Při vyklizení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší není podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí, aby se všechny věci povinného z vyklizovaného bytu vešly do zajištěné bytové náhrady.

26Co 631/2006-22 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci oprávněné A.Z., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátkou se sídlem xxx, proti povinné J.L., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem xxx, o výkon rozhodnutí vyklizením bytu, k odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 10.10.2006, č.j. 31E 4/2006-10, takto: I Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II Povinná je povinna nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení 6.504,50 Kč, a to k rukám její zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6.12.2004, č.j. 24C 46/2003-74 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.9.2005, č.j. 26Co 76/2005-117 výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinné nacházejícího se ve xxx, č. bytu xxx, druhé kategorie, v přízemí a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do přístřeší v penzionu xxx s.r.o. ve xxx. Povinné zároveň uložil povinnost nahradit oprávněné náklady výkonu rozhodnutí 4.153,50 Kč, k jejichž vymožení nařídil výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinné. Proti usnesení okresního soudu podala odvolání povinná. Namítala že “násilné vyklizování do přechodného ubytování” je zcela zbytečné, protože povinná podala žádost o umístění do penzionu pro důchodce ve xxx. Je reálná možnost, že se tam v brzké době přestěhuje. Dále namítala, že přístřeší jí neumožňuje uskladnit všechny její bytové a ostatní domácí a osobní potřeby. Podmínky pro povolení výkonu rozhodnutí nejsou z těchto důvodů splněny. Žádost o umístění do penzionu pro důchodce je navíc důvodem pro odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu § 266 odst. 1 o.s.ř. Povinná zároveň navrhla, aby výkon rozhodnutí byl odložen. Oprávněná ve vyjádření k odvolání uvedla, že podle zprávy z penzionu pro důchodce je toto zařízení plně obsazeno a nelze očekávat, že by v něm v dohledné době sehnala povinná ubytování. Nelze spravedlivě na oprávněné požadovat, aby po celou tuto čekací dobu nechala ve vyklizovaném bytě povinnou bydlet. Uvedla dále, že nabízené přístřeší nabízí dostatek místa pro uskladnění veškerých věcí z domácnosti povinné. Podmínky pro odklad výkonu rozhodnutí v daném případě splněny nejsou. U povinné se nejedná o přechodnou situaci, ve které se ocitla bez své viny ve smyslu § 266 odst. 1 o.s.ř. Pokud povinná poukazuje na své osobní poměry, k těm bylo přihlédnuto již v rámci vykonávaného rozhodnutí, v němž byla prodloužena lhůta k vyklizení na šest měsíců od ukončení nájemního poměru. Oprávněná navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, doplnil dokazování a poté dospěl k následujícím závěrům. Okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, aniž by nařídil jednání. Takový postup však byl za dané situace nesprávný. Podle ustanovení § 343 odst. 3 o.s.ř. může soud nařídit výkon rozhodnutí vyklizením se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší bez nařízení jednání jen tehdy, je-li prokázáno, že bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a že odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popř. že pro povinného bylo zajištěno přístřeší, listinou vydanou státním orgánem nebo orgánem obce a nebo notářským zápisem. Ve všech ostatních případech je soud povinen před nařízením výkonu rozhodnutí nařídit jednání. Oprávněná v tomto řízení neprokázala zajištění přístřeší listinou ve shora uvedeném smyslu. To, že je pro povinnou přístřeší zajištěno, dokazovala pouze prostřednictvím potvrzení penzionu xxx s.r.o. V tomto případě jde ovšem o soukromou listinu. Okresní soud měl proto nařídit jednání a při něm provést důkaz touto listinou. Toto pochybení okresního soudu však napravil soud odvolací. Ten nařídil k projednání věci jednání a v jeho rámci důkaz o zajištění přístřeší provedl. Skutečnost, že oprávněná zajistila pro povinnou přístřeší, vyplynula z nového (aktuálního) potvrzení společnosti xxx s.r.o., v němž je uvedeno, že v penzionu je pro povinnou zajištěno volné lůžko v pokoji, který je vybaven sociálním zařízením, televizí a ledničkou. Teprve za této situace bylo možné mít za to, že všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Odvolací soud proto po doplnění dokazování usnesení okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Odvolacím námitkám odvolací soud přisvědčit nemohl. Pokud jde o případné ubytování povinné v penzionu pro důchodce, nemá tato skutečnost na rozhodnutí o nařízení výkonu žádný vliv. Povinná v penzionu pro důchodce doposud nebydlí a není vůbec jisto, zda zde někdy bydlet začne. Pouhá možnost takového ubytování v budoucnosti nemohla být překážkou nařízení výkonu rozhodnutí. Povinné ostatně nic nebrání, aby se o ubytování v penzionu pro důchodce dále ucházela a ubytování si zde zajistila. Vyhovět nebylo možno ani návrhu na odklad výkonu rozhodnutí. Jak vyplývá z ust. § 266 odst. 1 o.s.ř., soud může odložit provedení výkonu rozhodnutí, a to za podmínek v tomto ustanovení blíže uvedených. Důležité však je, že odklad se nevztahuje k vlastnímu nařízení výkonu rozhodnutí, nýbrž až k jeho provedení. Provedením výkonu rozhodnutí je přitom nutno považovat až ty úkony soudu, které následují po nařízení výkonu rozhodnutí a které jsou faktickým uskutečňováním tohoto nařízení. Před nařízením výkonu rozhodnutí naopak o odkladu uvažovat nelze. Odvolací soud konečně nemohl přisvědčit ani námitce, že se povinné do přístřeší nevejdou všechny její osobní věci. Splnění tohoto požadavku totiž není zákonnou podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí. Pokud je povinný vyklizován z bytu do pouhého přístřeší, je jen logické předpokládat, že se mu do tohoto přístřeší (které bude ve většině případů oproti původnímu bytu prostorově značně redukováno) nevejde všechno zařízení z jeho původního bytu. Je věcí povinného, aby si nalezl sám prostor pro umístění těchto věcí. S tím, že některé věci nebude možno přestěhovat do bytové náhrady, ostatně zákon počítá. Podle ust. § 344 odst. 5 o.s.ř. se takové věci odevzdají povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti, případně se dají do úschovy obce. Pokud si povinný věci u obce do šesti měsíců nevyzvedne, obec je prodá (§ 344 odst. 5, § 341 odst. 2 a 3, § 342 o.s.ř.). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Oprávněná byla i v odvolacím řízení úspěšná, a má proto právo na náhradu nákladů. Ty spočívaly v odměně za zastupování ve výši 4.000,- Kč (§ 12 odst. 1 písm. a/ bod druhý vyhl. č. 484/2000 Sb.), dvou paušálních náhradách po 300,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradě za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100,- Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovném zástupkyně oprávněné za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu ze Dvora Králové nad Labem do Hradce Králové a zpět ve výši 465,90 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a 19% DPH ve výši 1.038,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem činily náklady odvolacího řízení oprávněné 6.504,50 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 22.února 2007