Ač by jinak byl odvolací soud podle § 243d odst. 1 a § 226 odst. 1 OSŘ vázán právním názorem soudu dovolacího, není jím vázán v těch případech, kdy z nálezu Ústavního soudu - vydaného byť i v jiné věci po vydání rozhodnutí dovolacího soudu - vyplývá, že právní názor dovolacího soudu je nesprávný.

Krajský soud v HK rozhodl v senátu složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce MV, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému XX s.r.o., se sídlem xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxxx, o určení vlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HB ze dne 16. ledna 2004, č.j. 8C 91/2002-262, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I m ě n í takto: Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku stavební parcely č. 973 v katastrálním území GJ a technologického zařízení čerpací stanice na této stavební parcele sestávajícího ze tří kovových nádrží pro uskladnění pohonných hmot a z osmi výdejních stojanů pro čerpání pohonných hmot včetně propojovacích potrubních rozvodů, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení České republice – Okresnímu soudu v HB ve výši 20.315,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení prvostupňového ve výši 16.957,- Kč a odvolacího ve výši 28.825,- Kč k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku stavební parcely č. 973 v katastrálním území GJ a technologického zařízení čerpací stanice sestávajícího ze tří kovových nádrží pro uskladnění pohonných hmot a z osmi výdejních stojanů pro čerpání pohonných hmot včetně propojovacích potrubních rozvodů (výrok I); zastavil řízení o určení, že žalobce je také vlastníkem objektu občanské vybavenosti (čerpací stanice pohonných hmot) na stavební parcele č. 973 v katastrálním území GJ (výrok II); uložil žalovanému nahradit žalobci na nákladech řízení 8.431,- Kč k rukám JUDr. xxx do 15 dnů od právní moci (výrok III); uložil žalobci nahradit na nákladech řízení České republice – Okresnímu soudu v HB 6.772,- Kč rovněž do 15 dnů (výrok IV); uložil žalovanému nahradit na nákladech řízení České republice – Okresnímu soudu v HB 13.543,- Kč opět do 15 dnů (výrok V). Žalobce se domáhal po částečném zpětvzetí žaloby určení vlastnického práva k pozemku ve výroku I popsanému (dále jen pozemek) a k technologickému zařízení čerpací stanice ve výroku I popsanému (dále jen technologické zařízení) proto, že od kupních smluv, kterými tyto věci prodal společnosti xxx, s.r.o., která je zase prodala žalovanému, odstoupil pro nezaplacení kupní ceny. Na základě navrhovaného určení chtěl dosáhnout změny v zápise v katastru nemovitostí, v němž je jako vlastník nemovitosti veden žalovaný. Technologické zařízení tvoří příslušenství čerpací stanice. V tom spatřoval naléhavý právní zájem na určení práva. Žalovaný se bránil tím, že věci, které jsou předmětem řízení, koupil od vlastníka, jemuž zaplatil kupní cenu. Případné žalobcovo odstoupení od smlouvy nemá na jeho vlastnické právo dopad. Vedle toho žalobce neměl důvod k odstoupení. Kupní cenu obdržel. Mimo to pozemky a technologické zařízení tvoří s objektem čerpací stanice ve výroku II popsané (dále jen čerpací stanice) jeden celek a jsou jeho příslušenstvím. Objekt původní čerpací stanice zanikl a na jeho místě vznikl nový. Jeho vlastníkem je žalovaný. Okresní soud po zpětvzetí žaloby o určení vlastnictví k čerpací stanici řízení v tomto rozsahu zastavil. Po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalobce prodal společnosti xxx, s.r.o. postupně dvěma smlouvami z 23.10.1998 čerpací stanici a technologické zařízení a smlouvou ze 13.5.1999 pozemek (spolu s dalším pozemkem). Kupující společnost změnila firmu na xxx s.r.o. Žalobce ji vyzval k zaplacení kupních cen do 31.7.2001 a výzva byla doručena 17.7.2001. Od všech tří kupních smluv odstoupil dopisem z 11.10.2001, doručeným kupující společnosti xxx s.r.o. 19.10.2001. Žalovaný předtím smlouvou ze 6.1.2000 od společnosti xxx, s.r.o. pozemek, čerpací stanici a technologické zařízení koupil. Vklad vlastnického práva povolil Katastrální úřad v HB 10.5.2000 s právními účinky vkladu k 3.4.2000. Dále okresní soud vyložil další skutková zjištění týkající se placení kupních cen společností xxx s.r.o. žalobci. Uzavřel, že žalobce prokázal naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 písm. c/ o.s.ř. proto, že tím bude v zápisech v katastru nemovitostí dosaženo shody s právním stavem. Oba účastníci jsou ve sporu věcně legitimováni. Poté okresní soud zvažoval důvodnost žaloby z pohledu hmotného práva. Poukázal na nejednotnost judikatury při řešení účinků odstoupení od kupní smlouvy za situace, kdy kupující předmět koupě převedl na další osobu. Byl si vědom rozporu mezi stanoviskem Ústavního soudu ČR (viz nález z 23.1.2001, II. ÚS 77/2000) na straně jedné a Nejvyššího soudu ČR (viz zejména Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 28.6.2000, Cpjn 38/98, po opravě). Okresní soud se ztotožnil s právním názorem Nejvyššího soudu ČR, podle něhož odstoupením od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti zaniká právní titul, na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo, a obnovuje se původní stav. Následný zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí má pouze deklaratorní účinky. To platí i v případě, že nabyvatel dříve, než došlo k odstoupení od smlouvy, nemovitost převedl na další osobu a ta ji nabyla v dobré víře. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce právem od smlouvy odstoupil, když kupující nezaplatil kupní cenu ani v dodatečné přiměřené lhůtě (§ 517 odst. 1 obč. zák.). Žalobcovým odstoupením od smluv jsou sice práva žalovaného dotčena. Žalovaný ale nemůže mít výhodnější postavení než žalobce, jehož práva se odstoupením od smlouvy obnovila. Součástí ani příslušenstvím čerpací stanice nebyl pozemek a technologické zařízení (§ 120 a § 121 obč. zák.). Okresní soud proto žalobě vyhověl. Proti rozsudku vyjma výroku II se žalovaný odvolal. Namítal, že jeho práva jako neúčastníka smluvního vztahu založeného smlouvami, od nichž žalobce odstoupil, nemohou být dotčena. Poukazoval na principy vlastnického práva zakotvené v Listině základních práv a svobod a v obč. zák. Vytýkal okresnímu soudu, že nesprávně kvalifikoval vztahy mezi účastníky jako občanskoprávní s účinky odstoupení podle § 48 obč. zák. ex tunc. Jednalo se přitom o vztahy obchodně právní s účinky odstoupení od smlouvy podle § 351 obch. zák. ex nunc. Podle žalovaného okresní soud nesprávně zhodnotil důkazy a neprovedl všechny důkazy objasňující okolnosti zaplacení kupních cen žalobci. Porušil tím zásadu rovnosti stran. Jinak by zjistil, že kupní ceny žalobci uhrazeny byly. Chybně interpretoval § 120 a § 121 obč. zák. Pozemek a technologické zařízení je příslušenstvím čerpací stanice. Žalovaný měl rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný v části o množství stojanů a nádrží. Okresní soud pominul důkazy o výměně stojanů a o změnách v úložišti. Žalovaný ještě připomenul rozsudky jiných prvostupňových a odvolacích soudů v typově stejných sporech, které vyzněly opačně než rozsudek Okresního soudu v HB. Žalovaný v doplnění odvolání podaném po skončení dovolacího řízení uvedl, že nebyl účasten smluvního vztahu mezi žalobcem a společností xxx, s.r.o. a je objektivně v důkazní nouzi ohledně zaplacení kupní ceny. Nemá zachována ústavní práva. Opakoval, že technologické zařízení je součástí objektu čerpací stanice. Jde o součást podniku, věci hromadné ve smyslu obchodního zákoníku. Technologické zařízení a výdejní stojany nejsou dostatečně identifikovány. Konečně pak poukázal na názor Pléna Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 78/06 ze 16.10.2007, které v souvislosti s návrhem na zrušení § 48 odst. 2 obč. zák. přijalo následující právní větu: „Odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 občanského zákoníku se – není-li právním předpisem nebo účastníky dohodnuto jinak – smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká“. Podle žalovaného jakékoliv další dokazování je nadbytečné. Navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žaloba se zamítá. Žalobci neměly být přiznány náklady za řízení před dovolacím soudem. Žalobce pokládal rozsudek okresního soudu za správný a měl být potvrzen. Krajský soud projednal odvolání podle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před nabytím účinnosti novely provedené zákonem č. 59/2005 Sb., tj. před 1.4.2005. Postupoval podle článku II, bodu 2 citované novely. Zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta první o.s.ř.) a že je přípustné (§ 201, a contrario § 202 o.s.ř.). Přezkoumal rozsudek okresního soudu spolu s řízením, které mu předcházelo, v mezích odvolání, tzn. vyjma výroku II, z pohledu všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů (§ 212 věta první a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.). Jednání k tomu nenařizoval (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Krajský soud o podaném odvolání již jednou rozhodl rozsudkem z 18.4.2005, č.j. 17Co 219/2004-341. Tehdy rozsudek okresního soudu změnil ve výroku I a žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že žalobce učinil úkon odstoupení od kupních smluv uzavřených se společností xxx, s.r.o. (nyní xxx s.r.o.) dopisem z 11.10.2001, doručeným této společnosti 19.10.2001, čímž se právní úkon odstoupení stal perfektním. Pro odstoupení v režimu občanského zákoníku platí, že se smlouva od samého počátku ruší. Jestliže však v mezidobí nabude vlastnictví k věci třetí osoba v dobře víře, že jí věc patří, nemohou být její vlastnické poměry odstoupením dotčeny. V dané věci se stal vlastníkem pozemku, čerpací stanice a technologického zařízení žalovaný dříve, než žalobce odstoupil od kupních smluv. Vlastnické právo k nemovitostem žalovaný nabyl smlouvou ze 6.1.2000 s vkladem práva do katastru nemovitostí povoleným 10.5.2000 s účinky ke dni 3.4.2000. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně vyloučil, že by odstoupením od smlouvy zaniklo vlastnické právo žalovaného, který je nabyl od vlastníka, neboť občanský zákoník takový důvod ztráty vlastnictví nezná. Naopak uzavřel, že po odstoupení od původní smlouvy nezaniká dříve řádně nabyté vlastnické právo dalšího nabyvatele. Původní prodávající (žalobce) nezůstane bez ochrany. Není-li možné vrátit původní věc, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (§ 458 odst. 1 obč. zák.). Nejvyšší soud, který rozhodl k dovolání žalobce rozsudkem ze 7.6.2007, č.j. 26Odo 1239/2005-370, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl mu nesprávný výklad ustanovení § 48 obč. zák. Podle jeho odstavce prvního od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Podle odstavce druhého odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. Nejvyšší soud vyložil, že jeho nejednotná rozhodovací praxe jako soudu dovolacího v otázce, zda se obnovuje vlastnické právo původního převodce, který od smlouvy o převodu vlastnictví odstoupil, i v případě, že jeho právní nástupce před odstoupením od smlouvy nemovitost platně převedl na další osobu (jež se projevila i v odlišném rozhodování soudu obou stupňů v této věci) byla sjednocena Stanoviskem občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2006, sp. zn. Cpjn 201/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 5, ročník 2006, pod č. 40 a přijatým k výkladu ustanovení § 48 odst. 2 zák. č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud tam uvedl: „Odstoupením od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti zaniká právní titul, na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo, a obnovuje se původní stav i v případě, že nabyvatel, dříve než došlo k odstoupení od smlouvy, nemovitost převedl na další osobu. V rozsudku ze dne 14.6.2006, sp. zn. 31Cdo 2808/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 5, ročník 2007, pod č. 46 pak velký senát Nejvyššího soudu ještě dále uvedl: „Platným a účinným odstoupením od kupní nebo jiné smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti se ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 obč. zák. zrušují (zanikají) od počátku obligační a věcné (věcně právní) účinky smlouvy, na základě které nabyl (měl nabýt) účastník smlouvy vlastnické právo, a ve vlastnictví nemovitosti je tu stejný právní stav, jako kdyby ke kupní nebo jiné smlouvě o převodu vlastnictví nikdy nedošlo; to platí i tehdy, jestliže nabyvatel, dříve než došlo ke zrušení smlouvy odstoupením, nemovitost převedl na další osobu, a i kdyby další nabyvatel byl v dobré víře, že se stal jejím vlastníkem“. Právní názor, který zaujal odvolací soud, je v rozporu s nyní sjednocenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Je tedy v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ještě poznamenal, že jeho právní názor je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o.s.ř.). Po vydání rozsudku Nejvyššího soudu rozhodl Ústavní soud o návrhu Nejvyššího soudu České republiky na zrušení ustan. § 48 odst. 2 obč. zák. Návrh byl podán v souvislosti s řízením probíhajícím před Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 22Cdo 3177/2005. 22. senát měl výhrady ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR publikovaném pod č. 40/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, cítil se jím vázán, a proto nemohl-li § 48 odst. 2 obč. zák. vyložit v souladu se svou předchozí judikaturou potvrzenou i Ústavním soudem, musel jej pokládat za jsoucí v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod, zajišťujícím ochranu řádně nabytého vlastnického práva. Ústavní soud v nálezu ze dne 16.10.2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06, návrh zamítl (výrok I) a přijal právní větu (výrok II) tohoto znění: Odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 obč. zák. se – není-li právním předpisem nebo účastníky dohodnuto jinak – smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká (dostupný na www.judikatura.cz, publikovaný v časopise Soudní rozhledy 2008, sešit 1). Ústavní soud tak dospěl k závěru jinému, než jaký přijal Nejvyšší soud ČR a kterým je krajský soud vázán. Krajský soud za tohoto stavu pokládal za správné vyjít z judikatury Ústavního soudu ČR a právní názor Nejvyššího soudu ČR nerespektovat. Názory Ústavního soudu nejsou precedenčního charakteru a jejich přímá závaznost se vztahuje pouze na konkrétní případ. Ve vztahu k dalším srovnatelným případům je jejich význam dán jen funkcí určitého sjednocování judikatury v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod, protože právě z těchto rozhodnutí lze dovodit právní názor Ústavního soudu, který je důvodné od něj očekávat i v budoucnu (a který by proto orgány veřejné moci měly brát velmi vážně v potaz). Ústavní soud opakovaně judikoval, že rovnost v právech ve vztahu k orgánům veřejné moci zakládá (mimo jiné) i právo na stejné rozhodování ve skutkově a právně stejných případech. Jestliže tedy orgány veřejné moci účastníkům řízení neposkytnou ochranu v jejich ústavně zaručených základních právech, byť v obdobných případech tuto ochranu již přiznal Ústavní soud, spatřuje Ústavní soud v tomto postupu nepřípustné porušení principu rovnosti v základních právech (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 24.10.2007, sp. zn. 28Cdo 3342/2007, Filip, J., Holländr, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2001, str. 388). Krajský soud při nezměněném skutkovém stavu zjištěném při jeho předchozím rozhodnutí uzavřel, že odstoupením od smluv uzavřených mezi žalobcem a společností xxx, s.r.o., později xxx s.r.o., který se stal perfektním 19.10.2001, se neobnovilo vlastnické právo žalobcovo při současném zániku vlastnického práva žalovaného k nemovitostem a jejich případným součástem, popřípadě příslušenství, které nabyl kupní smlouvou s účinky k 3.4.2000. Za řízení nevyšly najevo okolnosti, které by zpochybňovaly dobrou víru žalovaného v řádnost nabytí vlastnického práva. Nemohlo se obnovit ani vlastnické právo k movitým věcem, pokud by snad byly převáděny samostatně a právní vztahy k nim se proto řídily obchodním zákoníkem (§ 351 odst. 1 obch. zák.). Právní účinky odstoupení by nastaly až k okamžiku doručení tohoto úkonu a tehdy adresát odstoupení vlastníkem těchto věcí již nebyl. Krajský soud za tohoto stavu nemusel řešit otázku, zda technologické zařízení – popřípadě co z něho – bylo součástí nebo příslušenství pozemku nebo čerpací stanice, či zda bylo samostatnou věcí v době převodu a v době rozhodování soudu. Z těchto důvodů krajský soud změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I tak, že zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku a technologického zařízení. Znovu rozhodl podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl podle § 224 odst. 1 o nákladech odvolacího řízení. Uložil žalobci, který část žaloby vzal zpět nikoli pro chování žalovaného a aniž by byla podána důvodně, a ve zbytku měl ve věci úspěch žalovaný, aby zaplatil České republice – Okresnímu soudu v HB náklady řízení 20.315,- Kč (§ 148 odst. 1, § 146 odst. 2 věta prvá, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Sestávají ze svědečného 4.430,- Kč a znalečného 15.885,- Kč, celkem 20.315,- Kč. Dále uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému náhradu nákladů před soudy obou stupňů (§ 146 odst. 2 věta prvá, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Náklady prvostupňového řízení sestávaly z odměny za zastupování advokátem 10.000,- Kč, ze 7 paušálních náhrad hotových výloh po 75,- Kč, z náhrad za zmeškaný čas celkem 1.500,- Kč, z jízdného 4.758,- Kč a stravného 174,- Kč, celkem 16.957,- Kč (§ 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhl. č. 277/2006 Sb., § 13 odst. 1, 3 a 4, § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhl. č. 276/2006 Sb., zák. č. 119/1992 Sb.). Náklady odvolacího řízení sestávaly z odměny za zastupování advokátem 10.000,- Kč, ze 2 paušálních náhrad hotových výloh po 75,- Kč, ze soudního poplatku z odvolání 3.000,- Kč a z náhrady za 6 půlhodin zmeškaného času po 50,- Kč, celkem 13.450,- Kč; v další fázi řízení před dovolacím soudem z odměny za zastupování advokátem snížené o 50% na 5.000,- Kč a z paušální náhrady hotových výloh 75,- Kč, celkem 5.075,- Kč (§ 5 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhl. č. 277/2006 Sb., § 13 odst. 1 a 3 a § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhl. č. 276/2006 Sb.) a v poslední další fázi odvolacího řízení z odměny za zastupování advokátem snížené o 50% na 10.000,- Kč a z paušální náhrady hotových výloh 300,- Kč, celkem 10.300,-Kč (§ 5 písm. v/ vyhl. č. 484/2000 Sb. a § 18 odst. 1 této vyhl. a podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dohromady 28.825,- Kč. Rozsudek okresního soudu zůstal nedotčen odvoláním ve výroku II (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání. Lze je podat prostřednictvím Okresního soudu v HB k Nejvyššímu soudu ČR v Brně do dvou měsíců od doručení ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V HK dne 4. února 2008 předseda senátu