I když je právní vztah založený smlouvou o úvěru absolutním obchodem a řídí se proto obchodním zákoníkem, přesto na něj dopadá ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ o použití ustanovení občanského zákoníku chránících smluvní stranu, která není podnikatelem. Při sjednávání úroků pro případ prodlení se splacením poskytnutého úvěru mají však smluvní strany volnost (§ 369 odst. 1 ObchZ).

R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně x a soudců xxx a xxx, ve věci žalobce xxx, a.s. se sídlem xxx, IČ: xxx, zastoupeného xxx, advokátkou se sídlem xxx, proti žalovanému xxx, naposledy bytem xxx, nyní neznámého pobytu, zastoupenému opatrovníkem xxx, advokátkou se sídlem xxx, o zaplacení 31.759,73 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16.10.2006, č.j. 3C 69/2006-47, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a ve výroku II. m ě n í pouze ohledně úroku z prodlení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 31.759,73 Kč a 28,94% úrok z prodlení z částky 26.390,88 Kč od 6.1.2006 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení před okresním soudem 12.479,80 Kč a na nákladech odvolacího řízení 952 Kč. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci 31.759,73 Kč s úrokem z prodlení od 6.1.2006 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů a dále uložil žalovanému nahradit žalobci, k rukám jeho zástupkyně, náklady řízení 12.479,73 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a naproti tomu zamítl žalobu v části o zaplacení úroku z prodlení z částky 31.759,73 Kč od 6.1.2006 do zaplacení převyšujícího sazbu úroků z prodlení určených ve výroku I až do výše 28,94 %. Okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru o tom, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 21.11.2001 smlouva o úvěru, na základě které se žalobce (věřitel) zavázal poskytnout žalovanému (dlužníku) peněžní prostředky ve výši 58.000 Kč a povinností žalovaného bylo peníze žalobci vrátit spolu se sjednaným běžným úrokem 18,94 % v šedesáti pravidelných měsíčních splátkách po 1.551 Kč splatných podle ujednání ve smlouvě, to je vždy k 25. dni v měsíci. Součástí smlouvy o úvěru se staly rovněž obchodní podmínky a sazebník žalobce, s nimiž byl žalovaný seznámen, což stvrdil i svým podpisem. Žalobce splnil svou povinnost z úvěrové smlouvy, protože žalovaný čerpal peněžní prostředky z úvěru dne 21.11.2001. Žalovaný naproti tomu nesplnil své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas. S plněním svého závazku se dostal do prodlení, proto podle obchodních podmínek byl žalobce oprávněn smlouvu o úvěru vypovědět, což učinil a využil i dalšího svého oprávnění plynoucího z obchodních podmínek, totiž oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení celého zbytku dluhu s fikcí doručení takové písemné výzvy žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě i pro případ, že by se na ní žalovaný nezdržoval. Žalobce tak vypověděl smlouvu o úvěru dopisem z 28.12.2005 a podle poštovního razítka byla tato písemnost uložena u pošty dne 2.1.2006. Podle obchodních podmínek se pokládá za doručenou třetím dnem, to je dne 5.1.2006. Žalobce proto byl oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení dlužné jistiny, to je částky 26.390,88 Kč a dále běžného smluvního úroku 2.968,85 Kč a smluvní pokutu 2.400 Kč sjednanou s odkazem na obchodní podmínky při porušení povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru, to je v daném případě po 480 Kč měsíčně za celkem 5 nezaplacených splátek. Dohodnutá výše úroku z prodlení (t.j. podle bodu 23.4 obchodních podmínek činila 10 % nad sjednaný běžný úrok, tedy nad úrok 18,94 %) činila tak 28,94 %. Následně okresní soud uzavřel, že právní vztah účastníků ze smlouvy o úvěru se řídí § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), jedná se tzv. absolutní obchod (§ 261 odst. 3 písm. d/ ObchZ), který je bez ohledu na povahu účastníků právního vztahu vždy vztahem obchodněprávním, podléhajícím právní úpravě obchodního zákoníku. Jestliže se proto žalobce domáhá zaplacení dluhu z úvěru, to je jistiny a dále běžného úroku a smluvní pokuty, celkem tedy částky 31.759,73 Kč, činí tak po právu. Jinak je tomu podle názoru okresního soudu ohledně úroků z prodlení. Smluvními stranami sjednaná výše úroků z prodlení (tj. 28,94 %) podle názoru okresního soudu neobstojí. Podle § 262 odst. 4 ObchZ je třeba postupovat ve vztahu ke smluvní straně, která není podnikatelem (to je v dané věci žalovaný) a která nese odpovědnost za porušení povinností ze vztahů v tomto ustanovení vymezených, výlučně podle občanského zákoníku (dále jen ObčZ). Jestliže proto obchodní zákoník dovoluje smluvním stranám sjednat výši úroku z prodlení (§ 369 odst. 1), občanský zákoník v § 517 nikoliv a ohledně výše úroku z prodlení odkazuje na zvláštní předpis, jímž je vl. nař. č. 142/1994 Sb. ve znění vl. nař. č. 163/2005 Sb. Podle něj okresní soud proto postupoval při rozhodování o výši úroků z prodlení. Žalobě vyhověl co do výše jistiny, běžného úroku a smluvní pokuty žádané žalobou, úroky z prodlení přiznal žalobci z částky 31.579,73 Kč od 6.1.2006 do zaplacení, ovšem pouze ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů stanovené v každém kalendářním pololetí, v němž bude žalovaný v prodlení. Domáhal-li se žalobce přiznání úroků z prodlení z částky 31.759,73 Kč od 6.1.2006 do zaplacení převyšujícího sazbu úroků z prodlení žalobci přiznaných (ve výroku I), a to až do 28,94 %, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Veden § 142 odst. 3 o.s.ř., okresní soud přiznal převážně úspěšnému žalobci proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Uložil proto žalovanému nahradit žalobci, k rukám jeho zástupkyně, celkem 12.479,80 Kč. Proti rozsudku, avšak v části týkající se úroků z prodlení, podal žalobce odvolání. Namítal v něm, že jedná-li se o právní vztah ze smlouvy o úvěru, tedy o obchodněprávní vztah, jak plyne z § 261 odst. 3 písm. d/ ObchZ, ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ na něj nedopadá. Závěr okresního soudu obstát proto nemůže a navíc by žalobce citelně poškozoval. Navrhl, aby v napadené části byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě ohledně žalobou žádaného úroku z prodlení z částky v žalobě uvedené od 6.1.2006 do zaplacení bylo vyhověno. Krajský soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení (§ 212 o.s.ř.), přičemž přihlížel i k důvodům, které v odvolání uplatněny nebyly (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Veden skutečností, že odvolání žalobce bylo podáno pouze z důvodů nesprávného právního hodnocení věci okresním soudem a že obě procesní strany souhlasily s jeho projednáním bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), krajský soud projednal odvolání žalobce bez jednání. Odvolání shledal opodstatněným. Předně krajský soud odkazuje na skutková zjištění okresního soudu, učiněná z provedených důkazů, která přejímá, neboť již vzhledem k odvolacímu důvodu v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn. Zásadně sdílí i jeho právní závěry s dále uvedenou výhradou. Na rozdíl od okresního soudu dospěl krajský soud k závěru, že na posuzovaný případ nedopadá ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ, které by se podle názoru okresního soudu týkat projednávané věci mělo. Podle § 262 odst. 4 ObchZ ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Z ustanovení občanského zákoníku by na smlouvu o úvěru bylo lze vztáhnout nanejvýše ust. § 56 odst. 1 a odst. 3 ObčZ, zejména pak § 56 odst. 3 písm. g/ a h/ ObčZ, podle nichž jsou nepřípustná ujednání, která zavazují spotřebitele (v dané věci dlužníka) k plnění podmínek, s nimiž neměl možnost se seznámit před uzavřením smlouvy nebo dovolují dodavateli (věřiteli) jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu (rozumného věcného důvodu) sjednaného ve smlouvě. V této souvislosti je třeba odkázat i na § 55 odst. 2 větu prvou ObčZ, podle něhož ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Z uvedeného s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním okresního soudu vyplývá nejen to, že hmotněprávní námitka relativní neplatnosti nebyla v řízení před okresním soudem uplatněna, ale i to, že smlouva o úvěru uzavřená písemně účastníky dne 21.11.2001 neobsahuje žádná taková ujednání, která by spadala do rámce ust. § 56 odst. 3 písm. g/ a h/ ObčZ, aby bylo vůbec lze činit závěr o její třeba jen částečné neplatnosti. Ustanovení § 262 odst. 4 obch. zákoníku o odpovědnosti za porušení povinností z obchodněprávních vztahů se týká kupř. obecných podmínek odpovědnosti za škodu (§ 373 a násl. obchodního zákoníku, § 420 a násl. občanského zákoníku) způsobenou porušením smluvních povinností a nevylučuje ovšem smluvní volnost stran při sjednání výše úroků z prodlení (§ 369 odst. 1 ObchZ). Ujednání o výši úroků pro případ prodlení se splácením poskytnutého úvěru ostatně ani nemohou založit nerovnováhu mezi nepodnikatelem (dlužníkem ) a podnikatelem (věřitelem - vide § 56 odst. 3 obč. zákoníku), neboť účinky tohoto ujednání nastávají teprve tehdy, kdy se dostane dlužník - nepodnikatel, který již obdržel od věřitele peněžité prostředky (úvěr), do prodlení s plněním svých povinností. Plní-li dlužník - nepodnikatel řádně a včas své smluvní povinnosti, k naplnění ujednání o úrocích z prodlení nedojde vůbec. To znamená, že sjednanému úroku z prodlení mohl žalovaný předejít včasným a řádným splněním své povinnosti zaplatit žalobci dluh z úvěru. To neučinil, s výší úroků z prodlení byl se zřetelem k obsahu smlouvy o úvěru a obchodních podmínek již při uzavření písemné úvěrové smlouvy seznámen. Právem proto se žalobce domáhal zaplacení sjednaného úroku z prodlení (§ 369 odst. 1 ObchZ). Krajský soud ovšem nepřehlédl, že žalobce požadoval žalobou sice zaplacení celkem 31.759,73 Kč (zahrnujících jistinu 26.390,88 Kč, smluvní úrok 2.968,85 Kč a smluvní pokutu 2.400 Kč), ovšem úrok z prodlení ve výši 28,94 % požadoval zaplatit od 6.1.2006 pouze z částky 26.390,88 Kč. Krajský soud vycházeje z výše uvedeného právního názoru a přihlížeje k žalobnímu žádání rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II změnil pouze v části týkající se úroků z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Protože byl byť zčásti rozsudek okresního soudu změněn, musel krajský soud znovu rozhodovat o nákladech řízení mezi účastníky (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Náklady žalobce tvořila odměna za zastoupení advokátkou 9.270 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 vyhl. č. 484/2000 Sb. - dále jen tarifu), 2x 75 Kč paušální náhrada hotových výloh advokátky (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), částku 1.789,80 Kč představuje 19% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a 1.270 Kč soudní poplatek zaplacený ze žaloby. Celkem se tak jednalo o náklady žalobce 12.479,80 Kč. Odvolací řízení bylo zahájeno odvoláním žalobce, podaným dne 29.1.2007, proto při rozhodování o odměně advokáta třeba vycházet z advokátního tarifu ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. Odvolání žalobce směřovalo pouze do výroku o příslušenství pohledávky, proto advokátce, která zastupuje žalobce, náleží odměna podle § 14 odst. 3 tarifu, to je 1.000 Kč, krácená o 50 %, protože v odvolacím řízení byl učiněn pouze jeden úkon právní služby (§ 18 odst. 1 tarifu), tedy na 500 Kč a k odměně náleží paušální náhrada hotových výloh 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. Jednalo se tak o částku 800 Kč a k ní náležející 19% daň z přidané hodnoty 152 Kč. Náklady odvolacího řízení vzniklé žalobci činily tak celkem částku 952 Kč. Náklady řízení před soudy obou stupňů uložil krajský soud žalovanému, aby je nahradil žalobci, k rukám jeho zástupkyně, v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 30. dubna 2007