Ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 95/1999 Sb., podle něhož Pozemkový fond uzavře kupní smlouvu nebo smlouvu o převodu zemědělských pozemků pouze s osobou, která prokáže potvrzením ne starším než tři měsíce, že není v prodlení s plněním svého dluhu vůči České republice za privatizovaný majetek, který byl na ni převeden na základě rozhodnutí o privatizaci, dlužno vykládat tak, že není rozhodující samo potvrzení, ale že rozhodující je skutečnost, zda v den uzavření smlouvy je či není zájemce v prodlení s plněním dluhu.

20Co 9/2008 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr. xxx a Mgr. xxx v právní věci žalobce PF, se sídlem xxx, proti žalovanému xxx, bytem xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem ve xxx, o určení vlastnického práva, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v N. ze dne 16. 10. 2007, č. j. 4C 167/2007-18, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e m ě n í tak, že žaloba na určení, že ve vlastnictví ČR a ve správě PF ČR jsou - pozemky parc. č. 3/1 a 3/2 zapsané na LV č. 2407 pro obec xxx a katastrální území xxx; - pozemek parc. č. 768 zapsaný na LV č. 270 pro obec xxx a katastrální území xxx; - pozemky parc. č. 49 a 50/2 zapsané na LV č. 514 pro obec xxx a katastrální území xxx; - pozemek parc. č. 192/3 zapsaný na LV č. 919 pro obec xxx a katastrální území xxx; - pozemky parc. č. 380/2 a 380/3 zapsané na LV č. 275 pro obec xxx a katastrální území xxx; - pozemek parc. č. 530 zapsaný na LV č. 304 pro obec xxx a katastrální území xxx; - pozemky parc. č. 333/6, 333/7 a 971/2 zapsané na LV č. 582 pro obec xxx a katastrální území xxx - pozemky parc. č. 245/2, 388, 390, 411/2 a 418 zapsané na LV č. 421 pro obec xxx a katastrální území xxx, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 48.514,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše uvedeným rozsudkem vyhověl žalobě na určení, že výše uvedené pozemky jsou ve vlastnictví ČR a ve správě žalobce (§ 80 c) o. s. ř.). Dospěl k závěru, že kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2002, kterými žalobce převedl tyto pozemky na žalovaného podle zákona č. 95/1999 Sb., jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zákoníku). Žalovaný v den uzavření kupních smluv nesplňoval jednu z podmínek pro převod vlastnického práva uvedených v ust. § 11 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., a to podmínku uvedenou v písm. b) tohoto ustanovení, když byl v prodlení s plněním svého dluhu vůči FNM. Nezaplatil totiž kupní cenu sjednanou ve smlouvě o prodeji privatizovaného majetku ze dne 2. 12. 1998 ve výši 4.250.000,- Kč. Splatnost této kupní ceny mu již od 1. 8. 2002 prodloužena FNM nebyla, takže od tohoto dne v prodlení s plněním svého dluhu byl. Absolutní neplatnost kupních smluv ze dne 17. 10. 2002 má pak za následek, že vlastnické právo k pozemkům na žalovaného nepřešlo, a proto se žalobce právem domáhá výše uvedeného určení, když jen tímto způsobem dosáhne změny v zápisech v katastru nemovitostí. V souvislosti s tímto rozhodnutím přiznal okresní soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 1.779,- Kč a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek z žaloby v částce 24.000,- Kč. V odvolání proti tomuto rozsudku žalovaný setrval na svém názoru (který bylo možno dovodit z listin předložených již okresnímu soudu žalovaným), že v den uzavření kupních smluv, tedy dne 17. 10. 2002, nebyl v prodlení s plněním svého dluhu vůči tehdejšímu FNM. Poukázal na obsah smlouvy ze dne 2. 12. 1998 uzavřené s FNM ČR podle § 14 zákona č. 92/1991 Sb. s tím, že první, kdo nesplnil svou povinnost podle této smlouvy, byl FNM, který v rozporu s ujednáním v čl. V odst. 1. smlouvy žalovanému jako kupujícímu nepředal privatizovaný majetek (nemovitosti a movité věci). Tuto povinnost pak prodávající nesplnil ani později a to byl také nakonec důvod pro to, aby FNM od smlouvy odstoupil se souhlasem žalovaného. Žalobce v této souvislosti odkázal na ust. §§ 356, 371 odst. 2., 370, 365 a zejména na ust. § 325 obchodního zákoníku, z něhož za této popsané situace, kdy v prodlení s plněním svého závazku vůči žalovanému byl FNM, je nutno dovodit, že žalovaný ani v den koupě předmětných pozemků dne 17. 10. 2002 v prodlení s plněním svého závazku vůči FNM nebyl. Je tedy toho názoru, že všechny podmínky pro platnost předmětných kupních smluv uzavřených s žalobcem podle zákona č. 95/1999 Sb. splněny byly, a proto by měla být žaloba zamítnuta. Navíc dodal, že tím, že žalobci předložil před zamýšleným prodejem předmětných pozemků potvrzení o své bezdlužnosti vůči FNM, splnil tím podmínku ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. a nelze tak dovodit, že by tyto kupní smlouvy byly uzavřeny v rozporu se zákonem. Pokud by bylo správné pozdější zjištění, že v době uzavření předmětných kupních smluv v prodlení s plněním dluhu vůči FNM byl, mohlo by se jednat o důvod neplatnosti právního úkonu podle § 49a) obč. zákoníku (pro omyl), v takovém případě ale žalobce relativní neplatnost smluv nenamítl v zákonné tříleté lhůtě a žalovaný tímto vznesl námitku promlčení tohoto práva – vzhledem na datum právních účinků vkladu kupních smluv (30. 10. 2002) tříletá promlčecí doba uplynula dnem 30. 10. 2005. Žalobce žádal potvrzení rozsudku s tím, že kupní smlouvy jsou absolutně neplatné, když vychází z toho, že v den jejich uzavření žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu vůči tehdejšímu FNM byl. Protože odvolání bylo podáno ze zákonem přípustných důvodů (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.), byl rozsudek soudu I. stupně přezkoumán a odvolací soud dospěl nakonec k závěru, že odvolání je důvodné, a to v podstatě z důvodů v něm uvedených. Je nepochybné, že výsledek tohoto řízení závisí na vyřešení otázky, zda žalovaný dne 17. 10. 2002, kdy uzavíral se žalobcem kupní smlouvy o převodu pozemků výše uvedených, byl v prodlení s plněním dluhu vůči tehdejšímu FNM ČR či nikoliv. To plyne ze znění ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb., které odvolací soud vykládá tak, že aby na zájemce o zemědělské pozemky mohlo být platně převedeno vlastnické právo k těmto pozemkům, musel tento zájemce prokázat, že není v prodlení s plněním svého dluhu, přičemž zákon sám uvádí jako důkazní prostředek „potvrzení ne starší než 3 měsíce“. Není tedy podle názoru odvolacího soudu důležité samo potvrzení, ale jen skutečnost, zda v den uzavření kupní smlouvy zájemce o pozemky v prodlení s plněním dluhu vůči FNM je či není. Krajskému soudu samozřejmě vzhledem k dosavadnímu obsahu spisu neušlo, že obdobné žaloby byly podány i u jiných soudů (stejní účastníci, různé pozemky). Tyto soudy vesměs uzavíraly, že žalovaný v době uzavírání smluv v prodlení s plněním dluhu vůči FNM (stejného dluhu, jaký je tvrzen žalobcem v tomto řízení) byl, některé soudy ale vycházely z absolutní neplatnosti kupních smluv a ostatní zaujaly názor, že předložením již neaktuálního potvrzení o neexistenci prodlení s plněním dluhu byl žalobce uveden v omyl, což má za následek relativní neplatnost kupních smluv (§ 49a) a § 40a) obč. zákoníku). Pak byla ve hře již jen otázka, zda žalovaný vznesl námitku promlčení práva na uplatnění námitky relativní neplatnosti. V této předmětné právní věci odvolací soud má za to, že kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto řízení dne 17. 10. 2002 jsou platné, neboť žalovaný v tento den (a ani před tím od 1. 8. 2002 a ani po něm) s prodlením s plněním dluhu vůči FNM nebyl. Existenci tohoto prodlení žalobce odvozuje od již shora zmíněné smlouvy o prodeji privatizovaného majetku uzavřené mezi žalovaným jako kupujícím a FNM ČR jako prodávajícím dne 2. 12. 1998, kterou žalovaný získal do vlastnictví „zdravotnické zařízení Lékárenské služby xxx…“. Tato smlouva je svou podstatou kupní smlouvou, když i ust. § 14 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., uvádí, že „prodej privatizovaného majetku uskutečňuje xxx na základě smlouvy uzavřené s k u p u j í c í m …..“. Kupní smlouva (§ 588 obč. zákoníku, § 409 obchodního zákoníku….) je typickým tzv. synallagmatickým závazkem, kdy na rozdíl od jednostranného závazku (např. smlouva o výpůjčce věci) je obsah takové smlouvy charakterizován vzájemností práv a povinností a vzájemnou podmíněností plnění – kupující má právo na odevzdání předmětu koupě a povinnost zaplatit kupní cenu, prodávající pak má povinnost podle smlouvy kupní odevzdat předmět koupě kupujícímu a právo na zaplacení kupní ceny. Každá ze strany smlouvy je zároveň v postavení dlužníka a věřitele, neboť má vůči druhá straně povinnost plnit a zároveň právo plnění požadovat. V této souvislosti se odkazuje na ust. § 325 obchodního zákoníku (a obdobně na ust. § 560 občanského zákoníku), podle kterého platí, že mají-li strany vzájemné závazky, může se splnění závazku druhou stranou domáhat jen ta strana, která svůj závazek již splnila nebo je připravena a schopna jej splnit současně s druhou stranou. S odkazem na toto výše uvedené odvolací soud zdůrazňuje, že tehdejší FNM si tohoto svého postavení, tedy postavení účastníka synallagmatického právního vztahu s žalovaným založeným smlouvou o převodu privatizovaného majetku, zřejmě vůbec vědom nebyl, když od 1. 8. 2002 již neprodlužoval žalovanému lhůtu splatnosti kupní ceny ve výši 4.050.000,- Kč a trval na jejím zaplacení. Přitom odvolateli je nutno dát za pravdu v tom, že právě tehdejší FNM jako první porušil svou povinnost ze smlouvy, když oproti znění čl. V bod 1. smlouvy žalovanému jako kupujícímu předmět prodeje nepředal ve lhůtě 30 dnů ode dne účinnost smlouvy. Protože tedy FNM byl v prodlení s plněním jeho základní povinnosti předat předmět prodeje, nemohl být v prodlení s plněním kupní ceny žalovaný jako tehdejší kupující a prodávající nebyl tehdy oprávněn se domáhat splnění platební povinnost na žalovaném – pokud by jej zažaloval u soudu o zaplacení kupní ceny, musela by být žaloba zamítnuta (§ 325 obch. zákoníku a shodně i ust. § 560 obč. zákoníku). Z výše uvedeného tedy plyne, že dne 17. 10. 2002 neměl splněnou svou vzájemnou povinnost vůči žalovanému FNM, a proto ani nebyl oprávněn se domáhat splnění dluhu po žalovaném. Platnosti kupních smluv ze dne 17. 10. 2002 tedy nic nebrání, a proto byl rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn a žaloba zamítnuta, neboť vlastníkem předmětných pozemků žalovaný je. Vzhledem ke změně rozsudku bylo nutno znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem. Zde úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jeho nákladem byl jednak zaplacený soudní poplatek z odvolání v částce 24.000,- Kč a dále žalovanému vznikl náklad v souvislosti s advokátním zastoupením. Zde se jedná o odměnu advokáta ve výši 20.000,- Kč (§ 5 písm. b) vyhl. č. 484/2000 Sb.), dále 2 x 300,- Kč paušálních náhrad výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH 19 %, tedy na advokátním zastoupení 24.514,- Kč, celkem pak 48.514,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání podané do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, a to podáním u Okresního soudu v N. Rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně. V HK dne 20. března 2008 Předseda senátu: