listiny, které exekutor rozesílá, tedy ani žádost o poskytnutí součinnosti třetích osob, neboť skutečnost, že exekutor je oprávněn domáhat se součinnosti třetích osob ve smyslu § 33 exekučního řádu, je dostatečně doložena pověřením exekutora provést exekuci. V souzené věci z obsahu spisu plyne, že soudní exekutor JUDr. xxx byl pověřen provedením exekuce Okresním soudem v P. usnesením ze dne 26.9.2006, č.j. 12Nc 11432/2006-6. Exekuce byla tímto usnesení nařízena na majetek povinného P.M. Z listinných důkazů založených ve spise dále vyplývá, že jmenovaný exekutor požádal o součinnost S.c.p. podle § 33 exekučního řádu žádostí ze dne 15.11.2006. Žádost sice neobsahovala kulaté razítko exekutora, avšak s touto žádostí bylo zasláno S.c.p. i usnesení o nařízení exekuce (viz žádost o poskytnutí součinnosti č.l. 8 spisu). Tuto skutečnost k výzvě odvolacího soudu potvrdil i odvolatel, který zároveň sdělil, že doručené usnesení o nařízení exekuce bylo opatřeno originálním otiskem kulatého razítka soudu (viz sdělení S.c.p. ze dne 13.3.2007, č.l. 19 spisu). Z odvolatelem připojené prosté fotokopie usnesení o nařízení exekuce (viz č.l. 20 spisu) je patrné, že na konci uvedeného usnesení je strojem napsané jméno, příjmení (s uvedením akademického titulu) a funkce (předseda senátu) toho, kdo písemnost podepsal, se zkratkou “v.r.”(v konkrétní věci JUDr. xxx, v.r., předsedkyně senátu), dále se zde nachází otisk kulatého razítka Okresního soudu v P. a doložka “za správnost vyhotovení” s uvedením jména podpisu zapisovatelky (xxx). Ze shora učiněných zjištění nepochybně vyplývá, že odvolateli byl soudním exekutorem zaslán (spolu se žádostí o poskytnutí součinnosti) přímo stejnopis usnesení o nařízení exekuce (viz § 17 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy). Ve světle shora podaného výkladu je tedy zřejmé, že soudní exekutor splnil své povinnosti a dostatečně S.c.p. prokázal, že je oprávněn k žádosti o součinnost ve smyslu § 33 exekučního řádu. Tuto žádost také podal jako oprávněná osoba. Pokud tedy S.c.p. odmítlo součinnost ve smyslu § 33 exekučního řádu s odůvodněním, které se shoduje s odůvodněním obsaženým v odvolání, neučinilo tak důvodně a okresní soud postupoval správně, když podle § 34 odst. 3 exekučního řádu, za užití § 53 o.s.ř. uložil S.c.p. pořádkovou pokutu. Výše pořádkové pokuty pak není nepřiměřená, vzhledem k tomu, že S.c.p. skutečně ztížilo postup exekučního řízení. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P. dne 20. března 2007