Podle ustanovení § 30 ZOŠ v původním znění náležel poškozenému nárok na částku 5000 Kč za každý měsíc výkonu neoprávněně uloženého trestu odnětí svobody, ochranné výchovy nebo ochranného léčení jen tehdy, pokud nedosáhl příjmu ( zisku, mzdy apod.), ač by – nebýt nástupu do výkonu trestu (ochranné výchovy nebo ochranného léčení)- takového příjmu dosáhl.

20Co 150/2008 Rozsudek Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr. xxx a Mgr. xxx v právní věci žalobce LM, bytem xxx, proti žalované ČR - MS ČR, xxx, o náhradu škody 120.000,- Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 29.2.2008 č.j. 4 C 215/2007-30, t a k t o : I. Rozsudek se vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem II m ě n í tak, že se žaloba zamítá i co do částky 11.002,- Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í Okresní soud výše uvedeným rozsudkem přiznal žalobci právo na náhradu škody za 68 dnů neoprávněného výkonu trestu odnětí svobody (od 10.9.2004 do 16.11.2004), a to v celkové výši 11.002,- Kč, když vyšel z ust. § 10 odst. 1. a § 30 zákona č. 82/1998 ve znění platném v r. 2004. Vyšel tedy z toho, že za každý měsíc výkonu trestu odnětí svobody má žalobce nárok na částku 5.000,- Kč ušlého zisku. Ve zbytku, tj. co do částky 108.998,- Kč, žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Vytkl okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci a setrval na svém názoru, že žalobce v řízení neprokázal, že by mu nějaká ztráta na výdělku či jiném příjmu vznikla. Zde připomněl, že ač byl okresním soudem žalobce k doplnění tvrzení v tomto směru vyzván, žádný ušlý zisk nespecifikoval. Žalovaný má za to, že ust. § 30 zákona č. 82/1998 Sb. poškozenému automaticky nezakládá nárok na částku 5.000,- Kč. Přitom žalobce v daném případě sám v žádosti o odškodnění adresované ministerstvu uvedl, že je invalidním důchodcem v plném invalidním důchodě a v době, kdy výkon trestu v září 2004 nastoupil, žádné zaměstnání neměl. Konečně žalovaný vznesl i námitku promlčení nároku žalobce podle § 33 zákona č. 82/1998 Sb. Navrhl změnu rozsudku a zamítnutí žaloby i co do přiznaných 11.002,- Kč. Žalobce se k odvolání nevyjádřil, odvolacího jednání se nezúčastnil. Protože odvolání bylo podáno ze zákonných důvodů (§ 205 odst. 2. písm. g/ o.s.ř.), byl rozsudek přezkoumán a krajský soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Okresní soud vycházel při rozhodování v této věci ze znění ust. § 30 zákona č. 82/1998 Sb. platného v roce 2004, kdy žalobce trest v délce 68 dnů neoprávněně vykonal, zatímco žalovaný patrně vychází ve svých úvahách ze současného znění ust. § 30 tohoto zákona, podle kterého „náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši …“ Podle předchozího znění platného do 26.4.2006 platilo, že „náhrada ušlého zisku se poskytuje ve výši 5.000,- Kč za každý měsíc výkonu trestu odnětí svobody,…. pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku podle zvláštních předpisů“. Okresní soud měl za to, že toto ustanovení poskytuje automaticky poškozenému nárok na částku 5.000,- Kč za každý měsíc výkonu trestu, aniž by musel prokazovat, že mu něco (mzda, zisk atd.) ušlo. A právě v tomto je odvolací soud jiného názoru. Již totiž samotná formulace zákona „Náhrada ušlého zisku …“ navozuje závěr, že ten, kdo neoprávněně trest odnětí svobody vykonal, má nárok na částku 5.000,- Kč měsíčně jen tehdy, pokud nedosáhl příjmu (zisku, mzdy atd.), ač by – nebýt nástupu a výkonu trestu – takového příjmu dosáhl, a tedy určitý příjem (zisk) mu ušel (viz slova „náhrada“ a „ušlý“). Pokud by zákonodárce měl na mysli přiznat poškozenému přímo bez jakéhokoliv prokazování paušální odškodnění, pak by nepochybně zvolil jinou formulaci zákona a nehovořil by o „náhradě ušlého zisku“. Ostatně krajský soud odkazuje na znění tohoto ustanovení § 30 zákona účinné od 26.4.2006, které již výslovně hovoří o tom, že náhrada ušlého zisku se poskytuje „v prokázané výši … případně ve výši 170,- Kč za den“, tedy zákonodárce přesněji vyjádřil to, co měl v dřívějším znění na mysli. Žalobce přitom byl okresním soudem vyzván, aby svá skutková tvrzení o tom, co představuje škodu mu vzniklou, doplnil a byl poučen i o následcích nedoplnění žaloby v tomto směru. Svou nepřítomností u odvolacího jednání se pak žalobce zbavil možnosti být poučen i odvolacím soudem podle § 118a/ odst. 1. a 3. o.s.ř. a protože žalovaný tvrdil, že v době nástupu výkonu trestu (10.9.2004) byl žalobce plným invalidním důchodcem a bez jakéhokoliv zaměstnání (a tedy zisku), nezbylo, než při nedostatku jiných tvrzení ze strany žalobce z tohoto tvrzení žalovaného vycházet a uzavřít, že žalovanému výkonem trestu odnětí svobody v trvání 68 dnů v době od 10.9.2004 do 16.11.2004 nic neušlo, resp. žalobce neprokázal, že by mu něco ušlo. Proto byl rozsudek v napadeném výroku podle § 219 o.s.ř. změněn tak, že žaloba byla zamítnuta i co do přiznané částky 11.002,- Kč. Vzhledem ke změně rozsudku bylo nutno znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2. o.s.ř.). Náklady žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nevznikly, a proto bylo o nákladech rozhodnuto, jak výše uvedeno (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 20. května 2008 předseda senátu