Jestliže podílový spoluvlastník společnou věc neužívá, ač ji v rozsahu svého spoluvlastnického podílu užívat může, nemá vůči druhému spoluvlastníku pro neužívání společné věci právo na vydání bezdůvodného obohacení, pokud druhý spoluvlastník nadále užívá společnou věc jen v rozsahu svého spoluvlastnického podílu.

18Co 344/2008 Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobkyně IS, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému MS, nar. xxx, bytem xxx, zast. Mgr. xxx, advokátkou se sídlem v xxx, o zaplacení 105.400,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 10. dubna 2008, č.j. 3C 255/2006 – 116, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 25.820,- Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 105.400,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 84.000,- Kč za období od 1.9.2006 do 31.12.2006 a dále od 1.1.2007 do zaplacení ve výši odpovídající výši repo sazby stanovené k tomuto datu ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a vždy takto stanovené znovu k prvnímu dni pololetí, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 21.400,- Kč za období od 1.9.2007 do 31.12.2007 a dále od 1.1.2008 do zaplacení ve výši odpovídající výši repo sazby stanovené k tomuto datu ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a vždy takto stanovené znovu k prvnímu dni pololetí (výrok I.), žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení 26.118,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně (výrok II.) a žalobkyni uložil nahradit České republice na účet Okresního soudu v xxx 5.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 105.400,- Kč s příslušenstvím (výše uvedeným úrokem z prodlení) z titulu bezdůvodného obohacení. To mělo spočívat ve výlučném užívání domu čp. 487 se stavební parcelou č. 476 a zahradou č. 164/4 v obci a k.ú. xxx, jichž byli účastníci podílovými spoluvlastníky (každý v rozsahu id. jedné poloviny), žalovaným od rozvodu manželství účastníků. Uplatněný nárok se týkal období od 1.9.2004 do 1.9.2006 a byla žádána částka představující polovinu výše obvyklého nájemného za užívání srovnatelných nemovitostí. Okresní soud z provedených důkazů uzavřel, že dům čp. 487 obsahuje jednu bytovou jednotku, kterou účastníci užívali společně jako manželé a od roku 2002 ji užíval výlučně žalovaný. V řízení nebylo prokázáno a žalobkyně ani netvrdila, že by ji žalovaný vyzval k opuštění nemovitosti, že by jí jakýmkoliv způsobem znemožnil užívání nemovitosti ani že by jí v době pozdější jakýmkoliv způsobem zabraňoval ve vstupu do nemovitosti a jejímu užívání. Žalobkyně opustila nemovitost dobrovolně na základě vlastního svobodného rozhodnutí. Výkon jejího vlastnického práva, tedy že pokud nemovitost spoluvlastní, má právo ji užívat, je právem a nikoliv povinností. Nikdo ji nemůže k tomu, aby nemovitost užívala, nutit. Po jejím odchodu žalovaný nemovitost užíval sám v tomtéž rozsahu jako při společném užívání se žalobkyní. Odchodem žalobkyně tedy nezískal žádné obohacení. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu bytovou jednotku, ve které žalovaný bydlí, nelze dospět k závěru, že žalovaný mohl nemovitost pronajímat a tím získávat majetkový prospěch. Protože nebylo prokázáno, že by se žalovaný po odstěhování žalobkyně obohatil, žalobu zamítl. Nad rámec tohoto závěru dodal, že obytná místnost a půdní prostory v prvním patře domu nejsou užívány vyjma toho, že je tam uskladněn nábytek po rodičích či babičce žalobkyně. Jejich vlastnicí je žalobkyně a jejich uskladněním v nemovitosti tuto fakticky užívá. Nájemné za tyto prostory představuje 21,4 % předpokládaného nájemného, a proto by žalobkyně zcela uspět nemohla, nehledě na výdaje, které žalobce vynaložil na údržbu nemovitosti a z nichž jedna polovina činí 43.820,- Kč. Protože žalovaný v řízení zcela uspěl, okresní soud mu proti žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení (náklady právního zastoupení), spočívajících v odměně advokáta dle § 3 vyhl.č. 484/2000 Sb. 25.218,- Kč a tří paušálních náhrad výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. po 300,- Kč (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) a žalobkyni uložil nahradit státem hrazené znalečné dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že k bezdůvodnému obohacení na straně uživatele věci a spoluvlastníka dochází objektivně, pokud mezi spoluvlastníky nedojde k dohodě (i konkludentní), že si za užívání nad rámec spoluvlastnického podílu nebudou nic hradit. Dům čp. 487 obsahuje jen jeden byt a není tudíž pochyb o tom, že žalovaný tento byt musel užívat pro svou výlučnou potřebu jako celek. Žalobkyni není nic známo o tom, že by žalovaný investoval účelně a hospodárně po dohodě s ní do společné nemovitosti. Faktickou protihodnotou může být pouze péče o nemovitost, přesahující rámec běžných udržovacích prací nad rámec povinností, za použití analogie, které má nájemce bytu. K této pohledávce žalovaného zůstalo dokazování neúplné. Nábytek v místnostech v prvním patře domu, který rodiče žalobkyně darovali oběma účastníkům, byl vypořádán ve smyslu ust. § 150 odst. 4 obč. zák. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě, kterou nelze zamítnout pro rozpor s dobrými mravy, vyhověl. Žalovaný považoval za správné závěry okresního soudu, že žalovanému po odstěhování žalobkyně zcela o její vůli nezbylo, než aby nemovitost užíval sám a stejným způsobem. Nikoho v nemovitosti v nájmu neměl, kromě syna, který se v domě zdržoval v rámci styku jednou za 14 dní a nyní užívá jednu místnost, protože mu byl svěřen do výchovy. V domě je nábytek, který tam byl v době, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost, který je v jejím výlučném vlastnictví, popř. ve spoluvlastnictví se žalovaným. Žalobkyně tak fakticky stejně nemovitost užívá. Žalovanému se tím zvýšily náklady na bydlení, které musí hradit sám bez příspěvku žalobkyně a žádný majetkový prospěch mu nevznikl. Žalobkyni v užívání nemovitosti nijak nebránil. Pokud by soud za tohoto stavu žalobě vyhověl, bylo by to v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni vyplatil na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku přesahující milion korun a podle okolností, za kterých podíl získala, má získaný podíl za nemravný. Navrhl potvrzení rozsudku. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání, podaného osobou k němu oprávněnou, a obsahujícímu náležitosti dle ust. § 205 o.s.ř., rozsudek okresního soudu přezkoumal (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněným ze žádného z přípustných odvolacích důvodů dle ust. § 205 odst. 2 o.s.ř. Krajský soud zcela převzal skutková zjištění soudu okresního, která se podávají z odůvodnění napadeného rozsudku. Sdílí i právní závěr okresního soudu, že (podle výsledků dokazování) žalovanému na úkor žalobkyně ve sledovaném období z tvrzeného důvodu bezdůvodné obohacení nevzniklo. Podle ust. § 137 odst. obč. zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Podle ust. § 139 odst. 2 obč. zák. o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Spoluvlastnický podíl je mírou účasti na vztahu ke společné věci i pokud jde o užívání věci. Proto tam, kde spoluvlastníkovi není zajištěno užívání věci ve spoluvlastnictví v rozsahu určeném jeho podílem, má nárok na poskytnutí tomu odpovídající náhrady. Spoluvlastníkovi, který své právo užívat věc nemohl realizovat buď vůbec nebo pouze částečně, náleží peněžité vyrovnání. Naopak ten spoluvlastník, který věc užívá nad rozsah svého podílu, získává na úkor ostatních bezdůvodné obohacení ( např. rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1213/99). Podle ustálené judikatury soudů (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2624/2003) platí, že bezdůvodné obohacení podílového spoluvlastníka, který užívá věc nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, vzniká bez ohledu na to, zda o takovém užívání rozhodla většina spoluvlastníků počítaná podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů nebo bylo upraveno dohodou spoluvlastníků nebo o užívání rozhodl soud, pokud ovšem z dohody spoluvlastníků nevyplývá něco jiného (např. že si za užívání nad rámec spoluvlastnického podílu nebudou nic hradit). Žalobkyně v řízení dohodu spoluvlastníků v naznačeném smyslu netvrdila. Sama pak uvedla, že dohoda ani ústní ani písemná o hospodaření se společnou věcí, která by ji vylučovala z užívání věci, uzavřena nebyla a sama také nedala žalovanému jakýkoliv souhlas k bezplatnému užívání věci (rozuměno nad rámec spoluvlastnického podílu). Ve sporu jde o případ, kdy jeden z podílových spoluvlastníků věci (s rovným podílem) na základě dobrovolného rozhodnutí přestal nemovitost určenou k bydlení užívat, ačkoliv mu ve výkonu jeho práva v rozsahu odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu druhý spoluvlastník nijak nebránil, aniž by prokázal, že druhý spoluvlastník věc užíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Žalobkyně zastává názor, že i v takovém případě vzniká podílovému spoluvlastníku (žalovanému), který věc nepřestal užívat, „objektivně“ bezdůvodné obohacení (ve výši obvyklého nájmu), které jí je povinen vydat. Uvedený názor okresní soud z výše uvedených důvodů nesdílel a nesdílí jej ani odvolací soud. V posuzovaném případě podle výsledků dokazování žalobkyni zůstalo (alespoň v období, za které vydání bezdůvodného obohacení žádá) zachováno právo užívání nemovitosti ve spoluvlastnictví se žalovaným v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Jestliže jej na základě svého svobodného rozhodnutí nevyužila a žalovaný podle výsledků dokazování neužíval věc ani podle dohody spoluvlastníků ani fakticky v rozsahu větším, než činil jeho spoluvlastnický podíl, nebo neumožnil užívání nad rozsah svého spoluvlastnického podílu třetí osobě, z něhož by měl majetkový prospěch, předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení z tvrzeného důvodu na úkor žalobkyně podle ust. § 451 obč. zák. splněny nejsou. Samotným dobrovolným nevýkonem práva spoluvlastníka (užívat věc v rozsahu svého podílu) se totiž dalším spoluvlastníkům bez dalšího žádného majetkového prospěchu nedostává. S ohledem na výše vyslovené závěry, se odvolací soud již nezabýval další obranou žalovaného, že žalobkyně nemovitosti ve sledovaném období užívala k uskladnění svého či nábytku v podílovém spoluvlastnictví účastníků a že by mu měla zaplatit výdaje jím vynaložené na údržbu nemovitosti. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu včetně vedlejších výroků potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Protože žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný odvolací soud uložil neúspěšné žalobkyni, aby mu nahradila náklady odvolacího řízení, které sestávají z odměny advokáta dle § 3 vyhl.č. 484/2000 Sb. ve výši 25.220,- Kč a dvou paušálních náhrad hotových výloh po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem v částce 25.820,- Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není přípustné ani dovolání, ledaže k návrhu účastníka, podanému do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v xxx, dovolání připustí Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně, který o dovolání rozhoduje, shledá-li, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V P dne 3. listopadu 2008 předseda senátu