Jestliže se podle § 5 odst. 6 zák. č. 348/2005 Sb. ( resp. § 3 odst. 5 zák.č. 252/1994 Sb.) výslovně stanoví, že změny v základu televizního poplatku jsou účinné od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž k těmto změnám došlo, povinnost platit poplatek v původní výši zaniká prvního dne kalendářního měsíce následujícího po této změně, a to i v případě, že odhlašovací povinnost podle § 8 odst. 8 zák. č. 348/2005 Sb. (resp. § 6 odst.6 zák. č. 252/1994 Sb.) nebyla splněna.

26Co 499/2007-58 K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce Č. t., se sídlem K. h., P., zast. JUDr. D. K., advokátem, proti žalovanému S. Š., bytem V Z. 460, V., o zaplacení 2.025 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku O. s. v T. č.j. 33C 15/2007-29, ze dne 24.5.2007, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 2.025 Kč jako dlužných televizních poplatků za období července 2004 až června 2006. Vzal za prokázáno, že žalovaný dne 1.2.2002 přihlásil televizní poplatek za přijímač sloužící k podnikání, přičemž toto podnikání ukončil v průběhu roku 2003. Poplatek za přijímač v domácnosti žalovaného je hrazen jeho manželkou. Žalovaný se z evidence poplatníků odhlásil v březnu 2007 v důsledku zahájení tohoto řízení a současně zaplatil televizní poplatek za měsíce červenec 2006 až březen 2007 s odůvodněním, že tak hodlá předejít případnému dalšímu sporu se žalobcem. Okresní soud posoudil uplatněný nárok dle příslušných ustanovení zák. č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, účinného do 13.9.2005. Dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení televizních poplatků za období počínající červencem 2004 není oprávněný. Žalovaný sice po ukončení podnikání zůstal poplatníkem, protože se neodhlásil z evidence, avšak poplatek za televizní přijímač je nutno vyměřovat ze základu poplatku, přičemž podle § 3 odst. 5 citovaného zákona změny v základu poplatku jsou účinné od prvého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž k těmto změnám došlo. Pro povinnost placení poplatku z televizního přijímače určeného pro podnikání je tedy podstatný skutečný stav, nikoli jeho přihlášení či odhlášení z evidence žalobce, a to jak u vzniku povinnosti platit poplatek, tak u zániku této povinnosti. Žalovaný prokázal, že od května roku 2003 žádný přijímač k podnikání nepoužíval, neboť již nepodnikal. Jeho povinnost platit poplatek tak zanikla, to ještě za účinnosti zák. č. 252/1994 Sb. Žalovaný není povinen platit poplatky za televizní přijímače ve své domácnosti, neboť ty platí jeho manželka. Úhradu poplatků za další období pak není možno považovat za uznání dluhu, neboť vztah mezi účastníky není vztahem obchodněprávním, a nelze na něj proto aplikovat příslušná ustanovení obchodního zákoníku o uznání závazku jeho částečným splněním. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve sporu. Žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Trval na tom, že rozhodnou okolností pro posouzení uplatněného nároku je skutečnost, že žalovaný se z evidence poplatníků odhlásil až v březnu 2007 a v průběhu existence své poplatkové povinnosti neoznámil žalobci žádné skutečnosti, které by na ni mohly mít vliv. Poukázal na obsah důvodové zprávy k zák. č. 252/1994 Sb., z níž vyplývá, že evidence přijímačů je založena na principu povinnosti ohlásit skutečnosti zakládající povinnost platit poplatky a na základě této evidence jsou poplatky vybírány. V zákoně se také stanoví povinnost blíže doložit okolnosti, jež zakládají právo na zproštění povinnosti platit poplatky. Tento princip povinnosti poplatníka informovat žalobce o všech skutečnostech rozhodných pro evidenci poplatníka je podložen skutečností, že žalobce nemá žádnou možnost se o nich dozvědět jiným způsobem. Povinnost poplatníka hradit poplatky sice vzniká již tím, že se stane držitelem televizního přijímače, ale až poté, co splní svou zákonnou povinnost a přihlásí jej, má žalobce možnost uplatnit svá práva. Neoznámení zániku podnikatelské aktivity a s tím souvisejícího zániku televizního přijímače užívaného pro podnikání vytváří stav, kdy žalobce nemá možnost existenci změn v základu poplatku zjistit. Považuje tedy za nesprávný závěr okresního soudu, že tyto změny jsou vůči němu účinné i v případě, že mu nejsou oznámeny. Navíc by v takovém případě oznamovací povinnost poplatníka dle § 6 zákona postrádala smysl. Jestliže tedy žalovaný nepopírá, že televizní přijímač přihlásil, a netvrdí, že by jej odhlásil do 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost odůvodňující jeho odhlášení ve smyslu § 8 písm. a/ nyní platného zák. č. 348/2005 Sb., bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodné době poplatníkem byl, a byl tedy povinen dlužné poplatky uhradit. Proto nechť je rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalobě bude vyhověno. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce pouze uvedl, že se plně ztotožňuje s rozsudkem okresního soudu. Dodal, že podle jemu doručeného stejnopisu odvolání žalobce bylo toto odvolání podáno opožděně. Proto nechť je odvolání odmítnuto. Odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, když přezkoumávaný rozsudek byl žalobci doručen dne 9.7.2007 a odvolání bylo podáno na poštu dne 24.7.2007. Vzhledem k okolnosti, že odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, projednal ji odvolací soud za použití § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízení jednání. Odvolání žalobce neshledal opodstatněným. Odvolací soud sdílí právní názor, který okresní soud v přezkoumávané věci zaujal. Okresní soud své závěry taktéž logicky a dostatečně odůvodnil, takže odvolací soud na odůvodnění jeho rozhodnutí odkazuje. S ohledem na obsah odvolacích námitek dodává následující: Odvolací námitky žalobce poukazují na povinnost poplatníka televizních poplatků ohlásit změny související s evidencí přijímačů. Je však třeba rozlišovat mezi důsledky nesplnění této povinnost a důsledky vlastní změny okolností rozhodných pro platbu televizního poplatku. Jak zákon č. 252/1994 Sb. účinný do 31.12.2005, tak nyní platný zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jednoznačně stanoví, že poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická nebo právnická osoba, která vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač. Podle obou těchto předpisů jsou změny v základu rozhlasového nebo televizního poplatku účinné od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž k těmto změnám došlo. Žalobci je možno přisvědčit v tom, že nesplněním ohlašovací povinnosti poplatníků se dostává do situace, kdy nemá možnost sám zjistit změny v základu poplatku, což může vést i k tomu, že tyto změny zjistí až v rámci soudního řízení, v němž nárok na dlužné poplatky uplatní. Taková okolnost však sama o sobě nemůže změnit nic na principu, podle něhož televizní poplatek platí ten, kdo televizor vlastní či po určitou dobu oprávněně drží, byť je dána jeho povinnost evidovat se jako poplatník a hlásit příslušné změny. Jestliže podle § 5 odst. 6 z.č. 348/2005 Sb. (resp. § 3 odst. 5 z.č. 252/1994 Sb.) výslovně stanoví, že změny v základu televizního poplatku jsou účinné od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž k těmto změnám došlo, nelze toto ustanovení vykládat podle přesvědčení odvolacího soudu jinak než tak, že bude-li prokázán až v průběhu soudního řízení zánik televizoru, z něhož byl placen televizní poplatek, povinnost platit televizní poplatek v původní výši zaniká zpětně prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po této změně, a to i v případě, že odhlašovací povinnost podle § 8 odst. 8 z.č. 348/2005 Sb. (resp. § 6 odst. 6 z.č. 252/1994 Sb.) nebyla splněna. Její zanedbání by mohlo vést pouze ke zohlednění této okolnosti při rozhodování o nákladech řízení, případně by žalobce mohl uplatnit nárok na náhradu škody způsobené tím, že v důsledku nesplnění ohlašovací povinnosti poplatníka vynaložil náklady spojené se zahájením soudního řízení. V přezkoumávané věci však nelze v tomto směru přehlédnout okolnost, že byť žalobce evidoval žalovaného pod adresou V Z. 460, V., výzva k zaplacení televizního poplatku, která podle zákona povinně předchází zahájení soudního řízení, mu byla adresována na adresu H. 142, V., tedy do místa jeho bývalé provozovny, kde již žalovaný několik let předtím ukončil podnikání. Tímto postupem žalobce sám vyloučil možnost, aby jej žalovaný včas před zahájením soudního řízení informoval o tom, že podnikání ukončil a že tudíž televizor ve své provozovně umístěný nemá. Se zřetelem k výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.). O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný v něm uspěl, podle obsahu spisu mu však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání. V H. K. dne 27. listopadu 2007 předsedkyně senátu