Advokátem se může v trestním řízení nechat zastoupit nejen ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený, ale i jiná osoba, která má stejné postavení jako strana ve smyslu § 12 odst. 6 tr. řádu, tedy i osoba oprávněná podat ve prospěch obviněného odvolání nebo návrh na obnovu řízení. Toto obecné právo vyplývá z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z udělení plné moci advokátovi k zastupování osoby oprávněné podat návrh ve prospěch obviněného nevyplývá bez dalšího, že by tento advokát musel zastupovat jako obhájce obviněného. Jestliže návrh na povolení obnovy řízení podá jednak obviněný a samostatný návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného podá i jeho manželka, je třeba rozhodnout o každém z těchto návrhů.

Napadeným usnesením okresní soud podle § 283 písm. d) tr. řádu zamítl návrh odsouzeného K.K. na povolení obnovy řízení, které skončilo vyhlášením rozsudku Okresního soudu v P. ze dne 25. 10. 2005, č. j. 20 T 56/2005 – 210 ve spojení s usnesením Krajského soudu , pobočky v P. ze dne 20. 2. 2007, č. j. 13 To 529/2006 – 354. V uvedeném řízení byl K.K. pravomocně odsouzen pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Po veřejném zasedání konaném o návrhu na povolení obnovy řízení okresní soud dovodil, že najevo nevyšly žádné nové skutečnosti nebo důkazy, které by mohly mít vliv na původní rozhodnutí o vině a trestu. Odborné vyjádření z oboru forenzní genetiky bylo předloženo již v průběhu původního trestního stíhání ve fázi odvolacího řízení a jeho závěry se tedy soud již zabýval. Okresní soud dále rozebral předložený znalecký posudek z oboru gynekologie a v souvislosti s jeho závěry neshledal důvody pro povolení obnovy řízení. Dále zdůvodnil i odmítnutí návrhu na provedení rekonstrukce události popsané poškozenou a zabýval se i návrhy na výslech lékařů MUDr. P. a MUDr. F., když tento výslech byl navrhován již v původním řízení. Rovněž lékařská zpráva MUDr. U. byla důkazem, který již byl dříve proveden před odvolacím soudem. V odůvodnění usnesení se okresní soud zabýval i návrhy na opakovaní nebo doplnění dříve provedených důkazů. Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stížnost jednak odsouzený, jednak jeho manželka. Odsouzený namítl, že v řízení před vydáním napadeného usnesení došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu § 36a odst. 2 písm. b) tr. řádu. Ve stížnosti dále rozebral výhrady vztahující se ke genetickému zkoumání a připomínky ke způsobu práce policejního pracoviště, proti nimž vystoupil renomovaný špičkový genetik. Za nereálné označil tvrzení poškozené, která podle něho vyvracejí stanoviska lékařů MUDr. P., MUDr. U. a a MUDr. Č.. Obsáhle pak rozvedl připomínky týkající se výpovědi poškozené, která podle něho v řadě bodů odporuje realitě a logice. Tvrzení poškozené podle něho vyvrátily opatřené znalecké posudky a soud podle něho postupoval zcela chybně, když jej uznal vinným. Podle něho by měl ve věci rozhodovat v dalším řízení jiný soud. Stížnost proti usnesení podala i Ing. R. H., manželka odsouzeného. Výslovně namítla, že v řízení došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu § 36a tr. řádu, když u veřejného zasedání dne 17. 6. 2008 nebyl přítomen zvolený obhájce odsouzeného JUDr. J.S., ale pouze advokát JUDr. D.N., který zastupoval výlučně manželku odsouzeného, jak bylo uvedeno přímo v plné moci. Ona sama udělila plnou moc JUDr. J.S. k tomu, aby jako obhájce zastupoval jejího manžela - odsouzeného K.K., zatímco advokátovi JUDr. D.N. udělila plnou moc výlučně k tomu, aby zastupoval pouze ji jako manželku odsouzeného. Ona sama také prostřednictvím zvoleného advokáta podala návrh na povolení obnovy řízení s tím, aby byl z důvodu procesní ekonomie připojen k dřívějšímu návrhu na povolení obnovy, který podal sám odsouzený, okresní soud však rozhodl jen o návrhu odsouzeného a o jejím návrhu nerozhodl vůbec, čímž porušil její procesní práva. Dále podrobně rozebrala obsah odborného vyjádření z oboru forenzní genetiky a znalecký posudek z oboru gynekologie vypracovaný MUDr. Č. s tím, že jde o nové významné důkazy, z nichž vyplývají podstatná zjištění významná pro rozhodnutí ve věci. Vzhledem k řešení vysoce odborné otázky ve vztahu ke genetickému zkoumání pokládá za nezbytné doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru forenzní genetiky a správné laboratorní praxe, ať již provedením znaleckého posudku obhajoby či přibráním znalce jiného. Protože kriticky hodnotí postup Okresního soudu v P., který ve věci rozhodoval, navrhla, aby krajský soud po zrušení napadeného rozhodnutí zároveň nařídil, aby byla věc projednána v jiném senátu, když dosavadní senát nerespektoval základní ustanovení trestního řádu, popř. aby byla věc vůbec odňata Okresnímu soudu v P. a přikázána jinému okresnímu soudu. Zároveň by měl být i přerušen výkon trestu odsouzeného. Ve stížnosti zpracované právním zástupcem manželky odsouzeného bylo alternativně navrženo, aby krajský soud sám rozhodl o povolení obnovy řízení. Krajský soud se nejprve zabýval posouzením, zda jde v obou případech o osoby oprávněné k podání stížnosti. Podle § 142 odst. 1 tr. řádu, nestanoví – li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká, nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje. Proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce. V posuzovaném případě okresní soud rozhodl o návrhu odsouzeného na povolení obnovy řízení, v němž byl K.K. pravomocně odsouzen. Návrh na povolení obnovy řízení přitom může ve smyslu § 280 odst. 3 tr. řádu podat jak sám odsouzený, tak i osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Manželka odsouzeného je tedy osobou, která je ve smyslu § 280 odst. 3 tr. řádu oprávněna podat návrh na povolení obnovy řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že nejprve podal návrh na povolení obnovy řízení sám odsouzený, později soudu došlo podání manželky odsouzeného zastoupené JUDr. D.N. označené jako připojení manželky odsouzeného k návrhu na obnovu řízení. I když samotné řízení bylo zahájeno na podkladě návrhu odsouzeného, je třeba podání manželky odsouzeného podle jeho obsahu, byť bylo označené jako připojení se k návrhu manžela, rovněž pokládat za samostatný návrh na povolení obnovy řízení, když bylo spojeno s konkrétními návrhy a důkazy opatřenými z podnětu této osoby. Pokud manželka odsouzeného rovněž podala návrh na obnovu řízení, pak je třeba přiznat jí ve smyslu § 12 odst. 6 tr. řádu stejné postavení jako má strana, když jde o jinou osobu, na jejíž návrh se řízení vede. V posuzované věci je pak jmenované třeba přiznat i právo podat stížnost proti usnesení, jímž byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut. Z podnětu obou podaných stížností poté krajský soud přezkoumal napadené usnesení a také řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Vzhledem k tomu, že návrh na povolení obnovy řízení byl projednáván v trestní věci odsouzeného, který byl uznán vinným trestným činem, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, a odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody, musí mít odsouzený podle § 36a odst. 2 písm. a), b) tr. řádu v takovém řízení obhájce. Pokud by obhájce nebyl přítomen u veřejného zasedání, v němž bylo o návrhu na obnovu řízení rozhodováno, šlo by o významné procesní pochybení a krácení práva na obhajobu, přičemž rozhodnutí vydané v takovém řízení by muselo být zrušeno. Při přezkoumání obsahu spisu zjistil krajský soud z protokolu o veřejném zasedání, že oba advokáti JUDr. J.S. a JUDr. D.N. byli během řízení opakovaně označováni jako obhájci odsouzeného a nikdo proti takovému označení nevznesl námitky. Oběma advokátům také udělila plnou moc manželka odsouzeného Ing. R.H. k zastupování v řízení o návrhu na obnovu řízení. U veřejného zasedání dne 3. 6. 2008 byli přítomni oba advokáti, u odročeného veřejného zasedání dne 17. 6. 2008 byl přítomen pouze JUDr. D.N., zatímco JUDr. J.S. se nedostavil. I za této situace však veřejné zasedání probíhalo, aniž by kdokoliv, včetně odsouzeného a jeho manželky, vznesl výhrady k nepřítomnosti JUDr. J.S. Okresní soud zřejmě vycházel z toho, že odsouzeného zastupuje jako obhájce JUDr. D.N. Teprve v podaných stížnostech bylo namítnuto, že jediným obhájcem odsouzeného byl JUDr. J.S., zatímco druhý advokát výlučně zastupoval manželku odsouzeného. Postavení advokáta, který by právně zastupoval manželku odsouzeného jako osobu oprávněnou podat návrh na povolení obnovy řízení trestní řád výslovně neupravuje, takového advokáta nelze označovat ani jako obhájce ani jako zmocněnce, nicméně přesto nelze manželce odsouzeného upřít právo nechat se v soudním řízení, v němž vykonává obdobná oprávnění jako strana, zastupovat advokátem. Toto oprávnění lze dovodit již z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Krajský soud ještě ověřil dotazem na obhájce JUDr. J.S., zda neudělil substituční zmocnění JUDr. D.N., aby ho jako obhájce zastupoval u veřejného zasedání, což by nebylo vyloučeno, zejména když oběma udělil plnou moc stejný klient a jejich procesní stanovisko bylo shodné. Na dotaz krajského soudu JUDr. J.S. odpověděl, že i on sám se domníval obdobně jako předsedkyně senátu, že oba advokáti, kterým udělila plnou moc Ing. R.H., zastupují jako obhájci odsouzeného K.K., proto předpokládal, že u druhého veřejného zasedání postačí účast jednoho z advokátů. Vzhledem k této domněnce neměl ani důvod udělit substituční zmocnění JUDr. D.N., což také neučinil. Přes zmíněné nejasnosti se musel krajský soud vypořádat s námitkou odsouzeného a jeho manželky, že u veřejného zasedání dne 17. 6. 2008 nebyl odsouzený zastoupen obhájcem, ačkoliv šlo o případ nutné obhajoby. Oběma advokátům udělila plnou moc Ing. R.H. pro zastupování v řízení o návrhu na obnovu řízení, a přes určitou odlišnost vystavených plných mocí nebylo postavení advokáta vymezeno právě zřetelně. Už ze záhlaví písemného podání JUDr. D.N. však lze vyvodit, že tento advokát skutečně zastupoval manželku odsouzeného oprávněnou k podání návrhu, nikoliv samotného odsouzeného. To lze dovodit už z prvotního podání na č. l. 27, které advokát podepsal v zastoupení Ing. R.H. a výslovně je pak tato okolnost je namítána v podaných stížnostech, včetně odůvodnění stížnosti zpracovaného JUDr. D.N. I když tato námitka nebyla uplatněna v průběhu dřívějšího řízení a na nesrovnalosti týkající se označení advokátů nikdo dříve neupozornil, pak s ohledem na současnou námitku, že u veřejného zasedání nebyl odsouzený zastoupen obhájcem, ale že přítomný advokát zastupoval pouze manželku odsouzeného, musel krajský soud dovodit, že v řízení skutečně došlo k porušení práva odsouzeného na obhajobu a že již z tohoto důvodu napadené usnesení nemůže obstát. Jako formální pochybení vyhodnotil krajský soud i to, že okresní soud zamítl pouze návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení a ve výroku nerozhodl o návrhu manželky odsouzeného, byť byl tento návrh obsahově obdobný. V odůvodnění usnesení se přitom se stanoviskem manželky odsouzeného okresní soud vypořádal, když rozebral i její podání, jímž se připojila k návrhu odsouzeného. Ona sama je však osobou oprávněnou podat samostatný návrh a i když její podání bylo označeno jako připojení k návrhu manžela, z jeho obsahu lze dovodit, že jde o samostatný návrh, v němž jsou uváděny vlastní samostatné důvody a návrhy na povolení obnovy řízení s tím, že toto podání bylo spojeno i s konkrétními předloženými důkazy. Z podnětu podaných stížností proto krajský soud napadené usnesení zrušil a věc poté vrátil okresnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ve věci bude nutné provést další veřejné zasedání, v němž by byl odsouzený zastoupen obhájcem, jehož mu zvolila manželka, aby tak byla náležitě zajištěna jeho obhajoba, a ve výroku usnesení bude třeba rozhodnout i o návrhu, který podala manželka odsouzeného. Krajský soud přitom nezjistil důvody, pro něž by bylo třeba nařídit, aby byla věc projednána jiným soudem nebo aby o ní bylo rozhodnuto v jiném soudním senátu ve smyslu § 149 odst. 5 tr. řádu. Otázka procesního postavení jednotlivých advokátů, kterým udělil plnou moc stejný klient a kteří podávali obdobná procesní vyjádření, jež nebyla v rozporu, mohla být vyřešena již v řízení před okresním soudem, pokud by strany zareagovaly na nepřesné procesní označení a na nepřítomnost jednoho z advokátů již přímo u veřejného zasedání. Z průběhu řízení a z obsahu rozhodnutí nevyplývají žádné skutečnosti, které by bránily tomu, aby o věci nemohl jednat stejný senát okresního soudu, který se věcí zabýval a jemuž připadla podle rozvrhu práce. O návrhu na odnětí této věci Okresnímu soudu v P. krajský soud rozhodoval již svým usnesením ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 13 Nt 2455/2008, důvody k odnětí věci tehdy neshledal a na své dřívější stanovisko mohl i nyní odkázat. Zpracoval: JUDr. A.H.