Požadovala-li matka na otci pro děti zvýšené výživné od 31.7.2003 a schválil-li pak soud dohodu rodičů, podle které se otec zavázal platit na děti zvýšené výživné od 1.7.2005, bylo tím pravomocně rozhodnuto o tom, že za období od 31.7.2003 do 30.6.2005 není otec na děti zvýšené výživné platit.

25Co 418/2006-122 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci péče o nezletilou J.H., nar. xxx, a nezletilou M.H., nar. xxx, obě bytem xxx, zastoupených Městským úřadem Města xxx jako opatrovníkem, děti xxx, nar. xxx, bytem xxx, a xxx, nar. xxx , bytem xxx, zast. xxx, advokátkou se sídlem xxx, o návrhu matky na určení výživného za dobu minulou, k odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 28.6.2006, č.j. 30P 117/2006-94, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II z r u š u j e a v tomto rozsahu se řízení z a s t a v u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zastavil řízení o návrhu matky na určení výživného pro nezletilé dcery za dobu od 1.4.2004 do 31.5.2005 (výrok I). Otci uložil povinnost zaplatit výživné za dobu od 31.7.2003 do 31.3.2004 pro nezletilou J. ve výši 30.000,--Kč a pro nezletilou M. v částce 22.000,--Kč. Tuto povinnost povolil otci splácet v měsíčních splátkách po 2.500,--Kč (výrok II). Okresní soud dále rozhodl o styku otce s nezletilými dcerami (výrok III), zastavil řízení o návrhu otce na změnu výchovy (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Rozhodnutí o zaplacení dlužného výživného okresní soud odůvodnil ustanoveními § 85, § 86 odst. 2, § 96, § 97 a § 98 zákona o rodině s tím, že v období od 31.7.2003 do 31.3.2004 otec nepřispíval dostatečně na výživu a potřeby dcer. V období od 31.7.2003 do 31.12.2003 považoval za odpovídající možnostem a schopnostem otce na straně jedné a odůvodněným potřebám nezletilé J. výživné ve výši 3.000,--Kč měsíčně a v případě nezletilé M. 2.000,--Kč měsíčně. Od 1.1.2004 do 31.3.2004 pak měsíční výživné ve výši 5.000,--Kč pro nezletilou J. a 4.000,--Kč měsíčně pro nezletilou M.Okresní soud se neztotožnil s názorem otce, že návrh na dlužné výživné nelze projednat pro překážku věci rozsouzené. Vyložil, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28.6.2005, č.j. 12P 178/2005-45, došlo k úpravě rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dcerám pro dobu před a po rozvodu manželství a tato úprava nevylučuje, aby bylo přiznáno výživné pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení. V odvolání proti výrokům II a V otec namítal, že okresní soud nesprávně znovu projednal již pravomocně rozhodnutou věc. Popsal, že matka požadovala přisouzené dlužné výživné už u Okresního soudu v Trutnově, který o něm rozsudkem z 28.6.2005, č.j. 12P 178/2005-45, rozhodl. Tento rozsudek nabyl právní moci. Uvedl, že matka tvrdila, že okresní soud tehdy nesprávně rozhodl jen o výživném od 1.7.2005 a nikoliv i o dlužném výživném, avšak byla-li s rozhodnutím tamního soudu nespokojená, měla se bránit návrhem na podání doplňujícího rozsudku podle § 166 odst. 1 o.s.ř. On tehdejší dohodu považoval za komplexní. Pro případ, že by se odvolací soud s touto námitkou neztotožnil, otec okresnímu soudu vytýkal, že stanovené výživné za rok 2003 neodpovídalo jeho možnostem a schopnostem. Jeho základ daně tehdy činil 220.200,--Kč, což představovalo 18.350,--Kč hrubého měsíčně. Z toho měl platit podle rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 9.8.2005, č.j. 5C 205/2003-52, od 31.7.2003 výživné manželce 8.000,--Kč měsíčně. S připočtením výživného 5.000,--Kč pro obě dcery by mu zůstávalo jen 5.350,--Kč hrubého měsíčně. Navrhl rozsudek okresního soudu v dotčených mezích změnit tak, že řízení o návrhu matky na dlužné výživné bude zastaveno. Matka i opatrovník se ztotožnili s rozsudkem okresního soudu a navrhli jeho potvrzení. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích, v nichž se odvolatel jeho přezkumu domáhal, včetně řízení rozsudku předcházející a shledal, že odvolání je důvodné. Ustanovení § 103 o.s.ř. ukládá soudu, aby kdykoli za řízení přihlížel k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Jednou z podmínek řízení je i to, že lze projednat jen věc, o které ještě nebylo pravomocně rozhodnuto (§ 159a odst. 5 o.s.ř.). Pro tuto podmínku je rozhodující zjištění, zda jde u věci nově zahájené o tutéž věc jako v jiném řízení, které již skončilo pravomocným rozsudkem. V případě, že by se ukázalo, že v totožné věci již soud pravomocně rozhodl, byla by dána překážka věci rozsouzené, kterou nelze odstranit, a zahájené řízení je nutno zastavit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě podala matka Okresnímu soudu v Trutnově 16.5.2005 návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilým dcerám a mimo jiné se domáhala, aby otci byla uložena vyživovací povinnost k dcerám od 31.7.2003. Toto řízení bylo možno zahájit i bez návrhu (§ 81 odst.1 o.s.ř.) a Okresní soud v Trutnově tížila povinnost provádět i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o.s.ř.). Při rozhodování tento soud nebyl vázán návrhem matky (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). V průběhu řízení uzavřeli rodiče dohodu, podle které se otec zavázal platit pro nezletilou J. 5.000,--Kč měsíčně a pro nezletilou M. 4.000,--Kč měsíčně počínaje 1.7.2005. Při schvalování dohody podle § 26 odst. 3 zákona o rodině Okresní soud v Trutnově zkoumal zájem nezletilých ve smyslu § 26 odst. 4 zákona o rodině a nutně posuzoval i to, od jakého data nezletilým nárok na výživné náleží. Svým rozsudkem ze dne ze dne 28.6.2005, č.j. 12P 178/2005-45, Okresní soud v Trutnově ve skutečnosti rozhodl nejen o výživném od 1.7.2005 ale i o výživném od 31.7.2003 do 31.3.2004. Dne 3.11.2005 podala matka okresnímu soudu návrh na zaplacení dlužného výživného za dobu od 31.7.2003 do 31.3.2004, tudíž se domáhala stejného výživného, jako v předchozím řízení. O něm však již Okresní soud v Trutnově zmíněným rozsudkem rozhodl. Nebyla-li snad matka spokojena s předchozím soudním rozhodnutím, nic jí nebránilo podat proti němu odvolání. Novému projednání stejné věci brání překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 o.s.ř. Krajský soud v Hradci Králové proto podle § 219a písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. c/ rozsudek okresního soudu v dotčených mezích zrušil a rozhodl o zastavení řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků neodůvodňují. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 24. ledna 2007