K platnosti závěti zřízené ve formě notářského zápisu podle § 65 odst. 1 NotŘ se vyžaduje, aby dva svědci úkonu byli přítomni i vlastnímu sepisu závěti notářem. V rozporu s tímto ustanovením je postup, kdy notář sepíše zápis předem ( ve své kanceláři) bez přítomnosti svědků úkonu a později zápis v přítomnosti svědků úkonu jen přečte.

20Co 335/2008 Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx v právní věci žalobkyň a) EV, bytem xxx, zast. Mgr. xxx, advokátem se sídlem xxx, a b) SH, bytem xxx, zast. matkou EH, bytem na téže adrese, jako obecným zmocněncem, proti žalované MŠ, bytem xxx, zast. Mgr. xxx, advokátem se sídlem xxx o určení, že žalovaná není závětní dědičkou, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 10.6.2008 č.j. 11C 53/2007-99, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadených výroků pod body IV a V p o t v r z u j e . II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) náklady odvolacího řízení v částce 13.179,--Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám jejího advokáta. III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše uvedeným rozsudkem určil, že žalovaná není závětní dědičkou po zůstaviteli AH, zemřelém dne xxx, na základě závěti ze dne 22.3.2006 sepsané notářským zápisem notářky JUDr. OM pod sp. zn. NZ 98/2006. Dospěl k závěru, že tato závěť je absolutně neplatným právním úkonem, a to pro rozpor s ust. § 65 odst. 1. notářského řádu (dále jen „n.ř.“), když dva svědci úkonu osoby, která nebyla schopna číst nebo psát, nebyli přítomni sepisu notářského zápisu obsahujícího závěť AH, ale až jeho přečtení. Okresní soud ohledně tohoto ust. § 65 odst. 1 n.ř. vycházel z toho právního názoru, že svědci úkonu musí být přítomni nepřetržitě celému procesu vzniku závěti, a to od počátečního prohlášení zůstavitele o tom, jaká je jeho poslední vůle, přes sepis listiny, její přečtení a následné potvrzení zůstavitelem, že skutečně taková je jeho pravá vůle. Poukázal zde na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 30Cdo 164/2004 s tím, že sice toto rozhodnutí vykládá ust. § 476c obč. zákoníku (hovořící o třech svědcích úkonu), ale že je možno je aplikovat obdobně i na ust. § 65 odst. 1 n.ř., když jde o výklad role a úlohy svědků úkonu. Okresní soud zdůraznil, že tento formální postup musí být dodržen právě proto, že úkon činí osoba oslabená, která musí být o to více chráněna a nic na tom nemění skutečnost, že závěť takové osoby sepsal notář. V odvolání proti tomuto rozsudku žalovaná vytkla okresnímu soudu nesprávný procesní postup spočívající v tom, že dokazování bylo zaměřeno na zkoumání zdravotního stavu zůstavitele a na jeho schopnost učinit tak závažný právní úkon, jakým je závěť. Nebyla pak poučena podle § 118a/ o.s.ř. o tom, že věc bude okresní soud posuzovat jiným způsobem, a tím také neměla možnost navrhnout případně další důkazy. Dále žalovaná setrvala na svém názoru, že žaloba měla být zamítnuta pro nedostatek v aktivní legitimaci žalobkyň. Žalobkyně totiž mají v tomto sporu postavení nerozlučných společníků, žalobu ale podaly každá samostatně, takže každá z těchto žalob měla být zamítnuta. Místo toho ale okresní soud spojil obě řízení ke společnému projednání, čímž - podle názoru žalované - ke zhojení výše uvedeného nedostatku aktivní legitimace nedošlo. Konečně pak žalovaná nesouhlasila s právním názorem okresního soudu na důvod neplatnosti závěti, když má za to, že přítomnost svědků při vlastním sepisu závěti notářský řád neukládá - zde vytkla okresnímu soudu, že nepostupoval podle § 118a/ o.s.ř. a nevyslechl i notářku JUDr. OM k okolnostem vzniku závěti. Navrhla změnu rozsudku a zamítnutí žaloby. Obě žalobkyně navrhly potvrzení rozsudku s tím, že právní názory okresního soudu považují za zcela přiléhavé. Zdůraznily, že oba svědci úkonu byli vyslechnuti ke všem okolnostem, za nichž byla závěť pořizována, spontánně popsali svou roli při tomto úkonu a z jejich výpovědi přímo vyplývají ty skutkové a pak právní závěry, které okresní soud poté zaujal. Nebylo proto ani nutné vyslechnout notářku, když průběh skutkových událostí popsali shodně oba svědci úkonu. Protože odvolání bylo podáno ze zákonem přípustných důvodů (§ 205 odst. 2. písm. g/ o.s.ř.), byl rozsudek přezkoumán a odvolací soud dospěl nakonec k závěru, že je věcně správný. Proto byl rozsudek vyjma nenapadených výroků pod body IV a V podle § 219 o.s.ř. potvrzen, když odvolací soud se zcela ztotožňuje i s odůvodněním napadeného rozsudku a považuje za nutné k němu dodat a zdůraznit - vzhledem k obsahu odvolání - následující : S odvolatelkou je možno souhlasit s jejím kritickým názorem na procesní postup okresního soudu v závěru řízení před vyhlášením rozhodnutí, kdy okresní soud žalobě vyhověl z důvodu, který žalobkyněmi nebyl nijak výslovně namítán a kterým mohla být žalovaná i překvapena. Tato vada však byla odstraněna a zhojena v průběhu odvolacího řízení, kdy došlo k výslechu jak notářky, která notářský zápis obsahující závěť sepsala, tak i dvou svědků úkonu. Žalovaná tedy měla možnost se k důvodu, který vedl okresní soud k vyhovění žalobě, vyjádřit a bylo vyhověno i jejím důkazním návrhům. V souvislosti s výše uvedeným procesním postupem okresního soudu, který zaujal názor o absolutní neplatnosti právního úkonu, aniž by tento důvod (tedy nedodržení zákonem předepsaných podmínek vzniku závěti) byl výslovně účastníkem řízení namítán, krajský soud podotýká, že si byl vědom nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.2008 sp. zn. 21Cdo 4841/2007, které se týká výkladu ust. § 120 odst. 3. o.s.ř. V tomto rozhodnutí přijal dovolací soud závěr, že soud sice k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, pokud se o důvodu neplatnosti dozví procesně korektním způsobem, tedy tehdy, je-li konkrétní důvod neplatnosti úkonu v řízení účastníkem tvrzen anebo vyjde najevo. Je skutečností, že v tomto řízení před okresním soudem žalobkyně ten důvod neplatnosti závěti, pro který okresní soud označil závěť za neplatnou, přímo nenamítaly. Tento důvod ale v řízení před okresním sudem vyšel najevo, když přímo vyplýval z výpovědi dvou svědků úkonu (ing. K a S. S). Okresní soud tedy po tomto důvodu neplatnosti úkonu nijak z vlastní iniciativy v rozporu s ust. § 120 odst. 3. o.s.ř. nepátral, nýbrž jen právně zhodnotil a právně „pojmenoval“ to, co před ním vyšlo v řízení najevo. Jedinou chybou okresního soudu bylo to, že tento svůj právní závěr nedal účastníkům před rozhodnutím věci najevo a neumožnil jim se k tomuto právnímu závěru, který přímo plynul z výsledů dokazování, vyjádřit. Tato vada však byla, jak výše zmíněno, zhojena v odvolacím řízení. Jinak k věci samé krajský soud dodává, že doplnění řízení o výslech notářky JUDr. OM, kterého se žalovaná domáhala již před okresním soudem, a o výslech dvou svědků úkonu, nic na správnosti závěrů okresního soudu nezměnilo. Bylo naopak postaveno najisto, že závěť opatřená datem 22.3.2006 byla sepsána (tedy vznikla v písemné podobě) v kanceláři notářky 1 – 2 dny před jejím podpisem zůstavitelem a že notářka se s touto již sepsanou závětí dne 22.3.2006 dostavila do bytu žalované, kde byla závěť před dvěma svědky úkonu přečtena, odsouhlasena a podepsána. I krajský soud je přesvědčen, že výsledkem tohoto procesu v daném případě, kdy pořizovatelem závěti byla osoba, která nemohla číst nebo psát, nemohla být platná závěť, když nebyl dodržen zákonem předepsaný postup vzniku závěti. Notářský zápis totiž nebyl - tak jak přikazuje ust. § 65 odst. 1. n.ř. - s e p s á n za účasti dvou svědků úkonu. Podle zmíněného ustanovení totiž může notář „sepsat notářský zápis p o u z e za účasti dvou svědků úkonu …“. V zákoně použité sloveso „sepsat“ znamená určitý děj a tomuto ději musí být svědci přítomni. V ust. § 65 odst. 1. a i v § 68 odst. 1. n.ř. se pak dále uvádí, že svědci musí být přítomni projevu účastníka o tom, „co má být pojato do notářského zápisu…“. Zákonné předpoklady vzniku platné závěti v tomto případě jsou tedy takové, že svědci úkonu (podle § 65 odst. 1. n.ř. dva svědci, podle § 476c/ obč. zákoníku tři svědci) musí být přítomni úvodnímu prohlášení zůstavitele o tom, co má být pojato (za chvíli, tedy v budoucnu) do notářského zápisu, dále sepisu notářského zápisu (tedy onomu zmíněnému ději), dále následnému přečtení atd. Ostatně notářka sepisující závěť si těchto zákonných podmínek vzniku platné závěti zřejmě byla vědoma, když v notářském zápisu v jeho úvodní části uvedla, že byl „…sepsán na místě samém v bytě M. Š v xxx …“. Tento údaj obsažený v notářském zápise je ale nepravdivý, neboť zápis v bytě žalované sepsán nebyl a již vůbec ne za účasti dvou svědků. Trvání na požadavku sepisu závěti v přítomnosti dvou svědků (§ 65 odst. 1. n.ř.) nebo tří svědků (§ 476c/ obč. zákoníku) je přitom důležité právě proto, že zde významný právní úkon činí osoba nacházející se ve značně oslabené pozici, když je úkolem svědků úkonu po celou dobu procesu vzniku závěti sledovat a dohlížet na to, aby se v závěti ocitlo vše to, co zůstavitel předtím projevil ústní formou. Okresní soud správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30Cdo 164/2004, v němž dovolací soud řešil v podstatě stejný problém, tedy to, čemu musí být přítomni svědci úkonu, jde-li o závěť osoby, která nemůže číst nebo psát. Rozdíl byl jen v tom, že v dovolacím soudem posuzované věci nefiguroval notář, tedy šlo o případ aplikace ust. § 476c/ obč. zákoníku, kdy je potřeba tří svědků úkonu. Role svědků je ale shodná, jde-li o sepis závěti podle § 476c/ obč. zákoníku či o sepis notářem podle § 65 odst. 1. n.ř. A k této roli se právě dovolací soud vyjádřil, když uzavřel, že svědci úkonu musí být přítomni současně a nepřetržitě při „celém“ úkonu pořizování závěti, tedy i při vlastním sepisu závěti - tímto právním názorem dovolací soud reagoval na opačný nesprávný názor dovolatele. Jestliže tedy tento názor přijal dovolací soud ohledně ustanovení § 476c/ obč. zákoníku, tím spíše je možno a nutno jej aplikovat i na případ sepisu závěti notářem podle § 65 odst. 1. n.ř., neboť toto ustanovení notářského řádu je v porovnání se zněním § 476c/ obč. zákoníku dokonce přesnější a jednoznačnější (výslovně hovoří o možnosti „sepsat … pouze za účasti dvou svědků …“). Navíc zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR není jediné, které se k výše uvedenému názoru na roli svědků úkonu hlásí - i v rozhodnutí sp. zn. 21Cdo 2203/2006 je na výše uvedené rozhodnutí (30Cdo 164/2004) odkaz. Stručně a obrazně řečeno, svědci úkonu (dva nebo tři) musí být přítomni celému procesu vzniku závěti „od A do Z“ a nikoliv jen „od K do Z“. V daném případě tomu tak nebylo, a proto je závěť pro její rozpor se zákonem (§ 39 obč. zákoníku) neplatná. Vzhledem k výsledku odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) mají žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem. Prvé žalobkyni vznikl náklad s advokátním zastoupením ve výši 13.179,--Kč (odměna advokáta podle § 5 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000,--Kč, 2 x 300,--Kč paušálních náhrad výdajů advokáta podle § 13 odst. 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., 2 x 100,--Kč náhrad za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 stejné vyhlášky, cestovné za 50 km po 5,50 Kč, celkem tedy 11.075,--Kč a s 19% DPH jde o 13.179,--Kč). Druhá žalobkyně se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné jen tehdy, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1. písm. c/ o.s.ř.). Lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, a to podáním u Okresního soudu v xxx, a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V HK dne 23. prosince 2008 předseda senátu