Jestliže prodávající od kupní smlouvy odstoupil a kupující ( dále jen „kupující č. 1“) až poté věc, jež byla předmětem původní kupní smlouvy, prodal další osobě ( dále jen „ kupující č. 2“¨ a „ druhá kupní smlouva“), nenabyl kupující č. 2 vlastnictví k věci, a to ani tehdy, kdyby byl v dobré víře, že kupující č. 1 byl v době uzavírání druhé kupní smlouvy vlastníkem věci. Právní závěry nálezu Ústavního soudu, sp. zn. ÚS Pl 78/06, na takový případ nedopadají.

18Co 399/2008 Krajský soud v HK – pobočka v Prozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce AK, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. xxx, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovaným 1) JS, nar. xxx, bytem xxx, 2) JS, nar. xxx, bytem xxx, 3) LJ, nar. xxx, bytem xxx, 4) JJ, nar. xxx, bytem xxx, 5) IB, nar. xxx, bytem xxx, 6) JB, nar. xxx, bytem xxx, 7) PT (dříve Č), nar. xxx, bytem xxx, 8) JK, nar. xxx, bytem xxx, 9) GB, nar. xxx, bytem xxx, 10) OK, nar. xxx, bytem xxx, 11) JH, nar.xxx, bytem xxx, 12) EH, nar. xxx, bytem xxx, 13) Ing. GČ, nar. xxx, bytem xxx, 14) MP, nar. xxx, bytem xxx, 15) VP, nar. xxx, bytem xxx, 16) HJ, nar. xxx, bytem xxx, 17) ZC, nar. xxx, bytem xxx, 18) FK, nar. xxx, bytem xxx, z toho 6), 7), 8), 10), 16), 17) a 18) žalovaným zastoupeným HT, advokátkou se sídlem xxx, o určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, k odvoláním 1), 2), 3), 4), 6), 7), 8), 10), 13), 14), 15), 16), 17) a 18) žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 18.1.2008, č.j. 9C 224/94-556, t a k t o: I. Odvolání žalovaných JS a JS se o d m í t á . II. Rozsudek okresního soudu s e ve výroku I. v části napadené odvoláními žalovaných LJ, JJ, JB, PT, JK, OK, Ing. GČ, MP, VP, HJ, ZC a FK, kterou bylo určeno vlastnictví žalobce k pozemkům v k.ú. B vymezeným geometrickým plánem č. 277-2/2007 zhotoveným A xxx s.r.o. a ověřeným Ing. AV ze dne 2.2.2007 jako pozemkové parcely č. parc. 372/44, 372/45, 372/47, 372/48, 372/50, 372/52 a 372/54, a dále v odvoláním napadených výrocích III., IV., V., VI., VIII., X., XI. a XIV. p o t v r z u j e . III. Mezi žalobcem a žalovanými JS a JS nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. IV. Žalovaní LJ, JJ, JB, PT, JK, OK, Ing. GČ, MP, VP, HJ, ZC a FK jsou povinni nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 31.654,- Kč, a to LJ a JJ společně a nerozdílně částkou 4.522,- Kč, JB částkou 4.522,- Kč, PT částkou 4.522,- Kč, JK částkou 4.522,- Kč, OK, HJ, ZC a FT společně a nerozdílně částkou 4.522,- Kč, Ing. GČ částkou 4.522,- Kč, MP a VP společně a nerozdílně částkou 4.522,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. xxx. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora uvedeným rozsudkem určil vlastnictví žalobce k pozemkům označeným v katastru nemovitostí jako pozemkové parcely č. 371, 372/1, 372/21, 372/22, 372/23, 372/24, 372/25 a dále k pozemkům vymezeným geometrickým plánem č. 277-2/2007 zhotoveným A xxx s.r.o. a ověřeným Ing. AV ze dne 2.2.2007 jako pozemkové parcely č. 372/43, 372/44, 372/45, 372/46, 372/47, 372/48, 372/49, 372/50, 372/51, 372/52, 372/54, 372/56, 372/58 a 372/60, vše v k.ú. B (výrok I.). Zároveň okresní soud uložil žalovaným vyklidit a odevzdat žalobci předmětné pozemky, a to žalovaným JS a JS pozemkové parcely č. 371, 372/1, 372/21, 372/22, 372/23, 372/24, 372/25 a pozemky vymezené geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemkové parcely č. 372/43, 372/46, 372/56, 372/58 a 372/60 v k.ú. B (výrok II.), žalovaným LJ a JJ pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/44 v k.ú. B (výrok III.), žalovaným JB a IB pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/45 v k.ú. B (výrok IV.), žalované PČ pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/47 v k.ú. B (výrok V.), žalovanému JK pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/48 v k.ú. B (výrok VI.), žalovanému GB pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/49 v k.ú. B (výrok VII.), žalovaným OK, HJ, ZC a FK pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/50 v k.ú. B (výrok VIII.), žalovaným JH a EH pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/51 v k.ú. B (výrok IX.), žalovaným MP a VP pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/52 v k.ú. B (výrok X.) a žalované Ing. GČ pozemek vymezený geometrickým plánem uvedeným shora jako pozemková parcela č. 372/54 v k.ú. B (výrok XI.). O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobcem a žalovanými J a JS rozhodl okresní soud tak, že žalovaným uložil nahradit žalobci částku 17.869,- Kč k rukám jeho zástupce (výrok XII.). Dále okresní soud uložil žalovaným J a JS aby nahradili České republice na účet Okresního soudu v xxx náklady řízení státu ve výši 81.682,- Kč (výrok XIII.). O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobcem a ostatními žalovanými bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na tuto náhradu (výrok XIV.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení vlastnictví a vyklizení pozemků, jejichž označení v průběhu řízení změnil do podoby uvedené ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Žalobce se stal na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu v xxx č.j. 78/92 ze dne 20.2.1992 vlastníkem pozemků označených tehdy jako parcely dle PK č. 370/1, 371 a 372 v k.ú. B. Kupní smlouvou ze dne 22.6.1993 prodal tyto pozemky žalovaným J a JS za kupní cenu ve výši 176.000,- Kč splatnou do jednoho roku od uzavření smlouvy. Žalovaní ve lhůtě splatnosti zaplatili pouze část kupní ceny v částce 30.000,- Kč. Z důvodu jejich prodlení je žalobce vyzval k doplacení kupní ceny v přiměřené dodatečné lhůtě do 15.8.1994 a po marném uplynutí stanovené lhůty odstoupil od kupní smlouvy jednostranným právním úkonem ze dne 17.10.1994. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval žalobce v nesouladu mezi skutečným stavem vlastnického práva a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, kde jsou jako vlastníci parcel odpovídajících původním pozemkům žalobce zapsáni žalovaní. Vyklizení žalobce požadoval z toho důvodu, že po odstoupení od kupní smlouvy jsou předmětné pozemky nadále užívány žalovanými S a dalšími žalovanými, jimž byly některé části původních parcel převedeny jako součást nově oddělených parcel. Rozsudkem Okresního soudu v xxx ze dne 22.12.1995, č.j. 9C 224/94-67, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 10.1.1996, č.j. 9C 224/94-70, bylo žalobě v původním znění žalobního petitu vyhověno. V odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v xxx byl však tento rozsudek změněn a žaloba zamítnuta s tím, že nebylo prokázáno doručení odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobce žalovaným S. V dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu ČR bylo rozhodnutí odvolací soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným pokynem, že projev vůle odstoupit od kupní smlouvy ze dne 22.6.1993 je jednoznačně vyjádřen žalobcem v žalobě, která byla doručena žalovaným S jako kupujícím dne 18.11.1994 a 22.11.1994. Po vrácení věci odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že žalobce platně odstoupil od uzavřené kupní smlouvy s účinky ex tunc, čímž se obnovilo od počátku jeho vlastnické právo k pozemkům, jež zrušenou kupní smlouvou žalovaným S prodal. Uložil okresnímu soudu provést důkaz geometrickým plánem. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vydaného v dalším řízení vedeném před soudem prvního stupně, jehož přílohou je geometrický plán č. 277-2/2007 zhotovený A xxx s.r.o. a ověřený Ing. AV ze dne 2.2.2007, lze dovodit skutkový závěr, že pozemky označené jako parcely dle PK 370/1, 371 a 372 žalobce prodal žalovaným S kupní smlouvou ze dne 22.6.1993, od níž následně odstoupil (dle závazného právního názoru Nejvyššího soudu ČR doručením žaloby v této věci žalovaným S dne 18.11.1994 a 22.11.1994). Geometrickým plánem č. 148-1010/93 ze dne 18.11.1993 byly zaměřeny pozemky zapsané do katastru nemovitostí jako pozemková parcela č. 372/1 a č. 372/7 (zahrnující původní parcely dle PK - část 369/1, celý 370/1, celý 370/3, část 371, část 372 a část 373). Parcela č. 372/7 byla posléze geometrickým plánem č. 157-64/94 ze dne 1.11.1994 rozdělena na nově zaměřené parcely č. 372/7 (J a JS), č. 372/8 (L a JJ), č. 372/9 (I a JB), č. 372/10 (J a JS), č. 372/11 (PČ č. 372/12 (JK), č. 372/13 (GB), č. 372/14 (FK právní předchůdce žalovaných OK, HJ, ZC a FK ml., a OK), č. 372/15 (J a EH), č. 372/16 (M a VP), č. 372/17 (Ing. GČ), č. 372/18 (J a JS), č. 372/19 (J a JS), č. 372/20 (J a JS), č. 372/21 (J a JS), č. 372/22 (J a JS), č. 372/23 (J a JS), č. 372/24 (J a JS), č. 372/25 (J a JS). Geometrickým plánem č. 277-2/2007 ze dne 2.2.2007, který je přílohou rozsudku okresního soudu, pak byly odděleny z uvedených parcel, které mají původ jak v předmětných původních parcelách žalobce, tak jiných parcelách dle PK, ty části, které vznikly z původních parcel žalobce dle PK č. 370/1, 371 a 372, a to: - z parcely č. 372/7 nově oddělená parcela č. 372/43, - z parcely č. 372/8 nově oddělená parcela č. 372/44, - z parcely č. 372/9 nově oddělená parcela č. 372/45, - z parcely č. 372/10 nově oddělená parcela č. 372/46, - z parcely č. 372/11 nově oddělená parcela č. 372/47, - z parcely č. 372/12 nově oddělená parcela č. 372/48, - z parcely č. 372/13 nově oddělená parcela č. 372/49, - z parcely č. 372/14 nově oddělená parcela č. 372/50, - z parcely č. 372/15 nově oddělená parcela č. 372/51, - z parcely č. 372/16 nově oddělená parcela č. 372/52, - z parcely č. 372/17 nově oddělená parcela č. 372/54, - z parcely č. 372/18 nově oddělená parcela č. 372/56, - z parcely č. 372/19 nově oddělená parcela č. 372/58, - z parcely č. 372/20 nově oddělená parcela č. 372/60. Po právní stránce okresní soud dovodil naléhavý právní zájem dle § 80 písm. c/ o.s.ř. a z hmotněprávního hlediska věc posoudil podle § 35, § 48 a § 517 občanského zákoníku. Okresní soud ve shodě se závazným pokynem Nejvyššího soudu ČR považoval projev vůle vyjádřený ze strany žalobce v žalobě za odstoupení od smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovanými J a JS jako kupujícími dne 22.6.1993. K odstoupení od smlouvy došlo ke dni doručení žaloby žalovaným, tj. prvnímu žalovanému 18.11.1994 a druhé žalované 22.11.1994. Tím došlo ke zrušení práv a povinností vzniklých na základě kupní smlouvy a žalobce se stal vlastníkem pozemků, které žalovaným S prodal. Okresní soud nepřehlédl nález Ústavního soudu ČR sp.zn. Pl.ÚS 78/06 ze dne 16.10.2007, ale dospěl k závěru, že tento nález se na danou věc nevztahuje, když žalobce odstoupil od kupní smlouvy uzavřené se žalovanými S ještě před převodem vlastnického práva ze strany žalovaných S na další žalované. Až po doručení žaloby v této věci žalovaným J a JS byly podány návrhy na vklad vlastnického práva dalších žalovaných do katastru nemovitostí (manželé B, PČ, JK, GB a manželé K – dne 2.12.1994, manželé J, manželé H a Ing. GČ - dne 6.12.1994 a manželé B /předchůdci manželů P/ - dne 20.3.1995, viz čl.11 a čl.60 spisu). Na základě uvedených právních závěrů okresní soud žalobě vyhověl, určil vlastnické právo žalobce k předmětným pozemkům a uložil jednotlivým žalovaným vyklizení pozemků zapsaných v katastru nemovitostí jako jejich vlastnictví. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání 1), 2), 3), 4), 6), 7), 8), 10), 13), 14), 15), 16), 17) a 18) žalovaní. Odvolání žalovaných J a JS považuje odvolací soud za opožděně podané. Napadené rozhodnutí okresního soudu bylo doručeno žalovanému JS dne 26.1.2008 a žalované JS k rukám jejího zástupce JUDr. EZ dne 28.1.2008. Okresní soud správně doručil rozhodnutí k rukám obecného zmocněnce žalované (plná moc ze dne 20.3.2006 na čl. 439). Odvolací soud nepřihlížel k pozdější námitce žalované, že její zastupování JUDr. EZ skončilo před delší dobou, když takovou skutečnost soudu ona ani její zmocněnec neoznámili. Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem (§ 28 odst. 2 o.s.ř.). Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda senátu doručení písemnosti jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak (§ 45c odst. 1 o.s.ř.). Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.). V daném případě bylo tedy posledním dnem lhůty k podání odvolání úterý dne 12.2.2008. Odvolání předané k poštovní přepravě dne 13.2.2008 bylo podáno opožděně a jako takové muselo být odvolacím soudem odmítnuto (§ 218a o.s.ř.). Výrok I. v části, kterou bylo určeno vlastnictví žalobce k pozemkům v k.ú. B označeným jako pozemkové parcely č. 371, 372/1, 372/21, 372/22, 372/23, 372/24, 372/25 a k pozemkům v k.ú. B vymezeným geometrickým plánem č. 277-2/2007 zhotoveným A xxx s.r.o. a ověřeným Ing. AV ze dne 2.2.2007 jako pozemkové parcely č.parc. 372/43, 372/46, 372/56, 372/58 a 372/60, a dále výroky II., XII. a XIII. tudíž nabyly právní moci, jako kdyby odvolání podáno nebylo, neboť opožděné odvolání nemá suspenzívní účinek (§ 206 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaní IB, GB a J a EH odvolání nepodali. Výrok I. v části, kterou bylo určeno vlastnictví žalobce k pozemkům v k.ú. B vymezeným geometrickým plánem č. 277-2/2007 zhotoveným A xxx s.r.o. a ověřeným Ing. AV ze dne 2.2.2007 jako pozemkové parcely č. parc. 372/49 a 372/51, a dále výroky VII. a IX. nebyly tudíž odvoláním dotčeny. Žalovaní L a JJ ve svém odvolání namítali, že pozemek, který mají vyklidit, nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 30.11.1994 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 6.12.1994. Prodávající JS a JS byli zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci převáděného pozemku. Z údajů katastru nemovitostí nebylo lze vyčíst žádné omezení práva nakládat s pozemky. Pokud žalobce odstoupil od smlouvy před převodem pozemku žalovanými S na žalované L a JJ, měl nechat vyznačit omezení dispozičního práva manželů S v katastru nemovitostí. Zároveň poukázali na skutečnost, že manželé S zaplatili žalobci část kupní ceny a zbylou část žalobce odmítl později přijmout. Z jejich návrhu, aby řízení nebylo proti nim vedeno, lze dovodit procesní návrh na změnu napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. Žalovaní M a VP namítali, že pozemek, který mají vyklidit, nabyli od vlastníků tohoto pozemku, kteří ho předtím zakoupili od manželů S. Žalobce podle jejich názoru nebyl oprávněn od kupní smlouvy s manžely S odstoupit, pokud tím porušil práva ostatních žalovaných nabytá v dobré víře. Navrhli změnu napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. Žalovaní JB, PČ, JK, OK, HJ, ZC a FK ve svém odvolání ve znění jeho doplnění uvedli, že nabyli předmětné pozemky v dobré víře od žalovaných manželů S, kteří byli v té době zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci. Vyjádřili přesvědčení, že na jejich případ dopadají závěry Ústavního soudu ČR vyjádřené v nálezu ze dne 16.10.2007, sp.zn. Pl ÚS 78/06. Navrhli změnu napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. Žalovaná Ing. GČ ve svém odvolání uvedla, že pozemek, který má vyklidit, nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 30.11.1994 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 6.12.1994. Prodávající JS a JS byli zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci převáděného pozemku. Z údajů katastru nemovitostí nebylo lze vyčíst žádné omezení práva nakládat s pozemky. Pokud žalobce odstoupil od smlouvy před převodem pozemku žalovanými S na žalovanou Ing. GČ, měl nechat vyznačit omezení dispozičního práva manželů S v katastru nemovitostí. Zároveň poukázala na skutečnost, že manželé S zaplatili žalobci část kupní ceny a zbylou část žalobce odmítl později přijmout. Z jejího návrhu, aby řízení nebylo proti ní vedeno, lze dovodit procesní návrh na změnu napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. Žalobce k odvoláním uvedl, že dobrá víra odvolatelů nepostačovala k nabytí vlastnictví, neboť k odstoupení od smlouvy došlo před převodem pozemků z manželů S na odvolatele. Ke dni převodu nebyli převodci manželé S již vlastníky. Odvolatelé se dle vyjádření žalobce stali obětí podvodu manželů S, což nemůže jít k tíži žalobce. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí. Krajský soud po zjištění, že odvolání shora uvedených žalovaných, jimiž byl napaden výrok I. v části, kterou bylo určeno vlastnictví žalobce k pozemkům v k.ú. B vymezeným geometrickým plánem č. 277-2/2007 zhotoveným A xxx s.r.o. a ověřeným Ing. AV ze dne 2.2.2007 jako pozemkové parcely č.parc. 372/44, 372/45, 372/47, 372/48, 372/50, 372/52 a 372/54, a dále výroky III., IV., V., VI., VIII., X., XI. a XIV. rozsudku okresního soudu, byla podána včas (§ 204 o.s.ř.), osobami k nim oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), jsou přípustná (§ 202 o.s.ř.), obsahují náležitosti dle ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jejich mezích přezkoumal, když přihlížel i k důvodům v odvoláních výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.). Odvolání neshledal důvodnými. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu, které mají oporu v provedeném dokazování, proti nimž účastníci ničeho nenamítali, když předmětem sporu je právní posouzení věci, a na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Dle § 80 písm. c/ o.s.ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V dané věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, když žalobce tvrdí rozpor mezi skutečným stavem vlastnického práva a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Judikatura sice zpočátku zastávala stanovisko, že pokud vlastník nezapsaný v katastru nemovitostí je oprávněn domáhat se ochrany práva žalobou na plnění, není dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, avšak v důsledku výkladu § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., podle kterého jedině rozsudek o určení vlastnického práva je rozhodnutím, na základě jehož výroku lze záznamem provést zápis v katastru nemovitostí, musely soudy naléhavý právní zájem na určení tomu, kdo tvrdí, že je vlastníkem nezapsaným v katastru nemovitostí, přiznat. Dle § 126 odst. 1 občanského zákoníku vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. V případě reivindikační žaloby týkající se nemovitostí, je soudní praxe ustálena v tom, aby žalobní návrh zněl nikoliv na vydání, nýbrž na vyklizení, a bylo tak lze následně navrhnout výkon rozhodnutí postupem dle § 340 a násl. o.s.ř.. Výkon rozhodnutí soud učiní opatřením, aby z vyklizovaného pozemku byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny na vyklizovaném pozemku, a aby byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného. Vznik vlastnického práva k nemovitosti na základě právního úkonu (titul) sice vyžaduje ke svému dovršení vklad do katastru nemovitostí (modus), avšak na straně druhé vlastnické právo zásadně nevzniká nabytím od nevlastníka, neboť nikdo nemůže dle zásad kontinentální právního systému převést víc práv, než sám má. (Nemo plus iuris transfere potest, quam ipse habet). Zákon nestanoví, že by skutečný stav vlastnických práv odvisel od údajů zapsaných v katastru nemovitostí a nemohl být odlišný. Vyjde-li v soudním řízení najevo, že převodce, ač zapsán v katastru nemovitostí, nebyl vlastníkem ke dni převodu na nabyvatele, vlastnické právo nabyvatele nevzniklo. Ochrana nabyvatele jednajícího v důvěře v katastr nemovitostí je zajištěna pouze v § 11 zákona č. 265/1992 Sb., který stanoví, že ten, kdo vychází ze zápisu v katastru nemovitostí učiněného po 1.1.1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisu v katastru neodpovídá skutečnosti. Citované ustanovení není v žádném případě absolutní ochranou vlastnického práva nabyvatele zapsaného do katastru nemovitostí, nýbrž zakládá pouze vyvratitelnou právní domněnku jeho oprávněné držby. Tato domněnka se uplatní jen do doby, než je dobrá víra narušena, např. doručením žaloby v této věci a usnesení o přistoupení jednotlivým odvolatelům jako žalovaným. Dle § 48 odst. 1 občanského zákoníku od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Dle odst. 2 citovaného ustanovení odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. Dle § 517 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně i odvolací soud jsou vázány právním názorem Nejvyššího soudu ČR vyjádřeným v rozsudku ze dne 12.1.2000, č.j. 28 Cdo 403/98-109, že žaloba žalobce ze dne 31.10.1994 doručená prvnímu žalovanému dne 18.11.1994 a druhé žalované dne 22.11.1994 nesla k uvedeným datům ve vztahu k těmto žalovaným účinky odstoupení od kupní smlouvy ze dne 22.6.1993. Tím došlo ke zrušení smlouvy od počátku (ex tunc) a k obnovení vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům, třebaže v katastru nemovitostí byli jako vlastníci zapsáni první žalovaný JS a druhá žalovaná JS. Právo žalobce odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení nastalo, i když žalovaní S část kupní ceny zaplatili, neboť částečné plnění ve lhůtě splatnosti nelze považovat za řádné a včasné splnění dluhu. Po odstoupení od smlouvy a zrušení kupní smlouvy s účinky od počátku nebylo již povinností žalobce jako věřitele přijmout další nabízené plnění na kupní cenu. Za nedůvodnou považuje odvolací soud též výhradu žalovaných spočívající v názoru, že žalobce neměl právo od smlouvy odstoupit, pokud tak narušil práva nabytá v dobré víře ostatními žalovanými jako třetími osobami, neboť v době odstoupení od kupní smlouvy zde žádná práva ostatních žalovaných nebyla, vlastníky zapsanými v katastru nemovitostí byli pouze žalovaní J a JS a k převodu pozemků na další žalované jako nabyvatele došlo až po odstoupení od smlouvy, kdy žalovaní S převáděli pozemky, o nichž věděli, že nejsou v jejich vlastnictví, na ostatní žalované jako nabyvatele. Odvolací soud se zabýval k odvolací výhradě žalovaných tím, zda lze na danou věc vztáhnout závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2007, sp.zn. ÚS Pl. 78/06, v němž se stanoví, že odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 občanského zákoníku se – není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak – smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl.11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv, vyvěrajícími z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká. V této věci nelze přehlédnout, že žádný z odvolatelů nenabyl vlastnické právo předtím, než došlo k odstoupení od smlouvy. Odvolatelé se od počátku nestali skutečnými vlastníky předmětných pozemků a nelze tedy dovozovat ochranu jejich vlastnického práva, které nikdy nevzniklo. Tomu by tak bylo, kdyby naopak jejich řádně nabyté vlastnictví od vlastníka pozemků bylo následně zpochybněno odstoupením od smlouvy uzavřené mezi původním převodcem a jejich předchůdcem jako nabyvatelem. Protože odvolání shledal odvolací soud nedůvodnými, postupoval dle § 219 o.s.ř. a věcně správné rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, s jehož důvody se ztotožňuje. Nad rámec tohoto řízení odvolací soud dodává, že tímto rozhodnutím není dotčeno právo odvolatelů domáhat se vrácení zaplacené kupní ceny z titulu bezdůvodného obohacení proti prodávajícím, s nimiž neplatně uzavřeli kupní smlouvy o prodeji pozemků. Dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalovaným. Na rozdíl od řízení před soudem prvního stupně nejsou zde již naplněny důvody zvláštního zřetele hodné, aby odvolací soud neuložil žalovaným odvolatelům náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení bylo na jednotlivých žalovaných, aby zvážili svou procesní situaci a měli možnost se rozhodnout se všemi následky z toho vyplývajícími, zda přistoupí k podání odvolání. V rámci řízení o odvolání prvního a druhé žalovaných, které bylo odmítnuto, žalobci žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud ve vztahu mezi žalobcem a prvními dvěma žalovanými žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. V rámci řízení o odvolání 3), 4), 6), 7), 8), 10), 13), 14), 15), 16), 17) a 18) žalovaných vznikly žalobci náklady řízení ve výši 31.654,- Kč sestávající z odměny advokáta ve výši 26.000,- Kč (§ 5 písm. b/, § 7 písm. d/ a § 17 písm. b/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), paušální náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300,- Kč ve výši 600,- Kč a 19% DPH ve výši 5.054,- Kč. Žalobci lze v obecné rovině přisvědčit, že se nabízí uložit každému ze žalovaných náhradu nákladů v částce 31.654,- Kč v plné výši, neboť se v tomto řízení jedná u všech žalovaných o věci se samostatným skutkovým základem, o nichž se vede společné řízení. Na straně druhé z důvodů zvláštního zřetele hodných odvolací soud má za to, že podstata sporu je u všech žalovaných totožná, čemuž odpovídá i skutečnost, že žalobce prostřednictvím svého zástupce ve vyjádření k odvolání nerozlišoval výslovně, ke kterému z odvolání své argumenty směřuje, vyjádření bylo společné ke všem podaným odvoláním a bylo by proto zjevně nepřiměřené, kdyby za toto vyjádření bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve stejné výši, jako kdyby se vyjadřoval k odvoláním v sedmi různých věcech s odlišným skutkovým základem (§ 150 o.s.ř.). Proto odvolací soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení pouze v celkové výši 31.654,- Kč, kterou rozdělil mezi jednotlivé odvolatele podle jednotlivých pozemků dotčených odvoláními rovným dílem, když pouze v případě manželů brojících společně proti určení vlastnictví a vyklizení jednoho pozemku uložil povinnost k náhradě podílu na celkových nákladech odvolacího řízení společně a nerozdílně. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Proti výrokům II. a IV. tohoto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže jeho přípustnost dovodí dovolací soud – Nejvyšší soud ČR, shledá-li, že se jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a to k dovolání účastníka podanému do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v XXX. V P dne 19. listopadu 2008 předsedkyně senátu