Prohlášení o majetku může navrhnout i oprávněný, který získal titul proti povinnému před 1. lednem 2001, ale další předpoklady potřebné pro vyhovění návrhu ( § 260b odst. 1 OSŘ) musí být splněny až po 1. lednu 2001.

17Co 492/2007-9 U S N E S E N Í K. s. v H. K. rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. V. L., Ph. D., a soudců JUDr. Z. J. a Mgr. T. Š. ve věci oprávněného Ing.M. H., bytem v S., S. č. 486, zastoupeného JUDr. J. N., advokátem se sídlem v P., n. R. č. 53, o návrhu na prohlášení o majetku povinným Ing. P. H., nar. ...., bytem v P., H. č. 149, k odvolání oprávněného proti usnesení O. s. v H. B. ze dne 10. září 2007, č. j. 0Nc 2385/2007-3, t a k t o : Usnesení okresního soudu s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh oprávněného na prohlášení o majetku povinným. Okresní soud vycházel z návrhu oprávněného, který v něm uvedl, že povinný neplní povinnost uloženou mu vykonatelným platebním rozkazem O. s. v H. B. ze 14. 7. 1998, č. j. Ro 656/98-3; že u soudu v rámci pomoci podle § 260 občanského soudního řádu, dále o. s. ř., uvedl 14. 12. 1998 do protokolu ve věci sp. zn. Nc 2379/98, že má účet u banky, který je blokován a k němuž má banka zástavní právo; že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného byl usnesením ze 7. 4. 1999, č. j. E 173/1999-14, zastaven proto, že se nepodařilo zjistit žádné výkonem rozhodnutí postižitelné věci. Oprávněný z toho dovozoval, že jeho pohledávka nemohla být uspokojena ani s pomocí soudu podle § 260 o. s. ř. přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu a jsou dány předpoklady k předvolání povinného k prohlášení o majetku podle § 260b odst. 1 o. s .ř. Okresní soud postupoval podle § 260b odst. 1 o. s. ř., jehož text citoval. Vyložil, že prohlášení o majetku bylo do občanského soudního řádu začleněno novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., účinnou od 1. 1. 2001. Od tohoto dne mohli oprávnění požadovat předvolání povinných k prohlášení o jejich majetku při současném splnění stanovených předpokladů. Vzhledem k absenci přechodných ustanovení týkajících se tohoto nově přijatého institutu musely být předpoklady pro předvolání povinného k prohlášení o jeho majetku splněny po datu 1. 1. 2001. Oprávněný odkázal na pomoc soudu poskytnutou mu pod sp. zn. Nc 2379/89. Tehdy návrh na výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu nepodal a neučinil tak ani po 1. 1. 2001. Chybí jeden z předpokladů pro vyhovění návrhu na prohlášení o majetku povinného. Musel být zamítnut. Bez významu zůstalo, že proti povinnému byl veden výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Proti tomu se oprávněný odvolal. Vyjádřil názor, že předpokladem pro předvolání povinného k prohlášení o majetku není existence vykonatelného rozhodnutí přiznávajícího peněžitou pohledávku, které bylo vydáno až poté, co bylo ust. § 260a začleněno do o. s. ř. V přechodných ustanoveních v části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb. nejsou ustanovení týkající se tzv. vyjevovací přísahy. Z toho nelze dovozovat, že by nebylo možné požádat o prohlášení o majetku povinného i ve vztahu k těm pohledávkám, které byly přiznány rozhodnutími, jež se stala vykonatelná před 1. 1. 2001. Nic takového ze zákona neplyne. I soukromí exekutoři provádějí exekuce k vynucení splnění povinností uložených exekučními tituly vydanými dříve, než byl přijat zákon o soukromých exekutorech. Dále oprávněný argumentoval, proč návrh na výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu nemusel podat. Podle § 260b o. s. ř. stačí, že pohledávka oprávněného nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 uspokojena. Povinný tehdy uvedl, že na jeho účet banka zřídila zástavní právo. Již z toho je jasné, že pokud by oprávněný navrhl nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z tohoto účtu, nemohl by být uspokojen z toho prostého důvodu, že na účtu vázlo zástavní právo. Oprávněný navrhl, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem, aby návrhu oprávněného na prohlášení o majetku povinným vyhověl. Krajský soud zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je přípustné (§ 201, a contrario § 202 o. s. ř.). Přezkoumal usnesení okresního soudu spolu s řízením, které mu předcházelo, z důvodů týkajících se toho, co řešil ve výroku (§ 212, § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř.). Jednání k tomu nenařizoval (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Odvolání není opodstatněné. Okresní soud správně posuzoval návrh oprávněného na předvolání povinného k prohlášení o majetku podle § 260a odst. 1 o. s. ř. a zvažoval předpoklady k vyhovění tomuto návrhu podle § 260b odst. 1 o. s. ř., přičemž okolnosti, za nichž nelze návrhu vyhovět podle § 260b odst. 2 o. s.ř. nebyly tvrzeny a nevyšly najevo ani jinak. Okresní soud se zmínil o začlenění institutu prohlášení o majetku povinným do občanského soudního řádu novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb., ale závěry pro souzenou věc z toho nevyvodil. Návrh oprávněného zamítl proto, že ačkoli oprávněný věděl o účtu povinného z jeho sdělení ze 14. 12. 1998 poskytnutého za pomoci soudu podle § 260 o. s. ř., návrh na výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného nepodal. Jeho odůvodnění vyznívá tak, že návrh na výkon rozhodnutí tímto způsobem podán být musel. V tom se mýlí. Podle § 260b odst. 1 o. s. ř. soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu, a stejnopis rozhodnutí opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí; stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. V textu tohoto ustanovení se uvádí jako jeden z předpokladů, že pohledávka oprávněného (navrhovatele) nebyla uspokojena nebo nemohla být uspokojena. Oprávněný vysvětloval, že pohledávka nemohla být uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu proto, že na účtu vázlo zástavní právo tohoto peněžního ústavu, jak dlužník uvedl. Podle názoru krajského sodu k osvědčení nemožnosti uspokojení pohledávky tímto způsobem však nestačí pouhé tvrzení dlužníka o překážce bránící vymožení splnění dluhu. Nelze uvěřit bez dalšího a ve všem dlužníkovi. Musí k tomu přistupovat další skutečnosti, např. zpráva peněžního ústavu o existenci jeho práva k účtu a o výši jeho pohledávky tak, aby bylo zřejmé, že jeho zajištěná pohledávka se přinejmenším blíží výši pohledávky z účtu povinného. Oprávněný neosvědčil - alespoň v tomto rozsahu - nemožnost uspokojení své pohledávky přikázáním pohledávky z účtu povinného, to vše v návaznosti na jeho tvrzení a na obsah listin, a soud ji nemůže pokládat za nesplněnou. Jeho návrh musel být zamítnut. Krajský soud podotýká, že za tohoto stavu nebylo nutné zvažovat, zda od skutečností, kterými by byla osvědčena nemožnost uspokojení pohledávky výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného, uplynula doba relevantní z hlediska úsudku, že je namístě aktuální stav existence a použitelnosti účtu povinného postupem podle § 260 odst. 2 o. s. ř. zjistit znova. Aby oprávněný s návrhem uspěl, musel by osvědčit nejen to, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být uspokojena způsobem předvídaným v § 260b odst. 1 o. s. ř., ale navíc že se tak stalo v době po nabytí účinnosti novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, tj. v době od 1. 1. 2001. Novelou byla do o. s. ř. začleněna úprava prohlášení o majetku povinným. Podle části dvanácté nazvané přechodná a závěrečná ustanovení, hlavy I, bodu 1 není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. O prohlášení majetku podle § 260a a následujících o. s. ř. není dále stanoveno jinak. Z povahy procesního práva vyplývá, že nové procesní právo (jeho změny) má působit ode dne nabytí účinnosti zákona, ovšem i pro řízení, která byla zahájena před jeho účinností, tedy před 1. 1. 2001. Ty účinky, které dosavadní procesní úprava spojovala s určitými procesními úkony, zůstávají zachovány i nadále. Negativní vyjádření této zásady vyznívá v závěr, že jestliže s určitými úkony dosavadní procesní právo žádné účinky nespojovalo, tak zůstává i takový „účinek“ zachován; to znamená, že účinky, které určitému procesnímu úkonu přisuzuje až nová úprava, nastanou jen za předpokladu, že úkon byl učiněn za účinnosti úpravy nové (Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec: Občanský soudní řád, komentář, 6. vydání, nakl. C. H. Beck, str. 1525). S úkonem požádání o pomoc soudu podle § 260 odst. 2 o. s. ř. procesní právo před novelou provedenou zákonem č. 20/2000 Sb. účinek splnění jednoho z předpokladů pro prohlášení o majetku podle § 260b odst. 1 o. s. ř. ve znění po novele samozřejmě nespojovalo. Oprávněný ani netvrdil, že by po 1. 1. 2001 jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 o. s. ř. uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu. Marný pokus o uspokojení pohledávky výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného (sp. zn. E 173/99 O. s. v H. B.) nemá pro rozhodnutí právní význam proto, že s tímto způsobem výkonu rozhodnutí občanský soudní řád nespojuje pro prohlášení o majetku žádné účinky. Z ničeho nelze dovozovat, že vykonávané rozhodnutí muselo být vydáno po 1. 1. 2001 nebo že by až v této době mělo nabýt právní moci nebo vykonatelnosti. Postačí připojení stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo jiné listiny potřebné k nařízení výkonu rozhodnutí (§ 260b odst. 1 o. s. ř.). Okresní soud k opačnému názoru nedospěl, jak se oprávněný domníval. Z těchto důvodů krajský soud usnesení okresního soudu jako ve výroku správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné odvolání ani dovolání. V H. K. dne 14. ledna 2008 předseda senátu