Dárce se může domáhat vrácení daru v kterémkoli časovém odstupu od uzavření darovací smlouvy, neboť délka doby mezi obdarováním a závadným chováním obdarovaného není nijak omezena. Právo na vrácení daru je však majetkovým právem, a proto se promlčuje ve tříleté lhůtě (§ 101 ObčZ), která počíná běžet ode dne následujícího po dni, kdy ten který konkrétní projev chování obdarovaného naplnil znaky uvedené v § 630 ObčZ.

19Co 47/2008 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx ve věci žalobkyně HJ, narozené xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalované VJ, narozené xxx, bytem xxx, tč. xxx u paní xxx, zastoupené obecným zmocněncem xxx, narozeným xxx, bytem xxx, o určení vlastnictví, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 19. října 2007, č. j. 11C 321/2006-113, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e p o t v r z u j e . II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 25.854,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. xxx. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše označeným rozsudkem určil, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši 5/8 z celku nemovitostí, a to rodinného domu č.p. xxx na stavební parcele č. xxx – zastavěná plocha a nádvoří a dále stavební parcely č. xxx – zastavěná plocha a nádvoří a pozemkové parcely č. xxx – zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. xxx pro katastrální území a obec xxx u Katastrálního úřadu pro P kraj, katastrální pracoviště v xxx (výrok I). Dále bylo určeno, že žalovaná není spoluvlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I rozsudku (výrok II). Žalované bylo uloženo zaplatit na nákladech řízení žalobkyni 27.266,70 Kč a České republice 152,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III a V). Žalované bylo zároveň uloženo zaplatit České republice na účet Okresního soudu v xxx soudní poplatek v částce 1.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Okresní soud vzal po zhodnocení provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně jako vlastnice 5/8 nemovitostí, které jsou předmětem sporu darovala darovací smlouvou z 9. 5. 1994 spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/8 žalované. Účinky vkladu nastaly ke dni 31. 5. 1994. Žalobkyně tak zůstala podílovou spoluvlastnicí nemovitostí v rozsahu 4/8 a syn žalobkyně PJ v rozsahu 3/8. Minimálně od roku 1999, kdy se žalobkyně po žalované poprvé domáhala vrácení daru, nebyly vztahy mezi žalobkyní a žalovanou spokojené. Žalovaná a její manžel bývali pod vlivem alkoholu a v některých případech oba, někdy žalovaná sama, žalobkyni nadávali hrubými a vulgárními výrazy. Okresní soud však nedovodil, že by k zániku darovacího vztahu mezi žalobkyní a žalovanou došlo předtím než byla žalovaná žalobkyní v písemné formě požádána o vrácení daru a tento úkon žalobkyně byl žalované doručen 6. 10. 2006. Okresní soud dovodil, že zákonem stanovené podmínky k vrácení daru (ustanovení § 630 obč. zák.) byly v této době splněny, neboť žalovaná 30. 12. 2003 pod vlivem alkoholu úmyslně fyzicky napadla žalobkyni a způsobila jí zranění, pro které byla lékařsky ošetřena. Napadla tedy starší osobu, jejíž zdravotní stav nebyl dobrý, byla krátce po závažné operaci kyčelního krčku a pro toto jednání byla žalovaná uznána vinnou spácháním přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., přičemž právní moc nabylo toto rozhodnutí 27. 3. 2004. I následně pak žalovaná opakovaně žalobkyni nadávala hrubými a vulgárními výrazy až do svého odchodu z domu č. xxx v xxx v roce 2004. Okresní soud vzal tedy za prokázané, že byly naplněny zákonné podmínky ustanovení § 630 obč. zák., neboť bylo nepochybně zjištěno, že žalovaná hrubě porušovala dobré mravy svým chováním vůči žalobkyni. Darovací vztah tak zanikl ke dni 6. 10. 2006 a žalovaná byla povinna dar žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že se žalovaná z rodinného domu č. xxx v xxx vystěhovala a nemovitosti vyklidila, podala žalobkyně k soudu důvodně žalobu na určení spoluvlastnictví, neboť skutečný stav vlastnictví nemovitostí neodpovídal zápisu spoluvlastnických vztahů v katastru nemovitostí. Námitku žalované, že je nárok žalobkyně promlčen, okresní soud neakceptoval s odůvodněním, že vlastnické právo se nepromlčuje ve smyslu § 100 odst. 2 obč. zák. a k jeho vydržení žalovanou po 6. 10. 2006 nemohlo dojít. Za oprávněný okresní soud považoval i požadavek žalobkyně na určení, že žalovaná není spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, neboť tímto výrokem je upřesněno, že žalobkyně získala zpět 1/8 spoluvlastnického podílu na nemovitostech právě od žalované a nikoli od spoluvlastníka PJ. Okresní soud závěrem uvedl, že zamítl požadavek na provedení dalších důkazů zejména rekonstrukce, která je institutem trestního řízení a opakovaného výslechu svědků S a L, když bylo zjištěno, že svědka S svědek L se zástupcem žalované navštívili po jeho výslechu před okresním soudem a mohli jej tak nepřípustným způsobem ovlivnit. Svědek S ostatně nikdy nesdělil, že by uvažoval o změně své svědecké výpovědi před přestupkovou komisí či před soudem. Podstatné okolnosti o fyzickém napadení žalobkyně žalovanou dne 30. 12. 2003 uváděl shodně, pouze v podrobnostech se s odstupem času mohl lišit. V odvolání žalovaná vytýkala pochybení okresního soudu s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a f) o. s. ř. Zejména pak vytýkala neprovedení rekonstrukce a opakovaného výslechu svědků S a L. Ve spojitosti s tím, že svědectví svědka S bylo klíčové pro toto řízení i pro příslušné přestupkové řízení, jevilo se žalované neprovedení opakovaného výslechu svědka S jako závažné. Dále pak žalovaná soudu prvního stupně vytýkala, že i přes námitky promlčení ze strany žalované se zabýval skutky, z nichž plynoucí právo se již promlčelo. Domáhala se zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Poukázala zejména na to, že soud oba svědky S i L v řízení vyslechl a obě sporné strany měly při jejich výslechu možnost klást těmto svědkům dotazy. Kromě toho strana žalovaná sama učinila při navrhování tohoto opakovaného výslechu takové vyjádření, dle kterého měla strana žalovaná s oběma svědky v této věci komunikovat a osobně se s nimi v této věci stýkat. Jejich opakovaná výpověď by tak mohla být ovlivněna stranou žalovanou. Ve věci samé pak žalobkyně zdůraznila, že nárok není promlčený, neboť žalovaná byla vyzvána k vrácení daru 6. 10. 2006 na základě události, která se stala 30. 12. 2003. Žaloba pak byla podána 19. 12. 2006. Žalovaná v den odvolacího jednání nařízeného na 22. 5. 2008 v 10:00 hodin požádala faxovým podáním doručeným krajskému soudu 22. 5. 2008 v 8:32 hodin o odročení jednání s tím, že její zastupování bude buď převzato advokátem nebo bude odvolání vzato zpět. Příslušné sdělení, resp. případné zpětvzetí, že bude odvolacímu soudu doručeno do 31. 5. 2008. Odvolací soud posoudil tuto žádost jako nedůvodnou, neboť neobsahovala žádné důležité důvody, pro které by odvolací jednání mohlo být odročeno. Ve věci bylo nařízeno prvé odvolací jednání již 3. 4. 2008 a bylo odročeno k žádosti zástupce žalované. Předvolání bylo doručeno zástupci žalované již 14. 2. 2008, tedy již od tohoto data měla žalovaná dostatek času na zvážení svého dalšího procesního postupu. V dané věci jde o posouzení, zda byly naplněny předpoklady ustanovení § 630 obč. zák. a zda námitka promlčení práva na vrácení daru byla důvodná či nikoliv. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. K zániku darovacího vztahu dochází, jak správně posoudil okresní soud na základě dvou po sobě následujících skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů, chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému. Podle ustálené judikatury (která našla svůj výraz i v komentáři k ustanovení § 630 obč. zák. (Občanský zákoník, Komentář – 8. vydání, C. H. Beck, Praha 2003, strana 833) je třeba vycházet z toho, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Zákon však nestanoví, že by závadné chování muselo dosáhnout intenzity trestného činu nebo přestupku. V projednávaném případě chování žalované intenzity přestupku dosáhlo a okresní soud v tom směru provedené důkazy řádně zhodnotil i právně posoudil. Ve smyslu § 135 o. s. ř. je pak soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo jej spáchal. Soud není vázán pouze rozhodnutím v blokovém řízení. Okresní soud správně ze spisu přestupkové komise Města xxx sp. zn. 25/04 zjistil, že žalovaná byla uznána vinnou spácháním přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/90 Sb. o přestupcích, když úmyslně narušila občanské soužití hrubým jednáním, které spočívalo v tom, že po hádce s manželem strčila do žalobkyně, která upadla na radiátor ústředního topení a poranila se v obličeji a zhmoždila si pravou nohu v oblasti kyčle. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 27. 3. 2004. Žalovaná se vzdala práva odvolání do rozhodnutí přestupkové komise. Kromě toho bylo prokázáno, že po tomto incidentu žalovaná opakovaně žalobkyni nadávala hrubými výrazy, a to až do svého odchodu z domu č. xxx v xxx v roce 2004. Protože soud je vázán rozhodnutím o přestupku, není důvodné provedení rekonstrukce navrhované žalovanou a rovněž není důvodu pro opakování výslechu svědků, kteří byli v řízení před okresním soudem vyslechnuti a jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění rozsudku, obě sporné strany měly možnost klást jim dotazy. Kromě toho vzhledem k tomu, že svědek xxx byl kontaktován stranou žalovanou jeho další výpověď, pokud by eventuelně původní výpověď změnil, by musela být posouzena jako nevěrohodná. Zjištěný skutkový stav okresní soud správně právně posoudil podle ustanovení § 630 obč. zák. a odvolací soud k jeho závěrům nemá žádné výhrady. Za nesprávný lze označit pouze obecný názor okresního soudu o promlčení nároku žalobkyně. Závěr, že vlastnické právo se nepromlčuje, koresponduje ustanovení § 100 odst. 2 obč. zák. Správný je rovněž závěr, že dárce se může domáhat vrácení daru, v kterémkoli časovém odstupu od uzavření darovací smlouvy, neboť délka doby mezi obdarováním a závadným chováním obdarovaného není nijak omezena. Právo na vrácení daru je však majetkovým právem, a proto se promlčuje ve lhůtě podle § 101 obč. zák., která počíná běžet od doby, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v tomto ustanovení a tedy, kdy právo dárce na vrácení daru mohlo být vykonáno poprvé. Jinak řečeno promlčecí doba pro uplatnění nároku na vrácení daru počíná běžet od okamžiku, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v § 630 obč. zák. V posuzovaném případě je pro zjištění počátku běhu promlčecí doby pro uplatnění nároku na vrácení daru rozhodující, že znaky hrubého porušení dobrých mravů mělo nepochybně jednání žalované ze dne 30. 12. 2003, když předcházející chování žalované vůči žalobkyni samo o sobě znaky ustanovení § 630 obč. zák. nenaplnilo. Promlčecí doba tedy začala běžet 31. 12. 2003. Projev vůle žalobkyně, kterým se domáhala vrácení daru, byl žalované doručen 6. 10. 2006. Žaloba byla podána v této věci 19. 12. 2006. Nárok žalobkyně tedy není promlčen. Jak vyplývá z ustálené judikatury (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 1968/2000 publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu) v případě, že dárce, který na obdarovaného převedl jednu ideální osminu nemovitostí, přičemž 4/8 zůstaly nadále v jeho vlastnictví a 3/8 zůstaly ve vlastnictví třetí osoby, se může domáhat určení svého práva obnoveného v důsledku zrušení darovací smlouvy, tedy může žádat jen určení, že je vlastníkem svého původního ideálního podílu, tedy v projednávaném případě 5/8 nemovitostí. Ideální spoluvlastnický podíl nelze v rozsudku konkretizovat, a proto lze považovat za správný i výrok druhý rozsudku, jímž bylo určeno, že spoluvlastníkem nemovitostí není žalovaná, neboť jak správně uvedl okresní soud, tím byly vyloučeny eventuelní pochybnosti o tom, zda žalobkyně nenabyla 1/8 spoluvlastnického podílu od třetí osoby, a to v daném případě PJ. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako věcně správný ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroků o nákladech řízení a nákladech dokazování, které odpovídaly ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (okresní soud chybně uvedl ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.) a ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. V té souvislosti byl správný i výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení jí proto nepřísluší a je naopak povinna nahradit náklady odvolacího řízení úspěšné žalobkyni (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady sestávají z odměny advokáta za zastupování žalobkyně ve výši 20.000,- Kč podle § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., náhrady hotových výdajů za 3 úkony po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrady jízdních výdajů za cestu k odvolacímu jednání dne 3. 4. 2008 a 22. 5. 2008. Bylo ujeto 4 x 70 km z xxx do xxx a zpět při spotřebě 6 litrů benzínu na 100 km, což představuje celkově částku 826,- Kč. Podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 357/2007 Sb. Přiznána byla také daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4.128,- Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení činí 25.854,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 22. května 2008 předsedkyně senátu