Třetí osobě nelze uložit zákaz setkávání s nezletilým podle ustanovení § 76b OSŘ, neboť toto ustanovení a další ustanovení § 76c až § 76g OSŘ míří na případy tzv. domácího násilí, tj. násilí páchaného uvnitř rodinného kruhu, resp. mezi těmi, kdo tvoří společnou domácnost. Nezletilé dítě se však může domoci svých práv vůči neoprávněným zásahům třetí osoby podle článku 16 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., kterou je Česká republika vázána, podle něhož nesmí být žádné dítě vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst. Proti takovým zásahům nebo útokům má právo na zákonnou ochranu. Uvedené zásahy lze proto třetí osobě zakázat i předběžným opatřením podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) OSŘ.

19Co 144/2008-26 U S N E S E N Í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců xxx a JUDr. xxx ve věci navrhovatelek a) xxx, nar., bytem xxx a b) xxx, nar. xxx, bytem tamtéž, zastoupených rodiči xxx, bytem xxx a xxx, bytem tamtéž, proti odpůrci xxx, bytem xxx, o návrhu na vydání předběžného opatření, k odvolání navrhovatelek do usnesení Okresního soudu v UO č.j. 0Nc 9102/2008-17 ze dne 6. března 2008, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se odpůrci xxx ukládá, aby se zdržel setkávání s navrhovatelkami a navazování kontaktu s nimi. II. Toto předběžné opatření bude trvat po dobu šesti měsíců. O d ů v o d n ě n í Okresní soud zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by bylo odpůrci uloženo, aby se zdržel setkávání s navrhovatelkami a navazování kontaktů s nimi. Dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení takového předběžného opatření splněny nejsou. Odpůrce byl sice uznán vinným z přestupků proti občanskému soužití, avšak tohoto jednání se nedopustil ve vztahu k navrhovatelkám. Matka navrhovatelek podala z týchž důvodů, které uvádí ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření, na odpůrce trestní oznámení, které šetří policie. „Bude-li shledána šetřením policie taková intenzita ohrožení navrhovatelek a jejich rodičů, že v jednání odpůrce bude shledána trestná činnost, a vážnost situace to bude vyžadovat, bude možné učinit v rámci trestního řízení opatření, kterým by bylo možno v pokračování trestné činnosti odpůrce zabránit. Předběžným opatřením dle § 76 b o.s.ř., které trvá jen jeden měsíc, nelze odpůrci uložit, aby se navrhovatelkám vyhýbal a nekřičel na ně, případně po nich nic nevzkazoval rodičům“. Toto rozhodnutí napadají včas podaným odvoláním rodiče navrhovatelek a žádají, aby předběžné opatření s navrhovaným obsahem bylo podle ustanovení § 76 b o.s.ř. vydáno. V odůvodnění svého odvolání uvádějí, že odpůrce začal oslovovat jejich starší dceru, oběma dcerám vyhrožuje, že si to s nimi vyřídí „tak, že z nich bude stříkat krev“, řve na celý dům a vulgárně přitom nadává; dcery jsou každý den vystaveny jeho vyhrůžkám, odpůrce se bojí, mají strach vycházet z bytu, neboť se obávají, že na chodbě nebo jinde odpůrce potkají. Stalo se i to, že ze strachu z odpůrce odmítly jít do školy; na jejich bezpečnosti cestou do školy a na to, „aby je pan xxx neobtěžoval“, dohlíželi příslušníci policie. Krajský soud dospívá po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) k těmto závěrům: Soudu prvého stupně je třeba dát za pravdu potud, že podle ustanovení § 76 b o.s.ř., jehož se navrhovatelky (resp. jejich rodiče) výslovně dovolávají, jejich návrh nebylo možné posoudit; to proto, že ustanovení § 76 a až § 76 g, upravující postup soudu při nařizování předběžného opatření, míří na případy tzv. domácího násilí, tj. násilí páchaného uvnitř rodinného kruhu, resp. mezi těmi, kdo tvoří společnou domácnost. V projednávané věci však hledají navrhovatelky ochranu proti počínání odpůrce, který do tohoto výměru nepatří, neboť jde o osobu cizí. To však neznamená, že by se nezletilé xxx a xxx xxx nemohly domoci ochrany proti neoprávněným zásahům této třetí osoby do svých práv - podle čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č.104/1991 Sb., kterou je Česká republika vázána, nesmí být žádné dítě vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.Proti takovým zásahům nebo útokům má právo na zákonnou ochranu. Rozhodnutím přestupkové komise města xxx z 19.12.2007 byl odpůrce uznán vinným z urážky na cti a z vyhrožování újmou na zdraví, jichž se dne 17.12.2007 dopustil vulgárním a agresivním chováním vůči matce obou dětí xxx; jí a jejímu manželovi téhož dne vyhrožoval, že má doma samopal, že vystřílí celý dům a že si na pomoc pozve mafii. Jestliže navrhovatelky tvrdí, že je odpůrce obtěžuje, že se při kontaktu s nimi vyjadřuje vulgárně a že jejich rodičům vyhrožuje likvidací, pak je třeba považovat tyto údaje za dostatečně osvědčené. Podobně i to, že navrhovatelky mají obavy ze setkání s odpůrcem a že se z toho důvodu bojí chodit samotné do školy. To je ovšem situace, proti níž mají navrhovatelky podle již citované Úmluvy o právech dítěte právo se bránit. Do jejich soukromého života odpůrce protiprávně zasahuje, takže požadavek dětí, aby bylo odpůrci uloženo tohoto jednání se zdržet, je oprávněný. Odvolací soud proto napadené usnesení změnil a návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl. Uložil tak odpůrci, aby se zdržel setkávání s navrhovatelkami a navazování kontaktu s nimi, neboť takto formulovaný požadavek odpovídá účelu, kterého má být v projednávané věci vydáním předběžného opatření dosaženo; rozhodl tak ovšem nikoliv podle ustanovení § 76 b odst. 1 písm. b) o.s.ř. (jehož se navrhovatelky dovolávaly), nýbrž podle § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Řízení v této věci mohlo být zahájeno i bez návrhu, neboť jde o věc péče soudu o nezletilé (§ 81 odst. 1 o.s.ř.). Proto nepřichází v úvahu uložit navrhovatelkám povinnost podat návrh na zahájení řízení ve věci samé (§ 76 odst. 3 o.s.ř.). Pokud však takový návrh nebude podán a prvostupňový soud takové řízení nezahájí bez návrhu, je namístě předběžné opatření časově omezit; za přiměřenou dobu, po kterou za těchto okolností má trvat, považuje odvolací soud šest měsíců – během tohoto časového úseku by mělo být v řízení ve věci samé (ať už zahájeném k návrhu či bez něho) rozhodnuto. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání. V HK dne 15. dubna 2008 předsedkyně senátu