Byly-li - byť i mimo areál kempu- vyhrazeny pro uložení jízdních kol prostory, nelze pokládat kolo, které osoba v kempu ubytovaná umístila mimo tyto prostory, za vnesenou věc. Skutečnost, že kolo uložila v prostorách kempu a že ho uzamkla, na tom nic nemění.

R o z s u d e k 24Co 441/2006 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce R. H., bytem Berlín, xxx, Spolková republika Německo, zastoupeného Mgr. xxx, advokátem v xxx, proti žalovanému xxx, s. r. o., se sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátem v xxx, o zaplacení 2.755,35 EUR s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 3. 2006, č. j. 5C 538/2003-103, takto: I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení v částce 23.125,- Kč. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 2.755,35 EUR s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % z této částky od 12. 12. 2002 do zaplacení (I). Okresní soud žalobci uložil, aby nahradil žalovanému náklady řízení v částce 22.400,- Kč (II). Okresní soud žalobce rovněž zavázal k náhradě nákladů vynaložených v řízení Českou republikou v částce 1.150,- Kč (III). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobci, který se ubytoval ve S. v kempu provozovaném v rámci cyklistických závodů GIRO Bike žalovaným, bylo dne 18. 5. 2002 odcizeno jízdní kolo v pořizovací hodnotě 5.389 DM, umístěné volně v kempu vedle osobního vozidla a uzamčené řetězem. Žalovaný přitom mimo areál kempu pro ubytované zajišťoval hlídanou úschovu jízdních kol. Žalobce dne 14. 11. 2002 vyzval žalovaného k náhradě škody vzniklé odcizením předmětného jízdního kola. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci okresní soud dovodil, že žalovaný za škodu odcizením předmětného jízdního kola neodpovídá, neboť jízdní kolo nebylo odloženo na místě k tomu určeném, tj. v hlídané úschovně. Okresní soud rovněž uzavřel, že žalobce neuplatnil nárok na náhradu škody v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě (§ 436 občanského zákoníku). Okresní soud proto žalobě nevyhověl. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že ačkoliv na internetových stránkách byla žalovaným nabízena hlídaná úschova jízdních kol, v samotných prostorách kempu se nevyskytovala žádná osoba, které by se na místo uložení jízdních kol bylo možno dotázat, ani zde nebyly k dispozici žádné informační tabule. Žalobce okresnímu soudu vytýkal, že nezohlednil rozpory ve výpovědích svědků Z.K. a M.B., kteří se jednoznačně neshodli na tom, kde byly informační tabule a letáky rozmístěny, jak vypadaly a jakým způsobem na nich byla úschovna jízdních kol vyznačena. Žalobce též namítal, že okresní soud neprovedl výslech svědků J.H. a M.H., kterým byla jízdní kola v kempu provozovaném žalovaným rovněž odcizena. Žalobce okresnímu soudu vytkl, že jej nevyzval k tomu, aby doplnil svá skutková tvrzení o vylíčení toho kdy, jakým způsobem a u které osoby uplatnil nárok na náhradu škody vzniklé odcizením předmětného jízdního kola. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ztotožnil se skutkovými a právními závěry okresního soudu a navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Krajský soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas a oprávněnou osobou (§§ 201, 204 o. s. ř.) a obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání žalobce neshledal opodstatněným. V projednávaném sporu s mezinárodním prvkem je pravomoc českých soudů dána ustanovením § 37 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním ve spojení s ustanovením § 84, 85 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se předmětné právní vztahy z titulu náhrady škody řídí českým hmotným právem, neboť ke škodě došlo na území České republiky. Krajský soud se ztotožňuje se skutkovým zjištěním okresního soudu, že žalobci, který se v rámci cyklistických závodů ubytoval v kempu provozovaném žalovaným, bylo dne 18. 5. 2002 odcizeno jízdní kolo v pořizovací ceně 5.389 DM, umístěné v prostorách kempu vedle osobního vozidla a uzamčené řetězem. Žalobce přitom nevyužil služeb hlídané úschovny jízdních kol zajišťované pro ubytované osoby žalovaným. Uvedený skutkový závěr vyplývá z důkazů provedených okresním soudem, přičemž účastníci řízení jeho správnost v odvolacím řízení ani nezpochybňovali. Podle § 433 odst. 1 občanského zákoníku, provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování, nebo k uložení věcí anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele. Ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákoníku upravuje odpovědnost poskytovatele ubytovacích služeb a do oblasti náhrady škody promítá specifický rys tohoto druhu závazkového vztahu spočívající v tom, že ubytovanému je poskytováno přechodné ubytování v prostorách ubytovatele, při němž nepochybně bude potřebovat umístit a zároveň i zabezpečit své osobní věci (případně i po dobu své nepřítomnosti), jsou-li tzv. vneseny. K umístění věcí ubytovaného podle ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákoníku slouží jednak prostory pro ubytování samotné, jednak prostory, které jsou k tomuto speciálnímu účelu vyhrazeny. Zákon tím, že pro označení místa vyhrazeného k ubytování nebo uložení věcí užívá pojmu prostory, dává najevo, že musí jít o místo určitým způsobem vydělené a od ostatního okolí ohraničené. Český jazyk totiž výrazu prostora používá k označení prostředí, které je blíže definováno zpravidla ve vztahu k určitému objektu a které je objemově vymezeno více či méně pevnými hranicemi, nejčastěji se tak označují místnosti situované v nemovitostech. Při absenci zákonné definice nelze sice prostory pro ubytování a uložení věcí omezit pouze na místnosti nacházející se uvnitř ubytovacího objektu, ale pro naplnění znaků prostor podle ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákoníku je nezbytné, aby šlo o místo fyzicky oddělené od ostatního okolí a nadané jistou prostorovou integritou. Ostatně i pojem věci vnesené naznačuje, že umístění věci je charakterizováno přesunem zvenčí dovnitř, tedy do určitým způsobem uzavřeného prostředí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 1999 sp. zn. 25Cdo 99/97). V případě kempu, ve kterém jsou, byť vně areálu, vyhrazeny prostory pro úschovu jízdních kol, se za věci vnesené do prostor pro ubytování a samozřejmě ani za věci vnesené do prostor vyhrazených k uložení věcí, nepovažují jízdní kola umístěná v prostorách kempu volně mimo jednotlivé ubytovací objekty (chaty, stany, společná sociální zařízení apod.), eventuelně mimo automobil (pakliže je s ubytováním v kempu spojeno též právo jeho parkování). V projednávané věci žalobce s žalovaným provozovatelem poskytujícím ubytovací služby účastníkům cyklistických závodů uzavřel smlouvu o ubytování podle ustanovení § 754 a násl. občanského zákoníku, neboť účastníci sjednali dobu, místo i cenu za přechodné ubytování žalobce v ubytovacím zařízení provozovaném žalovaným. Žalovaný by tudíž odpovídal za škodu vzniklou žalobci na věcech vnesených do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí (§ 433 odst. 1 občanského zákoníku). Jelikož ovšem žalovaný vyhradil k uložení jízdních kol specielní úschovnu, neodpovídá za škodu vzniklou odcizením jízdního kola, které bylo ponecháno volně v prostorách kempu a nebylo umístěno v úschovně, v jednotlivých objektech kempu ani v zaparkovaném osobním automobilu. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný pro ubytované osoby skutečně zajišťoval úschovu jízdních kol, když uvedenou službu mimo jiné inzeroval rovněž prostřednictvím internetové sítě v anglickém jazyce, je pro právní posouzení věci nerozhodné, zda se žalobce o nabízené službě dozvěděl či nikoliv. Bylo totiž na něm, aby se o možnost úschovy svého jízdního kola sám aktivně zajímal a nabízenou službu využil. Okresní soud tudíž nepochybil, neprovedl-li důkazy výslechem svědků J.H. a M.H., označených žalobcem za účelem prokázání způsobu, jakým byly ubytovaným osobám podávány informace o možné úschově jízdních kol. Okresní soud rozhodl správně též o povinnosti žalobce nahradit v řízení zcela úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. má v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jedná se o odměnu za zastupování účastníka advokátem v částce 17.500,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006), paušální náhradu hotových výdajů advokáta v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006) a v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v účinném znění), náhradu za ztrátu času advokáta promeškaného cestou k jednání odvolacího soudu a zpět za 6 půlhodin v částce 600,- Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a cestovné z Turnova do Hradce Králové a zpět při celkem ujeté vzdálenosti 150 km vozem Opel Omega, RZ AKH xxx, o průměrné spotřebě 9,2 litru na 100 km benzinu Natural v ceně 28,10 Kč za jeden litr, vše včetně 19% daně z přidané hodnoty, v celkové výši 23.125,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí není přípustné ani dovolání, ledaže by z podnětu dovolání podaného u Okresního soud v Semilech k Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí dovolací soud shledal, že toto rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 21. února 2007