Opakované bezdůvodné bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem je považováno za změnu poměrů , vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí (§ 27 odst. 2 věta druhá ZOR), jen tehdy, byl-li styk upraven soudním rozhodnutím.

26Co 254/2007 Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci péče o nezl. L.K., nar. xxx, zast. Městským úřadem města xxx jako opatrovníkem, syna xxx, nar. xxx, bytem xxx, zast. xxx, advokátem se sídlem xxx a xxx, nar. xxx, bytem xxx, o úpravu poměrů nezl. L., k odvolání obou rodičů proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově, č.j. 12P 66/2004-432, ze dne 25.1.2007, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I a II p o t v r z u j e . II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu m ě n í takto: Otec je povinen platit pro nezl. L. výživné 3.000,- Kč měsíčně splatné k rukám matky vždy do každého 10. dne v měsíci předem, počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství rodičů. III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výrokem I shora označeného rozsudku zamítl návrh otce na změnu výchovného prostředí nezl. L. na dobu před rozvodem manželství jeho rodičů. Výrokem II svěřil nezl. L. pro dobu po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky a výrokem III uložil otci povinnost platit pro nezl. L. počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu výživné 2.000,- Kč měsíčně. Výroky IV a V nepřiznal České republice ani účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vzal za prokázáno, že rodiče nezl. L. své soužití zrušili záhy po jeho narození. V červnu roku 1996 soud schválil jejich dohodu, podle níž byl nezl. L. ponechán ve výchově matky a otec se zavázal platit pro něj výživné 1.500,- Kč měsíčně. Soudním rozhodnutím z roku 1994 bylo rovněž stanoveno výživné pro manželku 2.500,- Kč měsíčně. Tyto vyživovací povinnosti otec vždy řádně plnil. Dne 24.12.2003 navštívil otec nezl. L. v jeho bydlišti a následně se opakovaně prostřednictvím matky i různých institucí pokoušel o realizaci kontaktu s ním. Vztah se však dosud nepodařilo navázat, když L. svůj odmítavý postoj k otci odůvodňuje rodinnou historií. L.školní výsledky jsou velmi dobré a se školou úzce spolupracuje matka, když i otec projevuje zájem o synův prospěch, chování i docházku. L. má řadu kvalitních mimoškolních aktivit, jeho zdravotní stav je v normě. Opakovaně vyjádřil přání žít i nadále s matkou. Komunikace mezi rodiči prakticky neexistuje, jejich vztahy jsou konfliktní až hostilní. Podle závěrů znalce přibraného do řízení je péče matky o nezl. L. kvalitní, avšak matka nevytváří podmínky, za kterých by mohl probíhat styk otce s dítětem. Nezl. L. má vztah k otci pouze zprostředkovaný postojem a názory matky, když u otce znalec neshledal žádné osobnostní uspořádání a povahové rysy, které by jej ve výchově syna omezovaly či z ní vylučovaly. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud k závěru, že návrh otce na změnu výchovného prostředí není důvodný. Mezi rodiči existuje významný osobní i rodičovský konflikt, avšak vzhledem k tomu, že vztah mezi otcem a synem dosud není navázán, nebylo by řešením změnit výchovné prostředí chlapce, který s tím ostatně ani nesouhlasí a soud s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost musí jeho názor respektovat. Otázka styku otce se synem bude soudem dále řešena, když soud v souladu s doporučením znalce povede rodiče nejdříve k rodinné terapii. Ohledně úpravy poměrů nezl. L. pro dobu po rozvodu manželství rodičů vycházel soud ze zásady kontinuity výchovného prostředí a z postojů nezletilého. Při stanovení výživného pro dobu po rozvodu vycházel soud z otcova příjmu, který činí průměrně 17.841,- Kč měsíčně, a přihlédl k počtu jím plněných vyživovacích povinností i dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu, se kterým otci vznikají náklady ve výši 3 – 4.000,- Kč měsíčně. Otec podal včas odvolání proti všem výrokům prvoinstančního rozhodnutí. Namítal, že okresní soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc chybně právně posoudil. Uvedl, že v důsledku soudní zvůle a ignorování platných mezinárodních smluv a zákonů okresní soud zatížil řízení množstvím pochybení a že v důsledku neustálých manipulací se spisem se z něho některé listiny ztratily. Neúplnost dokazování pak tkví zejména v odmítnutí výslechu svědkyně A.H., jejíž výslech byl pro prokázání těžkých životních podmínek nezl. L. klíčový. Měl za to, že stanovisko opatrovníka uvedené v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí neodpovídá obsahu spisu, neboť Městský úřad ve xxx byl v řízení reprezentován Mgr. A.P., která návrh, aby soud ponechal nezl. L. v dosavadní výchově matky, nikdy neučinila. Naopak soud neodůvodněně akceptoval názor paní M.za názor opatrovníka. Skutkové opodstatnění nemá ani skutkový závěr okresního soudu, že rodiče své soužití zrušili, neboť se jednalo o svévolné opuštění společné domácnosti matkou, která proti odporu otce změnila i bydliště syna. V rámci provedeného dokazování pak okresní soud opomenul zdůraznit, že nejpozději od roku 1996 je informován o skutečnosti, že matka nezl. L. cílevědomě a plánovitě brání synovi v kontaktu s otcem a ostatními příbuznými. Soud však v rozporu s platným právem pro navázání kontaktu L. se svým otcem neučinil za 11 let ničeho, a svým konáním tak dlouhodobě porušuje mezinárodní úmluvy o právech dítěte. Okresní soud se dále vůbec nezabýval příčinami a okolnostmi přestěhování matky a L. do nového bydliště, kterým je L. poškozován, neboť byl vytržen z prostředí, ve kterém vyrůstal. Pominul dále okolnost, že matka má neshody se všemi svými příbuznými a L.je nucen těmto konfliktům přihlížet jako její vězeň. V řízení nebylo prokázáno, že L. má řadu kvalitních mimoškolních aktivit, neboť v tomto směru vzal okresní soud za prokázanou skutečnost pouze smyšlené tvrzení matky. L. je naopak v prostředí matky od kamarádů izolován a psychicky traumatizován. Skutečnosti neodpovídá ani zjištění, že zdravotní stav nezl. L. je zcela v normě, neboť znalec potvrdil negativní působení matky na jeho psychiku, přičemž není běžnou zdravotní normou, aby patnáctiletý chlapec byl v opakované péči psychologa. Navíc otec soudu prokázal, že jeho dětská lékařka není informována matkou pravdivě a komplexně. Taktéž tvrzení okresního soudu o řádné školní docházce je v rozporu s obsahem spisu, když bylo prokázáno, že L. ve druhém pololetí 8. třídy zameškal velké množství školních hodin. Okresní soud také pominul otcem navrhované zjištění stanoviska základní školy, kterou musel L. bez jeho vědomí a souhlasu opustit, když tato změna se projevila na výrazném zhoršení školního prospěchu a chování L. Hodnocením projevů nezl. L. se pak okresní soud zcela odchyluje od odborných závěrů znalce, že se jedná na jeho straně o vývoj osobnosti naznačující možnou narušenost a povahovou abnormalitu v dospělosti, což lze vysvětlit především vlivem rodinného prostředí, kde absentuje postava otce, což klade neřešitelné nároky na matku, která jako jediný rodičovský vzor a model je pro zdárný psychický vývoj a osobnostní uzpůsobení chlapce nedostatečná. Znalec taktéž uzavřel, že L. trpí v důsledku matčina působení na něho syndromem zavrženého rodiče. Okresní soud taktéž pominul znalecké závěry týkající se hodnocení výchovných schopností matky a otce. Na rozdíl od matky u otce nebyly shledány takové osobnostní uspořádání a povahové rysy, které by jej ve výchově syna omezovaly nebo ho z ní vylučovaly. Otec zdůraznil závěr znalce, podle něhož by měla před svěřením nezl. L. do výchovy jednoho z rodičů proběhnout rodinná terapie. Okresní soud tak svým rozhodnutím logicky vybočil z hodnocení nesporných důkazů a rezignoval na aplikaci zákona o rodině, když navíc ani nezdůvodnil, proč nepostupoval podle § 26 odst. 2 zákona o rodině. Byly též pominuty důkazy, jimiž bylo prokázáno, že matka nehospodaří s majetkem L. s péčí řádného hospodáře, a okresní soud po matce ani nepožadoval zprůhlednění manipulace s finančními prostředky a spokojil se jen s ročním daňovým přiznáním, zatímco po otci důsledně požadoval měsíční rozpis příjmů i výdajů. Jestliže předmětem řízení byla změna výchovného prostředí a mělo být předmětem i možné stanovení výživného matky, soud tímto svým postupem porušil zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem. Otec vyjádřil přesvědčení, že soud zkresluje prokázané a nesporné skutečnosti s cílem hájit sobecké zájmy matky a nesmyslným protahováním řízení spoléhá na jeho ukončení z důvodu nabytí zletilosti L., čímž porušuje § 26 odst. 4 zákona o rodině, podle něhož je povinen dbát, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů. Garantem práv dětí rodičů, kteří se rozvádějí a chovají se jeden k druhému jako k nepříteli, přitom musí být stát, jeho zákony, jeho soudy a jeho orgány péče o děti. V tomto případě však stát rezignoval a jen vytváří falešné rozsudky a zdání jakési zákonnosti. Současně tím okresní soud porušuje Úmluvu o právech dítěte, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Nijak také neodůvodnil, proč rozhodl o poměrech nezl. L. shodně, když podle § 27 odst. 2 zákona o rodině je bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí. Negativní důsledky neexistence kontaktu dítěte s jeho biologickým otcem přitom byly mnohokrát ověřeny lékařskými a psychologickými výzkumy. Postupem okresního soudu tak došlo k porušení řady hmotněprávních i procesněprávních předpisů, když navíc soudkyně v průběhu řízení opakovaně sympatizovala s matkou. Ze všech shora popsaných a v odůvodnění odvolání podrobněji rozepsaných důvodů navrhl otec zrušení prvoinstančního rozhodnutí a následné vydání nového rozsudku, jímž by byly poměry nezl. L. upraveny v jeho nejlepším zájmu. Pokud odvolací soud dospěje k závěru, že matka nebude otcem navrženou střídavou péči respektovat, je na místě svěřit nezl. L. do péče otce, upravit styk matky s ním a stanovit jí po doplnění dokazování o otcem žádané podklady výživné. Matka podala odvolání proti výroku o výši výživného otce pro nezl. L. pro dobu po rozvodu manželství. Namítala, že soudem zjištěnému příjmu otce za rok 2006 by odpovídalo výživné v rozmezí 4.000 až 5.000,- Kč měsíčně, když otci po rozvodu manželství odpadne vyživovací povinnost k ní. Nutnost léčby otce a výše doplatků na léky nebyla prokázána. Okresní soud nevzal v úvahu ani okolnost, že otec je vlastníkem rozestavěné stavby v xxx, tedy věci výrazné hodnoty, a že nad rámec výživného nezl. L. ničím nepřispívá. Nechť je proto rozsudek okresního soudu ve výroku o výživném změněn tak, že otci bude uloženo platit pro nezl. L. počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství jeho rodičů 4.250,- Kč měsíčně. Opatrovník nezl. L. se k odvolání rodičů písemně nevyjádřil. Při jednání před odvolacím soudem odkázal na jím průběžně podávané zprávy s tím, že z jeho pohledu nejsou dány na straně nezl. L. podmínky pro změnu výchovného prostředí, přičemž rodiče zřejmě nebudou schopni ani dohody na případné střídavé péči o něho. Výši výživného ponechal na úvaze soudu, který by měl přihlédnout též ke skutečnosti, že nezl. L. nastupuje na střední školu. Z obsahu spisu se podává, že otec podáním ze dne 11.1.2007 navrhl u Okresního soudu v Trutnově zahájení řízení o uložení výchovného opatření podle § 43 zákona o rodině pro narušování řádné výchovy nezl. L. mimo jiného též vůči soudcům JUDr. V.Ž., JUDr. D.M., JUDr. A.S. a Mgr. B.N. Tedy soudcům odvolacího senátu, jemuž podle rozvrhu práce náleží rozhodovat v této věci. Současně namítl podjatost těchto soudců z důvodu jejich poměru k věci, v níž jsou účastníky řízení jako „strana navrhovateli protivná“. Při jednání konaném před Okresním soudem v Trutnově dne 15.1.2007 na této námitce podjatosti setrval a ve vztahu k JUDr. V.Ž. ji rozšířil o tvrzení, že její jmenování soudcem je neplatné. Odvolací soud proto nejprve předložil spis svému nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti vůči členům odvolacího. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením Nco 138/2007-460 ze dne 15.6.2007 tak, že soudci Mgr. Ing. B.N., JUDr. D.M. a JUDr. A.S. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování této věci. Vzhledem k okolnosti, že námitka podjatosti otce směřovala i vůči soudkyni JUDr. V.Ž., která věc rozhodla v prvním stupni, zabýval se odvolací soud nejprve její opodstatněností. JUDr. V.Ž. se k této námitce podjatosti vyjádřila tak, že účastníky řízení zná výlučně z úředního kontaktu, nemá k žádnému z nich osobní nebo jiný vztah a na výsledku řízení nemá osobní zájem. Ze spisu se dále podává, že otec vznesl námitku podjatosti této soudkyně již dne 13.9.2006 a bylo o ní rozhodnuto usnesením odvolacího soudu č.j. 1Nc 562/2006-367 ze dne 25.10.2006 tak, že JUDr. V.Ž. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci, když nadřízený soud neměl žádné poznatky o tom, že by mezi jmenovanou soudkyní a matkou panoval otcem tvrzený poměr, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti soudkyně. Nic takového se nepodává ani z dalšího obsahu spisu. Pokud jde o okolnost, že JUDr. V.Ž. je označena jako jeden z odpůrců, vůči nimž směřuje návrh otce na uložení výchovného opatření, lze na její osobu plně vztáhnout závěry obsažené v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu o námitce podjatosti směřující vůči členům odvolacího senátu. Důvodem návrhu otce a s ním spojené námitky podjatosti byly pouze okolnosti, které spočívají v postupu této soudkyně v řízení o projednávané věci, přičemž k vyloučení soudce může dojít až tehdy, je-li evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nemůže nebo není schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Takovýto vztah jmenované soudkyně k věci či k účastníkům v posuzovaném případě zjištěn nebyl. Pokud se jedná o tvrzení otce, že JUDr. V.Ž. nebyla do funkce soudkyně řádně jmenována, odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že JUDr. V.Ž. vykonává svoji funkci po řádném jmenování do ní prezidentem republiky, přičemž její funkce soudce dosud nezanikla. Řízení před okresním soudem tak netrpí vadou spočívající v podjatosti soudce nebo v nesprávném obsazení soudu. Odvolací soud proto prvoinstanční rozhodnutí včetně jemu předcházejícího řízení podrobil věcnému přezkumu a s ohledem na předmět řízení dokazování v nezbytném rozsahu doplnil tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci v době rozhodování odvolacího soudu (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Odvolání matky shledal částečně opodstatněným, odvolání otce nikoliv. Po vyhlášení prvoinstančního rozhodnutí předložili všichni účastníci řízení odvolacímu soudu důkazy dokládající další vývoj faktických poměrů mezi nimi. Z přípisu matky ze dne 26.4.2007 bylo zjištěno, že dne 23.4.2007 měl mít L. incident se svojí babičkou A.H., která mu měla před budovou školy zamezovat v cestě po chodníku a snažit se vyvolat fyzický střet. L. měl chování babičky popisovat jako velmi podivné a vyvolávající v něm rozrušenost a strach. Opatrovník nezl. L. sdělil dne 28.5.2007 prvoinstančnímu soudu, že ho otec dopisem z 22.5.2007 informoval o tom, že matka jej v rozporu se soudním rozhodnutím pravidelně neinformuje o zdravotním stavu a školním prospěchu nezl. L. Z úředního záznamu ze dne 4.6.2007 pak bylo zjištěno, že matka se bez předvolání tohoto dne dostavila na soud a sdělila, že se o dva dny opozdila s podáním písemné informace otci. Okresní soud jí připomenul plnění této povinnosti. K tomu otec při jednání před odvolacím soudem předložil listinu předmětnou informací s tímto textem: „zdravotní stav: není třeba řešit, školní prospěch: O.K“. Z podacího razítka připojené obálky bylo dále ověřeno, že toto sdělení bylo dáno na poštu 7.6.2007. K poměrům rodičů bylo dále zjištěno, že matce jsou vypláceny přídavky na nezl. L. ve výši 360,- Kč měsíčně a že průměrný čistý měsíční výdělek otce za leden až červen 2007 činil 18.659,- Kč, z toho na ostatních složkách mzdy (doplatky, osobní ohodnocení, prémie, odměny apod.) bylo vyplaceno za toto období celkem 13.638,- Kč. K svým výdělkovým poměrům otec doplnil, že od 14.8.2007 pečuje o svoji těžce nemocnou matku, takže jeho výdělek z tohoto důvodu poklesne. Z jím předložené žádosti o podporu při ošetřování člena rodiny bylo zjištěno, že je žadatelem o poskytnutí podpory při ošetřování člena rodiny B.K., narozené xxx. Žádost byla vystavena 14.8.2007 na dobu 21 dní. Z daňového přiznání matky za rok 2006 odvolací soud dále zjistil, že činnost přerušila dne 15.2.2006 a obnovila dne 1.10.2006, přičemž vykázala příjmy 124.000,- Kč a výdaje 62.000,- Kč a po odečtení pojistného činil dílčí základ daně 53.500,- Kč. Po uplatnění slev jí nevznikla daňová povinnost. K okolnostem přerušení podnikání matka uvedla, že byla nemocná. Opatrovník odvolacímu soudu dále dne 25.7.2007 zaslal oznámení otce o týrání nezl. L. matkou ze dne 20.7.2007. Toto podání postoupil opatrovník Policii ČR. Ze sdělení Policie ČR, Obvodního oddělení xxx opatrovníkovi ze dne 26.7.2007 bylo zjištěno, že v dané věci již bylo prováděno šetření ze strany policie dříve a spisový materiál byl odložen, neboť nebylo dáno podezření z trestného činu. Na základě současného podání otce z 20.7.2007 proto policie nebude provádět žádná šetření. Otec dále předložil odvolacímu soudu návrh na změnu opatrovníka ve všech věcech vedených u tohoto soudu ohledně nezl. L., který podal k poštovní přepravě dne 26.7.2007. V tomto podání otec vznáší výhrady vůči postupu opatrovníka nezl. L. v tomto řízení s tím, že opatrovník vychází z údajů poskytovaných matkou, aniž by si je řádně ověřil, v důsledku čehož soud nepravdivě informuje o poměrech nezl. L. a podílí se tak na dalším poškozování zdraví L. jeho matkou. Otec připojil sdělení MUDr. xxx ze dne 15.6.2007, podle něhož nezl. L. byl jako nemocný naposledy vyšetřen v květnu 2005, další vyšetření byla preventivní a matka o žádných potížích nehovořila. K tomu otec předložil přehled úhrad zdravotní péče vystavený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR dne 28.5.2007, z něhož bylo zjištěno, že nezl. L. byl v období od 2.5.2006 do 16.5. 2006 opakovaně vyšetřen dětským lékařem, byla mu odebrána krev a moč a byl mu aplikován Biseptol a Ibalgin. Dále bylo zjištěno, že nezl. L. se opakovaně podrobuje vyšetření na pracovišti čelistní ortodoncie, kde jsou mu léčeny ortodontické anomálie. Ve dnech 29.11. – 7.12. 2006 byl nezl. L. opakovaně vyšetřen pediatrem, byly mu odebrány krev a moč a byl mu nasazen dne Biseptol a poté Zinnat. Dne 20.9.2006 byl nezl. L. cíleně vyšetřen všeobecným chirurgem a byl mu proveden RTG prstů a záprstních kůstek ruky nebo nohy, dne 17.3.2006 mu bylo provedeno cíleně vyšetření oftalmologem. Z obsahu spisu se dále podává, že po vyhlášení prvoinstančního rozhodnutí uložil okresní soud znalkyni z oboru zdravotnictví, specializace klinická aforezní psychologie PhDr. xxx vypracování znaleckého posudku zabývajícího se vztahem nezl. L. a jeho otce navzájem, dopady rodinné historie do L. psychiky a jeho postojů a podmínkami pro navázání vztahů mezi otcem a synem a zahájení styku mezi nimi. Otec odvolacímu soudu předložil stejnopis podstatné části tohoto znaleckého posudku, jehož doručení účastníkům potvrdila odvolacímu soudu i matka. Ze závěrů znaleckého posudku PhDr. N. ze dne 19.7.2007 odvolací soud zjistil, že nezl. L. popírá jakýkoliv vztah k otci s odůvodněním, že ho nezná, v projektivních technikách se však neprojevil problém v jeho vztahu k otci. Vztah otce k L. je vřelý, plný zájmů a též ohledů na jeho stav. Rodinná historie se promítla do vztahu L. k otci negativně odcizením. Naopak matka se pro něho stala jedinou blízkou osobou, zcela se ztotožnil s jejími postoji, je na ní závislý a následkem toho prezentuje odmítavý postoj k otci. Vyrůstá s vědomím, že je synem nedobrého člověka, což jej poškozuje ve vztahu k sobě samému. Matka nerespektuje L. potřeby a nadřazuje jim své vlastní potřeby. Není zralou, ohleduplnou vychovatelkou, L. ni ní zůstává dětsky závislý, je potlačen rozvoj kritického myšlení pro jeho vývojové období typický. Tím je podstatně ztíženo jeho dozrání a osamostatnění se. Jeho vnímání vztahů celé širší rodiny je plně podřízeno matčiným postojům, jeho rodina se omezuje na postavu matky a ostatní členy rodiny odmítá. V současné době jsou podmínky pro styk L. s otcem ztíženy, nicméně chlapec otce potřebuje a je v jeho zájmu, aby k němu měl dobrý vztah. Bylo by přínosné najít pracoviště, které by pomohlo tento problém řešit. Pokud se to nepodaří, znalkyně považuje za nejmenší zlo v dané situaci nařídit styk chlapce s otcem v běžném rozsahu, např. každý druhý víkend. Od otce lze očekávat, že bude k synovi přistupovat natolik ohleduplně, že mu hlavně zpočátku umožní styk případně zkrátit. Ze sdělení opatrovníka ze dne 22.8.2007 odvolací soud dále zjistil, že nezl. L. řádně ukončil devítiletou školní docházku a byl přijat na Gymnázium xxx. Jeho průměrný prospěch ve druhém pololetí školního roku 2006/2007 byl 1,60 a v tomto pololetí zameškal 221 omluvených hodin, což opatrovník doložil katalogovým listem žáka. Ohledně osobních poměrů nezl. L. nedošlo k žádné změně. MUDr. xxx opatrovníkovi potvrdila, že pokud byl nezl. L. vyšetřen u jiných lékařů nebo specialistů, nejsou o tom v jeho zdravotní dokumentaci žádné písemné zprávy. Potřebné preventivní prohlídky a očkování má v pořádku. Prostřednictvím Magistrátu města Hradce Králové měly být prošetřeny poměry otce v místě jeho bydliště, což však otec odmítl s odůvodněním, že jeho syn se proti jeho vůli a přání v jeho bydlišti již 11 let nezdržoval, a proto není ani splněna podmínka pro provedení sociálního šetření v něm. Opatrovník dále poukázal na nesnadnou spolupráci s rodiči, když otec není s jeho postupem spokojen a žádá opatrovníka, aby se prohlásil za podjatého, naopak matka obviňuje opatrovníka, že koná pouze pod nátlakem otce. Na základě podnětu otce je vedeno správní řízení ve věci napomenutí matky, které není dosud ukončeno. Opatrovník uvedl, že z jeho pohledu nejsou dány podmínky na straně nezl. L. pro změnu výchovného prostředí a rodiče nebudou ani schopni dohody na případné střídavé péči o nezletilého. Při stanovení výše výživného by mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že nezl. L. nastupuje na střední školu. Odvolací soud dále vyslechl nezl. L., a to pouze v přítomnosti opatrovníka. Nezl. L. při svém výslechu potvrdil, že má řadu sportovních aktivit. Pokud se jedná o jeho přestěhování z místa dosavadního bydliště, jejich nový byt je vzdálen asi 1 km, takže nemusel měnit ani školu. Důvodem stěhování byly konflikty mezi nimi a babičkou, když matka chtěla, by se mohl v klidu připravovat k přijímacímu řízení na střední školu. Nezl. L. vypověděl, že otce viděl poprvé v životě na Štědrý den roku 2003. Nikdy před tím otce neviděl a matka mu vysvětlila, že otec se rozhodl se s nimi nestýkat. L. potvrdil, že nemá problém navázat kontakt s jiným neznámým člověkem, ale odmítá sblížit se s otcem a stýkat se s ním. Vadí mu, že si otec nyní vymáhá styk s ním. Uvítal by soudní rozhodnutí, které by tento jeho nezájem potvrdilo, neboť žádný soud mu nemůže nařídit, aby začal mít otce rád. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že v případě nemocí jezdí s matkou do Hradce Králové do Fakultní nemocnice, kde má matka známou lékařku, které důvěřuje. V 9.třídě byl často nemocný, protože trpí na chřipky a asi 2x bral antibiotika. S výpovědí nezl. L. byli následně seznámeni rodiče. Z důkazů navržených účastníky odvolací soud neprovedl otcem navržený důkaz babičky nezl. L.z matčiny strany A.H. a předložení peněžního deníku matky. Výslechem babičky nezl. L. hodlal otec prokázat svůj průběžný zájem o styk s dítětem a negativní výchovné působení matky na něho, o čemž však odvolací soud nemá pochyb na základě již provedených důkazů. Provedení důkazu zjištěním obsahu peněžního deníku matky neshledal odvolací soud s ohledem na své právní závěry, jak budou níže popsány, nezbytným. Po opětovném zhodnocení všech relevantních důkazů, jak byly provedeny v řízení před soudy obou stupňů, dospěl odvolací soud k závěru, že návrhu otce na změnu výchovných poměrů nezl. L. tak, že bude buď svěřen do střídavé výchovy obou rodičů nebo do výlučné péče otce, nelze vyhovět. Otci je třeba plně přisvědčit v tom, že závěr okresního soudu, podle něhož prostředí u matky je zcela vyhovující a nezl. L. v něm řádně prospívá a rozvíjí se ve všech složkách, neodpovídá obsahu jím provedených důkazů, zejména závěrům znaleckého posudku znalce PhDr. O.K. Odvolací soud má naopak na základě závěrů tohoto znalce podpořeného závěry znaleckého posudku PhDr. N. ze dne 19.7.2007 za prokázáno, že v důsledku působení matky došlo k naprostému odcizení ze strany nezl. L. vůči jeho otci. Matka jej svým dlouhodobým cílevědomým působením naprogramovala tak, že otce vnímá stejně jako ona negativně a jako vnějšího nepřítele, přičemž stupeň tohoto negativního vjemu již naplňuje znaky „syndromu zavrženého rodiče“. Tuto situaci vytvořila matka tím, že nezl. L. neumožnila dlouhodobě styk s otcem, při kterém by měl možnost otce poznat a zakusit, jaký skutečně je. Oba znalci se však shodli na nezbytnosti obnovení vztahu nezl. L. a jeho otce, který je nepostradatelný pro zdravý vývoj jeho osobnosti. Současně však nepřipouštějí možnost, aby za současného stavu nezl. L. přešel z prostředí matky do výchovného prostředí otce, kterého považuje za cizího člověka. Oba považují za nezbytné, aby nejprve proběhla rodinná terapie za pomoci odborníka, v průběhu níž by se nezl. L. vymanil z negativního vlivu matky a navázal citovou vazbu k otci. Proto odvolací soud, byť na rozdíl od okresního soudu dospívá k závěru, že od posledního rozhodování soudu došlo na straně nezl. L. k podstatné změně poměrů ve smyslu § 28 zák. o rodině, považuje jeho rozhodnutí deklarující nemožnost přechodu chlapce do výlučné péče otce, případně do střídavé péče obou rodičů, za věcně správné. Nezl. L. totiž prozatím není psychicky připraven ani na přijetí otce zpět do svého života, v důsledku čehož by mu násilné předání do jeho péče mohlo přivodit psychický otřes. Stávající stav přivodila matka, avšak je třeba vidět i podíl na něm ze strany otce spočívající v tom, že nepostupoval dostatečně aktivně již v době útlého dětství nezl. L., kdy mu matka začala ve styku s ním bránit. Vyčítá-li dnes otec soudům, potažmo státu, že mu 11 let neumožnily styk s nezl. L., je třeba objektivně vidět historii uplynulého období. Z ní je sice zřejmé, že již v době předcházející soudnímu rozhodnutí o úpravě poměrů nezl. L. v roce 1996 matka otci neumožňovala styk s dítětem, rodiče však následně navrhli soudu pouze schválení dohody ohledně úpravy výchovy a výživy nezl. L. s tím, že na styku jsou schopni se dohodnout. Vzhledem k rodiči prezentovanému postoji tudíž nemusel mít soud odůvodněné pochyby o tom, že k dohodě rodičů o styku otce s nezl. L. dojde bez ingerence soudu. Jestliže tomu tak následně nebylo, otec měl dbát o svá rodičovská práva zákonem předpokládaným způsobem, tj. požádat soud o soudní úpravu jeho styku s nezl. L. To se však nestalo do roku 2004, kdy soud až v řízení o úpravu poměrů nezl. L. pro dobu po rozvodu manželství rodičů zahájeném matkou podáním z 8.3.2004 od otce zjistil, že jeho styk s nezl. L. dlouhodobě neprobíhá. Odvolací soud nepochybuje o tom, že otec se v mezidobí pokoušel styku s L. docílit, avšak jeho snahy skončily vždy u matky a L. se o nich nedozvěděl. Byť je totiž postoj L. k otci evidentně zmanipulován matkou, není třeba pochybovat o věrohodnosti jeho výpovědi v tom směru, že otce od útlého dětství pravidelně nevídal a pamatuje si až první setkání s ním o Vánocích roku 2003. Domáhá-li se otec aplikace § 27 odst. 2 věty druhé zákona o rodině, podle něhož bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí, toto ustanovení nelze bez dalšího vykládat tak, že tam, kde je v praxi bráněno ve styku oprávněného rodiče s dítětem, dítě automaticky přechází do péče druhého rodiče. Je třeba vždy zkoumat zájem dítěte a přinesla-li by mu takováto změna psychický otřes, tj. byla-li by v rozporu se zájmem na jeho zdravém psychickém vývoji, nelze na takovou změnu přistoupit ani za situace, že by jinak podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení byly splněny. Vždy je třeba přihlédnout k ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině a kritériím zde uvedeným a nejprve se zabývat otázkou zájmu dítěte na stabilitě výchovného prostředí a otázkou jeho citové orientace. Přihlédnout je třeba i k ustanovení § 31 odst. 3, které dává dítěti právo být slyšeno v každém řízení, kde se o podstatných záležitostech týkajících se jeho osoby rozhoduje, jestliže je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor. Jestliže se dítě bezdůvodně brání styku s druhým rodičem (syndrom zavrženého rodiče), je třeba velice citlivě, případně za pomoci dalších odborníků, pokusit se o opětovné navázání kontaktu mezi ním a rodičem (shodně viz např. Hrušáková: Zákon o rodině, C. H. Beck, vydání I., strana 101). Sankční nástroj zakotvený v § 27 odst. 2 věta druhá zákona o rodině navíc dopadá pouze na úpravu styku podle věty prvé tohoto ustanovení, nikoliv na dohody o styku rodičů s dítětem, které nejsou schváleny soudem. Takovémuto výkladu nasvědčuje zejména systematické zařazení této sankce na konec odstavce 2 a jeho strukturální sepjetí se zde upraveným stykem. Zákon navíc přímo obsahuje formulaci, podle které bránění ve styku je považováno za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí. Duchu zákona tak odpovídá, aby v původním rozhodnutí byla soudem provedená úprava styku. Nejpádnějším argumentem pro takovýto výklad předmětného ustanovení je i charakter této sankce jakožto mezního opatření. Jestliže na dohody podle § 27 odst. 1 zákona o rodině nedopadají „mírnější opatření“, tj. možnost výkonu rozhodnutí a trestněprávní postih rodiče dle § 171 odst. 3 tr. zák., pak by asi nebylo zcela správné, aby na tyto dohody dopadal postih nejpřísnější. Nutnost nového rozhodnutí při opakovaném bezdůvodném bránění ve styku tedy dopadá pouze na styk upravený soudem ve smyslu ust. § 27 odst. 2 zák. o rodině, přičemž v přezkoumávané věci takové rozhodnutí prozatím vydáno nebylo. V těchto souvislostech odvolací soud nepřehlédl, že ačkoliv řízení o úpravu poměrů nezl. L. pro dobu po rozvodu manželství bylo zahájeno v březnu 2004 a návrh otce na změnu výchovného prostředí byl podán v únoru 2005, přezkoumávaný rozsudek byl vyhlášen až dne 25.1.2007. Zajisté se nejedná o dobu přiměřenou předmětu řízení, který naopak vyžaduje rychlý postup soudu tak, aby nedocházelo k nestabilitě poměrů nezletilých dětí. Vinu na těchto prodlevách však nelze spatřovat pouze na straně soudu, jak to hodnotí otec, neboť v průběhu řízení to byl právě on, kdo zahltil prvoinstanční soud řadou návrhů, o nichž bylo třeba neprodleně rozhodovat a poté v případě odvolání podaného některým z rodičů postoupit spis odvolacímu soudu s tím, že do jeho rozhodnutí o odvolání nebylo možno ve věci fakticky pokročit. Odvolací soud naopak neshledal opodstatněnou žádnou z výtek otce, směřující proti způsobu, jakým matka pečuje o zdraví a vzdělávání nezl. L . Z přehledu zdravotnických výkonů týkajících se nezl. L. za rok 2006 bylo zjištěno, že v tomto období 2x trpěl onemocněním, které si vyžádalo antibiotickou léčbu, přičemž z pohledu řádné péče o něho je nerozhodné, zda s ním matka navštívila L. praktickou lékařku nebo jiné pediatrické pracoviště, dále že s ním matka dochází na ortodoncii a dále že byl 2x ošetřen na jiných odborných pracovištích. Takováto bilance zajisté neodůvodňuje závěr, že by L. zdravotní stav byl neuspokojivý a bylo možno z něho vyvozovat špatnou péči matky v tomto směru. Stejně tak odvolací soud neshledává opodstatněnou námitku otce, že matka L. uškodila jeho přemístěním do Základní školy xxx. Jak matka vysvětlila již v řízení před okresním soudem, důvodem přeložení L. do jiné školy bylo její přesvědčení o tom, že se jedná o školu s kvalitnější přípravou pro středoškolské studium. Takovéto rozhodnutí rodiče není ničím výjimečným, avšak otci lze přisvědčit, že ho měla matka s ním konzultovat. V řízení však nebylo prokázáno, že by důsledek tohoto rozhodnutí byl pro nezl. L. stresující, naopak se mu podařilo složit úspěšně přijímací zkoušky na gymnázium. Otci je však třeba přisvědčit v tom, že matka činí veškerá svá rozhodnutí nejen bez konzultace s otcem, ale aniž by zvažovala v první řadě zájem nezl. L., když např. z rodinného domu, v němž L. od narození vyrůstal, se evidentně odstěhovala v důsledku vyhrocení vztahů mezi ní a její matkou, k němuž došlo právě v souvislosti se zájmem otce obnovit styk s L. Stejně tak je třeba otci přisvědčit v tom, že matka ani v průběhu soudního řízení nezměnila svůj postoj k otázce jeho styku s nezl. L. a naopak mu účinně brání. Tento závěr je opodstatněn i opakovanými šetřeními opatrovníka a jeho sděleními soudu, že matka nejen neplní soudem uložené pokyny ve směru k otci, ale nekomunikuje řádně ani s opatrovníkem. Tento její postoj je pro odvolací soud nepochopitelný, zvláště za situace, kdy již dva znalci z oboru psychologie v závěrech svých posudků dostatečně vysvětlili, že tímto svým postojem ohrožuje zdravý psychický vývoj osobnosti svého jediného syna. Ze strany soudu však bohužel toto jednání matky nebude postižitelné do doby, než bude nařízeno alespoň předběžné opatření, kterým jí bude uložena konkrétní povinnost vymahatelná ukládáním pokut. Bude nyní proto na okresním soudu, aby poté, když má k dispozici znalecký posudek PhDr. N., bezodkladně přistoupil k vydání takovéhoto rozhodnutí, a to případně i ve formě předběžného opatření s tím,že definitivní rozhodnutí o šíři styku nezl. L. s jeho otcem by bylo vydáno až po stabilizaci nových poměrů. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I a II, jimiž bylo rozhodnuto o výchovném prostředí nezl. L.pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství jeho rodičů, jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Po přezkumu výroku o výši výživného otce pro L. pro dobu po rozvodu manželství dospěl odvolací soud k závěru o opodstatněnosti odvolání matky. Otci rozvodem manželství zanikne vyživovací povinnost k manželce, kterou dosud plní ve výši 2.500,- Kč měsíčně. V mezidobí od roku 1996, kdy byla naposledy upravována výše výživného otce pro nezl. L., navíc otci vzrostl jeho průměrný čistý měsíční výdělek z cca 9.000,- Kč na cca 18.000,- Kč. K jím avizovanému snížení výdělku v souvislosti s péčí o jeho matku prozatím není možno přihlédnout, protože tento pokles příjmů dosud nenastal. Na druhou stranu je třeba zohlednit, že otec stávajícího příjmu dosahuje při zvýšeném pracovním vypětí, jak vyplývá z výše nenárokových nadstavbových složek mzdy v souvislosti s pracovními výsledky. V mezidobí však podstatně vzrostl i příjem matky, když v současnosti je možno porovnáním základu daně vykázaného za rok 2006 a doby provozování živnosti uzavřít, že je schopna dosahovat čistého příjmu cca 10.000,- Kč měsíčně. Odvolací soud nedoplňoval dokazování o podrobnější zkoumání okolností matčina podnikání, neboť za situace, kdy v řízení není rozhodováno o její povinnosti platit výživné a kdy pochybnosti otce o pravdivosti jí uváděných údajů nebyly ničím podloženy, to nepovažuje za nezbytné. K podstatné změně poměrů došlo i na straně nezl. L., který se z dítěte předškolního věku posunul do věku dospívání, kdy jsou jeho potřeby takřka srovnatelné s potřebami dospělého člověka. L. je navíc sportovně zaměřen, což přináší zvýšené výdaje v souvislosti s provozováním finančně náročných koníčků, jako jsou tenis a lyžování. Odvolací soud o jejich provozováním L. na rozdíl od otce nepochybuje, když nevidí důvod, proč by i v tomto směru měl být L. matkou zmanipulován a shodně nepravdivě vypovídal jak u znalce, tak před odvolacím soudem. Má-li matka zato, že ke krytí odůvodněných potřeb nezl. L. by vedle jejího příjmu měl otec přispívat nejméně 4.250,- Kč měsíčně, je odvolací soud přesvědčen o tom, že by L. byl schopen výživné v této výši spotřebovat. Otec je však dosud v situaci, že od narození syna si řádně plní svou vyživovací povinnost k němu, zatímco jeho matkou mu je upírán styk, v jehož rámci by se mohl na jeho výživě podílet i naturálně. Snaha soudu směřuje k obnovení styku otce s nezl. L. tak, jak je pro psychický vývoj dítěte zdravé, a proto soud považuje za nezbytné ponechat otci dostatek prostředků k tomu, aby byl finančně schopen nabídnout nezl. L. takové podmínky a náplň styku, které jej zaujmou. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že není možno otci vyměřit výživné pro nezl. L. při horní hranici jeho možností, jak žádá matka, ale že je třeba mu ponechat přiměřenou rezervu na plnění části vyživovací povinnosti v naturální formě. Proto bylo otci stanoveno výživné pro dobu po rozvodu ve výši 3.000,- Kč měsíčně, ačkoliv při jeho současném příjmu by mohlo být uvažováno i s částkou přibližně o 1.500,- Kč vyšší. Uplatnil-li otec názor, že pro postoj nezl. L. k němu by bylo výživné v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud jej nesdílí. Negativní postoj L. k jeho otci je totiž ovlivněn dlouhodobým působením matky, a nelze jej proto trestat za stav, na němž nenese on sám vinu. Ve výroku o výživném proto byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že otci bylo uloženo platit pro nezl. L. pro dobu po rozvodu manželství jeho rodičů 3.000,- Kč měsíčně. Současně s částečnou změnou prvoinstančního rozhodnutí rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před okresním soudem a též o nákladech odvolacího řízení. Za použití § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř.) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žádnému z účastníků. O nákladech řízení státu, na které by měl stát nárok podle § 148 odst. 1 o.s.ř., rozhodl odvolací soud shodně jako okresní soud. Státu nepřiznal právo na náhradu jím vynaložených nákladů řízení z důvodu hodných zvláštního zřetele (§ 150 o.s.ř.), neboť tyto náklady byly vyvolány k provedení dokazování navrženého opatrovníkem a pro rozhodnutí soudu se jednalo o důkaz nezbytný. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí,může oprávněný požádat o soudní výkon rozhodnutí. V Hradci Králové dne 28. srpna 2007