Při rozhodování o placení odměny notáře jako soudního komisaře ( § 140 odst. 3 OSŘ) nemůže soud aplikovat ustanovení § 150 OSŘ o nepřiznání náhrady nákladů řízení.

17Co 560/2007-47 U S N E S E N Í K. s. v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. V. L., Ph.D., a soudců JUDr. Z. J. a Mgr. T. Š. ve věci projednání dědictví po Ing. J. S., nar. ........, naposledy bytem v H. K., T. 256/18, zemřelém ......., za účasti nezl. T. S., nar. ......., bytem v H. K., T. 256/18, zast. poručnicí L. T., bytem v H. K., T. E. B. 1550/32 (adresa pro doručování H. K., T. 256/18), k odvolání T. S. proti usnesení O. s. v H. K. z 13.9.2007, č.j. 33D 443/2007-37, t a k t o : Usnesení okresního soudu s e v napadeném výroku III m ě n í jen ve lhůtě k plnění, a to tak, že nezl. T. S. je povinen notáři JUDr.J.S. zaplatit 16.584,50 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto usnesení; jinak s e p o t v r z u j e s upřesněním, že náhrada hotových výdajů notáře činí 186,50 Kč. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud určil obvyklou cenu aktiv dědictví 1.488.758,78 Kč, výši pasiv 15.481,40 Kč a čistou hodnotu dědictví 1.473,287,38 Kč (výrok I), potvrdil, že dědictví nabývá nezletilý T. S. (výrok II), rozhodl o nárocích notáře, který v daném řízení působil jako soudní komisař (výrok III) a nepřiznal účastníku řízení právo na náhradu nákladů (výrok IV). Notáři vyměřil odměnu 13.750,- Kč, náhradu jeho hotových výdajů „168,50 Kč“ a náhradu daně z přidané hodnoty 2.648,- Kč, a celkovou částku 16.584,50 Kč uložil k zaplacení do tří dnů od právní moci usnesení nezl. T. S. V odůvodnění stran výroku o nárocích notáře provedl výpočet odměny podle vyhlášky č. 196/20011 Sb., vyložil, že náhrada hotových výdajů notáře představuje poštovné (67.50 Kč) a platby za lustraci v centrální evidenci závětí (2x 59,50 Kč), a že daň z přidané hodnoty obnáší 19% ze součtu odměny a náhrady hotových výdajů. Uložení platební povinnosti vůči notáři dědici odůvodnil odkazem na § 140 odst. 3 (větu první) o.s.ř. Proti tomuto usnesení, avšak právě jen do výroku o nárocích notáře, se nezl. T. S. prostřednictvím své poručnice odvolal.Argumentoval,že nedisponuje žádnou hotovostí, aby mohl v tak krátké lhůtě notáři zaplatit (zdědil byt, cenné papíry a práva a povinnosti k postžirovému účtu bez hotovosti a k účtu stavebního spoření), a se svým majetkem může nakládat jen se souhlasem soudu. S odkazem na § 150 o.s.ř. se domáhal změny rozhodnutí okresního soudu v ten smysl, že je povinen zaplatit notáři je náhradu hotových výdajů 186,50 Kč. K odvolání se nikdo nevyjádřil. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku III přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Právo na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu daně z přidané hodnoty notáři za jeho činnost obecně garantuje ust. § 106 zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejích činnosti, ve znění pozdějších změn a doplnění. Podrobnosti o způsobu určení a výši zůstavuje tento zákon prováděcímu předpisu (§ 107). Tím je vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších změn a doplňků. Ta deklaruje právo notáře na odměnu a náhradu hotových výdajů za činnosti v řízení o dědictví v § 1 a § 2, výpočet odměny notáře jako soudního komisaře upravuje v § 11 až § 14 a náhradu hotových výdajů v § 19, resp. v § 16. Že notáři za činnost soudního komisaře v řízení o dědictví náleží odměna, vyplývá i z § 38 odst. 1 o.s.ř., a nepřímo ovšem i z § 140 odst. 3 věty první o.s.ř. Ustanovení § 175 zd o.s.ř. pak praví, že notáři za činnost soudního komisaře v řízení o dědictví odměna nenáleží (jedině) v případě, že mu byla příslušná věc (v důsledku zbytečných průtahů, které v ní způsobil) soudem odňata. Z uvedeného vyplývá, že notář má na odměnu, náhradu hotových výdajů a daně z přidané hodnoty za činnost soudního komisaře nárok – s výše uvedenou výjimkou v případě odměny – vždy, že jde o nárok zaručený zákonem a že důvodem pro jeho odepření nemohou být okolnosti na straně toho, kdo jej má uspokojit. Ust. § 150 o.s.ř., o jehož aplikaci se v daném případě odvolatel uchází, nemůže na projednávanou věc dopadat nejen proto, že upravuje otázku náhrady nákladů, na niž vzniká nárok podle § 142 a následujících o.s.ř., tedy nikoli nároky notáře v řízení o dědictví, ale i z toho důvodu, že podle přesvědčení krajského soudu výjimečné odepření náhradového práva nemůže být spravedlivě založeno výhradně na okolnostech, které se toho, jehož právo má být takto mimořádně kráceno, netýkají (typicky tedy např. jen na nepříznivých poměrech toho, kdo by měl náklady hradit). Výše odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady daně z přidané hodnoty byla okresním soudem stanovena správně a v úplném souladu s výše zmíněnými předpisy. Protože v tomto ohledu ani odvolatel nic nenamítá, postačí tu pouze odkázat na odůvodnění přezkoumaného rozhodnutí. Že nároky notáře musí uspokojit dědic, který nabyl nepředlužené dědictví, je zakotveno v § 140 odst. 3 o.s.ř. Z tohoto pravidla zákon nezná výjimek a nevyhnutelně se tedy musí uplatnit i ve věci projednávané. Že snad odvolatel nedisponuje hotovostí v potřebné výši, na tom za současné právní úpravy nemůže nic změnit. V části, v níž okresní soud stanovil výši nároků notáře a uložil jejich uspokojení dědici, z výše uvedených důvodů krajský soud napadené usnesení v odvoláním dotčeném výroku potvrdil (§ 219 o.s.ř.); opravil jen zřejmou nesprávnost v psaní, spočívající v chybném uvedení výše přiznávané náhrady hotových výdajů „168,50 Kč“. Ke změně (§ 220 odst. 3 o.s.ř.) přikročil jen ohledně lhůty ke splnění ukládané platební povinnosti (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Za nejpříhodnější, vzhledem k nezletilosti odvolatele náležitě velkoryse spravedlivější, pokládá dobu tří měsíců od právní moci tohoto usnesení. Lze předpokládat, že na straně jedné přece jen odvolateli poskytne určitý prostor pro obstarání potřebné sumy a na straně druhé ještě nebude pro notáře znamenat neúnosné oddálení uspokojení jeho nároků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V H. K. dne 31. ledna 2008. předseda senátu