Jestliže vlastník jednotky bez právního důvodu vynaloží náklad na opravu domu s vymezenými jednotkami, bezdůvodně se tím neobohatí společenství vlastníků jednotek, ale vlastníci jednotek.

23Co 447/2006-61 R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce Sdružení vlastníků domu čp. xxx v xxx se sídlem v xxx, IČO xxx, zast. JUDr. xxx, advokátkou se sídlem v xxx, proti žalovanému T.S., nar. xxx 1974, bytem v xxx, o zaplacení částky 64.256,- Kč s přísl. a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 69.857,50 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích z 2.3.2006, č.j. 18C 107/2004-162, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 7.790,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci 64.256,- Kč s úrokem z prodlení ve specifikaci uvedené v rozsudku (výrok I), žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 20.030,- Kč k rukám jeho advokátky (výrok II), žalovaného zavázal dále k povinnosti zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 3.515,- Kč (výrok III) a konečně zamítl návrh žalovaného, aby mu žalobce zaplatil částku 69.857,50 Kč (výrok IV). Z odůvodnění uvedeného rozsudku vyplývá, že bylo rozhodováno o požadavku žalobce na úhradu dlužných plateb žalovaného do fondu oprav v období od února 2001 do prosince 2003 a nedoplatku za roční vyúčtování služeb za rok 2002, tedy služeb spojených s užíváním a vlastnictvím bytové jednotky nacházející se v domě čp. 1803 v P. na ulici xxx. Žalobce totiž tvrdil, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. 7 v uvedeném domě a v souvislosti s tímto vlastnictvím měl v uvedeném období povinnost platit žalobci finanční prostředky do fondu oprav a dále pak zálohové platby za služby spojené s užíváním bytu. To ale žalovaný řádně nečinil, do fondu oprav v uvedeném období nic neplatil a kromě toho ještě dluží za vyúčtování služeb částku 1.459,- Kč. Obrana žalovaného v řízení byla především založena na jeho tvrzení o tom, že kromě vlastnictví bytové jednotky č. 7 v uvedeném domě byl vlastníkem i půdních nebytových prostor, kterými chtěl rozšířit svůj byt. V souvislosti s tím a v souvislosti se zatékáním do jeho bytu prováděl na předmětném domě opravu střechy na vlastní náklady, nicméně s příslibem žalobce, že mu budou posléze tyto náklady uhrazeny. Takto do opravy střechy investoval částku 107.650,- Kč, z níž žádal přiznat část (která by měla vyjadřovat jeho investici do předmětu společného vlastnictví vlastníků bytových jednotek) a po odpočtu dílu, který připadal na jeho spoluvlastnický díl. Tento svůj vzájemný nárok ve výši 69.857,50 Kč započítaval na svoji obranu a v rozsahu převyšujícím žalovanou částku navrhoval, aby mu jeho investice byla přisouzena. Okresní soud nakonec po provedeném dokazování uzavřel, že tu nejsou jakékoliv pochybnosti o povinnosti žalovaného jako vlastníka bytové jednotky č. 7 v domě čp. 1803 v ulici xxx v P. přispívat do fondu oprav a platit zálohy na služby spojené s užíváním předmětné bytové jednotky, a to ve výši stanovené v souladu se stanovami žalobce a rozhodnutím členských schůzí žalobce. Protože ani sám žalovaný nesporoval, že by tyto platby žalobci zaplatil, shledal okresní soud v této části požadavek žalobce opodstatněným. Ve vztahu k žalovaným uplatňovanému započtení v rozsahu 69.857,50 Kč uzavřel, že stavební práce zajišťované žalovaným neřešila havarijní stav střechy a že k odstranění drobných závad zcela postačovalo vyměnit několik poškozených či chybějících střešních tašek a jednorázově odstranit netěsnosti nad oplechováním komínů a montáží plechových krycích lišt. Ve vztahu k pracem nad tento rozsah, tedy výměně celé střešní krytiny, výměně krokví, oplechování a montáží okapů uzavřel, že k těmto pracem nebyl ze strany žalobce dán souhlas a už vůbec nebyl projeven závazek žalobce vynaložené náklady žalovanému nahradit. Podle stanov žalobce, by k takovému souhlasu či závazku muselo dojít písemným způsobem. Ani žalovaný ale netvrdil, že by takový písemný závazek mu žalobce v tomto směru poskytl. Okresní soud přesto nevyloučil, že by žalovanému mohlo v souvislosti s vynaloženými pracemi na střeše uvedeného domu vzniknout bezdůvodné obohacení. To by ale podle mínění okresního soudu mohl žalovaný požadovat až toliko při zrušení nebo či prodeji spoluvlastnického podílu. K tomu ale dosud nedošlo, a proto vzájemný nárok žalovaného byl uplatněn předčasně. Proto obrana žalovaného musela být zamítnuta. Proti tomuto rozsudku se žalovaný včas odvolal. Především zopakoval svojí výhradu uplatněnou již v řízení před soudem prvého stupně a směřující proti Mgr. xxx, soudkyni Okresního soudu v Pardubicích, která danou věc projednávala a ve věci rozhodovala. Obšírným způsobem popisoval důvody, z nichž dovozoval strannost uvedené soudkyně, zejména její kategorické odmítání žalovaným předkládaných tvrzení a důkazů, arogantního jednání nejen k žalovanému ale i k zástupci žalovaného; poukazoval v této souvislosti i na možný vztah soudkyně k zástupkyni žalobce. Věcnou nesprávnost rozhodnutí spatřoval v tom, jak okresní soud vyhodnotil potřebnost stavebních prací na opravě střechy. Trval na tom, že střecha byla skutečně v havarijním stavu, že bylo nutné jí opravovat a v tomto směru navrhoval dokazování doplnit. Setrvával rovněž i na svém tvrzení o tom, že mu žalující Sdružení opakovaně přislíbilo úhradu nákladů spojených se zjištěním opravy, i když připustil, že k žádnému písemnému závazku o náhradě nákladů mezi účastníky nedošlo. Dohoda podle něj měla být uzavřena toliko konkludentně. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž by bylo doplněno dokazování o stavu střechy a o potřebě její opravy. Žalobce nepovažoval odvolání žalovaného za opodstatněné a navrhoval potvrzení rozsudku. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně postupem podle § 212 a 212a o.s.ř., když předně se zabýval otázkou důvodnosti námitky žalovaného směřující do tvrzené podjatosti soudkyně Mgr. P. Přihlédl k vyjádření této soudkyně, z něhož vyplývá, že účastníky řízení ani jejich zástupce nezná, nemá k nim žádný vztah a v dosud souzených kauzách se se zástupkyní žalobce JUDr. Š. z titulu úřední činnosti setkalo toliko jedinkrát. K samotnému průběhu řízení odkázala na protokoly o jednání, popřela, že by používala výroky, které žalovaný označil ve svém odvolání a které neodpovídají její profesi, její povaze, ani důstojnosti soudního jednání. Dospěl poté k závěru, že výhrady žalovaného proti případnému vztahu soudkyně k projednávané věci či k účastníkům, resp. k jejich zástupcům nesdílí. Ani sám žalovaný neoznačuje konkrétní vztah Mgr. P. k účastníkům či k zástupcům, přičemž na tento vztah nelze usuzovat ani ze způsobu vedení řízení, které nezbytně nemuselo odpovídat představám žalovaného, který v něm byl nakonec neúspěšný. Pakliže v průběhu řízení byly odmítány tvrzení či důkazní návrhy žalovaného, jde o rozhodnutí soudce v konkrétní kauze, jehož správnost se pak posléze projeví při případném přezkumu rozsudku. Případně nesprávný procesní postup je pak posléze revidován v odvolacím řízení, ale v žádném případě nemůže být podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rohodnutí věci. Pochybnosti o nepodjatosti soudkyně nemohou být dány ani negativním vztahem soudkyně k žalovanému či k jeho zástupci prostřednictvím tvrzených vyjádření soudkyně k těmto účastníkům řízení, když soudkyně je popírá a žalovaný k prokázání takových tvrzení nenabízí žádné důkazy. Konečně za správný lze považovat i postup uvedené soudkyně při předkládání věci k posouzení námitky podjatosti. Pakliže je totiž námitka podjatosti uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, není nutné podle § 15b odst. 1 o.s.ř. věc předkládat nadřízenému soudu k posouzení uplatněné námitky podjatosti, tehdy má-li ji sám soud za neopodstatněnou. S důvodností případné námitky se pak vypočádá odvolací soud při přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté odvolací soud přikročil k věcnému přezkumu správnosti postupu soudu prvého stupně a správnosti napadeného rozsudku. Stěžejní výhrady žalované, jak v řízení před soudem prvého stupně, tak v odvolacím řízení, se soustředily do jeho vlastní pohledávky uplatněné v tomto řízení zčásti jako obrana, zčásti jako vzájemný žalobní požadavek. Za vzájemný návrh tak bylo třeba považovat v této věci tu část pohledávky uplatněnou žalovaný k započtení, která přesahovala pohledávku uplatněnou žalobcem. Do tohoto rozsahu odvolací soud na takovou obranu žalovaného nahlížel jako na obranu ve smyslu § 98 věta druhá o.s.ř. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnických podílů. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení k účelu uvedenému v odst. 1 skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i dalších letech. Podle odst. 4 pokud vznikla právnická osoba, jsou finanční prostředky zálohově poskytnuté vlastníky závazkem právnické osoby vůči vlastníkům jednotek. Z uvedeného vyplývá, že každý vlastník bytové jednotky (jde-li o bytovou jednotku v režimu zák. č. 72/1994 Sb.) je povinen zálohově dopředu platit finanční prostředky na předpokládané výdaje se správou domu a pozemku. Rovněž z uvedeného plyne, že při vzniku společenství vlastníků jednotek jako právního subjektu v režimu ust. § 9 uvedeného zákona (tak jak se stalo i v souzené věci) je povinností vlastníka bytové jednotky tyto zálohové platby na náklady spojené se správou domu a pozemku platit právě tomuto společenství vlastníků jednotek. Není-li tato povinnost plněna, je třeba přiznat společenství vlastníků jednotek právo na vymožení takových plateb (aktivní legitimaci). Pokud pak tedy v souzené věci žalovaný skutečně své povinnosti mu plynoucí z ust. § 15 odst. 1 a 2 zák. č. 72/1994 Sb. neplnil a ve prospěch společenství vlastníků bytových jednotek, tedy žalobci za uvedené období nic nezaplatil, je požadavek žalobce opodstatněným a tedy i závěry soudu prvého stupně v tomto směru uzavřené jsou správné. Dále se odvolací soud zabýval procesní obranou žalovaného vycházejí z jeho investic do společných částí budovy, v níž sám byl vlastníkem jedné z bytových jednotek. V tomto směru především považuje odvolací soud za správné závěry soudu prvého stupně, a to jak skutkové, tak právní ohledně toho, že žalovaný ohledně svého vlastního žalobního požadavku neprokázal existenci žádného závazku, v němž by žalující sdružení vlastníků domu se zavázalo jakkoli přispět či posléze nahradit jím vynaložené investice do společných částí domu. Jestliže z článku 6 stanov uvedeného sdružení vlastníků domu vyplývá, že stavební úpravy v bytě a společných prostorech domu podléhající stavebnímu zákonu je nutno předem projednat a písemně odsouhlasit výborem sdružení, je zapotřebí o to více zachovat požadavek písemnosti i v případě, že by v souvislosti s takovými pracemi měla být poskytována nějaká náhrada. Takový písemný závazek nelze dovodit ani ze schůze vlastníků bytových jednotek, která proběhla 15.1.2004, při níž sice žalovaný požadoval poskytnutí příspěvku, o tom příspěvku jednáno bylo, bylo hovořeno o možnosti zaplacení klempířských prací, nicméně výsledkem projednání tohoto bodu byl požadavek vlastníků na to, aby žalovaný nejprve předložil písemnou žádost s vyčíslením a specifikací jednotlivých prací a teprve poté o možném příspěvku bude opětovně jednáno. Ani sám žalovaný nepřichází s dalším tvrzením o tom, že by písemně, či případně v rámci shromáždění vlastníků bytových jednotek bylo přijato rozhodnutí, které by mu v jeho prospěch přiznávalo jakoukoliv částku na úhradu jím vynaložených nákladů na opravu střechy. Pokud přesto žalovaný v souvislosti s opravou střechy vynakládal nějaké částky, mohlo by takové plnění být posuzováno v režimu ust. § 451 a násl. občanského zákoníku jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Stěžejní otázkou pro vyřešení této věci však bylo, komu takový majetkový prospěch takovým plněním bez právního důvodu mohl v souzené věci vzniknout. Společenství vlastníků jednotek je totiž podle § 9 zák. č. 72/1994 Sb. právnickou osobou, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první. Pokud žalovaný tvrdí, že v souvislosti s jeho pracemi došlo ke zhodnocení domu čp. 1803, a to výměnou střešní krytiny, novým oplechováním či zčásti i výměnou dalších střešních prvků, nemohlo takové bezdůvodné obohacení vzniknout žalobci. Ten totiž není vlastníkem a ani spoluvlastníkem uvedeného domu čp. 1803. Toliko zajišťuje jeho správu, provoz a případné opravy, a ve svém vlastnictvím může mít toliko jiné majetkové hodnoty, které mu právě budou tuto správu předmětného domu umožňovat. Pakliže tedy skutečně by v souzené věci mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, a byl by tu někdo, kdo by se bezdůvodně obohatil, mohou to být podle přesvědčení odvolacího soudu toliko zásadně vlastníci jednotek, s nimiž jsou spojeny spoluvlastnické podíly na společných částech domu a na pozemcích. Ze shora vyložených důvodů proto tak nemůže být žalobce v této věci pasivně legitimovaným subjektem k poskytnutí plnění z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se zhodnocením domu čp. 1803 v P, ulici xxx. Obrana žalovaného v této věci tak proto směřuje proti subjektu, který není pasivně legitimován, a proto již jen z tohoto důvodu musel být návrh žalovaného dílem v podobě obrany a dílem v podobě vzájemného návrhu nedůvodný. Ačkoliv tak odvolací soud dospívá v tomto rozhodnutí k poněkud odlišným právním závěrům o vzájemném návrhu žalovaného, resp. o jeho procesní obraně, nic to nemění na věcné správnosti rozsudku soudu prvého stupně, a proto jej také odvolací soudu podle § 219a o.s.ř. potvrdil. O nákladech za odvolací řízení rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu za zastoupení advokátem. Tato náhrada sestává z poloviční odměny za zastoupení podle § 3 odst. 1 ve spojení s ust. § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. (v odvolacím řízení byl učiněn toliko jediný úkon právní služby), a to v částce 7.490,- Kč, a dále pak podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300,- Kč, když úkon právní služby byl učiněn již po datu 1.9.2006. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání je možné podat u Nejvyššího soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, a to u soudu, který rozhodoval v prvém stupni. V Pardubicích dne 11. ledna 2007