Vedlejší ujednání v nájemní smlouvě, v němž pronajimatel na sebe přebírá pouze závazek umožnit nájemci užívání předmětu nájmu a k zajištění podrobně popsaných povinností nájemce byla sjednána dvojí smluvní pokuta, je tzv. nepřiměřenou podmínkou spotřebitelské smlouvy, jak je definována ve směrnici rady č. 93/13/EHS z 5.4.1992 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a tedy i relativně neplatným ujednáním ( § 56 odst. 1,§ 55 odst. 2 ObčZ).

26Co 465/2007-55 K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce A. L., s r.o. se sídlem P., M. 26, zast. prom. práv. V. Č., advokátem, proti žalovaným 1/ F. D., bytem H. S. B. 142, a 2/ M. D., bytem H. S. B. 142, o zaplacení 38.422 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku O. s. v T. č.j. 7C 140/2007-40 ze dne 20.6.2007, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II a III potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : O. s. v T. výrokem I shora označeného rozsudku uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 18.700 Kč. Výrokem II žalobu zamítl ohledně 19.722 Kč. Výrokem III nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že nájemní smlouvou ze dne 4.10.2004 žalobce jako pronajímatel přenechal žalovaným jako nájemcům do užívání sestavu R. E., a to na dobu určitou do 6.10.2008. Žalovaní uhradili část nájemného jednorázově a dále byla sjednána úhrada ve splátkách 1.870 Kč měsíčně s tím, že pro případ splnění všech povinností nájemce dojde k uzavření smlouvy o koupi najaté věci. Po dobu trvání nájmu měl nájemce zaplatit celkem 95.880 Kč a vlastnické právo získat po zaplacení kupní ceny 100 Kč. Pro případ zpoždění plateb nájemce byla sjednána smluvní pokuta 57 Kč (0,1 % z ceny předmětu nájmu) za každý den prodlení. Dopisem ze dne 10.11.2006 žalobce od nájemní smlouvy odstoupil pro neplnění závazku žalovaných platit nájemné. Okresní soud dovodil, že smlouva uzavřená mezi účastníky je typově spotřebitelskou smlouvou upravenou v ustanovení § 52 a násl. obč. zák. Žalovaní netvrdili a neprokázali, že by dohodnuté nájemné řádně platili, a proto bylo žalobě o doplatek dlužného nájemného za únor 2006 až listopad 2006 ve výši 18.700 Kč vyhověno. Žaloba však nebyla shledána důvodnou ohledně nároku na smluvní pokutu ve výši 19.722 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že ujednání o ní bylo po formální stránce platné, postavení smluvních stran ve smlouvě bylo nevyvážené v neprospěch žalovaných jako spotřebitelů. Žalobce smlouvou převzal pouze závazek umožnit žalovaným užívání předmětu nájmu, zatímco k zajištění povinností žalovaných jakožto nájemců byla sjednána smluvní pokuta za opožděně provedené platby ve výši 0,1 % z ceny předmětu nájmu za každý den prodlení a smluvní pokuta 15.000 Kč pro případ odstoupení pronajímatele od smlouvy pro porušení povinnosti nájemce. Uplatnění práva na sjednanou smluvní pokutu je proto výkonem práva, který je v rozporu s dobrými mravy a jemuž je třeba za použití § 3 odst. 1 obč. zák. odepřít soudní ochranu. Okresní soud odkázal v tomto směru na shodný právní názor zaujatý odvolacím soudem v obdobné věci rozhodované pod sp. zn. 26Co 365/2006. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle přibližně shodného úspěchu stran ve sporu. Žalobce podal odvolání proti zamítavému výroku prvoinstančního rozhodnutí. Měl za to, že odepření soudní ochrany žalobci za použití § 3 odst. 1 obč. zák. není v dané věci případné. Ujednání o smluvní pokutě a její výši je projevem svobodné vůle smluvních stran a ani její výše nebyla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Pokud je částka smluvní pokuty vysoká s ohledem na cenu předmětu nájmu, je dána nepřiměřeně dlouhým prodlením žalovaných se splněním smluvní povinnosti. Žalobce nesouhlasil ani s názorem okresního soudu o nevyváženém postavení smluvních stran v neprospěch žalovaných, tj. spotřebitelů. Dle jeho názoru není ujednání o smluvní pokutě takovým ujednáním, které má na mysli § 56 obč. zák., neboť tam jde o případy, kdy újma na straně spotřebitele nastává výlučně v důsledku pro něj nevýhodných smluvních ujednání, a to i za stavu, kdy spotřebitel plní smluvní závazky řádně a včas. Žalobce odkázal na rozhodnutí odvolacích soudů v obdobných věcech a problematiku řešenou N. s. ČR ve věcech sp. zn. 25Cdo 119/99. Navrhl, aby byl rozsudek v jím napadené části změněn tak, že žalobě bude vyhověno zcela. Žalovaní v písemném vyjádření k odvolání uvedli, že se pokusili dohodnout změnu splátkového kalendáře poté, kdy se dostali do finanční tísně, ale žalobkyně bez jakékoli reakce na jejich dopis zahájila soudní řízení. Zaslání dopisu však nejsou schopni prokázat. Při jednání před odvolacím soudem poukázali na okolnost, že přijali rozhodnutí o jejich povinnosti doplatit splátky nájmu, ačkoli stroj již žalobci vrátili, a na to, že nemají ani prostředky na splnění jim uložené povinnosti, natož na zaplacení smluvní pokuty. Proto nechť je rozsudek okresního soudu potvrzen. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou a obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o.s.ř.). Odvolání žalobce neshledal opodstatněným. Žalobce nebrojí proti neúplnosti nebo nesprávnosti skutkových zjištění prvoinstančního soudu a žádné pochybení okresního soudu v tomto směru neshledal ani odvolací soud, takže předmětem přezkumu bylo pouze právní posouzení věci. Jak již zmínil okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, zaujal v něm shodný právní názor jako odvolací soud v obdobné věci vedené mezi žalobcem a jinými žalovanými sp. zn. 26Co 365/2006. Podle tohoto názoru smlouva uzavřená mezi účastníky byla vzhledem k jejich vzájemnému postavení spotřebitelskou smlouvou, proti čemuž žalobce koneckonců ani nebrojí. Odvolací soud však nadále považuje za správný i závěr, že vedlejší ujednání nájemní smlouvy v neprospěch spotřebitele, v němž pronajímatel na sebe přebírá pouze závazek umožnit nájemci užívání předmětu nájmu bez jakéhokoli zajištění, zatímco k zajištění podrobně popsaných povinností nájemce byla sjednána dvojí smluvní pokuta, je tzv. nepřiměřenou podmínkou spotřebitelské smlouvy, jak byla definována ve směrnici rady č. 93/13/EHS z 5.4.1992 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a tedy i relativně neplatným ujednáním ve smyslu § 55 odst. 2 obč. zák., podle něhož se ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti. Žalovaní se neplatnosti tohoto ujednání nedovolali, a proto ho okresní soud správně posoudil jako platné. Výkon práva žalobce na zaplacení této smluvní pokuty však považuje odvolací soud ve shodě s okresním soudem za rozporný s dobrými mravy, a to nejen s ohledem na takto jednostranně nastavený obsah zajišťovacích institutů, ale též s ohledem na okolnost, že žalovaní přestali splátky hradit po zaplacení nájemného 36.040 Kč a uložením povinnosti doplatit splátky do doby zániku smlouvy se žalobci jen na nájemném za vrácený přístroj dostane 54.740 Kč. Proto byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.). Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že odkazuje-li žalobce na judikaturu N. s. ČR ve věcech smluvních pokut, jím citovaná rozhodnutí na rozhodovanou věc nemíří, když nárok na smluvní pokutu nebyl odepřen kvůli sazbě sjednané smluvní pokuty, ale s ohledem na shora popsaný obsah závazkového vztahu účastníků a okolnosti jeho zániku. Žalovaní v odvolacím řízení uspěli, podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. by jim proto měl žalobce nahradit v něm vzniklé náklady řízení. Žalovaní se však práva na jejich náhradu výslovně vzdali, a proto nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. V H. K. dne 13. listopadu 2007 předsedkyně senátu