Jestliže nájem skončil dříve, než dřívější pronajimatel mohl vyčerpat zálohu na nájemné, není nárok na vrácení nevyčerpaného zbytku zálohy nárokem z bezdůvodného obohacení, ale nárokem vyplývajícím z nájmu.

26Co 24/2007 R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobkyně J.M., nar. xxx, bytem xxx, proti žalovanému Ing. T.O., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení 16.000,- Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č.j. 9C 39/2006-29 ze dne 27.9.2006, takto: I Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 16.000,- Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že žalovaný přenechal žalobkyni do užívání na základě smlouvy uzavřené dne 19.8.2002 první podlaží rodinného domku čp. 313 v xxx ulici ve xxx, a to na dobu do 31.8.2003 při nájemném 7.500,- Kč měsíčně a záloze na elektřinu 500,- Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že na počátku nájemního vztahu zaplatí žalobkyně žalovanému mimo běžný nájem částku za tři měsíce, přičemž v případě výpovědi se mělo nájemné po dobu tříměsíční výpovědní lhůty hradit z této částky. Žalobkyně takto žalovanému zaplatila 24.000,- Kč. Dopisem ze dne 12.12.2002 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu a vyzval ji k jeho vyklizení do 31.12.2002. Na základě těchto zjištění dospěl okresní soud k závěru, že účastníci platně uzavřeli nájemní smlouvu, přičemž nájemní vztah zanikl na základě výpovědi z prosince 2002 ke dni 31.3.2003. Žalobkyně se tak mohla nejpozději následujícího dne domáhat vrácení částky 24.000,- Kč, když tato byla zaplacena z právního důvodu, který odpadl. Povahou se přitom jednalo o bezdůvodné obohacení, u něhož subjektivní a objektivní promlčecí doba běžela od 1.4.2003, přičemž dvouletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula dne 1.4.2005 a žaloba byla podána až 8.2.2006. Žalovaný vznesl námitku promlčení, a proto nebylo žalobou uplatněné právo přiznáno. Z tohoto důvodu okresní soud považoval za nadbytečné zkoumat, kdy fakticky došlo k uvolnění pronajatých prostor. Navíc pokud by došlo k jejich uvolnění po 31.1.2003, jak tvrdil žalovaný, nebylo by možno žalobě vyhovět ani po věcné stránce, když žalovaná nájemné naposledy uhradila za listopad 2002 a žádaná částka by tak byla spotřebována na úhradu nájemného po dobu výpovědní lhůty. Žalobkyně ve včasném odvolání vytýkala okresnímu soudu nesprávné posouzení věci. Měla za to, že uplatněný nárok není nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, ale na zaplacení dluhu, ohledně něhož promlčecí lhůta v době podání žaloby neuplynula. Žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně ohradil proti tomu, že by měl vůči ní mít jakýkoli dluh. Žalobkyně totiž používala prostory v jeho domě dokonce i nad rámec doby pokryté složenou kaucí. Byť byla odstěhovaná, měla v jeho prostorách uloženy svoje věci, takže on je nemohl používat. V každém případě však byla správně posouzena otázka promlčení a navíc má žalovaný za to, že vlastní odvolání bylo podáno opožděně. Žalovaný dále vyslovil přesvědčení, že žalobkyně vůči němu podává žaloby se záměrem se mu mstít za domněle neoprávněné jednání. Odvolání žalobkyně obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 205 odst. 2, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání projednal veřejně v nepřítomnosti žalovaného, který byl o jeho konání řádně vyrozuměn, ale k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Odvolání žalobkyně shledal opodstatněným. S ohledem na okolnost, že okresní soud zjistil skutkový stav věci v dostatečném rozsahu, avšak pouze ji nesprávně právně posoudil, o uplatněném nároku sám věcně rozhodl. Pro posouzení věcné správnosti prvoinstančního rozhodnutí je rozhodující posouzení povahy uplatněného nároku. Pokud by se skutečně jednalo o bezdůvodné obohacení, byl by jeho závěr o promlčení nároku s ohledem na uplynutí dvouleté subjektivní lhůty správný. Odvolací soud však tento jeho právní názor nesdílí. Byla-li totiž mezi účastníky uzavřena platná nájemní smlouva na část nemovitosti, nelze v zániku smluvního vztahu v důsledku výpovědi spatřovat existenci právního důvodu, který odpadl. Výpovědí totiž nedošlo k dodatečnému zrušení nájemní smlouvy, ale pouze k zániku smluvního vztahu dříve, než bylo ve smlouvě předpokládáno. Na režim vzájemného vypořádání účastníků tedy není možno vztáhnout § 457 odst. 2 obč. zák., neboť nelze dovodit, že žalovanému v důsledku poskytnutí zálohy na nájemné po dobu výpovědní lhůty vzniklo bezdůvodné obohacení. Důvod poskytnutí tohoto plnění byl jednoznačný - mělo z něho být hrazeno nájemné po dobu výpovědní lhůty, která podle smlouvy s ohledem na výpověď doručenou žalobkyni v prosinci 2002 běžela od 1.1.2003 a skončila 31.3.2003. Jestliže k tomuto datu zanikl nájemní vztah účastníků, avšak žalobkyně hradila nájemné pouze do konce listopadu 2002, při běžném běhu věcí by zajisté na vrácení tohoto plnění neměla nárok a naopak by zůstala dlužna nájemné za jeden měsíc, tj. za prosinec 2002. Ačkoli byla skutková tvrzení žalobkyně v žalobě neúplná, již z nich bylo zřejmé, že se vrácení částky 16.000,- Kč domáhá s ohledem na okolnost, že jí neměl žalovaný umožnit řádné užívání pronajatých prostor a následně odvrtáním zámku vstupních dveří ho úplně znemožnit. Při jednání před okresním soudem konaným dne 27.9.2006 pak žalobkyně uplatněný nárok jednoznačně specifikovala skutkově tak, že ”částka 16.000,- Kč tedy představuje to, co jsme zaplatili na záloze na nájemném a co jsme pak následně vůbec neodbydleli”. Při tomto jednání současně účastníci v rámci svých ústních přednesů učinili nesporným, že žalobkyně se synem odešli z domu žalovaného v průběhu prosince 2002, avšak dne 31.12.2002 se tam vrátili, na což žalovaný reagoval tak, že dne 1.1.2003 odvrtal zámek a znemožnil jim další užívání bytu. V bytě zůstaly věci žalobkyně, kterou však žalovaný odmítl nadále do domu pouštět. Jak vyplývá z obsahu přednesů účastníků při jednání před okresním soudem i z jejich vzájemné korespondence předložené mu k důkazu, evidentně si neuvědomovali důsledky výpovědi pro trvání nájemního vztahu, když i žalobkyně původně vycházela z okolnosti, že ten zaniká bez dalšího jejím odstěhováním a žalovaný měl zato, že její oznámení o odstěhování mu dává právo jí další bydlení v již jednou opuštěném bytě neumožnit. Po právní stránce však při absenci dohody účastníků o předčasném ukončení nájmu nájemní vztah trval až do 31.3.2003, přičemž bydlení v bytě bylo žalobkyni znemožněno prokazatelně počínaje 1.lednem 2003. Je sice pravdou, že v bytě měla nadále uskladněny své věci, což však zajisté neobstojí jako užívání pronajaté věci “způsobem dohodnutým”, jak je má na mysli § 673 obč. zák. Stav po odvrtání zámku nastolený žalovaným je proto třeba hodnotit tak, že žalobkyně pro vady věci, které nezpůsobila, nemohla pronajatou věc užívat dohodnutým způsobem. Za dobu od 1.1.2003 proto nebyla povinna platit nájemné, avšak pouze za podmínky, že právo na jeho prominutí uplatnila u žalovaného v šestiměsíční propadné lhůtě (viz § 673 a § 675 obč. zák.). Toto právo na prominutí nájemného žalobkyně uplatnila u žalovaného zřetelně přinejmenším dopisem z 15.5.2003, kterým ho požádala o vrácení sumy 16.000,- Kč, kterou jí má žalovaný dlužit jako “předplacené nájemné do konce února”. Poté, kdy sama započetla zálohu v rozsahu 8.000,- Kč na jí nezaplacené nájemné za prosinec 2002, je tedy zřejmé, že jí vznikl nárok na vrácení předem poskytnutého nájemného 16.000,- Kč. Jedná se přitom nikoli o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ale o nárok na prominutí nájemného dle § 673 obč. zák., podléhající tříleté promlčecí době dle § 101 obč. zák., která běžela ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Žalobkyně měla právo v bytě bydlet do 31.3.2003. Poskytla-li žalovanému zálohu na nájemné po dobu výpovědní lhůty, tj. pro období od 1.1. do 31.3.2003, z níž 8.000,- Kč sama započetla na nájem za prosinec, nesporně si mohla učinit závěr o existenci jejího nároku na vrácení části předem poskytnutého nájemného ohledně částky 8.000,- Kč nejdříve ke dni 1.3.2003, kdy již bylo zřejmé, že nejméně 8.000,- Kč ze zálohy na nájemném již “neobydlí”, a ohledně dalších 8.000,- Kč ke dni 1.4. 2003. Podala-li žalobu dne 8.2.2006, je třeba dojít k závěru, že její nárok není ani zčásti promlčen. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že žalobě vyhověl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů se však výslovně vzdala. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Hradci Králové dne 20.března 2007 26Co 24/2007 R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobkyně J.M., nar. xxx, bytem xxx, proti žalovanému Ing. T.O., nar. xxx, bytem xxx, o zaplacení 16.000,- Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č.j. 9C 39/2006-29 ze dne 27.9.2006, takto: I Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 16.000,- Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že žalovaný přenechal žalobkyni do užívání na základě smlouvy uzavřené dne 19.8.2002 první podlaží rodinného domku čp. 313 v xxx ulici ve xxx, a to na dobu do 31.8.2003 při nájemném 7.500,- Kč měsíčně a záloze na elektřinu 500,- Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že na počátku nájemního vztahu zaplatí žalobkyně žalovanému mimo běžný nájem částku za tři měsíce, přičemž v případě výpovědi se mělo nájemné po dobu tříměsíční výpovědní lhůty hradit z této částky. Žalobkyně takto žalovanému zaplatila 24.000,- Kč. Dopisem ze dne 12.12.2002 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu a vyzval ji k jeho vyklizení do 31.12.2002. Na základě těchto zjištění dospěl okresní soud k závěru, že účastníci platně uzavřeli nájemní smlouvu, přičemž nájemní vztah zanikl na základě výpovědi z prosince 2002 ke dni 31.3.2003. Žalobkyně se tak mohla nejpozději následujícího dne domáhat vrácení částky 24.000,- Kč, když tato byla zaplacena z právního důvodu, který odpadl. Povahou se přitom jednalo o bezdůvodné obohacení, u něhož subjektivní a objektivní promlčecí doba běžela od 1.4.2003, přičemž dvouletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula dne 1.4.2005 a žaloba byla podána až 8.2.2006. Žalovaný vznesl námitku promlčení, a proto nebylo žalobou uplatněné právo přiznáno. Z tohoto důvodu okresní soud považoval za nadbytečné zkoumat, kdy fakticky došlo k uvolnění pronajatých prostor. Navíc pokud by došlo k jejich uvolnění po 31.1.2003, jak tvrdil žalovaný, nebylo by možno žalobě vyhovět ani po věcné stránce, když žalovaná nájemné naposledy uhradila za listopad 2002 a žádaná částka by tak byla spotřebována na úhradu nájemného po dobu výpovědní lhůty. Žalobkyně ve včasném odvolání vytýkala okresnímu soudu nesprávné posouzení věci. Měla za to, že uplatněný nárok není nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, ale na zaplacení dluhu, ohledně něhož promlčecí lhůta v době podání žaloby neuplynula. Žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně ohradil proti tomu, že by měl vůči ní mít jakýkoli dluh. Žalobkyně totiž používala prostory v jeho domě dokonce i nad rámec doby pokryté složenou kaucí. Byť byla odstěhovaná, měla v jeho prostorách uloženy svoje věci, takže on je nemohl používat. V každém případě však byla správně posouzena otázka promlčení a navíc má žalovaný za to, že vlastní odvolání bylo podáno opožděně. Žalovaný dále vyslovil přesvědčení, že žalobkyně vůči němu podává žaloby se záměrem se mu mstít za domněle neoprávněné jednání. Odvolání žalobkyně obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 205 odst. 2, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání projednal veřejně v nepřítomnosti žalovaného, který byl o jeho konání řádně vyrozuměn, ale k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Odvolání žalobkyně shledal opodstatněným. S ohledem na okolnost, že okresní soud zjistil skutkový stav věci v dostatečném rozsahu, avšak pouze ji nesprávně právně posoudil, o uplatněném nároku sám věcně rozhodl. Pro posouzení věcné správnosti prvoinstančního rozhodnutí je rozhodující posouzení povahy uplatněného nároku. Pokud by se skutečně jednalo o bezdůvodné obohacení, byl by jeho závěr o promlčení nároku s ohledem na uplynutí dvouleté subjektivní lhůty správný. Odvolací soud však tento jeho právní názor nesdílí. Byla-li totiž mezi účastníky uzavřena platná nájemní smlouva na část nemovitosti, nelze v zániku smluvního vztahu v důsledku výpovědi spatřovat existenci právního důvodu, který odpadl. Výpovědí totiž nedošlo k dodatečnému zrušení nájemní smlouvy, ale pouze k zániku smluvního vztahu dříve, než bylo ve smlouvě předpokládáno. Na režim vzájemného vypořádání účastníků tedy není možno vztáhnout § 457 odst. 2 obč. zák., neboť nelze dovodit, že žalovanému v důsledku poskytnutí zálohy na nájemné po dobu výpovědní lhůty vzniklo bezdůvodné obohacení. Důvod poskytnutí tohoto plnění byl jednoznačný - mělo z něho být hrazeno nájemné po dobu výpovědní lhůty, která podle smlouvy s ohledem na výpověď doručenou žalobkyni v prosinci 2002 běžela od 1.1.2003 a skončila 31.3.2003. Jestliže k tomuto datu zanikl nájemní vztah účastníků, avšak žalobkyně hradila nájemné pouze do konce listopadu 2002, při běžném běhu věcí by zajisté na vrácení tohoto plnění neměla nárok a naopak by zůstala dlužna nájemné za jeden měsíc, tj. za prosinec 2002. Ačkoli byla skutková tvrzení žalobkyně v žalobě neúplná, již z nich bylo zřejmé, že se vrácení částky 16.000,- Kč domáhá s ohledem na okolnost, že jí neměl žalovaný umožnit řádné užívání pronajatých prostor a následně odvrtáním zámku vstupních dveří ho úplně znemožnit. Při jednání před okresním soudem konaným dne 27.9.2006 pak žalobkyně uplatněný nárok jednoznačně specifikovala skutkově tak, že ”částka 16.000,- Kč tedy představuje to, co jsme zaplatili na záloze na nájemném a co jsme pak následně vůbec neodbydleli”. Při tomto jednání současně účastníci v rámci svých ústních přednesů učinili nesporným, že žalobkyně se synem odešli z domu žalovaného v průběhu prosince 2002, avšak dne 31.12.2002 se tam vrátili, na což žalovaný reagoval tak, že dne 1.1.2003 odvrtal zámek a znemožnil jim další užívání bytu. V bytě zůstaly věci žalobkyně, kterou však žalovaný odmítl nadále do domu pouštět. Jak vyplývá z obsahu přednesů účastníků při jednání před okresním soudem i z jejich vzájemné korespondence předložené mu k důkazu, evidentně si neuvědomovali důsledky výpovědi pro trvání nájemního vztahu, když i žalobkyně původně vycházela z okolnosti, že ten zaniká bez dalšího jejím odstěhováním a žalovaný měl zato, že její oznámení o odstěhování mu dává právo jí další bydlení v již jednou opuštěném bytě neumožnit. Po právní stránce však při absenci dohody účastníků o předčasném ukončení nájmu nájemní vztah trval až do 31.3.2003, přičemž bydlení v bytě bylo žalobkyni znemožněno prokazatelně počínaje 1.lednem 2003. Je sice pravdou, že v bytě měla nadále uskladněny své věci, což však zajisté neobstojí jako užívání pronajaté věci “způsobem dohodnutým”, jak je má na mysli § 673 obč. zák. Stav po odvrtání zámku nastolený žalovaným je proto třeba hodnotit tak, že žalobkyně pro vady věci, které nezpůsobila, nemohla pronajatou věc užívat dohodnutým způsobem. Za dobu od 1.1.2003 proto nebyla povinna platit nájemné, avšak pouze za podmínky, že právo na jeho prominutí uplatnila u žalovaného v šestiměsíční propadné lhůtě (viz § 673 a § 675 obč. zák.). Toto právo na prominutí nájemného žalobkyně uplatnila u žalovaného zřetelně přinejmenším dopisem z 15.5.2003, kterým ho požádala o vrácení sumy 16.000,- Kč, kterou jí má žalovaný dlužit jako “předplacené nájemné do konce února”. Poté, kdy sama započetla zálohu v rozsahu 8.000,- Kč na jí nezaplacené nájemné za prosinec 2002, je tedy zřejmé, že jí vznikl nárok na vrácení předem poskytnutého nájemného 16.000,- Kč. Jedná se přitom nikoli o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ale o nárok na prominutí nájemného dle § 673 obč. zák., podléhající tříleté promlčecí době dle § 101 obč. zák., která běžela ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Žalobkyně měla právo v bytě bydlet do 31.3.2003. Poskytla-li žalovanému zálohu na nájemné po dobu výpovědní lhůty, tj. pro období od 1.1. do 31.3.2003, z níž 8.000,- Kč sama započetla na nájem za prosinec, nesporně si mohla učinit závěr o existenci jejího nároku na vrácení části předem poskytnutého nájemného ohledně částky 8.000,- Kč nejdříve ke dni 1.3.2003, kdy již bylo zřejmé, že nejméně 8.000,- Kč ze zálohy na nájemném již “neobydlí”, a ohledně dalších 8.000,- Kč ke dni 1.4. 2003. Podala-li žalobu dne 8.2.2006, je třeba dojít k závěru, že její nárok není ani zčásti promlčen. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud změnil prvoinstanční rozhodnutí tak, že žalobě vyhověl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů se však výslovně vzdala. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Hradci Králové dne 20.března 2007